16.11.2016 středa 33.týdne v mezidobí

Lk 19, 11 – 28

Dnešní evangelium popisuje podstatu Boží milosti a také Božího soudu. Bůh není nespravedlivý, když od člověka něco očekává, jsou to jen plody působení Boží milosti. Obvykle myslíme, že musíme pro Boha něco dobrého udělat, vykazovat dobré skutky. Dnešní podobenství nás učí, že vracející se král od svých služebníků nežádá, aby mu dali něco ze svého, ale aby vrátili s vytvořeným ziskem jen to, co jim dříve sám dal.

Boží milost je touto zdarma danou hřivnou, která obohacuje náš život, dělá ho krásným, takže jsme schopni konat dobro, jednat v duchu lásky. Není to něco, co můžeme schovat. Když nám Bůh dává svou milost, ukazuje sám sebe, svou velikost, svou dobrotu. Boží dar je současně úkol, vyžaduje od nás svědectví.

Rozmnožením Boží hřivny je náš křesťanský život, který má být stále dokonalejší. Zdokonalení v křesťanském životě se neděje jen osobním úsilím, ale především spoluprací člověka s Boží milostí. Křesťanský život je svědectvím o růstu Boží lásky. Bůh každému z křesťanů stanovil míru dokonalosti. Ale působení Boží milosti se každý křesťan musí otevřít svobodně sám. Bůh potřebuje naše svobodné rozhodnutí.

Strach z Boha brání růstu Boží lásky v nás a znemožňuje naši proměnu. Podobáme se tomu, který ukryl svou hřivnu. Strach z Boha se rodí z falešného obrazu Boha. Tento muž říká: „Bál jsem se tě, protože jsi přísný, bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel“. Tato slova jsou totální lež. Hřivna přece nebyla jeho, obdržel ji.

Bůh se zdá člověku přísný, člověk se ho bojí, protože nechápe Boží milost, protože nechcete přijmout, že lidská dokonalost a svatost je Božím dílem.

Křesťanský život má být jako pole, které Bůh oře, kultivuje, stará se o růst zasetého obilí. Hlavním úkolem člověka je umožnit Bohu práci na tomto poli. Podstatnou prací člověka je modlitba, která otevírá srdce Bohu. Je to modlitba, ve které člověk říká: Ježíši, ty jsi můj Pán a Spasitel.