18.6.2017 11.neděle v mezidobí

Ex 19, 2 – 6a; Řím 5, 6 – 11; Mt 9, 36 – 10, 8

Když se podíváme na současnou situace církve, která prožívá velikou krizi své totožnosti, když vidíme různé vlivy, které ohrožují církev, hledáme příčiny především na venku, ale Ježíš v dnešním evangeliu říká, že problém je uvnitř, že zdroj problémů leží v nedostatku pravých pastýřů. Když Ježíš viděl zástupy lidí svázané svými problémy, bezmocné vůči zlu, neschopné najít správnou cestu životem, viděl je jako ovce bez pastýře.

Lidé vysílení a skleslí byli pro Ježíše polem dozrálým ke žni. Bůh má velkou šanci zjevit svou dobrotu, svou milost a dát svou pomoc právě člověku zatíženému problémy a poraženému utrpením. Když je v našem životě všechno v pořádku, když jsme spokojeni, tehdy obvykle Boha nehledáme, protože ho nepotřebujeme. Těžké situace, které na nás doléhají, ukazují naši bezmocnost a upozorňují na potřebu někoho, kdo nám může pomoci.

Bůh na nás nesesílá různé těžkosti, utrpení a bolesti, aby tím na sebe upozornil. Všechno zlo, které přichází, je důsledkem hříchu. Bůh nás před hříchem varuje, ale nechává nám svobodu volby. Když zhřešíme, Bůh nás přesto neopustí v naší tragické situaci, použije i toto zlo, aby nám mohl prokázat svou dobrotu a péči.

Boží pomoc není ezoterická skutečnost. Bůh potřebuje prostředníka, člověka, který jeho milosti předá dál. Když Ježíš uviděl vysílené a skleslé zástupy lidí, zavolal si dvanáct učedníků a „dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu“. Dodnes Bůh promlouvá k srdcím mnoha, zvlášť mladých lidí, aby se mu dali plně k dispozici a stali se hlasateli a vykonavateli jeho milostí: „žeň je sice hojná, ale dělníků málo“. Jde o to, abychom opravdu pocítili odpovědnost za lidi dezorientované v životě, zasažené zlem a trpící. Bůh nám chce pomoci, ale potřebuje prostředníky, skrze které svou pomoc předá.

Jestliže ke žni nepřijdou ženci, celá úroda na poli může být zmařena. Je čas sklízet, když tento čas mine, nesklidíme na poli nic. Úroda přijde na zmar. Dnes realizujeme především své nápady, své životní plány. Nemáme chuť obětovat se pro záchranu druhých, nechceme být za osudy druhých dokonce ani zodpovědní. Něco málo ze svých prostředků, času a sil druhým věnujeme, ale nechceme se pro ně plně angažovat, plně se jimi zaměstnávat. Evangelium nás upozorňuje, že se máme řídit příkladem apoštolů, kteří nechali všeho a šli za Ježíšem.

V druhém čtení svatý Pavel ukazuje na Ježíšovo odhodlání zachránit hříšníky: „Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky“. Jestliže jsem přijal dar spásy, měl bych také druhým pomáhat najít Spasitele, měl bych se stát pastýřem, který je přivede k Ježíši. Je to výzva k přijetí kněžského povolání nebo k větší křesťanské angažovanosti.

Ježíš říká v evangeliu: žeň je hojná, ale dělníků málo. Otcové církve často říkali, že je mnoho těch, kteří přijímají důstojnost církevních úřadů, ale související úkoly nekonají. Příčina dnešních problémů církve neleží ve světě, ale uprostřed církve: v nezodpovědnosti pastýřů a také v laxním plnění úkolů, které Ježíš ustanovil apoštolům a jejich nástupcům. Ježíš přikazuje: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: Přiblížilo se nebeské království. Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte“.

Podívejme se na Ježíšova nařízení. Ježíš přikazuje, aby jeho vyslanci nešli k pohanům nebo k Samaritánům. Posílá je k izraelskému národu, k jejich krajanům. To znamená, že se katolická církev má v první řadě starat o ty, kteří k ní patří. Dnes je to naopak, všichni pohané a protestanté jsou důležitější a péče o spoluvěřící neustále klesá. Ježíš ukázal jiný směr.

Ježíš říká, že hlavním úkolem církve je hlásání pravdy: „Přiblížilo se nebeské království“. Je to upozornění, že Ježíš Kristus je pravým vladařem světa, a že v něm máme uznat svého osobního Pána, kterému podřídíme celý svůj život. A my jsme vedeni jen k tomu, abychom se zapojili do charity.

Ježíš dal církvi svátosti, ve kterých se projevuje Boží moc k řešení všech životních problémů. Ale my jsme ze svátostí udělali prázdné náboženské obřady a rituály.

Svět, ve kterém žijeme, nám nenabízí opravdové štěstí, prospěch a plnost života, ale přináší jen problémy, utrpení a smrt. Ježíš naopak nabízí uzdravení, ochranu před zlým duchem, vyřešení našich problémů, posílení na cestě k šťastnému životu a jistotu věčnosti. Podmínkou je Ježíše poslouchat a ne jeho jménem realizovat osobní nápady.