Ohlášky 18.12.2016 4. neděle adventní

V tomto týdnu budeme slavit:
  • * V sobotu 24. prosince – Štědrý den
Příští neděle je Slavnost Narození Páně
Dnes, v neděli 18. prosince v 15:00 hod. začneme s vánoční výzdobou baziliky a stavbou betléma. Prosíme ochotné farníky o pomoc.
Dnes, v neděli 18. prosince v 18:00 hod. bude v Kapitulní síni starobrněnského kláštera představeno nového CD s názvem „Setkání s andělem“ skupiny Svítání. Vstupné 160 Kč.
Betlémské světlo v naší farnosti budou roznášet skauti a skautky na Štědrý den. Tuto neděli je pod nástěnkou krabice, do které zájemci o betlémské světlo mohou vložit lístek se svojí adresou.
Od úterý do pátku můžete přicházet ke svátosti smíření před mší svatou již od 17:00 do 18:00 hod. Ve čtvrtek a v pátek zpovídáme i po mši svaté do 20:00 hod.
Ve středu po mši svaté bude předvánoční úklid baziliky. Prosíme farníky o pomoc.
V sobotu na Štědrý den bude sloužena vánoční mše pro děti v 15:00 hod. Dětský sbor naší baziliky zazpívá koledy Miroslava Příhody. Pásmo českých koled děti začnou zpívat 15 minut před mší svatou. Přijďte si s námi zazpívat.
Při této mši svaté zveme malé děti s maminkami do obětního průvodu, během modlitby přímluv se děti s maminkami sejdou u dveří sakristie, odkud ponesou obětní dary.
Půlnoční mše svatá na Štědrý denbude v naší bazilice sloužena ve 22:00 hod.
Na Boží hod vánoční 25. prosince a na Slavnost sv. Štěpána 26. prosince budou mše svaté slouženy jako v neděli.
V pondělí 26. prosince v 16:00 hod. se koná v naší bazilice Vánoční koncert, na kterém bude provedena Česká vánoční mše „Hej, mistře“ Jakuba Jana Ryby a další vánoční hudební klenoty. Všechny Vás srdečně zveme. Bližší informace na plakátu.
Děkujeme všem, kteří přispěli při sbírce na opravu baziliky. Bylo vybráno 21 200 Kč.
Prosíme Vás všechny, kteří navštěvujete naši baziliku, abyste za sebou vždy zavírali dveře. Berme ohled na malé děti a starší lidi, které studený průvan v zimním období ohrožuje na zdraví. Prostor vyhrazený pro maminky s malými dětmi je v Křížové kapli vzadu v kostele pod hlavním kůrem. Prostor je vytápěný.
Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a dobrou duchovní přípravu na oslavu Narození Ježíše Krista.

17.12.2016 sobota 3.týden adventní

Mt 1, 1 – 17

Na naší cestě k věčnosti se nic neděje automaticky. Víra v Boha není automatickým výsledkem svátosti křtu. Když dítě přijme křest, potřebuje během svého dospívání pravdivé svědectví živé víry svých rodičů a kmotrů. Je to jiné, když je pokřtěn dospělý. Křest je odpověď církve na vyznání víry dospělého člověka, ale po přijetí křtu potřebuje tento konvertita aktivní křesťanské společenství, kde ve víře dostane nezbytnou podporu a pomoc.
Pro náš křesťanský život, aby byl pravdivý, potřebujeme neustálé povzbuzování, které dostáváme svědectvím druhých křesťanů a také od Boha. Na tuto nezbytnost ukazuje dnešní evangelium. Ježíš mluví o dvou svědectvích, která potvrzují jeho totožnost.
Pvrvním svědectvím je Jan Křtitel, který na Ježíše ukázal, a druhým jsou skutky, které Ježíšovi dal Otec nebeský, aby je vykonal.
Ve svědectví Jana Křtitele můžeme vidět křesťany, kteří mluví o Ježíši, kteří sdílí své zkušenosti ze setkání s Ježíšovou milostí. My křesťané potřebujeme pro náš růst ve víře slyšet svědectví o působení Boží milosti v životech ostatních věřících. Proto se nebojme svědčit o své víře dalším.
Druhým zdrojem věrohodnosti Ježíše je sám nebeský Otec, a jeho skutky. Znova a znova můžeme slyšet o různých zázracích, které Bůh koná ve světě. Ale především bych chtěl upozornit na nutnost osobního setkávání s Boží přítomností během modlitby, během adorace Nejsvětější svátosti. Křesťan se potřebuje zastavit před Bohem. Nemůže to být jen malý okamžik, jde o delší dobu. Musíme dát Bohu čas, aby k nám mohl promluvit.
Ježíš nás učí, že svědectví, které přináší modlitební setkání s Bohem, je důležitější než svědectví druhého člověka. Proto bychom měli vytvořit prostor pro modlitbu, ve kterém Boha neomezujeme časem.

16.12. 2016 čtvrtek 3. týden adventní

Lk 7, 24 – 30

Jan Křtitel poslal své učedníky k Ježíšovi, aby se ho zeptali, zda je Mesiáš. Po odchodu Janových učedníků se Ježíš o Janovi vyjádřil. Ježíšův výrok má dvě části. V první části mluví o lidské velikosti Jana. Tuto velikost zdůraznil slovy: „Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan“. Podle slov Ježíše je Jan ten největší z lidí, také v rozměru náboženského života.

Ale tato Janova velikost neznamená vůbec nic pro věčnost. Jan ve své pozemské velikosti je menší než nejmenší v Božím království. Ježíš to jasně řekl: „Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on“. Tomuto Ježíšovu sdělení církev ve svém učení nevěnuje prakticky žádnou pozornost. Především, když se podíváme na pozemskou velikost a význam Jana, nechápeme, že to pro Boží království, pro věčný život, neznamená nic.

Hlavním úkolem prorocké činnosti Jana bylo ukázat, že Ježíš je Mesiáš. Jan své prorocké poslání splnil. Někteří z Janových učedníků mu naslouchali a pak se stali učedníky Ježíše. Ale sám Jan, což je velmi zvláštní, za svým poznáním nešel. Nestal se Ježíšovým učedníkem. V tom spočívá jeho ubohost, proto se stal menším než nejmenší v Božím království.

Velikost člověka závisí na skutečném setkání se svým Spasitelem. Nestačí teoreticky pochopit, že Ježíš nás na kříži spasil, nestačí druhým ukázat na Ježíše Krista, že je Spasitel, musíme se stát osobně Ježíšovými učedníky. Člověk se stává veliký jen tehdy, kdy je účastníkem spásy, když následuje Ježíše.

Můžeme to dobře vidět na příkladu Jana Křtitele. Ukázal na Ježíše, ostatní ho poslouchali, on sám zůstal na původním místě. Ovocem tohoto rozhodnutí byly jeho pohybnosti. Abychom dosáhli spásy, nemůžeme pochybovat, musíme věřit, to znamená jít za Ježíšem. Ježíš se musí stát našim osobním Pánem a Spasitelem.

Ohlášky 11.12.2016 3.neděle adventní

V tomto týdnu budeme slavit:

* V úterý 13. prosince – památka sv. Lucie, panny a mučednice

* Ve středu 14. prosince – památka sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve

Příští neděle je 4. adventní

Dnes, v neděli 11. prosince byla sbírka na opravu baziliky. Za vaši štědrost děkujeme.

Děkujeme všem, kteří minulou středu uklízeli baziliku.

V sobotu 17. prosince v 8:00 hod. budou v naší farnosti poslední tradiční roráty. Děti se sejdou ráno před mší svatou v sakristii kostela, dostanou lucerničky a v liturgickém průvodu půjdou k oltáři. Po mši svaté jsou děti zvány na snídani na faru.

Příští neděli 18. prosince v 15:00 hod. začneme s vánoční výzdobou baziliky a stavbou betléma. Prosíme farníky o pomoc.

Příští neděli 18. prosince v 18:00 hod. bude v Kapitulní síni starobrněnského kláštera představeno nového CD s názvem „Setkání s andělem“ skupiny Svítání. Vstupné 160 Kč, rezervace na www.svitani.com.

Prosíme Vás všechny, kteří navštěvujete naši baziliku, abyste za sebou vždy zavírali dveře. Berme ohled na malé děti a starší lidi, které studený průvan v zimním období ohrožuje na zdraví.

Betlémské světlo v naší farnosti budou roznášet skauti a skautky na Štědrý den. Příští neděli bude pod nástěnkou krabice, do které zájemci o betlémské světlo mohou vložit lístek se svojí adresou.

Seznam pravidelných pastoračních aktivit najdete ve vývěsce.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

11.12.2016 3.neděle adventní

Mt 11, 2 – 11

V dnešním evangeliu opět stojí před námi Jan Křtitel, tento neobyčejný člověk, který spojuje Starý a Nový zákon. Zavírá prorocký úkol Starého zákona, když ve svém učení volá po nutnosti obrácení, aby člověk učinil podstatnou revizi svého způsobu života, aby se od hříchu odstřihnul. A pak ukazuje na toho, který je Božím Beránkem, který snímá z člověka jeho hřích, který křtí Duchem svatým, to znamená, že dává potřebnou sílu, aby nehřešil.

Jan Křtitel byl veliký asketa, mimořádně horlivý v náboženství. Ježíš o něm řekl: „Mezi těmi, kdo se narodili z ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel“. Ale hned dodává: „Ten nejmenší v nebeském království je větší než on“.

Tato mimořádná lidská velikost Jana Křtitele v Božím království neznamená nic. K setkání s Bohem člověk potřebuje něco úplně jiného. Dokonce i největší asketické či morální úsilí člověka neotevře cestu k setkání s Bohem, k dosažení věčného života. Jan, ten největší z narozených z ženy, to znamená největší z lidí, je menší než nejmenší v Božím království. Tato skutečnost nás musí vést k otázce: Jak mohu dosáhnout své věčnosti, jak mohu dojít spásy?

Když Ježíš přišel k Janovi k Jordánu, kde Jan křtil, Jan vydal jednoznačné svědectví, že Ježíš je Beránek Boží, že je Mesiáš, ten, který dává člověku spásu, život věčný. Ale i po tomto prohlášení měl Jan stále pochybnosti, zda je tomu tak. O tom mluví i dnešní evangelium. Jan vyslal k Ježíši své učedníky s dotazem: „Jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“. Toto Janovo pochybování nás jasně upozorňuje, že přijetí pravdy o Ježíši jako našem Spasiteli pro nás není jednoduché. Církev učí, že Ježíš z Nazareta je Spasitel, že jeho smrt na kříži shladila všechny hříchy světa, že on nás usmířil s Bohem, že brána nebe je nám dokořán otevřena. Tato pravda nám ve skutečnosti málo co říká, protože dále nevěříme v odpuštění našich hříchů, v lásku Boha. Proč to tak je?

Jan ukázal na Ježíše, že je Mesiáš, někteří z jeho učedníků za tím oznámením šli a zůstali u Ježíše, stali se jeho učedníky. Ale Jan sám za tou pravdou nešel. Myslím si, že tady je odpověď na naši otázku. Opravdová velikost člověka začíná rozhodnutím, že se stane Ježíšovým učedníkem. V této souvislosti mě napadá, zda nejsme ve skutečností učedníci Jana Křtitele. Ačkoliv jsme slyšeli pravdu o Ježíši, že je Mesiáš, i dalším o této pravdě říkáme, ale sami osobně za tou pravdou nejdeme. Necháváme se ovlivnit pochybnostmi. Stejně jako Jan se nerozhodneme, stát se Ježíšovými učedníky, abychom ho následovali. Můžeme o sobě říci, že jsme teoreticky křesťané, ale prakticky jimi nejsme. Slyšíme o Boží milosti, že jsme zdarma spaseni, že Bůh je láska, ale přesto se Boha bojíme. Neustále se snažíme o dobré skutky, které by měly potvrdit, že jsme si spásu zasloužili, že Bůh k nám musí být dobrý. Chceme to tak vidět, ale někde uvnitř cítíme, že to tak není.

Také církev se svým jednáním podobá židovským učitelům Zákona a starozákonním kněžím, ke kterým přišli tři mudrci z východu s otázkou: Kde se narodil Mesiáš? Znali a ukázali to místo, ale sami k novorozenému Mesiáši nešli. Na Ježíše Krista ukazujeme, hlásáme, že je Pán, že je Spasitel, ale nepodřizujeme tomu svůj život. Nerozhodli jsme se stát jeho učedníky, nechceme ho poslouchat. Člověk je málokdy schopen udělat změnu ve svých hodnotách ve svých náboženských postojích, ve svém náboženském poznání na základě poslušnosti. Nemáme rádi změny, které nám berou naši falešnou svobodu.

Když se Jan Křtitel ptal Ježíše na jeho totožnost, Ježíš ukázal na znamení, která konal: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají“. Když Ježíš svědčil o své totožnosti, ukazoval na znamení a zázraky, které konal. Tyto zázraky byly Božím potvrzením, že Ježíš je Mesiášem,

protože kdyby s Ježíšem Bůh nebyl, nebyl by schopen tyto činy dělat. Když někdo opravdu hledá pravdu o Ježíši, najde ji. Ježíš se často neukazuje přímo, ale prostřednictvím různých znamení, prostřednictvím lidí, kteří o něm svědčí. Člověk, pokud chce, najde pravdu o Ježíši, ale musí upřímně hledat. Věrohodnost Ježíše je ve světě různým způsobem potvrzována.

Ale Ježíš je ten, který také překvapuje, který šokuje, který člověka i pohorší. Proto o sobě Ježíš v dnešním evangeliu říká: „A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší“. Boží cesty nejsou naše. Potřebujeme velikou odvahu, abychom se stali Ježíšovými učedníky. O Ježíšových učednících je řečeno, že opustili všechno a šli za ním. Jak jsem již dříve řekl, nemáme rádi změny ve svých hodnotách a především změny svého náboženského myšlení. A Ježíš podstatné změny hodnot přináší, především v náboženském prostředí. Cesta k nebeskému království je cestou následování Ježíše, cestou poslušnosti jeho výzvě: pojď za mnou, cestou poslušnosti jeho učení.

10.12. sobota 2. týdne adventního

Mt 17, 10 – 13

Dnešní evangelium vypraví o problému, který měli Židé se správným pochopením Božích zjevení. Nerozuměli Boží řeči, kterou k nim mluvil Bůh skrze aktuální události. Jan Křtitel svým veřejným působením u Jordánu naplnil znamení starozákonního proroka Eliáše. Jan byl Božím hlasem, ukazujícím na aktuální Boží působení. Když Ježíš mluví o své věrohodnosti, odkazuje na svědectví, které o něm dal Jan Křtitel. Jan Křtitel, Ježíšův svědek, byl předpovězený Bohem ve Starém zákoně. On byl Eliášem, který měl přijít. Svědek se objevil, ukázal na Mesiáše, ale nepoznali ho. Tento příběh se stále opakuje. Zde najdeme odpověď na naše lidské tragédie, na tragédie, které se dějí ve světě.

Bůh přichází ve svých prorocích, odhaluje své myšlenky, své úmysly, varuje před blížícími se tragédiemi, ale my Boží hlas neslyšíme, nevidíme Boží znamení. Proč to tak je?

Bůh předtím, než něco udělá, oznámí to. Starý zákon je velká Boží řeč o všem, co se Bůh rozhodl udělat pro lidi. Všechny hlavní spásonosné události z Ježíšova života byly několik set let dopředu oznámeny a popsány. Bůh také promluvil o přímém předchůdci Mesiáše, o Janu Křtiteli. A nikdo to nepochopil. Lidé o tom četli, znamení viděli, a nerozuměli. Proč se to tak děje.

Myslím si, že problém spočívá v naší neznalosti a špatném přístupu k Písmu svatému. Čteme je, chceme mu porozumět? Je pro nás Bible opravdu Boží slovo?

Hledáme v něm především potvrzení našeho myšlení, našich plánů, našeho porozumění událostem, které se dějí. Bůh nepřichází, aby potvrdil naše plány, ale přichází se svým plánem opravy a nápravy našeho života. My musíme opravdu toužit Boha poslouchat. Správný směr k porozumění Bohu a jeho zjevení ukazuje prosba z modlitby Otčenáš: Buď vůle tvá. Pochopme konečně, co tato věta znamená! Modleme se tuto prosbu opravdově!

8.12.2016 Slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Gn 3, 9 -15; Ef 1, 3 – 6. 11 – 12; Lk 1, 26 – 38

Dnešní slavnost Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu ukazuje na příkladu Panny Marie Boží plán, který platí i pro nás. Bůh i nám určil cíl, abychom se také my stali svatí a neposkvrnění. Aby se Boží Syn, druhá osoba nejsvětější Trojce, mohl v Mariině lůně stát člověkem, potřeboval její čisté srdce, potřeboval její neposkvrněné tělo. Abychom mohli stát před Bohem tváři v tvář, potřebujeme být také čistí a neposkvrnění.

Dnešní první čtení hovoří o prvotním hříchu. Adam a Eva byli jako první stvořeni, ale také jako první zhřešili. Hřích, který spáchali, natrvalo vstoupil do jejich života, do jejich těl a tak ho každý další člověk zdědil a dědí. Hřích způsobil člověku nejhorší poškození, kterým je strach z Boha. Svatý Pavel říká, že hřích působí smrt. Je to tak, ale smrt je důsledkem toho, že Bůh nemůže člověku pomoci. Člověk se sám zbavit hříchu nemůže. Tu moc má jenom Bůh. Pokud člověk Boha nepřijme, protože z něho má strach, Bůh mu nemůže nijak pomoci.

Bůh shladil každý lidský hřích Ježíšovou smrtí na kříži na Kalvárii a událostí Ježíšova zmrtvýchvstání potvrdil, že smrt je úplně zničena. Ale tento dar spásy člověk musí osobně převzít. Pokud se člověk Boha bojí, nic od Boha nepřijme.

Po prvotním hříchu jsme zdědili nejen hřích ale také strach z Boha. Adam se po spáchání hříchu před Bohem skryl. A tak to je do dnes. Maria, která byla počatá bez poskvrny prvotního hříchu, se také Boha bála. Anděl jí musel říci: Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha“. Nejen Maria, ale každý s nás nachází milost u Boha. O tom mluví svatý Pavel v dnešním druhém čtení. Bůh si nás ve své dobrotě vyvolil ještě před stvořením světa, abychom byli přijati za jeho děti, abychom se stali jeho milovanými syny. Tohoto svého plánu se Bůh nevzdal ani po hříchu člověka. Bůh je vždy věrný svým rozhodnutím.

V Marii Bůh překonal strach ze sebe. Maria se odvážila Bohu říci: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Touto větou Maria odmítla jakoukoliv pochybnost o Boží dobrotě. Vyznala plnou víru v Boží lásku. Neměla žádný důvod, necítila žádné ohrožení, aby se musela Boha bát.

A když uvěřila v Boží dobrotu, její srdce se zcela zaradovalo v Bohu, jejím Spasiteli, nesla tuto radost dalším lidem, nejprve Alžbětě a činí to dodnes. Pravá mariánská zbožnost je radováním se spolu s Marií v Bohu, který nám v jejím Synu Ježíši dává spásu. Tato radost působí, že se nakonec můžeme stát svatí a neposkvrnění v lásce.

Rozhodli jsme se, že na dnešní slavnost v naší bazilice udělíme svátost pomazání nemocných. Není to žádné poslední pomazání, jak možná někteří tuto svátost chápou. I zde je potřeba odložit strach z Boha. V úvodu k této svátosti je jasně řečeno: Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá kněze, ať se nad ním modlí a pomaže ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného…… V této svátosti jde o uzdravení. Křesťan by měl tuto svátost přijímat v každé vážnější nemoci jako lék a pomoc samého Boha.

Zázrak uzdravení je důležitý pro Boha i pro člověka. Bůh chce ukázat svou dobrotu, svou konkrétně působící milost a člověk potřebuje zažít, zakusit, že Bůh je opravdu dobrý, protože mi pomohl, uzdravil mě. Tato svátost uzdravuje duši a tělo člověka.

Myslím si, že nejdůležitějším, základním uzdravením je zbavit člověka strachu z Boha. Protože, když se člověk přestane Boha bát, Bůh mu může ve všem pomoci. Prosme Marii, aby nás přivedla k poznání, že Bůh je dobrý, je milujícím Otcem, abychom jako Ona uměli říkat Bohu: Buď vůle tvá.

Ohlášky 4.12.2016 2.neděle adventní

V tomto týdnu budeme slavit:

* V úterý 6. prosince – sv. Mikuláše, biskupa

* Ve středu 7. prosince – památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve

* Ve čtvrtek 8. prosince – Slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Příští neděle je 3. adventní

Pravidelné pastorační aktivity naší farnosti:

* Neděle: zkouška dětského sboru baziliky v 10 hod. v učebně kláštera.

* Úterý: setkání mládeže ve 20 hod. v učebně kláštera.

* Čtvrtek: dopoledne 8. prosince budou mít maminky s dětmi místo pravidelného setkání adventní výlet. Sraz v 10:00 h na zastávce autobusu „Kohoutovice – Hájenka“.

* Čtvrtek: večer v 19 hod. setkání s Biblí pro dospělé v jídelně kláštera

Dnes, v neděli 4. prosince odpoledne v 15 hod. bude mikulášská besídka v Kapitulní síni opatství. Zveme všechny děti naší farnosti s rodiči. Děkujeme našim skautům a skautkám za organizaci besídky.

Ve středu 7. prosince v 19 hod. se bude konat na faře příprava rodičů, kteří chtějí nechat pokřtít své dítě v naší bazilice.

Ve čtvrtek 8. prosince o Slavnosti Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu se bude v naší farnosti při večerní mši svaté udílet svátost Pomazání nemocných. Tuto slavnostní bohoslužbu hudebně doprovodí „Komorní sbor baziliky“. Zazní mariánská moteta renesančních skladatelů Josquina Desprez a Jacoba Clemense non Papa a Starobrněnský zdrávas Miroslava Příhody.

V sobotu 10. prosince v 8:00 hod. budou v naší farnosti tradiční roráty. Děti se sejdou ráno před mší svatou v sakristii kostela, dostanou lucerničky a v liturgickém průvodu půjdou k oltáři. Po mši svaté jsou děti zvány na snídani na faru.

V sobotu 10. prosince v 19:00 hod. večer bude v jídelně opatství adventní setkání pro všechny, kteří slouží v pastoračních aktivitách a v jiných službách ve farnosti. Zváni jsou sboristé, varhaníci, členové našich modlitebních společenství, ministranti, všichni, kdo uklízejí baziliku nebo jinak slouží ve farnosti.

V neděli 11. prosince bude sbírka na opravu baziliky. Za vaši štědrost předem děkujeme.

V neděli 18. prosince v 18:00 hod. bude v Kapitulní síni starobrněnského kláštera křest nového CD s názvem „Setkání s andělem“ skupiny Svítání. Vstupné 160 Kč, rezervace na www.svitani.com.

V polovině ledna příštího roku začne v naší farnosti příprava na biřmování. Hlaste se u otce Jana Biernata.

Starobrněnský chrámový sbor zve všechny, kteří rádi zpívají, do svých řad. Scházíme se každou středu v 19:00 hod. v učebně kláštera. Kontaktní email: sborbaziliky@gmail.com. Těšíme se na každou novou tvář.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a úspěšný pracovní týden.

4.12.2016 2.neděle adventní

Mt 3, 1 – 12; Řím 15, 4 – 9; Iz 11, 1 – 10

Náš život na zemi určuje naši věčnost. Máme dvě možnosti, život s Bohem nebo odmítnutí Boha, což je rozhodnutí o neexistenci, volba nějaké nepochopitelné tmy, něčeho, co děsí. Získat věčný život je nad naše možnosti. Věčný život nám může být jen darován někým, kdo ho vlastní. My křesťané, když přijímáme Boží zjevení, věříme, že věčný život získáme jen v Ježíši Kristu. Jen on sám je cesta, která nás vede k věčnosti.

Ale bohužel máme velký problém tuto cestu najít. Máme obrovské potíže důvěřovat Ježíši, svěřit svůj život do jeho rukou, nechceme ho poslouchat, protože se Boha opravdu bojíme. Boží zjevení, Bible, dává jasný obraz nádherné věčnosti. Ježíš, jako náš průvodce do věčnosti, ukázal a potvrdil svou smrtí na kříži úplnou dobrotu. Z jeho strany nám nehrozí nic zlého. Jeho smrt na kříži dokládá, že nám nelže. My Ježíši přesto nevěříme, lehkomyslně odmítáme hledat jeho cestu, tou cestou jít.

V dnešním prvním čtení najdeme krásný obraz života, ve kterém nic zlého nehrozí. Prorok Izaiáš se nás snaží přesvědčit, že správné poznání Boha působí, že život člověka může probíhat v úplném bezpečí: „Nikdo nebude škodit ani zabíjet, protože poznání Hospodina naplní zemi“. To, co říká Izaiáš, je iluze jen tehdy, když máme špatný obraz Boha, když se nesnažíme o správné pochopení Božího zjevení. Svatý Pavel v druhém čtení vysvětluje, že „všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději“. Když nevěříme Bohu, jeho slovu, zbavujeme se jeho podpory. Na tomto místě se můžeme zeptat na jiná náboženství. Zda tam není také cesta k věčnosti, k Bohu?

Nekřesťanská náboženství kladou důraz a nabízejí různé náboženské praktiky, rituály jako prostředek uvolnění, uzdravení, osvobození a dosažení věčnosti. Ale má člověk sám ze sebe nějakou skutečnou sílu překonat smrt, má nějaký prostředek, například elixír života, který mu dá věčnost? V čtyřicátém devátém Žalmu čteme: „Ale své vykoupení si člověk nekoupí, ani Bohu za sebe nesplatí výkupné: Je drahé vykoupení jeho duše a vždy bude mnoho chybět, aby člověk přežil a nikdy neuviděl hrob“. Křesťanství učí, že věčný život je člověku zdarma darovaným darem z Boží milosti.

Ale abychom mohli přijmout dar věčného života, je třeba splnit určitou podmínku. O tom mluví dnešní evangelium. Jan Křtitel je předchůdcem Ježíše. Splnil svůj základní úkol, který umožnil Ježíši ohlašovat nebeské království, to znamená, otevření cesty spásy člověku. Jan Křtitel začal své vystoupení slovy: „Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království“. To znamená, že se cesta k věčnému životu už otevírá. První krok k obrácení je uznání, že moje cesta životem není správná, že když žiji podle standartu světa, hřeším. To vede k druhému kroku, kterým je vyznání své hříšnosti, vyznání svých konkrétních hříchů. A pak rozhodnutí, žít podle zákona lásky. Jan to vysvětluje: „Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení“.

Rozhodnout se k obrácení je v naší moci, ale nemáme sílu uskutečnit toto rozhodnutí, uvést ho plně do života. Proto Jan ohlašuje příchod toho, který bude křtít Duchem svatým a ohněm. Prorok Jan hlásal nutnost obrácení a pak ukázal na toho, který naše obrácení svou mocí upevní, aby bylo skutečné, aby vedlo k plnému bratrství mezi lidmi.

Ježíš je ten, který křtí Duchem svatým a ohněm. Naše křesťanství se začíná přijetím svátosti křtu. Svátost křtu nám předává přítomnost Ducha svatého. Skrze křest se stáváme chrámem Ducha svatého. Ale tato přítomnost Ducha svatého není automatickým následkem obřadu křtu. Člověk, který přijímá křest, musí udělat pevné rozhodnutí k obrácení, to znamená, že si zvolí život podle hodnot Ježíšova

evangelia, podle přikázání lásky. Duch svatý musí vidět, že pokřtěný se opravdu rozhodl následovat Ježíše. Neboť jen tehdy může s tímto člověkem spolupracovat.

Duch svatý přichází k člověku jako oheň, který spálí všechno, co je protivné Bohu. Tento oheň způsobuje člověku bolest. Není pro nás jednoduché odmítat všechno, co patří světu, ve kterém žijeme, odmítat hodnoty tohoto světa. Ale společnost lidí, založená na působení Ducha svatého, se stává prostředím opravdového míru, bratrství, a tím cestou k věčnosti v Bohu, k tomuto životu, ve kterém už nebudou slzy, utrpení, selhání a bolest.

Potřebujeme si velmi dobře uvědomit význam Ducha svatého a nutnost jeho práce v našich srdcích. Potřebujeme se přátelit s Duchem svatým, on nemůže být pro nás někým neznámým, ale tím, koho důvěrně známe, a s kým každodenně spolupracujeme na proměně svých životů podle lásky.