30.10.2016 31.neděle v mezidobí

Lk 19, 1 – 10

Papež Benedikt XVI. učil, že na počátku křesťanského bytí nestojí určité etické rozhodnutí nebo nějaká velká idea, nýbrž setkání s událostí, s osobou, která dává lidskému životu novou perspektivu, a tímto rozhodující směr. Víra v křesťanském životě má podobu setkání s osobou, které svěřuji svůj život. Dobře to ukazuje příběh Zachea v dnešním evangeliu. Zacheus se opravdu setkal s Ježíšem. O tom svědčí jeho rozhodnutí, které učinil během setkání s Ježíšem. Toto setkání bylo pro Zachea hluboké, proto našel svůj správný životní směr.

Když Ježíš procházel Jerichem, doprovázel ho velký zástup lidí. Ale jen jeden člověk v Jerichu se skutečně s Ježíšem setkává a také prožívá požehnání z toho plynoucí. Spousta lidí se dívá na Ježíše, poslouchá jeho slova, ale nepoznají, kdo je Ježíš z Nazareta. Jsou diváci určitých a možná i zajímavých událostí, jsou posluchači, kteří slyší nepochybně něco zajímavého, ale z tohoto setkání pro sebe nic nevyvodí. Nezískávají nic konkrétního a ve skutečnosti ztrácejí čas, namáhají se zbytečně. Není to názorný obraz, který ukazuje na naši účast na eucharistii? Posloucháme Ježíšova slova, jsme svědky mimořádného zázraku proměňování, kde se chléb stává Kristovým tělem a víno jeho krví, a vůbec to na nás nepůsobí.

Myslím si, že se musíme pozorně podívat na Zachea, a něco se od něho naučit. Podívejme se na jednotlivé kroky, které Zacheus udělal.

O Zacheovi se píše, že „by rád uviděl Ježíše, jak vypadá“. Informace, které k němu přišly, ho skutečně zajímaly. Našel v nich už nějaké odpovědi na otázky, týkající se dalšího směru svého života. Papež Benedikt XVI. říká, že setkání s Ježíšem nás nenechá na naší staré cestě životem. Když se člověk setká s Ježíšem, vždy uslyší slovo: obrať se, změň svůj způsob života, své životní hodnoty. Naše cesta životem potřebuje neustálou korekci. Láska, ke které potřebujeme dorůst a dozrát, vyžaduje neustálou práci na sobě. Musíme odmítat jedny hodnoty a vybírat nové, které nabízí evangelium. Opravdové setkání s Ježíšem a jeho slovem vždy přináší do lidského srdce revoluci, vždy jím zatřese.

Z výše uvedeného vyplývá otázka: Stojíme o skutečné setkání s Ježíšem, slyšíme opravdu Ježíšovo evangelium, nebo chceme zachovat dosavadní status quo?

Zacheus si musel být vědom, že jeho starý způsob života potřebuje revizi. Měl odvahu poslouchat své svědomí, které mu vyčítalo. Evangelium říká, že Zacheus „byl malé postavy“. Tato výpověď není především o jeho výšce, ale o jeho vnitřním sebevědomí, které ví o svých omezených možnostech vyrovnat se s úzkostmi srdce, udělat důležité změny ve svém životě.

Myslím si, že v pochopení svého omezení, své bezmoci být spravedlivým a pořádným člověkem, uvidět svou „malou postavu“, je začátek pravého křesťanství. Protože tehdy začínáme hledat pomoc u Boha, tehdy Ježíš a jeho evangelium začíná mít pro nás význam a smysl, tehdy Ježíš navštíví náš domov.

Aby Zacheus mohl uvidět Ježíše, musel vylézt na fíkovník. Tento obraz říká, že skutečné setkání s Ježíšem vyžaduje naši aktivitu, kroky, které ukážou, že to myslíme vážně, že se chceme s Ježíšem opravdu setkat, že ho chceme uvidět a uslyšet. Zacheus se chová jinak, než zástup lidí, který doprovází Ježíše. Dokonce udělá něco, co ho i zesměšňuje. Pro nás tímto trapným šplháním na fíkovník může být účast na čtvrtečních setkáních s Biblí, pro mládež účast na úterním společenství. Smysluplnou náboženskou aktivitou bychom měli ukázat sobě i Bohu, že nám záleží na Boží milosti, že o ni stojíme.

Další poučení, které dává Zacheus, je jeho radost z nabídky pohostit Ježíše. Jaký je postoj mého srdce, když přijímám svaté přijímání? Prožívám radost, že ke mně Ježíš přišel, a je hostem pod mou střechou?

Když odcházíme od svatého přijímání, tváříme se velmi vážně, zřídka máme radost ve tváři. Je to v pořádku?

Evangelium dále vypraví, že když Zacheus přijal Ježíše s radostí, všichni reptali, pohoršovali se, že Ježíš vešel jako host k hříšníkovi. Ježíš nepřišel na tento svět jako podívaná pro mnohé, aby dělal nějaká show. Ježíš přišel, aby nám pomáhal chodit po správných cestách. Mezi lidmi není nikdo, kdo by byl spravedlivý, každý je hříšník a tak potřebuje Ježíšovu pomoc. Závidíme druhým Boží dary, Boží požehnání. Závidíme Boha druhým, protože sami nemáme odvahu k opravdovému setkání s Ježíšem, k svému nezbytnému obrácení.

Setkání s Ježíšem Zachea vede k štědrému sdílení svého majetku s chudými a pak k napravení křivd, které spáchal. Když se Ježíš s námi setká, nikdy nás nenechá v našich problémech, v našem sobectví, v naší nespravedlnosti.

Papež Benedikt XVI. řekl, že křesťanství je ve své podstatě setkáním se zmrtvýchvstalým Ježíšem, setkáním, které nás nenechá v klidu, protože vyžaduje důležité, základní změny v našem dosavadním jednání. Cítíme to, ale velmi se bojíme těchto změn, bojíme se změnit směr našeho života, zvolit nové hodnoty. Ale Zacheus nám ukazuje, že naslouchat Ježíšovi a jeho evangeliu přináší opravdovou radost, dělá život šťastným a zaručuje spásu.

Ježíš „přišel hledat a zachránit, co zahynulo“. Prosme Zachea, aby nám vyprosil milost stejné odvahy riskovat podobné setkání s Ježíšem.

Ohlášky 30.10.2016

Dnes slavíme 31. neděli v liturgickém mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* v úterý 1. listopadu – slavnost Všech svatých

* ve středu 2. listopadu – Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

* v pátek 4. listopadu – památka sv. Karla Boromejského; první pátek v měsíci

* v sobotu 5. listopadu – první sobota v měsíci – poutní mše svatá k Panně Marii Svatotomské u Palladia města Brna

Příští neděle bude 32. v liturgickém mezidobí.

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10:00 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20:00 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne od 9:30 hod. setkání maminek s dětmi v klubovně na 3. nádvoří opatství.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera.

Zveme Vás na dnešní přednášku Václava Procházky o historii Starého Brna, opatství a naší baziliky, která bude v 16 hod. v kapitulní síni. Více informací najdete na plakátu na nástěnce.

V pátek 4. listopadu je první pátek v měsíci. Příležitost ke svátosti smíření bude od 17:00 hod.

V sobotu 5. listopadu bude sloužena poutní mše svatá k Panně Marii Svatotomské v 18:00 hod. večer. Přispějte svou účastí na mši svaté k odhalení významu ikony naší černé Madony.

V tuto sobotu ranní mše svatá nebude.

V neděli 6. listopadu při mši svaté, která začíná v 9:00 hod., vykonáme pobožnost za duše zemřelých. Prosíme rodiče, aby napsali na lístek svým dětem jména zemřelých, které chceme přinést Bohu v modlitbě. Děti jména zemřelých přečtou a zapálí za ně svíci. Dospělí mohou též za své zemřelé zapálit v bazilice svíčku. Svíce v průvodu poneseme k misijnímu kříži před baziliku.

V týdnu od 1. do 8. listopadu můžeme získat plnomocné odpustky pro duše v očistci. Podmínkou je svátost smíření, účast na mši svaté s přijetím eucharistie, modlitba na úmysl papeže a modlitba Otčenáš, Zdrávas Maria, Vyznání víry a Odpočinutí věčné za duše v očistci na hřbitově.

V neděli 6. listopadu v 18 hod. bude v naší bazilice koncert. Na programu je Requem Wolfganga Amadea Mozarta. Všichni jste srdečně zváni. Bližší informace najdete na nástěnce.

Rodiče, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice, musí absolvovat přípravu. Příprava se bude konat vždy první středu v měsíci v 19:00 hod. na faře. První setkání bude v prosinci.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

30.10.2016 slavnost Ježíše Božského Mistra

Promluva během slavnosti v kapli sester Učednic Božského Mistra.

Jedním z nejvýznamnějších úkolu řádů a kongregací zasvěceného života je pomáhat věřícím v církvi uvidět pravou Boží tvář. Filip to vyjádřil prosbou k Ježíši: „Pane ukaž nám Otce – a to nám stačí“. Jako lidé Bohu zasvěcení máme tento zvláštní úkol ukazovat věřícím ve světě správnou cestu k Bohu. Proto žijeme v klášterech, abychom nejprve dobře poznali Boží srdce a pak pomohli druhým pochopit Boží dobrotu. Jde o poznání Ježíše, který svým životem úplně odhalil Boží tvář: „Kdo viděl mne, viděl Otce“. Nejprve musím sám stát na této jediné cestě k Bohu, kterou je Ježíš Kristus, abych pak byl schopen vést ostatní.

Tragédie ráje a pak neštěstí dědičného hříchu není naše největší neštěstí. Pro nás je nejhorší plod hříchu, kterým je strach z Boha. Bůh náš hřích zničil. V Ježíšově oběti na kříži tento problém skutečně vyřešil. Ale nemůže překonat strach ze sebe v našem srdci. Tento krok k důvěře v Boha je zcela na naší straně. Člověk sám musí pochopit dobrotu Boha a jeho úplné odpuštění. Ježíš rozepjatý na kříži ukázal jednoznačně, že Bůh nevyčítá lidem jejich zlé jednání a jejich hříchy, že netrestá hříšného člověka. My si však máme navzájem pomáhat k víře v Boží milosrdenství, v to, že Bůh má otevřené srdce pro naši bídu.

První čtení odkazuje na událost u hory Choreb, kde se Bůh zjevil vyvolenému lidu. Lidé se zalekli Božího hlasu a přírodních jevů, které toto Boží zjevení doprovázely. Tehdy Bůh slibuje Mojžíšovi nového prostředníka, který bude přinášet Boží slovo způsobem, který nevyděsí.

Ve druhém čtení svatý Petr popisuje zážitek proměnění Ježíše na hoře Tábor. Z tohoto zážitku pochopil, že člověk potřebuje přijmout a dodržovat Boží slovo, předané v Bibli. Neboť ono „je jako svíce, svítící v temném místě“. Petr pochopil, že žádná, i ta velmi neobvyklá, nádherná událost setkání s Bohem nepřivede člověka k Bohu, neodstraní z lidského srdce strach z Boha. Člověka k Bohu může přivést jen přijetí Božího slova, a především tohoto slova, které se stalo tělem – Ježíše Krista, který byl za nás obětován na kříži. Člověk se nemůže zbavit strachu z Boha na hoře Tábor, ale na Golgotě.

Na naší zemi se zjevil člověk, který svým životem ukázal lásku a dobrotu, která druhým dala všechno až po odevzdání svého vlastního života. Pravda o tomto člověku, o Ježíši z Nazareta potřebuje svědky, kteří věrohodně ukážou tento mimořádný život, který odhalil totožnost Boha.

Evangelium přináší Ježíšovu kritiku postojů zákoníků a farizeů. Tito lidé měli vysvětlovat pravdivě význam Božího slova, ukázat pravou Boží tvář. Místo toho zneužili své postavení, své povolání, aby získali osobní prospěch. Tímto jednáním pravdu o Bohu skutečně zakryli

Ježíš nás potřebuje, proto nás povolal, aby skrze nás ukazoval lidem ve světě tvář svého Otce, aby skrze nás byl učitelem dalších lidí. Slavnost vašeho patrona Ježíše Krista, Božského Mistra je příležitostí, podívat se na kvalitu svého svědectví a především je novou výzvou, odevzdat se ještě hlouběji Ježíši jako svému osobnímu Mistrovi. Buďme jako apoštolové, kteří jsou posíláni Ježíšem do světa, aby hlásali dobrou zprávu o Božím milosrdenství, ale po nějaké době se zase vrací zpátky ke svému Mistrovi, aby je dále učil a uschopnil k ještě hlubšímu svědectví, aby se člověk přestával bát Boha.

27.10.2016 čtvrtek 30. týdne v mezidobí

Lk 13, 31 – 35

Ježíš dostal informaci, že ho Herodes chce zabít. Tato ohrožující zpráva Ježíše nezastavila v jeho činnosti, v hlásání Božího království. Ježíšův postoj k hrozícímu nebezpečí je jiný, než náš. My v ohrožení svého života nebo ohrožení našich blízkých zapomínáme na své povinnosti, ztrácíme zájem o to, co v té chvíli děláme. Ztrácíme hlavu a jednáme mnohdy nezodpovědně.

Odkud pochází Ježíšův vnitřní klid a mír?

Ježíš si je zcela vědom svého poslání, svého životního úkolu. Ježíš věří v Boží prozřetelnost. Chápe, co to slovo znamená. Nedávno jsem se zeptal poměrně velké skupiny mladých lidi, zda vědí, co znamená slovo prozřetelnost. Neznali přesný význam. Prozřetelnost je jednou z nejdůležitějších vlastností Boha. Bůh není ten, který na nás zapomněl, který o nás nemá zájem. Ježíš učil, že Bůh je Otec člověka, sám touto pravdou žil. V dnešním evangeliu Ježíš použil obraz kvočny, která shromažďuje kuřátka pod svá křídla, aby byla chráněna před každým nebezpečím.

Bůh se chce starat o naše životy, chce o nás pečovat. Ježíš vyčítá obyvatelům Jeruzaléma, že tuto božskou ochranu odmítli a tím otevřeli bránu tragickým událostem. Za nějaký čas v Jeruzalémě nezůstal kámen na kameni.

Vyznáním víry v Ježíše, že je náš osobní Pán a Spasitel otevíráme naše životy Boží prozřetelnosti, umožňujeme Bohu, aby se o nás staral, aby nás chránil před zlem. Tímto vyznáním uznáváme, že Ježíš je tento Požehnaný, který k nám přichází ve jménu Božím, jako jediný Prostředník mezi námi a Bohem, aby k nám Boží milost mohla přijít. Víra v Ježíše jako našeho osobního Spasitele přináší mír do našich srdcí, způsobuje, že se přestáváme bát zlých zpráv.

Ohlášky 23.10.2016

Dnes slavíme 30. neděli v liturgickém mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* v úterý 25. října – památka sv. Jana Stone, kněze a mučedníka augustiniánského řeholníka

* v pátek 28. října – svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů

* v sobotu 29. října – památka blahoslavené Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice

Příští neděle bude 31. v liturgickém mezidobí.

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10:00 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20:00 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne od 9:30 hod. setkání maminek s dětmi v klubovně na 3. nádvoří opatství.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera.

Dnes, 23. října v 17 hod. se uskuteční v kapitulní síni opatství koncert Brněnského ekumenického sboru pod vedením Luboše Rause.

Všechny zájemce o minulost naší farnosti, naší baziliky i celého Starého Brna zveme na přednášku Václava Procházky, která bude v neděli 30. října 2016 v 16 hod. v kapitulní síni. Více informací najdete na plakátu na nástěnce.

V neděli 6. listopadu při mši svaté, která začíná v 9:00 hod., vykonáme pobožnost za duše blízkých zemřelých. Prosíme rodiče, aby napsali na lístek svým dětem jména zemřelých, které chceme přinést Bohu v modlitbě. Děti jména zemřelých přečtou a zapálí za ně svíčku.

Rodiče, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice, musí absolvovat přípravu. Příprava se bude konat vždy první středu v měsíci v 19:00 hod. na faře. První setkání bude v prosinci.

Ve dnech 26. – 28. října mají děti podzimní prázdniny. Výuka náboženství se v době podzimních prázdnin nekoná.

Děkujeme všem, kteří darovali hračky pro naši pastorační aktivitu s nejmenšími dětmi.

Děkujeme za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

23.10.2016 30.neděle v mezidobí

2 Tim 4, 6 – 8. 16 – 18; Lk 18, 9 – 14

Tito dva lidé, kteří šli do chrámu, aby se modlili, velmi výstižně ukazují dva základní náboženské postoje v křesťanství. Farizeův postoj v církvi dominuje. Většina křesťanů, těch, kteří přicházejí na nedělní mši svatou, žije podobně jako tento farizeus, snaží se splnit své křesťanské povinnosti. Nedělá veliké hříchy. V tomto náboženském postoji snadno posuzuje bližního. Posuzování, jak Ježíš ukazuje, se stává příčinou odmítnutí Bohem. V tomto okamžiku, když člověk začne soudit druhé, když začne oceňovat sebe, považovat se za lepšího než ostatní, je zcela odmítnutý Bohem. Boží slovo ukazuje, že mezi námi lidmi není nikdo spravedlivý, protože každý člověk zhřešil. Hřích, který člověk spáchal, ho staví na stejnou úroveň jako všechny hříšníky. Když zhřešíme, automaticky jsme postaveni do jedné řady se všemi ostatními, kteří zhřešili. Člověk sám nemá žádnou možnost osvobodit se od hříchu. Jsme na tom ještě hůře, když ostatní posuzujeme a odsuzujeme. Je to tak, jako by tonoucí táhl druhého ke dnu, oba se utopí.

Náš dost dobrý křesťanský život nás, bohužel, snadno vede k sebeponížení. Myslíme si, že srovnávání se s ostatními nám můžeme pomoci, že vynikne naše dokonalost. Ježíš tuto cestu slovy dnešního evangelia jednoznačně odmítá.

Existuje jen jeden způsob, jak odstranit hřích a jeho následky v našem životě. Je to Ježíšovo utrpení a smrt na kříži. Pouze Ježíšova oběť na kříži má sílu zničit moc hříchu a jeho smrtonosné působení v našem životě. Záchranu od hříchu a jeho následků nám přináší pouze víra v Ježíše jako našeho Spasitele. Správný je postoj celníka v chrámě a jeho modlitba: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“.

Naše lidská pýcha nám brání vidět, že po hříchu vše ztrácíme, už nic neznamenáme. Zaplatit cenu za zlo způsobené hříchem není v našich možnostech. Nemáme nic, ale můžeme se neustále odvolávat k Ježíšově smrti na kříži. K tomu ale potřebujeme velmi pokorné srdce. K zahlazení hříchu stačí upřímné obrácení k Božímu milosrdenství: „Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: Bože, buď milostiv mně hříšnému“.

Dnešní evangelium ukazuje ještě jeden důležitý aspekt našeho křesťanského života. O celníkovi, který vyšel z chrámu, je psáno, že se vrátil domů ospravedlněn. Nepíše se ale, že přestal hřešit. Nám křesťanům je vyčítáno, že chodíme do kostela, přijímáme svátosti, ale jsme stejně hříšní jako ostatní. Nepřestáváme hřešit. Protože všichni žijeme v těle, bude nám až do konce života na Zemi bližší hřích než bezhříšnost.

Boj proti hříchu stojí na odvaze přiznávat si, že jsme hříšníci a nebát se znovu a znovu přicházet k Bohu a opakovaně vyznávat: Zhřešil jsem, smiluj se nade mnou, odpusť mi můj hřích.

Když od kněze přijmeme rozhřešení, je hřích s jeho účinky automaticky odstraněn z našeho života. Pokud jsem skutečně prožil svatost smíření, stal jsem zcela čistý, svatý, jinak bych nemohl přijmout svaté přijímání. Svatostí smíření je všechno zlo, které jsem k sobě připoutal svým hříchem, ode mne odstraněno.

Upřímné prožití zpovědi, kde vědomě přijímám Boží milost odpuštění, kde zažívám, že Ježíš Kristus „mě vysvobodil ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království“, vede k vděčnosti srdce. A vděčné srdce není schopné dále páchat hřích.

Když je v mém srdci postoj farizeje, když se chlubím dobrými skutky, nebudu nikdy vděčný, ale domýšlivý a sobecký. Takto budu dále hřešit. Nikdy se hříchu nezbavím.

Když ale uznám svou hříšnost, a zakusím Boží milost, protože jsem uvěřil v odpuštění hříchů ve svátosti smíření, moje srdce obdrží sílu odmítnout hřích. Víra v Boží milosrdenství, v absolutní dostatečnost Ježíšovy oběti na kříži pro zahlazení všech mých hříchů, umožňuje příchod Ducha svatého, který mě uschopní, abych nehřešil.

Aby nám Bůh mohl pomoci dostat se z tragédie smrti způsobené spáchaným hříchem, potřebuje otevřené dveře do našich životů. Tyto dveře otevíráme uznáním své hříšnosti a pak pokornou prosbou o milost odpuštění. V naší moci, v našich možnostech je uznat svou hříšnost, vyznat svůj hřích a pak uvěřit v Boží milost odpuštění, která má svůj zdroj v Ježíšově oběti na kříži.

Abychom mohli dobře prožít eucharistii, plodně přijímat svaté přijímání, je nutné upřímně vykonat úkon pokání na začátku mše svaté. Musíme vědomě uznat a vyznat svou hříšnost. Od velikosti vědomí hříšnosti závisí působení Boží milosti. Takže, nebojme se vyznávat Bohu svůj hřích a žádat o jeho odpuštění.

Návštěvil nás arcibiskup Mons. José Rodríguez Carballo

V sobotu 8. října jsme v naší farnosti přivítali vzácnou návštěvu. V rámci konference věnované studiu zasvěceného života nás navštívil arcibiskup Mons. José Rodríguez Carballo – sekretář papežské Kongregace pro společnosti zasvěceného života a společnosti apoštolského života. Spolu s ostatními představiteli nejrůznější řádů sloužil v naší bazilice mši svatou.

22.10.2016 sobota 29.týdne v mezidobí

Ef 4, 7 – 16; Lk 13, 1 – 9

Dnešní evangelium nám vypraví, jak k Ježíši přišli nějací lidé s informací o tragédii, ke které došlo v Jeruzalémském chrámě, kde římští vojáci zavraždili skupinu poutníků z Galileje, a zároveň znesvětili jejich těla smícháním jejich krve s krví obětních zvířat. Došlo nejen k vraždě nemalé skupiny lidí, ale především v náboženské dimenzi byli tito lidé zbaveni jistoty spásy. Ježíš vypráví o další tragické události: zřícení věže v Siloe, která usmrtila osmnáct lidí. Opět nejen tragédie smrti, ale smrti náhlé, kde člověk jde k Bohu nepřipravený.

Ježíš tyto události komentuje následovně: „říkám vám, když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete“. Otázky, které u lidí vznikly v souvislosti s těmito tragickými událostmi, se týkaly hlavně problému spásy. Lidem vyvstala otázka: Jsou tito lidé, postiženi tragickými událostmi, odmítnuti Bohem a zbaveni spásy? Ježíš v souvislosti s těmito událostmi mluví o odpovědnosti každého za svou spásu. Každý se musí sám sebe zeptat, zda žije správně podle Boží vůle. Nepřísluší nám rozhodovat o spáse druhých, rozhodujeme jen o své spáse.

Do lidského života na Zemi neustále zasahují různé obtíže a tragické události. Často přicházejí náhle a jsme jimi zaskočeni. V těchto okamžicích ztrácíme vědomí Boha a jistotu své spásy. Jsme podobni fíkovníku, který nenese ovoce.

Hlavním plodem na stromě mého života má být víra ve spásu, kterou nám dává Ježíš. Člověk sám není schopen konat skutky, které mu zajistí věčný život. Potřebuje setkání s Ježíšem. Člověk musí přijmout Ježíše jako hlavu, jak nás to učí v dnešním prvním čtení svatý Pavel.

Svatá Rita, kterou dnes uctíváme v naší bazilice, je krásným příkladem odevzdanosti Ježíši. Stigma trnu, který dostala na čelo, jasně ukazuje, že Ježíš byl její hlavou, která úplně řídila její život. Byla naprosto poslušná evangeliu. Tato poslušnost nebyla vždy snadná, stála ji hodně obětí a utrpení. Už jako mladá dívka věděla, že poslušnost Ježíši je také poslušností vůči rodičům, kteří rozhodli o její budoucnosti jinak, než chtěla ona. Pak v manželství pokorně snášela popudlivost svého manžela. Při výchově svých synů dbala, aby žili podle Božích přikázání. V klášterním životě byla tichou, pokornou mniškou.

Lidský život musí projít různými obtížnými situacemi, musí přijmout těžké výzvy, snášet mnoho utrpení, přitom může být skvělý, radostný a dojít k vítězství. A to jen tehdy, když se člověk svěří bezvýhradně Ježíši, když se jím dá vést, když Ježíš bude hlavou, která řídí jeho život.

Život svaté Rity byl zcela podroben Ježíši, proto i dnes přináší velké plody pomoci lidem v jejich těžkých životních situacích. Její život je jako fíkovník, který nese hojné ovoce. Prosme svatou Ritu, aby nám pomáhala úplně důvěřovat Ježíši, abychom také my mohli uvidět v Ježíši svou hlavu, která řídí náš život, abychom byli schopni upřímně říci: Ježíši důvěřuji ti.

20.10.2016 čtvrtek 29.týdne v mezidobí

Lk 12, 49 – 53

Ježíš v dnešním evangeliu říká, že nepřišel dát zemi mír, ale rozdělení také mezi nejbližší lidi. Otec bude stát proti synovi, syn proti otci a tak dále. Proč Ježíš řekl tato slova, když evangelium je přece evangelium míru?

Ježíš svým příchodem a kázáním evangelia přinesl nový pohled na lidský život. Zcela odsoudil a odmítl způsob života, který je veden kritérii světa. Ježíš svým příchodem přinesl novou realitu, nové hodnoty do lidského života. Království nebeské, které Ježíš zvěstoval, je Boží vládou. Tím, že člověk zhřešil a hřeší, se svět zcela odvrací od Boha. Když žijeme mentalitou světa, žijeme v neposlušnosti Bohu.

Když se člověk stane křesťanem, rozhoduje se současně žít v souladu s Boží moudrostí, v souladu s Božími zákony. A tak se stává pro ostatní lidi někým jiným. Život věřícího člověka se stává automaticky kritikou života podle hodnot světa. Život podle evangelia a život podle představ světa jsou dva protikladné póly, jako voda a oheň. Svatý Pavel říká, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.

Člověk věřící v Ježíše bude vždy pro nevěřícího třískou v oku, protože jeho život ukazuje život nevěřícího jako špatný. Člověk nechce slyšet, že žije špatně. Lidská pýcha nesnáší kritiku, nemá ráda, když se jí ukazuje, že se mýlí. Křesťanský život je pro nevěřícího výzvou k obrácení, aby změnil svůj způsob života. Opravdové setkání s křesťanem je vždy položením otázky, chci se obrátit nebo ne. A pokud jsem se rozhodl pro negativní odpověď, začíná konflikt.

Ježíš v evangeliu říká, že chce, aby tento oheň, který přinesl na zem, už vzplanul. Lidský život nutně potřebuje otřes, které přináší Ježíšovo evangelium. Člověk se musí obrátit, musí odmítnout život podle hodnot světa a dát přednost životu v poslušnosti Bohu, aby mohl žít v lásce a pokoji, přijímat Boží pomoc a dojít do života věčného.

Nebojme se být skutečnými svědky Ježíšova evangelia.