Koncert Brněnského ekumenického sboru

BES

soprán Markéta Běbarová, alt Jana Janků, bas Patrik Matyášek

cink – Radek Vašina, zobcové flétny . Věra Turková, Anežka Levová, barokní hoboje – Markéta Pimková, Lucia Ročkaiová,
barokní fagot – Petr Ročkai, barokní housle – Támar Junová, Marie Matyášková, viola da gamba – Rut Rausová,
violoncello – Klára Přikrylová. kontrabas – Jarmila Luvíková, ceterone – Jan Turek, cembalo – Alice Přikrylová

Brněnský ekumenický sbor řídí Luboš Raus

O přestávce koncertu bude příležitost k setkání přátel a příznivců Brněnského ekumenického sboru

Vstupné dobrovolné

16.10.2016 29.neděle v mezidobí

Ex 17, 8 – 13; 2 Tim 3. 14 – 4, 2; Lk 18, 1 – 8

Primárním cílem křesťanství je přivést člověka k plnému setkání s Bohem. Na počátku v ráji se člověk setkával s Bohem tváří v tvář, mluvil s Bohem, slyšel ho a byl veden cestou života. Odklon od Boha se začal neposlušností, která podkopala důvěru člověka v Boží dobrotu, a člověk se před Bohem skryl. Když se člověk schoval, protože se Boha bál, začala se největší lidská tragédie, protože Bůh byl zbaven možnosti pomoci nám.

Hřích, který člověk udělal a stále dělá, nebyl a není pro Boha největší problém. Boží Syn, druhá osoba Trojice, problém lidského hříchu vyřešil, když se stal člověkem, Ježíšem Nazaretským, a pak když šel na kříž. Ale Bůh je bezmocný, pokud jde o svobodu člověka a jeho strach z něj.

My lidé máme omezené možnosti překonat zlo, které ničí naše životy. Boj se zlem a s hříchem jsme vždy prohrávali, a budeme dále prohrávat. Člověk potřebuje Boží pomoc, aby mohl porazit zlo působené hříchem.

Aby Bůh mohl člověku pomoci, potřebuje mít k člověku volný přístup. Člověk potřebuje otevřít své srdce Bohu dokořán. A to udělá jen tehdy, když se Boha nebojí, odloží všechen svůj strach z něj. Když ví, že od Boha mu nic zlého nehrozí, že Bůh je opravdu dobrý.

Pravdu o Bohu nacházíme v Bibli. To připomíná Timotejovi svatý Pavel v dnešním druhém čtení: „Od dětství znáš svatá Písma: ta tě mohou naučit moudrosti … Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem“. A když člověk podstoupí úsilí pochopit Boží slovo, to ho přivede k dokonalosti. Svatý Pavel říká: „Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo“. Abychom se zbavili strachu z Boha, potřebujeme dobře poznat Bibli. Pouze dobré porozumění Božímu slovu nám dá plnou důvěru v Boha. Proto hledejme taková místa, kde je význam Božího slova dobře vykládán. Základním kritériem pro pravé hlásání Božího slova je to, že lidé nejsou strašeni Bohem, kde se nehrozí Božím trestem.

V naší farnosti nabízíme prohloubení znalostí Božího slova na čtvrtečních setkáních s Biblí. Každý z farníků je srdečně zván. Učíme se poznávat Boží pravdy a vysvětlujeme si Písmo.

Celá staletí ukazovala církev Boha jako tvrdého, toho, který trestá, kterého je třeba se bát. Slavný fyzik Einstein jednou řekl: Nemohu vůbec pochopit, že by ten, který stvořil člověka, mohl ho za chvíli trestat. Bohužel, byli a jsou takoví kazatelé, kteří si myslí, že dělají velkou laskavost Bohu, když lidi Bohem straší.

Druhý prostředek, na který nás upozorňuje dnešní Boží slovo, pokud jde o naše otevření se pro setkání s Bohem a přijetí jeho milosti, je modlitba.

V křesťanství modlitba není náboženský rituál. Není to recitace několika náboženských textů, není to nějaká kouzelná formule, kterou chceme získat Boží přízeň, aby nás Bůh náhodou nepotrestal. Křesťanská modlitba je setkáním, je prostředím, kde se učíme hovořit s Bohem. Tím, že se na začátku první člověk skryl před Bohem, jsme ztratili schopnost s Bohem mluvit. Už nechápeme, že Bůh je dobrý, že ze své podstaty člověku neubližuje, nezraňuje ho.

V podobenství o nespravedlivém soudci nám Ježíš ukazuje, že ani přítomnost zla v lidském srdci, člověka nezbavuje možností konat dobro. O co více srdce Boha, ve kterém není žádné zlo. Ježíš říká: „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat? Říkám vám, že se jich rychle zastane!“ Ale pak následuje otázka: „Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?“

Je tomu tak, že se obracíme k Bohu o pomoc. Ve své slabosti, bezmocnosti proti rozšiřujícímu se zlu, voláme k Bohu o ochranu. Ale nejčastěji, bohužel, nezakusíme Boží pomoc ani vyřešení našich problémů. Ptáme se, zda Bůh slyší nebo ne, nebo jak dlouho musíme ještě volat?

Ježíš říká, že Bůh k nám chce velmi rychle přijít s každou pomocí. Problém však spočívá na naší straně. Ježíš mluví o nutnosti víry. Jde o zásadní otázku, zda se stále Boha bojíme a nedůvěřujeme jeho dobrotě, nebo Bohu věříme a svěřujeme se mu.

V prvním čtení jsme slyšeli, jak se Mojžíš modlil. Mojžíš volá o pomoc k Bohu, žádá podporu v boji, při záchraně svého lidu. Je to obraz a také příklad pro naše boje s různým zlem, které na nás útočí. Mojžíš se modlí s Áronem a Churem. Jsou tři. Když se Mojžíšovy ruce v modlitbě unavily, oba mu společně pomohli, podepřeli jeho ruce. Když Ježíš mluvil o skutečné modlitbě, doporučil setkávat se ve dvou nebo ve třech. Modlitba není snadnou činností. Naše setkání s Bohem vyžaduje moudrost, zkušenost, znalost Božích podmínek a především víru v Boží dobrotu. Dříve než archanděl Gabriel mohl předat Boží poselství Marii, musel jí říci, aby se nebála. Musíme si navzájem pomáhat zbavit se strachu z Boha. Hlavním úkolem kultu svatých v církvi je přivést nás k víře v Boží dobrotu, k důvěře, že nám od Boha nic zlého nehrozí, že se Boha nemůžeme vůbec bát. Účinnost naší modlitby závisí na naší důvěře v Boha.

V sobotu se budeme opět společně modlit ke svaté Ritě. Přijměte pozvání na tuto pobožnost, která vám zprostředkuje Boží milost. Jako Mojžíšovi pomáhali Chur a Áron, můžeme si navzájem pomoci v dobré modlitbě. I svatí v církvi mají úkol nám svou přímluvou pomáhat. Potřebujeme se navzájem, potřebujeme svaté, aby naše modlitba byla účinná, přinášela Boží milost, aby náš život byl šťastný.

Ohlášky 16.10.2016

Dnes slavíme 29. neděli v liturgickém mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* V pondělí 17. října – památka sv. Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka

* V úterý 18. října – svátek sv. Lukáše, evangelisty

Příští neděle bude 30. v liturgickém mezidobí.

Pravidelná úterní setkání mládeže již začala. Zveme všechny mladé i toto úterý 18. října od 20:00 hod. do učebny kláštera.

Ve čtvrtek 20. října v 19 hod. se koná v učebně kláštera setkání s Biblí pro dospělé. Srdečně zveme všechny farníky, kteří mají zájem o hlubší pochopení Božího slova.

V sobotu 22. října bude mše svatá a pobožnost ke sv. Ritě v 18 hodin večer. Můžete si podle tradice přinést tři růže, které budou při pobožnosti posvěceny. Jednu růži klademe k oltáři sv. Rity, druhou bereme domů a třetí růží obdarujeme někoho ze známých, který prožívá těžké životní období, jako znamení naší přímluvné modlitby. Na tuto mši svatou a setkání se svatou Ritou všechny farníky srdečně zveme.

V sobotu ráno 22. října mše svatá v bazilice nebude.

Každou neděli po „deváté“ mši svaté bude probíhat v učebně kláštera zkouška dětského sboru. Děti, které rády zpívají a chtějí se stát součástí našeho dětského sboru, jsou srdečně vítány.

Všechny zájemce o minulost naší farnosti, naší baziliky i celého Starého Brna zveme na přednášku Václava Procházky, která bude v neděli 30. října 2016 v 16 hod. v kapitulní síni. Více informací najdete na plakátu na nástěnce.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

15.10.2016 sobota 28.týdne v mezidobí

Lk 12, 8 – 12

Člověk se stává křesťanem skrze vyznání víry, že Ježíš Nazaretský je Syn Boží, který se stal člověkem a zemřel na kříži pro naši spásu. Toto vyznání je ústředním bodem křesťanského života. Když člověk skutečně vyznává v Ježíši Kristu svého osobního Pána a Spasitele, současně se rozhoduje Ježíše následovat. Potvrzením víry v Ježíše je úžas nad Ježíšem, uznání Ježíše jako nejdůležitější osoby svého života. Když věřím, že mi dává věčný život, nemohu, není to možné, snižovat před druhými Jeho význam, zapřít Ho. Protože vím, že když se od něho odvrátím, zároveň ztratím svou věčnost: „Kdo mě zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly“.

V naší slabosti potřebujeme pomoc, abychom se Ježíše, víry v Něho, nevzdali. Tuto jedinou pomoc při vytrvání ve víře v Ježíše dává Duch svatý. Svatý Pavel učí, že bez pomoci Ducha svatého, nejsme schopni vyznat, že Ježíš je Pán, že je Spasitel.

Abychom to lépe pochopili, uvádím následující obraz. Vyznání víry v Ježíše jako svého Pána a Spasitele je podobné, jako kdybychom usedli do auta. Aby auto mohlo jet, musíme nastartovat motor. Motorem v našem křesťanském životě je přítomnost Ducha svatého. Za prvé, musíme o tomto úkolu Ducha svatého vědět a za druhé musíme tento motor nastartovat. Zažehnutím motoru v našem případě je pokorná prosba k Duchu svatému, aby nás vedl. Je to rozhodnutí, úplně se svěřit do jeho péče. O tomto úkolu Ducha svatého mluví poslední věta dnešního evangelia, že nemáme mít o nic starost, neboť ve chvíli potřeby nás Duch svatý poučí, pomůže nám.

Když si neuvědomujeme potřebu pomoci Ducha svatého a zvláště, když zlehčujeme, bagatelizujeme, Jeho osobu a Jeho přítomnost v nás, když se mu rouháme, stává se to tragické pro náš křesťanský život. Zlehčování a snižování významu Ducha svatého nás odřezává od potřebné pomoci a tím znemožňuje, abychom se stali křesťany, abychom dosáhli věčného života.

Evangelium říká, že rouhání proti Duchu svatému nám nebude odpuštěno, protože všechno, co nás vede k Bohu, se koná z moci Ducha svatého.

Generální kapitula augustiniánů v Africe

gekaosa

Ve dnech od 18.9. do 30.9. se v Abuji, hlavním městě Nigérie, konala generální kapitula augustiniánského řádu. Kapitula se poprvé v historii konala na africkém kontinentě – zemi sv. Augustina a zúčastnilo se jí více než 60 řeholníků ze 49 zemí světa, kde řád sv. Augustina působí.

Za Českou republiku se setkání zúčastnili P. Juan Provecho, OSA z kláštera sv. Tomáše v Praze a náš převor P. Angelo Lemme, OSA z opatství Staré Brno.
V rámci setkání měli otcové augustiniáni příležitost poznat realitu církve v Nigérii, kde je mnoho povolání a církevní společenství prožívá víru radostným způsobem, hudbou a tancem.

(FOTO)

11.10.2016 úterý 28.týdne v mezidobí

Lk 11, 37 – 41

Dnešní evangelium vypraví o Ježíši, jak pohoršil svého hostitele. Ježíš nedodržel tradiční mytí rukou. Tímto nás upozorňuje na naši neschopnost dobře posoudit motivy jednání druhých, zhodnotit záměry jejich srdcí. Ukazuje na naše omezení správně pochopit náboženské projevy víry druhých.

Farizeus, který pozval Ježíše, je obrazem hodnocení druhého. Všímá si především vnějšího chování druhých. Vnějšek málo ukazuje na skutečné motivy jednání člověka, jeho skutečné záměry. My lidé velmi snadno a rychle měníme tvář, takže je velmi obtížné poznat upřímnost a pravdivost. Nemáme možnost nahlédnout do srdce jiné lidské bytosti. Dokonce i manželé jsou schopni se navzájem klamat. Hrajeme před sebou lepší nebo horší divadlo.

Ježíš v dnešním evangeliu říká, že Bůh naštěstí všechno vidí a ví: „Copak ten, který stvořil vnějšek, nestvořil také vnitřek?“ Můžeme si navzájem krásně lhát, můžeme k sobě nebýt upřímní, ale toto neplatí ve vztahu k Bohu. A Bůh také netoleruje naši neupřímnosti k ostatním.

Ježíš říká, že člověk musí tvrdě a poctivě pracovat na svém nitru, které „je plné loupeže a špatnosti“. Přirozeným postojem lidského srdce je sobectví. Jako křesťané nemůžeme nepracovat na proměně svého srdce, aby se stávalo víc a více láskyplným.

Hlavním nástrojem práce na svém srdci je almužna. Čím více jsme schopni pomáhat potřebným, podělit se o své hmotné statky s ostatními, tím více budeme upřímní a pravdiví. A tak se vytratí rozdíl mezi našim vnitřním a vnějším jednáním, nebudeme hrát žádné divadlo.

Křesťan má být člověkem jednoduchým, upřímným, který nesoudí druhé, který je také velmi opatrný v posuzování víry druhého.

9.10.2016 28 neděle v mezidobí

2 Král 5, 14 – 17; 2 Tim 2, 8 – 13; Lk 17, 11 – 19

Dnešní evangelium popisuje uzdravení deseti malomocných. Abychom mohli lépe porozumět poselství dnešního evangelia, musíme si uvědomit závažnost malomocenství v té době. Malomocenství bylo nevyléčitelnou nemocí, která způsobila, že lidské tělo postupně uhnívalo. Malomocný člověk pomalu umíral, pozoroval na sobě blížící se smrt.

Na této nezvratné cestě se objevuje Ježíš, který uzdravuje.

V příběhu uzdravení malomocných vidíme působení Boží milosti ve dvou rovinách lidského života.

V první rovině uzdravení malomocných mluví o neomezeném působení Boží milosti v lidském životě na Zemi. U Boha není nevyléčitelné onemocnění, není beznadějná situace. Potvrzením této pravdy je například kult svaté Rity. Ona je patronkou ve věcech lidsky beznadějných. Událost vzkříšení Ježíše říká, že Bůh je schopen udělat všechno. Ale potřebuje vidět naši víru, jakou měli ti malomocní z evangelia: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“ Jestli nemáme tuto víru, můžeme přijít na společnou modlitbu ke svaté Ritě a požádat ji o pomoc. Proto máme kult svatých v církvi.

V druhé rovině v onemocnění malomocenstvím církev od začátku viděla obraz působení hříchu v lidském životě. Hřích je jako malomocenství. Hřešit je jako nakazit se touto chorobou. Důsledkem hříchu je smrt, obvykle ne náhlá, ale je pomalým postupným umíráním. S každým dnem našeho života se tato smyčka smrti neustále utahuje.

Jako křesťané přistupujeme ke svátosti smíření a přijímáme rozhřešení. Rozhřešení je odříznutí od smrti. Přicházíme ke zpovědi, abychom mohli říci Ježíšovi: „Ježíši, smiluj se nad námi!“ Vždy, když člověk upřímně vyznává svůj hřích, činí pokání, a pak když uslyší z úst kněze: Uděluji ti rozhřešení, smrt je v tomto okamžiku zničena.

Obvykle po odchodu ze zpovědnice neprožíváme žádnou změnu. V našich životech se k lepšímu nic nemění. Ještě jsme se nevzdálili od zpovědnice, a jsme opět v našich starých hříších a někdy pácháme ještě horší. Točíme se v uzavřeném kruhu. Má takto vypadat dobrý křesťanský život? Je toto Kristem ustanovené působení svátostí?

Odpověď na toto dilema najdeme v postoji malomocného, který se vrátí k Ježíši a děkuje mu. Musíme pochopit, že k Bohu nepřicházíme jen proto, aby vyřešil problém, s kterým si neumíme poradit. Bůh nemůže být pro nás sanitkou. Bůh nám nepomáhá proto, abychom znovu žili bez něho, dále ve svém životě spoléhali jen na vlastní síly, myšlenky a možnosti. Těch devět uzdravených, kteří odešli od Ježíše, šlo do světa, šlo zpět k ohrožením, která je ničila a přivedla téměř ke smrti. Když nám Bůh pomohl, vyřešil náš problém, tak především proto, abychom se k němu vrátili a zůstali s ním. Svět do konce své existence je pro nás hlavním ohrožením, které přináší smrt. Nemůžeme Boha zneužívat jako sanitku, protože nám často chybí možnost ji zavolat. Pochopme konečně, že bezpečí našeho života ve světě je život v Boží přítomnosti. Každé vzdálení se od Boha je otevíráním dveří svého života zlu a smrti.

V prvním čtení jsme slyšeli fragment obdivuhodného příběhu Námana, který byl uzdraven z malomocenství. Před odjezdem bere izraelskou půdu, aby se na ní mohl postavit k modlitbě a přinášet Bohu oběti. Náman pochopil, že potřebuje viditelné znamení, jednoznačné místo, které mu bude neustále připomínat, že stojí před Bohem a ne před modlou nebo před iluzí, před dalším ohrožením.

Našim místem setkávání s Bohem, prodlévání v Boží přítomnosti je Ježíš Kristus, jediný prostředník mezi námi a Bohem. Bůh je nám dostupný v Ježíši Kristu. Může o nás pečovat pouze tehdy, když vyznáváme, že Ježíš Nazaretský je náš osobní Pán a Spasitel.

Ve druhém čtení svatý Pavel mluví o významu Ježíše Krista jako prostředníka setkání s Bohem. Jen Ježíš nám otevírá věčnost, vysvobodil nás ze smrti. Pavel nás učí, že jen Ježíš nám dává spásu, věčnou slávu. Pavel sám snáší všechny obtíže, každé utrpení, aby pravda o záchraně člověka v Ježíši nezůstala ani v nejmenším zahalena.

Pro nás zvláštní půda, na které máme stát, abychom se setkali s Bohem, je svaté přijímání. Važme si toho, co nám eucharistie dává. Přijímejme s vděčností Tělo našeho Pána, svatou půdu, která nás nese k Bohu.

Ohlášky 9.10.2016

Dnes slavíme 28. neděli v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* V úterý 11. října – památka sv. Jana XXIII., papeže

* Ve čtvrtek 13. října – vzpomínka na zemřelé dobrodince řádu

* V sobotu 15. října – památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve

Příští neděle bude 29. neděle v mezidobí. Při ní se uskuteční sbírka na podporu misií.

Děkujeme farníkům, kteří se zapojili do úklidu baziliky minulou středu.

Vy, kteří z nějakého důvodu nemůžete přijmout eucharistii, přijďte si pro požehnání. Znamením, že jdete pro požehnání je ukazováček pravé ruky na rtech.

V úterý 11. října od 20:00 hod. se koná ve farní učebně setkání mládeže. Zveme všechny mladé.

Ve středu 12. října v 19:30 bude v bazilice slavnostní koncert, při kterém zazní Staroslovanská mše významného starobrněnského skladatele a varhaníka Miroslava Příhody, Te Deum Antonína Dvořáka a další skladby moravských autorů. Bližší informace naleznete na letáčcích u nástěnky. Všechny srdečně zveme.

Ve čtvrtek 13. října v 19 hod. se koná v učebně kláštera setkání s Biblí pro dospělé. Srdečně zveme všechny farníky, kteří mají zájem o hlubší pochopení Božího slova.

Příští pátek 14. října v 7:00 hod. ráno bude kardinál Raymond Leo Burke v naší bazilice sloužit mši svatou v tridentském ritu. Na tuto mimořádnou mši jste všichni zváni. Večerní mše svatá bude jako obvykle.

V neděli 16. října po „deváté“ mši svaté bude od 10 hod. probíhat ve farní učebně zkouška dětského sboru. Děti, které rády zpívají a chtějí se stát součástí našeho dětského sboru, jsou srdečně vítány.

Zveme chlapce i s tatínky ke službě u oltáře. Zájemci, hlaste se v sakristii baziliky.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

5.10.2016 středa 27. týdne v mezidobí

Lk 11, 1 – 4

Dnešní liturgie slova přináší text modlitby Otčenáš v podání evangelisty Lukáše. Církev v liturgii a v modlitbě užívá Otčenáš podle evangelisty Matouše. Měli bychom vědět, že text Otčenáše není jen modlitba, ale především Ježíšova instrukce, jak se k Bohu máme modlit.

Podívejme se pozorně na tuto Ježíšovu instrukci v Lukášově evangeliu.

Modlitbou se obracíme k Bohu. A tento Bůh, ke kterému se obracíme, má jméno Otec. Ježíš nás vede k tomu, abychom v modlitbě Boha oslovovali Otče, protože jsme Boží děti. Bohužel, role a zodpovědnost otce se dnes vytrácí. Mnozí mají špatné zkušenosti se svými otci. Obraz pozemského otce přenášíme na Boha, a tak se Boha jako otce bojíme. Ježíš oslovením Otec ukazuje původní roli a úkol otce, proto můžeme mít plnou důvěru v Boha, Boha se bát nemáme.

Další věta říká: „Posvěť se jméno tvé“. Tímto dáváme Bohu souhlas, že může v našem životě odhalit svou slávu, svou dobrotu a lásku. Nejde o to, abychom sami o Bohu něco ukazovali, ale aby se Bůh skrze nás mohl druhým ukázat. Pak se modlíme: „Přijď království tvé. To je souhlas s Boží vůlí v našem životě, jde o podřízení svého života Bohu: udělej se mnou všechno, co chceš. Toto neřekneme, když se Boha bojíme.

V další větě říkáme: „Chléb náš vezdejší dávej nám každý den“. Je to víra v Boží prozřetelnost. Křesťan by měl vědět, že Bůh bdí nad bezpečností našich životů. Toto vědomí dává člověku do srdce pokoj. Prožívám to, když věřím Bohu jako svému otci.

Dále říkáme: „Odpust nám naše hříchy“, ale odpuštění dostáváme jen tehdy, když jsme schopni odpustit „každému, kdo se proviňuje proti nám“. To znamená, když já neodpustím svým viníkům, Bůh podobně i mně neodpustí. Odpuštění viníkům je nutnou podmínkou pro získání Božího požehnání a jeho milosti. Když je Bůh mým Otcem, pak v druhém vidím svého bratra.

Na konci Otčenáše se modlíme: „A neuveď nás v pokušení“. Tato věta neznamená, že nás Bůh svádí ke zlu, ale je prosbou k Bohu, aby nás zlo neovládalo. Potřebujeme nutně Boží pomoc, aby nás zlo nezničilo. Když vidíme v Bohu svého Otce, neočekáváme od něj žádné špatné jednání, ale ochranu.

Důležitým poselstvím této Ježíšovy instrukce je přivést nás k pochopení, že křesťanská modlitba má být v první řadě společným úkonem. Oslovení v tomto textu jsou v množném čísle. Na jiném místě v evangeliu Ježíš říká, že tam, kde se modlí dva nebo tři, tehdy jsem uprostřed nich. Před nebeského Otce předstupujeme jen jako bratři. A naše modlitba to má ukázat.

Křesťanská modlitba má člověka vést k setkání s Bohem. Ježíš nám ukázal, jak se máme dobře modlit.