18.12.2016 4.neděle adventní

Mt 1, 18 – 24

Dnešní evangelium nám ukazuje svatého Josefa jako spravedlivého muže. Když se Bůh rozhodl stát se člověkem, potřeboval, jako každý člověk, vhodné prostředí, to znamená rodiče, kteří mu zajistí od početí do dospělosti potřebnou péči k rozvoji lidských kvalit. Bůh našel rodiče v Marii a Josefovi. Nehledal rodiče, kteří jeho Synu poskytnou dobré materiální zajištění, ale rodiče, kteří budou především dobrými lidmi. Kvalitu člověka ukazuje jeho spravedlnost. Tímto slovem evangelium hodnotí Josefa.

Podívejme se dnes na lidství Josefa v úkolu být manželem a otcem. Dělal zodpovědná rozhodnutí. Situace, o níž dnešní evangelium vypráví, byla pro Josefa, jako i pro každého snoubence, ve všech ohledech šokující. Dozvídá se, že jeho snoubenka je těhotná, ale ne z ním. Podle Mojžíšova zákona měl všechny důvody podat na Marii udání. Ale jedná úplně jinak. Nevydává Marie pohaně. Celou vinu bere na sebe. Za tímto rozhodnutím následují další moudrá rozhodnutí, například útěk do Egypta. Velikost člověka se ukazuje v těžkých krizových situacích. Z informací, které máme o Josefovi, můžeme vidět, že jedná vždy odpovědně. Důkaz o moudré odpovědnosti Josefa je velikost Ježíšova lidství. Velikost člověka Ježíše nepřišla odjinud, vyrostla ze svědectví života Josefa i Marie, kde oba splnil svůj úkol býti otcem, býti matkou.

Dnes žijeme v době velké krize otcovství a mateřství. Děti, které se dnes rodí, nenacházejí dobré prostředí pro správný růst svých lidských kvalit, těžko hledají svou totožnost. Asi před čtvrt stoletím se začala doba úplného odmítání autorit. Všechny formy autority jsou zavrhované, protože byly převedeny do konceptu moci. Znehodnocení autorit a především devastací úlohy a významu otce, vytvořilo kulturu bez otců, bez osobní odpovědnosti. A tato kultura pak plodí děti, které nevědí, kdo jsou a k čemu mají dospět. Když pozorujeme příznaky choroby naší kultury, vždycky si všimneme lidí, kteří zoufale hledají svou vlastní identitu. Pokud mladý člověk nenašel ve svém otci správný vzor otcovství, bude se snažit najít tento vzor identifikace v nějaké skupině, která mu vtiskne falešnou, tragickou roli. Vidíme to ve způsobu oblékání, chování a podobně. Jestliže se dnes tak rychle rozvíjejí sekty, je to proto, že mladému člověku poskytnou konkrétní totožnost, pocit bezpečí. Iluze falešné identity, kterou nabízejí různé skupiny, odkloní mladého člověka z hledání vlastní pravdivé identity. Pokud tolik obdivu vyvolávají naturalistická náboženství, je to proto, že právě v nich dnešní ztracený člověk nachází prvky bezpečí. Tímto způsobem člověk odkládá své zrání. To samé platí i pro drogy, které také drží člověka v iluzi matčina lůna, protože mladý člověk nepoznal, kým je. Neobjevil pravdu o sobě. Nedokáže stát na vlastních nohou. Proto není schopen odpovědně rozhodovat a tak zůstává dále ve své nestabilní, rozviklané osobnosti, zůstává dítětem.

Když nezažiji dobrý model otcovství, který by mi pomohl dozrát, nejsem schopen činit rozhodnutí, závazná pro celý život. Tato krize otcovství plodí neschopnost dělat pevná rozhodnutí, neschopnost dát slib na celý život, neschopnost zůstat věrným. Jsou také další příznaky stejného onemocnění. Člověk, který neví, kým je, začíná provokovat druhé, začne být agresivní.

Následky zneužívání úkolu otce vedou k odmítnutí otcovství, ale bez řádné dimenze otcovství svůj život nezvládneme. Když mluvím o krizi otcovství, mluvím o neplnění otcovské role mužů v rodinách, o autoritě, kterou mají muži v rodině mít a předávat. Samozřejmě, že tatínkové existují, jinak bychom nebyli na světě, ale neplní svou otcovskou roli. Nestačí zplodit dítě, abych byl otcem.

Příkladem je svatý Josef. On nezplodil Ježíše a přesto mohl být nazván jeho otcem. Ujal se úkolu otcovství. Převzal otcovskou roli, aby z dítěte vychoval zralého muže. Josef byl pro Ježíše skutečnou autoritou.

V latině slovo „autorita“ znamená „způsobit růst“. Josef (Joseph) znamená: ten, který působí růst, ten, kdo má autoritu. V biblickém jazyce autorita vyvolává bázeň, ale tato bázeň není strach. Je to postoj synovské lásky, plné úcty vůči tomu, který mi pomáhá růst, který mi pomůže stát se tím, kým mám být. Otec není ten, kdo utlačuje, kdo své dítě despoticky a svévolně omezuje.

Dnes před námi stojí svatý Josef jako vzor pravého otcovství. Ten, který se naučil od Boha, co znamená být mužem, otcem, manželem. Kéž muži najdou odvahu se skutečně svěřit svatému Josefovi, aby jim pomáhal stát se člověkem spravedlivým, člověkem odpovědným za sebe i za druhé, člověkem, který se primárně stará o ochranu důstojnosti druhých.