6.11.2016 32. neděle v mezidobí

2 Sol 2, 16 – 3,5; Lk 20, 27 – 38

Našel jsem velmi zajímavé svědectví o svatém Serafinu ze Sarova. Je to světec pravoslavné církve. V určitém období svého mnišského života žil v poustevně v úplném mlčení. A když se vrátil do kláštera, mluvil velmi málo. Mnoho lidí k němu přicházelo žádat o pomoc, o radu ve svých obtížných životních a duchovních záležitostech. Odpověď na všechno, s čím se lidé na něj obraceli, byla jen jedna: Mou radostí je zmrtvýchvstalý Kristus. Když to svatý Serafin říkal, lidé byli uzdraveni, vysvobozeni od zlého, problémy byly vyřešeny.

Někdo možná řekne, že tuto větu, že Ježíš vstal z mrtvých, v církvi stále opakujeme a nic se neděje. Zeptejme se, kde je problém v pochopení pravdy, že Ježíš Nazaretský, který zemřel na kříži, po třech dnech vstal z mrtvých? Problém začíná na straně hlasatele, který z této pravdy nežije. Je nevěrohodný. A pak: pravda o zmrtvýchvstání potřebuje otevřené uši posluchačů, touhu pochopit.

Zmrtvýchvstání mluví o něčem, co je nejvíce nepravděpodobné, nám lidem nepochopitelné. Pravda o zmrtvýchvstání je zcela v rozporu se zákony života na Zemi, se zákony existence světa. Je to něco naprosto nepřirozeného. Tvrzení, že Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých, je událost, která nemá v dějinách vesmíru obdoby. Lidé odpradávna hledali možnosti a prostředky, jak prodloužit život. Lidé hledali prostředek, který by je ochránil před smrtí, fyzickému tělu dal nesmrtelnost. Tento prostředek je často označován pojmem elixír života. Jedním z velkých hledačů elixíru života byl Hitler, který na hledání elixíru života vynaložil více prostředků, než na výzkum jaderných zbraní.

Naproti tomu křesťanská zvěst o zmrtvýchvstání říká, že to, co už je mrtvé, co přestalo úplně žít, dostává znovu život a tento život je v nové kvalitě. Naše fyzické tělo událostí zmrtvýchvstání bude oblečeno v nové oslavené tělo. Křesťanství učí, že se člověk smrti nevyhne, ale může přijmout od Boha dar nového života, dar nového těla. Cestu k přijetí tohoto daru otevírá svátost křtu. My křesťané máme věřit, že naše spojení se smrtí Ježíše Krista na kříži, skrze svátost křtu, nás také spojuje s jeho zmrtvýchvstáním. A každé svaté přijímání je novým potvrzením našeho spojení s Ježíšem. Ježíš řekl jednoznačně: Kdo jí mé tělo, má život věčný. Víra ve vzkříšení lidského těla je základní křesťanskou pravdou, na které křesťan staví celý svůj život.

Víra ve zmrtvýchvstání Ježíše, ve vzkříšení našeho těla zahrnuje i víru v Boží všemohoucnost, v moc Boha ničit zlo, které na nás útočí. Jestliže Bůh vzkříšením Ježíše zničil smrt, cožpak existuje větší zlo, s nímž by se Bůh nevypořádal?

Svatý Serafin v poustevně pochopil pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše Nazaretského. Uvědomil si také, že člověku postiženému zlem pomůže jedině tím, že ho přivede k víře ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Pochopení a přijetí pravdy o zmrtvýchvstání Ježíše dalo Serafinovi obrovskou radost do srdce. Plodem chápání pravdy je radost. Křesťané přijímající eucharistii by měli být naplněni radostí. Existuje krásné svědectví o prvních křesťanech, kteří se vraceli z oslavy Velikonoc, a jejich tváře zářily velikou radostí. Pohané zavírali okenice svých domovů, nechtěli tu radost vidět.

Svatý Serafin pochopil, že neexistuje žádný účinnější způsob, jak člověka osvobodit od zla, než předat radost ze zmrtvýchvstání.

Dnešní evangelium hovoří o sporu, který vznikl mezi Ježíšem a saduceji, kteří ve vzkříšení nevěřili. Saduceové představili Ježíši argument, který podle lidského chápání podkopává víru ve vzkříšení mrtvých. Ježíš ukázal na omezenost lidského myšlení. Aby člověk pochopil tuto pravdu, potřebuje dobře poznat Boží slovo. Člověk si musí najít čas, aby se ponořil do Božích pravd, obsažených v Bibli.

Serafin mnoho let v tichosti rozjímal nad Božím slovem, aby je konečně pochopil. Nezvu Vás do poustevny, ale na čtvrteční večerní setkání s Biblí v opatství.

Je podivné, že spousta křesťanů s nadšením naslouchá projevům, které zpochybňují křesťanské pravdy víry, a nabízejí nějaké nepodložené informace o možnostech získat zpět zdraví, vyřešit životní problémy a získat nesmrtelnost. Možná ne jako Hitler, ale také vydávají hodně peněz za iluzi.

Ve druhém čtení svatý Pavel varuje křesťany, aby „se chránili od lidí zvracených a zlých, neboť věřit není dáno všem“, a prosí o modlitbu, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s úctou“. Člověk potřebuje najít pravdu, která dá jeho cestě životem správný směr, srdce naplní pokojem, zajistí věčnost, a tak dá radost a štěstí.

Chci povzbudit každého s vás, abyste přijali tuto základní pravdu křesťanství, že Ježíš z Nazareta vstal z mrtvých, abyste tak prožili setkání se zmrtvýchvstalým Pánem.

Ohlášky 6.11.2016

Dnes slavíme 32. neděli v liturgickém mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* ve středu 9. listopadu – svátek Posvěcení lateránské baziliky

* ve čtvrtek 10. listopadu – památka sv. Lva Velikého, papeže a učitele církve

* v pátek 11. listopadu – památka sv. Martina, biskupa

* v sobotu 12. listopadu – památka sv. Josafata, biskupa a mučedníka

Příští neděle bude 33. v liturgickém mezidobí. Řád Augustiniánů slaví slavnost všech svých svatých a výročí narození sv. Augustina.

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10:00 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20:00 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne od 9:30 hod. setkání maminek s dětmi v klubovně na 3. nádvoří opatství.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera.

Rodiče, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice, musí absolvovat přípravu. Příprava se bude konat vždy první středu v měsíci v 19:00 hod. na faře. První setkání bude v prosinci.

Dnes, v neděli 6. listopadu v 18:00 h bude v naší bazilice koncert duchovní hudby. Na programu je Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Prodej vstupenek 40 minut před koncertem.

Ve středu 9. listopadu bude pravidelný úklid baziliky. Prosíme ochotné farníky o pomoc.

V polovině ledna příštího roku začne v naší farnosti příprava na biřmování. Zájemci, hlaste se u otce Jana Biernata.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

5.11.2016 sobota 31.týdne

Lk 16, 9 – 15: první sobota v měsíci

Dnešní evangelium nám vysvětluje, že náš život se může ubírat dvěma směry. Když zažíváme svá omezení, hledáme nějakou oporu, která nám dá pocit bezpečí a zaručí úspěšnou, šťastnou cestu životem. V realitě našeho pozemského života stojíme před volbou. Volíme jednu ze dvou cest. Buď Boha, nebo mamon, tedy peníze, moc a hmotné statky.

Ježíš říká, že po obou cestách současně kráčet nemůžeme. Člověk si musí vybrat jednu z cest, po které půjde. Možnosti Boha a možnosti peněz jsou diametrálně rozdílné. Peníze jsou nám bližší, proto nejčastěji stavíme náš život na penězích a snažíme se jich získat co nejvíc. A peníze mají tu moc nás přesvědčit, že jich stále nemáme dost. A pak stálý pocit, že peníze chybí, vede k nespravedlivému jednání a velmi často i k velkým zločinům.

Člověk se nechce přiznat ke své nespravedlnosti, vždy hledá nějakou omluvu. Ale pravdu neoklameme. Hodnoty v srdci jsou jednoho druhu. Dobro nebo zlo.

Volba Boha, jako základ pro budování svého života, je současně volbou spravedlivého jednání vůči druhému. Jde o spravedlnost, která ví, že radostnější je dávat než brát. Ježíš v evangeliu říká: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až pomine – byli přijati do příbytků věčných“.

Ježíš nás touto větou upozorňuje také na to, že peníze, hmotné statky, to je mamon, nemají v sobě věčný život, že jejich existence je omezená. Přijde okamžik, kdy mamon už nebude. Zatímco Bůh existuje věčně.

Ale v Božím plánu mají peníze zvláštní úkol, naučit nás jednání, které napodobuje Boží spravedlnost. Peníze nejsou něčím velikým. Ježíš říká, že je to maličkost, ale maličkost, která nás má učit poctivosti, abychom v budoucnosti byli schopni přijmout a vládnout velikými věcmi, které Bůh pro nás přichystal na věčnosti: „Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše“.

Dnes nás opět Maria shromáždila před svým mimořádným brněnským obrazem, skrze který přinesla našemu městu velikou Boží pomoc. Pomohla vyhrát bitvu o život města a jeho obyvatel.

Hlavní boj, který člověk vede, který vede každý z nás, je boj o naši věčnost, o naši spásu. V dnešním evangeliu nás Ježíš upozorňuje na nevyhnutelnost volby, kterou člověk musí učinit mezi Bohem a penězi. „Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“. Téma peněz a jejich správného rozdělení je pro nás vždy velký problém, proto potřebujeme být schopni dobře hospodařit.

Maria je ta, která se uměla vždy správně rozhodnout. Proto se stala prostřednicí Božích milostí. Většina Božích darů, které lidé dostávají, prochází rukama Marie. Maria nás může naučit dobře rozhodovat záležitosti našeho života, vybírat si, co je správné. Jde o to, abychom náš boj o výběr správných hodnot, o přijetí moudrých rozhodnutí vyhráli a především, abychom byli schopni zvolit si Boha a jeho milost. Prosme dnes Marii o moudrost v našem rozhodování, abychom kráčeli po Božích cestách.

3.11.2016 čtvrtek 31.týdne

Lk 15, 1 – 10

Dnešní evangelium nám vypraví, že farizeové a učitelé Zákona se zlobili na Ježíše, že hoduje s hříšníky. Pro nás, kteří se snažíme být řádnými křesťany, vážně plníme křesťanské povinnosti, je také těžké pochopit Boží milosrdenství. Pochopit, že Bůh hříšníka neodmítá. Ale pravdou je, že Ježíš přišel pro hříšníky. Bůh nepřišel k spravedlivým, ale k hříšníkům, protože mezi námi není ani jediný člověk, který je spravedlivý. Všichni zhřešili a tím se zřekli Boží slávy. Pokud se řadíme mezi spravedlivé, protože neděláme těžké hříchy a odsuzujeme lidi, kteří v našich očích těžce hřeší, lžeme sami sobě.

Jestliže jsem byl Bohem nalezen a přiveden do Jeho srdce, nemohu tuto milost odpírat druhým. Pokud někomu bráním v přístupu k Boží milosti, stávám se sobeckým, a tak se odřezávám od Boha. Pokud chci žít s Bohem, mé srdce musí být podobné Božímu srdci.

Podobenství o ztracené ovci ukazuje odhodlání Boha, který za každou cenu hledá své ztracené děti. Každá lidská bytost je Božím dítětem. Myslím si, že děláme Božímu srdci největší bolest tehdy, když se mezi sebou nenávidíme, když bráníme druhým v přijetí Boží lásky, když závidíme druhým Boha.

Myslíme si, že když se pohoršujeme nad hříchem druhých, poukazujeme na jejich viny, jsme lepší. Hodnotu v Božích očích získáváme jen tehdy, když ty, kteří se ztrácejí ve svých proviněních, přivádíme k Bohu.

Křesťan se raduje z obrácení i těch největších hříšníků a nežádá přísné potrestání člověka, který jedná špatně. Křesťan je milosrdný. I člověk nejvíce zapletený do trní zla potřebuje někoho, kdo ho z trní vyprostí, vezme na svá ramena a přinese do Božího srdce. Křesťané by se měli radovat a společně oslavovat, když se lidé vracejí zpět k Bohu.