Ohlášky 27.11.2016

1. neděle adventní

V tomto týdnu budeme slavit:

* Ve středu 30. listopadu – svátek sv. Ondřeje, apoštola

* V pátek 2. prosince – první pátek v měsíci

* V sobotu 3. prosince – památka sv. Františka Xaverského, kněze a první sobota v měsíci

Příští neděle je 2. adventní

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne od 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera

* Pátek: od 17 hod. příležitost ke svátosti smíření

V sobotu 3. prosince v 8:00 hod. budou v naší farnosti tradiční roráty. Děti se sejdou ráno před mší svatou v sakristii kostela, dostanou lucerničky a v liturgickém průvodu půjdou k oltáři. Po mši svaté jsou děti zvány na snídani na faru.

V sobotu 3. prosince v 18 hod. bude tradiční poutní bohoslužba k Panně Marii Svatotomské. Úkolem naší farnosti je tuto úctu sdílet s ostatními věřícími a společně se před ikonou naší černé Madony modlit.

V neděli 4. prosince při mši svaté v 9 hod. zazní výběr z Missa Puerorum německého skladatele Josefa Rheinbergera v podání dětského chrámového sboru.

V neděli 4. prosince odpoledne v 15 hod. bude mikulášská besídka v kapitulní síni opatství. Zveme všechny děti naší farnosti s rodiči.

Ve středu 7. prosince v 19 hod. se bude konat na faře příprava rodičů, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice.

Ve čtvrtek 8. prosince o Slavnosti Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu se bude v naší farnosti při večerní mši svaté udílet svátost Pomazání nemocných.

V polovině ledna příštího roku začne v naší farnosti příprava na biřmování. Hlaste se u otce Jana Biernata.

Starobrněnský chrámový sbor zve všechny, kteří rádi zpívají, do svých řad. Scházíme se každou středu v 19:00 v učebně kláštera. Kontaktní email: sborbaziliky@gmail.com. Těšíme se na každou novou tvář.

V neděli 11. prosince bude sbírka na opravu baziliky. Za vaši štědrost předem děkujeme.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

27.11.2016 1.neděle adventní

Mt 24, 37 – 44

Dnešní neděli, první adventní, církev začíná nový liturgický rok. Liturgické texty, které církev dnešní neděli předkládá, mluví o posledním příchodu Ježíše na konci časů. Z Boží perspektivy se dějiny lidstva začaly stvořením člověka a dojdou cíle ve druhém příchodu Syna člověka, kdy člověk bude zbožštěn a zasedne s Ježíšem Kristem po Boží pravici.

Tomuto konečnému finále lidského života bude předcházet Boží soud. Dar nové, věčné existence získáme, když nás Boží soud uzná za hodny věčného života. Musíme dosáhnout této míry lidské dokonalosti, kterou Bůh každému jednotlivě určil. O Božím soudu nechceme slyšet, ale nějak cítíme, že se mu nevyhneme, především proto se zlobíme na Boha.

Církev, když mluví o Božím soudu, nejčastěji říká, že člověk bude souzen za své hříchy, za svou nemravnost. V této souvislosti se ptáme: cožpak Bůh může být spravedlivý, když nás odmítne a odsoudí k potupě za to, co sami nemůžeme udělat. Člověk ze svých sil není schopen nehřešit, žije přece v těle, které podléhá zákonu hříchu.

Dnešní evangelium, když mluví o Božím soudu a zmiňuje kritéria, podle kterých Bůh bude soudit, nemluví vůbec o hříchu, o nemravnosti. Říká: S příchodem Syna člověka, s Božím soudem „to bude právě tak jako v Noemově době: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do Archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zahubila“. Ježíš ve svém vysvětlení příčin potopy nemluví o hříchu, ale mluví o běžném každodenním životě člověka na zemi, ve kterém chybí jedna věc. Tito lidé ve svém každodenním životě vůbec nemysleli na Boha, v jejich životě se pro Boha žádné místo nenašlo, starali se jen o své pozemské záležitosti.

Soud nad lidským hříchem, nad lidskou nemravností již proběhl. Na kříži, na Kalvárii Bůh zničil každý hřích člověka, každou lidskou nečistotu a nepravost. Boží soud prožíváme tehdy, když jdeme do zpovědnice, vyznáváme své hříchy, a dostaneme rozhřešení ústy kněze.

Pokud chceme dojít do věčnosti, musíme si každý den najít čas pro Boha. Musíme najít odvahu k přemyšlení s Bohem svého života, musí mít odvahu ke změně svého jednání. Člověk potřebuje pravidelná setkání s Bohem. Musíme dovolit Duchu svatému přicházet do našich srdcí a mluvit do našeho svědomí. Musíme pochopit význam a důležitost Ježíšovy oběti na kříži, která skutečně snímá všechny hříchy člověka. Když žijeme jako by Bůh neexistoval, tehdy zbavujeme Boha možnosti poskytnout jakoukoliv pomoc a především možnosti přesvědčit nás o svém daru spásy.

Člověk musí svobodně dát Bohu příležitost k setkání, to znamená přicházet na pravidelné schůzky s Bohem, na modlitby. Nevidíme většinu nebezpečí, která nás ohrožují. Toto poznání má pouze Bůh, a zvlášť, pokud jde o poslední události. Když nemáme pevný vztah k Bohu, zůstáváme sami, ponecháni ve svých velikých omezeních. K tomu, kdo se modlí, Bůh přichází, může mu pomoci, varovat ho před hrozícím nebezpečím, a také mu dát věčný život.

Takže soud Boží je v našich rukou, v naší vůli zastavit se před Bohem a přijmout jeho milost. My rozhodujeme, zda budeme vzati a přivedeni do nebeské slávy, nebo ponecháni napospas přicházejícímu zlu a záhubě.

26.11.2016 sobota 34.týdne v mezidobí

Lk 21, 34 -36

Slovy dnešního evangelia nás Ježíš upozorňuje na základní překážky, které nám brání zakusit Boží pomoc, znemožňují působení Boží prozřetelnosti v našich životech, brání Bohu o nás pečovat: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi“.

Myslím si, že pro většinu z nás nestřídmost a opilství problém není. Ale máme veliký problém s pozemskými starostmi. Pro většinu křesťanů je pěstování pozemských starostí zbožnou praxí. Staráme se o mnoho záležitostí, znepokojujeme se, jako by vše záleželo na nás.

Známe slova: dělej, jako by vše záleželo na tobě, a důvěřuj, jako by vše záleželo na Bohu. Zní to velmi zbožně, ale v praxi se toto tvrzení zvrhlo. Náš hlavní problém je právě v neschopnosti důvěřovat Bohu, protože se Boha bojíme. Když máme strach z Boha, jsme přesvědčeni, že vše záleží jen na nás. A to nás úplně zavírá Bohu a tak zbavuje Boha možnosti nám pomáhat.

Křesťanství ve své podstatě má být školou, která učí člověka plné důvěře v Boha, má pomoci zbavit se strachu z Boha. Naše životní obtíže jsou nástrojem, který nás má naučit, že se nedá bez Boha nic dobře zvládnout. Často si myslíme, že běžné záležitosti vyřešíme sami. Ale je to jen zdání.

Důvěra v Boha je zároveň vírou v Boží milost. Naše spása, náš věčný život je zdarma darovaným darem Boží milosti. Pokud se Bůh postaral o nejdůležitější záležitost v našem životě, o naši věčnost, pak také všechno ostatní musí být podřízené Bohu. Důvěře v Boha se učíme na běžných malých věcech, abychom se naučili uvěřit v nejdůležitější skutečnost, kterou je naše věčnost. Proto Ježíš říká: „Bděte a modlete se, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka“.

Takže v každé naší pozemské starosti bychom měli důvěřovat Bohu a spolupracovat s jeho milostí. Měli bychom se na poslední okamžik života, kdy nám Bůh nabídne věčnost, připravovat, abychom ze strachu tento dar neodmítli.

24.11.2016 čtvrtek 34.týdne v mezidobí

Lk 21, 20 – 28

V dnešním evangeliu Ježíš předpovídá zničení Jeruzaléma. K této tragédii došlo v sedmdesátých letech po Kristu. Pak Ježíš mluví o událostech předcházejících konci světa. Když se blíží nějaký konec, předcházejí ho vždycky nějaká znamení. Konec našeho života, kterým je fyzická smrt, předcházejí různá onemocnění, stárnutí těla a podobně. Mnohým životním tragédiím můžeme uniknout, zachránit se před nimi. Podobně jako obyvatelé Jeruzaléma, kteří mohli z města uprchnout, nebo do něj nevstoupit, když se blížilo římské vojsko. Jozef Flavius píše, že Bůh přímo před tragickým zničením Jeruzaléma dával v Jeruzalémském chrámě velmi jasné znamení, aby obyvatelé prchali z města.

Ale jsou i události, ze kterých se nedá uniknout, například naše fyzická smrt. Možná se ptáme, zda má člověk vůbec možnost unikat tragédiím

Dnešní evangelium na tuto otázku odpovídá: „Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení“. To znamená, že Bůh na vše, co se děje v našich životech, má dobrou odpověď. Bůh nás nenechá napospas zlu. Na cestách našeho života Ježíš Kristus stojí při nás, a je zvláště přítomný ve svátostech církve.

Když jsme konfrontováni s obtížnými situacemi, Ježíš nám neustále nabízí svou pomoc. Dává nám moudrost svého slova, přítomnost Ducha svatého – této třetí osoby Nejsvětější Trojice. Ve svátosti pomazání nemocných posiluje tělo a duši a uzdravuje. V posledních hodinách našeho života je Ježíš přítomný a ve Viatiku poskytuje své Tělo a Krev jako posilu na cestu do věčnosti.

Na tragédii naší věčné záhuby, věčné smrti, kterou přivoláváme svým hříchem, Ježíš odpovídá svátostí smíření, kde ústy kněze dává dar rozhřešení, úplně zničí moc hříchu i jeho následků.

To, co potřebujeme, je osobní víra v Boží prozřetelnost, důvěra v Boží milosrdenství a odvaha se úplně svěřit do Boží peče a poslušně kráčet cestou, kterou nám Bůh nabízí.

Ohlášky 20.11.2016 Slavnost Ježíše Krista Krále

V tomto týdnu budeme slavit:

* v pondělí 21. listopadu – památka Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě

* v úterý 22. listopadu – památka sv. Cecílie, panny a mučednice

* ve čtvrtek 24. listopadu – památka sv. Ondřeje Dung Laca, kněze, a druhů, mučedníků

Příští neděle je 1. neděle adventní, začíná nový liturgický rok a duchovní příprava na Vánoce. V sakristii si můžete zakoupit za 9 Kč brožuru Průvodce Adventem, pomůcku k duchovnímu prožívání adventní doby.

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10:00 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20:00 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne od 9:30 hod. setkání maminek s dětmi tentokrát výjimečně v učebně kláštera, vchod brankou u dvou tují.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera

V úterý 22. listopadu po večerní bohoslužbě se koná tradiční pobožnost ke svaté Ritě. Podle tradice můžete přinést tři růže. Růže budou posvěceny. Jednu růži necháváme u oltáře sv. Rity jako připomínku naší prosby, druhou přineseme domů a třetí růže je velmi důležitá, dáváme ji tomu, kdo je v těžkostech a chceme ho dát do péče svaté Rity a k modlitbě k ní přivést.

Ve středu 23. listopadu po večerní mši svaté bude úklid baziliky. Prosíme ochotné farníky o pomoc.

V sobotu 26. listopadu jste zváni na společné tvoření adventních věnců. Sejdeme se odpoledne v 15 hod. v učebně kláštera. Účastnický poplatek je 50 Kč, v ceně jsou zahrnuty větve, drát a korpus na věnec. Svíce a další ozdoby si přineste s sebou. Je nutné se přihlásit předem. Zájemci se přihlásí v sakristii kostela.

Rodiče, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice, musí absolvovat přípravu. Příprava se bude konat vždy první středu v měsíci v 19:00 hod. na faře. První setkání bude v prosinci.

V polovině ledna příštího roku začne v naší farnosti příprava na biřmování. Zájemci, hlaste se u otce Jana Biernata.

Starobrněnský chrámový sbor zve všechny, kteří rádi zpívají, do svých řad. Scházíme se každou středu v 19:00 v učebně kláštera. Kontaktní email: sborbaziliky@gmail.com. Těšíme se na každou novou tvář.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

16.11.2016 středa 33.týdne v mezidobí

Lk 19, 11 – 28

Dnešní evangelium popisuje podstatu Boží milosti a také Božího soudu. Bůh není nespravedlivý, když od člověka něco očekává, jsou to jen plody působení Boží milosti. Obvykle myslíme, že musíme pro Boha něco dobrého udělat, vykazovat dobré skutky. Dnešní podobenství nás učí, že vracející se král od svých služebníků nežádá, aby mu dali něco ze svého, ale aby vrátili s vytvořeným ziskem jen to, co jim dříve sám dal.

Boží milost je touto zdarma danou hřivnou, která obohacuje náš život, dělá ho krásným, takže jsme schopni konat dobro, jednat v duchu lásky. Není to něco, co můžeme schovat. Když nám Bůh dává svou milost, ukazuje sám sebe, svou velikost, svou dobrotu. Boží dar je současně úkol, vyžaduje od nás svědectví.

Rozmnožením Boží hřivny je náš křesťanský život, který má být stále dokonalejší. Zdokonalení v křesťanském životě se neděje jen osobním úsilím, ale především spoluprací člověka s Boží milostí. Křesťanský život je svědectvím o růstu Boží lásky. Bůh každému z křesťanů stanovil míru dokonalosti. Ale působení Boží milosti se každý křesťan musí otevřít svobodně sám. Bůh potřebuje naše svobodné rozhodnutí.

Strach z Boha brání růstu Boží lásky v nás a znemožňuje naši proměnu. Podobáme se tomu, který ukryl svou hřivnu. Strach z Boha se rodí z falešného obrazu Boha. Tento muž říká: „Bál jsem se tě, protože jsi přísný, bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel“. Tato slova jsou totální lež. Hřivna přece nebyla jeho, obdržel ji.

Bůh se zdá člověku přísný, člověk se ho bojí, protože nechápe Boží milost, protože nechcete přijmout, že lidská dokonalost a svatost je Božím dílem.

Křesťanský život má být jako pole, které Bůh oře, kultivuje, stará se o růst zasetého obilí. Hlavním úkolem člověka je umožnit Bohu práci na tomto poli. Podstatnou prací člověka je modlitba, která otevírá srdce Bohu. Je to modlitba, ve které člověk říká: Ježíši, ty jsi můj Pán a Spasitel.

15.11.2016 úterý 33.týdne v mezidobí

Lk 19, 1 – 10

Dnešní evangelium vypráví příběh Zachea, který toužil vidět Ježíše, a pak s tímto mužem z Nazareta prožil mimořádné setkání. Důležitou roli v tomto setkání hrál fíkovník. Je to strom, na který vylezl Zacheus, a také místo, kde ho Ježíš uviděl. Podívejme se pozorněji na tento strom.

Tento strom nazýváme fíkovník sykomora a jeho ovoce je podobné známým fíkům, ale plody jsou menší a nejsou tak kvalitní. Aby toto ovoce bylo jedlé, potřebuje v době zrání probodnutí nebo naříznutí ostrým předmětem, jak píše prorok Amos.

Tento obraz velmi dobře popisuje cestu k setkání člověka s Bohem. Člověk se musí nacházet na místě, kde ho Bůh může uvidět. Tímto místem je připravenost a odhodlání k obrácení. Pravdivé setkání s Bohem nikdy nenechá člověka na jeho předchozí cestě životem. Bůh vždycky řekne: Obrať se, změň svůj způsob myšlení, své jednání, musíš si vybrat nové hodnoty. To je to naříznutí ovoce fíkovníku sykomory. Zacheus, když lezl na sykomoru, asi tušil, že ho toto setkání s Ježíšem přivede k něčemu novému. Aby život Zachea mohl přinášet dobré ovoce, potřeboval naříznutí Božím slovem. Když Ježíš vstoupil do domu Zachea, můžeme také říci do jeho života, slovo evangelia jej zasáhlo. Zacheus se rozhodl stát člověkem spravedlivým, milosrdným: „Pane, polovici svého majetku dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně“.

Ježíš odpověděl na rozhodnutí Zachea: „Dnes přišla do tohoto domu spása“. Pro svou spásu potřebuji podobné rozhodnutí jako Zacheus, mám se stát člověkem spravedlivým, milosrdným. Potřebuji projít stejným procesem, jako Zacheus: vylézt na svou sykomoru, nechat se naříznout Božím slovem, souhlasit se změnou.

13.11.2016 33.neděle v mezidobí

Lk 21, 5 – 19

Tragické události, které se dějí na zemi, nás přivádějí také k otázkám o konci světa. Tušíme, že život na Zemi a existence světa směřuje ke svému konci. V srdci ale toužíme po nesmrtelnosti. Lidé vždy hledali a hledají možnosti a prostředky, které život prodlouží, zajistí stálé mládí. Tragické události v našem životě nebo ve světě, nám nahánějí strach, protože ukazují, že tento náš i tak krátký život, může být ještě kratší. To, co vlastníme: zdraví, vědomosti, majetek i život, můžeme rychle ztratit a to nás zneklidňuje.

Nad dnešním evangeliem můžeme rozjímat v kontextu událostí konce světa, ale také v kontextu všech ohrožení a tragédií našeho života. Abychom lépe porozuměli dnešnímu evangeliu, je dobré podívat se ještě na předchozí text v Lukášově evangeliu, který o tom také mluví. V sedmnácté kapitole Lukáš přináší Ježíšův komentář k tragickým událostem potopy a zničení Sodomy a Gomory. Příčinu těchto tragédií církev viděla a stále vidí v hříchu člověka, v jeho nemravném životě. Zatímco Ježíš vůbec nemluví o hříchu, o nemorálnosti, ale mluví o normálním každodenním lidském životě: „Jako bylo za dnů Noema … Jedli, pili, ženili se a vdávali … Stejně tak bylo za dnů Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli“, „až do dne, kdy Noe vstoupil do korábu … až do dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy“, a pak přišly tragédie, začalo ničení života. To, co zachránilo Noema a Lota, bylo jejich vědomí Boha. To byli lidé, ke kterým Bůh měl přístup, které mohl varovat a ukázat cestu záchrany.

Bůh není ten, který trestá člověka, který sesílá tragické události, aby ho zničily, protože člověk hřeší, protože žije nemorálně. Člověk sám v sobě nemá sílu odmítnout pokušení a nehřešit. Touhu po životě bez hříchu v sobě najde, ale nemá sílu to udělat. Bůh není nespravedlivý, netrestá nás za to, co nemůžeme udělat. Sami ze sebe nemůžeme nehřešit. Příčinou tragédie potopy a zničení Sodomy i Gomory bylo, že lidé zcela ztratili vědomí Boha. Ohrožení se blížilo, a Bůh neměl příležitost varovat lidi a ukázat cestu záchrany. Boha slyšel jen Noe a Lot, kteří sebe a své rodiny mohli zachránit.

Dnešní evangelium ukazuje, co lidi nejvíce zaujalo na Jeruzalémském chrámu. Byla to fasáda. Lidé byli nadšeni krásou kamenů a pamětních darů. Fascinoval je exteriér a ne interiér, který byl pro toto místo podstatný. Je to i obraz našeho života. Zabýváme se především vnějšími záležitostmi. Staráme se o pěkný dům, o profesní úspěch, o dobré manželství, o zisk z investic, o odpočinek, ale vůbec nemáme zájem o naše nitro, o náš vztah k Bohu.

Na Zemi zažíváme mnohé životní bouře. Setkáváme se s nečestností druhých, s nemocemi, s utrpením a smrtí. Naše možnosti čelit problémům se ukazují jako nedostatečné. A pokud jsme ztratili správný vztah k Bohu, Bůh nás přestal zajímat, nebo jsme si nechali vnutit falešný obraz Boha, životní bouře nás ničí. Takže největší lidskou tragédií je zapomenutí na Boha a strach z Boha. Pokud nechci pochopit, že Bůh zničil každý lidský hřích obětí Ježíše Nazaretského na Golgotě a že každý můj osobní hřích může být odstraněn ve svátosti smíření, smrt v mém životě dostává neomezené možnosti působit. A tak jsem jako Jeruzalémský chrám, kde nezůstal kámen na kameni.

Nepochopitelně obviňujeme Boha z našich neštěstí, necháme si vnutit myšlenku, že On je našim největším problémem, že nám vše zakazuje, že nám bere štěstí a že se bez něj sami vypořádáme se svými problémy. Ale realita ukazuje, že se člověk bez Boha úplně ztrácí, zažívá neklid, zbavuje se dobrého života zde na zemi a následně i věčnosti.

Evangelium nás upozorňuje na další velmi důležitou věc: poznat pravdu o Ježíši Kristu a v této pravdě žít. Ježíš varuje: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem

a budou říkat: Já jsem to! … Nechoďte za nimi“. Pravda o Bohu je přítomna pouze v Ježíši Kristu. Jenom On je cesta k Bohu, pravda o Bohu i člověku a také jediný, kdo dává člověku věčnost. To potvrzuje jeho zmrtvýchvstání.

Ale přijetí Ježíše často přináší odmítnutí druhými, a dokonce i svými blízkými: „Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni“. Takže držet se Boha není tak jednoduché. „Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši“. Náš život zde na zemi a naše cesta k věčnosti nás staví před jednoznačné rozhodnutí, život s Bohem nebo bez něj. Bůh se nám nabízí, ale nevnucuje. Člověk před otázkou na Boha neuteče. Těžké životní zkoušky, nevyhnutelnost smrti člověka vždy staví před otázku, proč před Bohem utíkáš, proč se ho bojíš, proč si dáváš vnucovat další a další lež o Bohu, a nevěříš v jeho lásku a odpuštění tvých hříchů skrze Ježíše na kříži?