12.2.2017 6.neděle v mezidobí

Sir 15, 16 – 21; 1 Kor 2, 6 – 20; Mt 5, 17 – 37

V historii lidstva existují tři hory, na kterých Bůh zjevil svou výjimečnou lásku k člověku, když předal pravidla pro dobrý lidský život. Bůh sdílí svou moudrost a rady, jak šťastně jít svou životní cestou.

První horou je Sinaj, kde nám lidem Bůh dal Desatero, ukázal směr správného lidského života. Desatero jsou slova velké Boží lásky. Člověk proniknutý sobectvím se špatně orientuje, špatně rozlišuje dobro a zlo. Jednáme špatně, zraňujeme se navzájem. Bůh nám předal v Desateru svou moudrost, aby naše jednání bylo správné a spravedlivé.

Desatero nejčastěji vnímáme jako omezení naší svobody, obtíž, zbytečný požadavek, s kterým se neumíme vyrovnat. Nenacházíme v sobě sílu jednat podle těchto Božích slov. Církev říká, že Desatero je užitečné a dobré, ale nenacházíme sílu takto jednat. Máme jenom výčitky svědomí.

Druhá hora, na které nám Bůh znovu sdělil svou moudrost, je hora u Galilejského moře, Hora blahoslavenství. Na této hoře Ježíš přednesl své Horské kázání. Sdělil nám Desatero v ještě náročnější podobě. Neusnadnil nám nic, ale zvedl nároky až nad hranici lidských možností. Ježíš od nás žádá dozrání k dokonalosti na míru samotného Boha. Máme být svatými jako je svatý sám Bůh.

Uvědomme si znovu Ježíšova slova Horského kázání: V našem životě máme být chudí v duchu, to znamená opravdu pokorní v chápání svého postavení. Když něco vlastním, mám nějaké schopnosti, je to Boží dar, o který se mám velkoryse podělit s každým potřebným člověkem. Mám být smutným až plačícím nad odchodem druhých od Boha. Jsem tichý, protože nekřičím o nespravedlnostech druhých, ale sám se snažím být člověkem spravedlivým a milosrdným. Jsem tvůrce pokoje, protože svým viníkům všechno odpouštím. Mám srdce čisté, protože v něm není závist, žárlivost, vztek na druhé, protože nemám špatná slova ve svých ústech. Na zlo odpovídám dobrem, mám neustále na rtech Ježíšovou modlitbu: Otče, odpusť jim, protože nevědí, co činí.

V dnešním evangeliu Ježíš ještě více zdůrazňuje své nároky. Spravedlnost křesťanů má být mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Bližního zabíjím už tím, že ho zatracuji. Zbavuji se možnosti setkat se s Bohem, když vím, že můj bratr má něco proti mně. Je mou povinností smířit se s ním. Mám se snažit velmi rychle s protivníkem dohodnout. Každý žádostivý pohled na cizí ženu je už smrtelným hříchem cizoložství. V Ježíšově církvi také není možný rozvod. Křesťan nepřísahá, protože jeho slovo je jednoznačné, ano je ano a ne znamená ne.

Když se na tento Ježíšův Dekalog, zdůrazněný v Horském kázání, poctivě podíváme, musí nás šokovat, protože podle něho nejsme schopni žít. Nemáme sílu, abychom podle těchto Ježíšových slov byli schopni jednat.

Ježíš na začátku svého Horského kázání řekl, že ten, kdo podle toho jedná, je blahoslavený, to znamená šťastný. Často si myslíme, že podle těchto Ježíšových pravidel se mají chovat druzí. Ale Ježíš jasně řekl, že se takto mám chovat já. Je to nárok na mě osobně.

Když jsou Ježíšovy požadavky tak náročné, vyvstává otázka, zda Ježíš nevyjádřil ve své řeči u Galilejského moře jenom své zbožné přání, jen krásný sen o lidském životě na zemi.

Aby tato pravidla platila pro náš pozemský život, máme na zemi třetí horu – Kalvárii. Je to místo, na kterém Ježíš z Nazareta dokončil svůj pozemský život podle těch pravidel, která ohlásil ve svém Horském kázání. Tam na Golgotě se Ježíš postavil mezi své učedníky a zákon, mezi křesťany a možnost jednat podle jeho pravidel a neslučitelné spojil. Ježíš neřekl: dal jsem vám vzor, abyste stejně jednali

vlastní silou. Ježíš nepostavil svá pravidla mezi nás a sebe. Mezi svá pravidla a nás postavil svůj kříž. Ježíš ta pravidla na kříži úplně naplnil.

Když se rozhodneme žít podle Ježíšových slov, a uvěříme, že je to cesta k šťastnému životu, k naší věčnosti, otevřou se nám dveře ke společenství s Ježíšem, a toto společenství s Ježíšem mě otevírá pro působení Ducha svatého. A on má moc všechno uskutečnit. Když dovolím Duchu svatému působit v mém životě, učiní, že budu radostně následovat Ježíše. A budou pro mě také platit slova z dnešního druhého čtení, že zakusím to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a nač člověk nikdy ani nepomyslil, to všechno, co Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Bůh položil před námi život a smrt, štěstí a neštěstí. Dal nám svou moudrost, nejprve na hoře Sinaj v Desateru předaném Mojžíšovi a pak v Ježíšových slovech, zvlášť v jeho Horském kázání. Chceš-li, můžeš jednat podle Božích přikázání, podle Ježíšových pravidel, je v tvé moci zůstat věrným. Společenství s Ježíšem je pro každého z nás dostupné, vyžaduje jenom jasné rozhodnutí následovat ho.