11.6.2017 Slavnost Nejsvětější Trojice

Jan 3, 16 – 18

Dnešní neděli církev slaví slavnost Nejsvětější Trojice. Touto oslavou si připomínáme a zároveň prohlubujeme poznání pravdy, že Bůh je společenstvím tří osob. Bůh se nám zjevil jako Otec, Syn a Duch svatý. Křesťanský obraz Boha je úplně jiný, než obrazy bohů, které nacházíme v ostatních náboženstvích světa. Setkáváme se v nich s nějakou neosobní mocí, nebo s plejádou mnoha různých bohů, kteří mezi sebou soutěží, či bojují.

Na stránkách Bible se Bůh postupně odhaluje jako společenství, ve kterém vládne jednota. Mezi Božskými osobami není žádný rozpor, podvod, neupřímnost, či konkurence. Identitou Boha je láska. To, co křesťan říká o Bohu Otci, platí o Bohu Synu i o Bohu Duchu svatém. Když se obracíme v modlitbě k Duchu svatému, naslouchají nám zároveň Otec a Syn. Tři Božské osoby se mezi sebou rozdělily v úkolech, které plní vůči člověku. Bůh Syn se stal člověkem, vstoupil do lidského těla, a jako člověk – Ježíš z Nazareta nás usmířil s Bohem Otcem skrze oběť kříže. Duch svatý je třetí Božská osoba, která stojí po našem boku ku pomoci. Předává nám všechny Boží dary a Boží milosti, které potřebujeme, aby v nás mohlo dílo spásy růst až k našemu zmrtvýchvstání. Vede nás k jednotě, jako jsou jedno Otec, Syn a Duch svatý.

Bůh, který je jednotou lásky, nezůstal uzavřený v sobě, ale se rozhodl sdílet tuto lásku dál. Uskutečnil dílo stvoření dalších bytostí. Nejprve stvořil svět čistě duchovních bytostí a pak člověka. Stvoření není pro Boha vedlejší práce, ale jeho centrální dílo, základní angažovanost. Je to jeho život, který chce předávat dál. Bůh nenutí, ale nabízí svobodu.

Svět čistých duchů se rozdělil. Jedna část jednotu s Bohem odmítla, jiní duchové zůstali Bohu věrní. Teď je čas rozhodnutí pro nás, lidi.

Život ve společenství s Bohem není nějaká neznáma skutečnost. Je to život, který se plně řídí láskou. Láska člověka neohrožuje, je základem bezpečí, pokoje a štěstí. Božské osoby spolu nebojují, ale slouží si navzájem, stojí při sobě. Tento vnitřní Božský život Ježíš zjevil ve svém pozemském životě ve vztahu ke každému člověku, s kterým se setkal. Nestál nikdy před lidmi jako soudce, naopak jako pomocník k dosažení plnosti života a štěstí. Ježíš neodmítl ani nezradil žádného člověka, svému zrádci řekl příteli. V dnešním evangeliu čteme: „Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen“, to znamená zachráněn.

Podstatou křesťanského života je naučit se milovat. Pokaždé, když děláme znamení kříže a říkáme: Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, vyznáváme, že chceme jednat podle vzoru, který máme ve vztahu mezi Božskými osobami. Znamení kříže není prázdná náboženská fráze, ale jasné vybídnutí: následuj Boží lásku. Křesťanství pro mnohé znamená účast na církevních obřadech a odříkání modlitebních textů. Každá pobožnost, která nevede k následování Ježíše, nás odvádí od lásky, je karikaturou, prázdným úsilím a příčinou naší potupy.

Bůh, který se nám v Bibli představil, je společenstvím tří osob, které žijí láskou. Nabízí nám účast v tomto společenství po celou věčnost. Tato Boží nabídka platí pro ty, kteří se učí milovat. Křesťanská víra není jen teoretická znalost definic z katechismu a Desatera, ale roste

především láskou. Svatý Pavel říká, že nyní žijeme vírou, nadějí a láskou, ale nakonec zůstane jen láska.

Vyhovovalo by nám, kdyby křesťanství vyžadovalo jen znalost několika náboženských textů a účast na některých náboženských obřadech. Nelíbí se nám, když máme změnit své jednání, smířit se s těmi, kteří nám ublížili, odpouštět, rozdělit se o naše hmotné statky a podobně.

Ale Bůh je společenstvím lásky. Věčnost mimo toto společenství neexistuje. Můžeme žít v iluzi svých náboženských představ, ale věčnost je jen jedna: Jednota v lásce, která je schopna věnovat bližnímu všechno až po odevzdání svého života. Jde o následování vzoru, který zanechal svým životem Ježíš z Nazareta. Dnešní evangelium jasně říká: Kdo nevěří v Syna Božího, „už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího“. Znovu opakuji, víra není teoretické, intelektuální přijetí křesťanských pravd, ale rozhodnutí následovat Ježíšovu lásku.

Když člověk začne upřímně a konkrétně milovat podle Ježíšova vzoru, přiblíží se tajemství Nejsvětější Trojice.