20.4.2017 čtvrtek velikonočního oktávu

Lk 24, 35 – 48

Tento celý týden církev prožívá a slaví zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V liturgii církve je celý tento týden jako jeden den. Tímto způsobem nám křesťanům chce církev pomoci lépe pochopit událost vzkříšení Ježíše Nazaretského. Na naší zeměkouli neznáme druhou takovou událost, kdy se tělo člověka, který skutečně zemřel, vrátilo k životu a nadto k životu v úplně nové kvalitě, kdy už nepodléhá smrti. V dějinách naší země se udála vzkříšení, kdy lidé po své smrti ožili, také Ježíš tři osoby vzkřísil. Tím nejzázračnějším bylo vzkříšení Lazara. Ale každý z těchto lidí znovu, a už neodvolatelně, zemřel. S Ježíšem je to jinak. On po svém vzkříšení žije dál. A navíc, toto jeho vzkříšení lidem otevírá nový horizont a přináší nám pomoc. Když se člověk k této události odvolává, když věří, že je to pravda, zakusí ve svém životě neobyčejnou pomoc, různé zázraky.

O tom máme zprávu v dnešním prvním čtení. Petr a Jan uzdravili chromého. A pak vysvětlují, že se to stálo skrze víru ve zmrtvýchvstání Ježíše. Petr jasně říká, že tento zázrak neudělali vlastní mocí nebo zbožností, ale skrze víru v moc jména Ježíš. Jméno Ježíš, které apoštolové vyslovili nad tímto chromým, přineslo uzdravení.

Na tomto světě, ve kterém žijeme, máme už dva tisíce let člověka, na kterého se můžeme obracet o pomoc. Ve jménu Ježíše z Nazareta můžeme volat k Bohu ve všech našich problémech. Je to něco v podstatě neuvěřitelného, že se můžeme setkat s člověkem, který nejen může, ale celým bytím nám touží pomáhat, aby náš život získal smysl, abychom dosáhli opravdového štěstí. Abychom poznali možnost věčnosti a byli si jí jisti. Ježíš z Nazareta není idea, ale živá bytost. To, že se často setkáváme jen s ideou Ježíše z Nazareta, že nemáme zkušenost jeho živé přítomnosti, je způsobeno tím, že nám nikdo cestu k opravdovému setkání ze zmrtvýchvstalým Ježíšem neukázal, nebo se bojíme na tuto cestu vstoupit.

A tuto cestu popisuje dnešní evangelium. Dnes se můžeme setkat se zmrtvýchvstalým Ježíšem především v eucharistii. Chléb a víno, položené na oltář, se po slovech proměnění stává tělem a krví Ježíše Krista, zmrtvýchvstalého Pána. Církev si je od začátku úplně jistá mocí slov proměnění, že způsobují reálnou přítomnost Ježíše Krista.

Abychom v tento neuvěřitelný zázrak byli schopni uvěřit, potřebujeme se zastavit nad Božím slovem a přijmout jeho správné vysvětlení. Dříve, než se Ježíš dal poznat dvěma učedníkům na cestě do Emaus, vyložil jim důkladně Boží slovo. Stejně to konal ve Večeřadle, kdy seděl s učedníky u stolu a vysvětloval jim Písmo.

Ve svém životě možná děláme hodně dobrých skutků, ale často zapomínáme na to nejdůležitější, na čtení Božího slova a na snahu správně je pochopit. Naše lidské síly slábnou, stojíme před překážkami, které nejsme schopni svými silami zdolat, a tak ochabujeme, ztrácíme prvotní nadšení, jsme zklamáni druhými a podobně.

Dva učedníci na cestě do Emaus byli velmi unaveni, ale když uviděli Ježíše při lámání chleba, při eucharistii, jejich únava zmizela, zpáteční cestu do Jeruzaléma zvládli neuvěřitelně rychle.

Živé setkání ze zmrtvýchvstalým Ježíšem dává sílu překonat každou životní únavu a také řeší problémy lidsky neřešitelné. Nezbytně potřebujeme uznat důležitost správného pochopení významu Božího slova, abychom byli přivedeni k setkání se vzkříšeným Pánem v eucharistii.