31.1.2017 úterý 4.týdne v mezidobí

Mk 5, 21 – 43

Dnešní evangelium nám přibližuje dva zázraky, které Ježíš udělal. První je uzdravení dlouhá léta nemocné ženy a pak vzkříšení Jairovy dcerky. V těchto Ježíšových zázracích můžeme najít mnoho poučení, která ukazují cestu k Boží milosti, k obdržení pomoci od Ježíše.

Jairos přišel k Ježíši, padl mu k nohám a snažně ho prosil. Tento postoj Jaira ukazuje na upřímnost jeho prosby. A pak Jairos říká tato slova: „Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila“. Vkládání rukou na nemocného patří k podstatným gestům při modlitbě uzdravení. Ježíš, když poslal učedníky hlásat evangelium, přikázal jim, aby na nemocné vkládali ruce a uzdravovali je. Vkládání rukou je předání duchovní moci. Takže při svátosti pomazání nemocných kněz vkládá ruce na nemocného. Toto gesto ukazuje kněžskou vládu nad chorobou. Tomu bychom měli rozumět.

Žena, která dvanáct let krvácela, mohla být zcela uzdravena, protože za prvé slyšela o Ježíši, který uzdravuje, a pak s velikou vírou šla k Ježíši a řekla si: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena“. Je zcela přesvědčena, že jí Ježíš může pomoci, ví také, že se musí k Ježíši úplně přiblížit. Nám tuto blízkost Ježíše zprostředkují svátosti církve.

Žena, trpící krvácením, vynaložila na léčení celý svůj majetek. Tento příběh nám ukazuje, že člověk často musí ztratit všechno, co má, aby pochopil, že naše možnosti jsou omezené, že jenom Bůh je Pánem nad zdravím člověka, nad jeho opravdovým štěstím, nad jeho smrtí.

Když Ježíš uzdravil nemocnou ženu, přichází zpráva, že Jairova dcerka umřela. Stala se věc lidsky nezvratná. Na tuto tragickou zprávu Ježíš Jairovi říká: „Neboj se, jen věř!“ Není pravidlo, že dostaneme stejnou Boží milost jako Jairos, ale Bůh má vždy nejlepší řešení našich těžkých životních událostí. Důležité je, abychom se nebáli, doufali v Boží moudrost a uměli v klidu srdce přijímat Boží řešení našich problémů.

Rád bych vám doporučil krátkou modlitbu velké důvěry: Ježíši, důvěřuji Ti!

29.1.2017 4. neděle v mezidobí

1 Kor 1, 26 – 31; Mt 5, 1 – 12 a

Ježíš na jednom z kopců obklopujících Galilejské jezero pronesl jednu ze svých nejdůležitějších řečí. Tato Ježíšova řeč byla nazvána Horské kázání. V centru tohoto kázaní stojí blahoslavenství. Důležité je vědět, že se těmito slovy Ježíš obrací na své učedníky. To znamená na ty, kteří se rozhodli následovat Ježíše. Dnes můžeme říci, že slova kázaní na hoře, Ježíšova blahoslavenství, se vztahují ke křesťanům. Ježíš totiž chce, aby ti, kteří se rozhodnou být křesťany, byli ve svém životě šťastni. Blahoslavený znamená šťastný.

V křesťanské literatuře nacházíme mnoho různých vysvětlení, jak tato Ježíšova slova chápat. Dietrich Bonhoeffer – protestantský teolog píše: „Důvodem blahoslavení není ani sám nedostatek, ani samo odříkání“. Ve svém kázání na hoře Ježíš popsal svou cestu životem. Řekl, jak sám žije, podle jakých hodnot jedná. Ten, kdo se rozhodl být křesťanem, zároveň se rozhodl následovat Ježíše. A v kázání na hoře nachází pravidla správného osobního jednání.

Pro křesťana je nejdůležitější hodnotou, největším bohatstvím setkání s Ježíšem, možnost být jeho učedníkem. Živé společenství s Ježíšem, přátelství se zmrtvýchvstalým Pánem je pro křesťana důležitější než hmotné statky, než každý jiný vztah s ostatními lidmi, je důležitější než cokoliv jiného v životě. Ježíšova moudrost je základní směr křesťanského myšlení a křesťanského jednání. Když se křesťan má něčeho odříkat, pak jenom z jednoho důvodu: z poslušnosti Ježíšovu slovu, aby neztratil bratrský vztah s Ježíšem.

Podívejme se pozorně na Horské kázání, na Ježíšův popis lidských postojů a jednání, které vedou člověka ke štěstí, protože ukazují na správnou životní cestu.

„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“. Nebeské království je místem setkání člověka s Bohem. Ježíš řekl, že nebeské království už je uprostřed nás. Setkat se s Bohem a s jeho pomocí můžeme už v našem pozemském životě. Cestou k tomu je chudoba v duchu. Neznamená to, že člověk nic nevlastní, ale že se umí opravdu rozdělit s potřebnými. Ježíš o tom řekl: „Kdo ti chce vzít šaty, tomu nech i plášť, a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej“. Často lidé, někdy i řeholníci, předstírají chudobu. Sami si nic nevezmou a také druhým nic nedají. Toto blahoslavenství vyzývá k odvaze skutečně pomáhat druhým. Nelpět na hmotných věcech.

„Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“. Bůh nás potěší v našich obtížích a bolestech, když budeme opravdu vnímaví k tragédiím druhých, zvláště když se ztratili Bohu. Když Ježíš uviděl, jak se obyvatelé Jeruzaléma vzdálili Bohu, zaplakal nad ním.

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“. Nejde tolik o tuto zem, neboť ona pomine, ale o novou zemi a nové nebe. Novou zemi, která nepomine, zdědíme jen tehdy, když nebudeme lpět na pozemském majetku. V listu Židům najdeme následující svědectví: „S radostí jste snesli, když jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý“. Ježíš, když byl přivolán k vyřešení majetkových sporů, odpověděl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím… Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek majetku, tím jeho život ještě není zajištěn“. Člověk tichý nekřičí, že mu neustále něco chybí, že má neustále málo peněz, ale děkuje Bohu za to, co má, doufá v Boží prozřetelnost, neboť ví, že v Božích očích je velmi důležitý a že se Bůh o něho vždy postará.

„Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“. Nejde zde o naši spravedlnost, neboť žádný člověk není schopen být spravedlivým, protože každý je hříšník. Jen jeden

je spravedlivý a tím je Ježíš Kristus. Když toužím být spravedlivý, toužím po setkání s Ježíšem Kristem. Spravedlivými nás činí přítomnost Ježíše Krista v našem srdci a působení jeho milosti.

„Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“. Milosrdenství v překladu znamená: mít vnímavé srdce k bídě druhého. Člověk milosrdný nepodezřívá, neobvinuje, neodsuzuje druhého, ale dělá všechno, aby ten, který páchá zlo, což znamená, že je opravdu bídný, se setkal s Ježíšovým křížem, aby ho Ježíšova milost přivedla k obrácení. Spásu dostanu jen tehdy, když pomohu druhým k záchraně.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“. Čisté srdce nikomu nezávidí, není pyšné, raduje se z úspěchů druhých. O Ježíši bylo řečeno, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil až k vydání svého života. Čisté srdce neumí páchat zlo, činí bližním jen dobro. Bůh je ten, který neustále činí jen dobro. Když chci Boha vidět, musím se snažit konat dobro.

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“. Ten, který je pravý tvůrce pokoje, je Ježíš Kristus. On smířil svět s Bohem, On má moc smířit lidi mezi sebou, On je kníže pokoje. Tvůrcem pokoje se stávám, když lidi přivádím k Ježíši, když sám žiji odpuštěním a jiné k odpuštění přivádím, když na zakoušené zlo, křivdu odpovídám modlitbou o Boží požehnání. Ježíš, Boží syn, se na vrcholu svého utrpení modlí: Otče odpusť jim, protože nevědí, co činí.

Ježíš v každém zakoušeném pronásledování na zlo vždy odpovídal dobrem. Člověk se stává šťastným, když na zlo umí odpovídat dobrem, odpuštěním, když se za své viníky modlí.

Je možné, abychom jednali podobně jako Ježíš?

Je to možné ve spojení s Kristem Ježíšem, jak nás učí svatý Pavel. Neboť Ježíše nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.

Blahoslavenými, to znamená šťastnými, se stáváme ve spojení se zmrtvýchvstalým Ježíšem, ne svým osobním úsilím. Pokaždé, když upřímně vyznáváme v Ježíši svého osobního Pána a Spasitele, když se rozhodujeme skutečně ho následovat, Duch svatý nám dává moc kráčet ve stopách Ježíše.

Farní putování do Třešti 28.1.2017

IMG_6151

 

Putování za třešťskými betlémy

(ze zápisků jedné z účastnic)

Jak si nejlépe užít putování po věhlasných betlémech Třešťských?

Návod je jednoduchý: vybrat si tu nejstudenější lednovou sobotu, obléci se do nejteplejšího oblečení, naplnit termosky horkým čajem a vyrazit. Nám se to náramně vydařilo.

Ranní teplota v Brně při odjezdu na naši první letošní společnou pouť ukazovala pouhých šest stupňů pod nulou. Všude kolem sníh a v autobuse ještě lehce zima. Ta se však cestou přeměnila v příjemné teplo, při kterém probíhala teoretická výuka znalostí o lidových betlémech. Jejich zhlédnutí nabízí každý rok městečko Třešť v srdci Vysočiny – „Moravské Sibiře“.

Třešť nás ukázkově přivítala společně s P. Tomášem Cahou, našim rodilým farníkem, toho času zdejším farářem v kostele sv. Martina. Mrazivý větřík a drobný padající sníh byli téměř idylickou kulisou pro naši nevšední zimní pouť. Abychom se trochu zaklimatizovali, přemístili jsme se z vyhřátého autobusu rovnou do kostela sv. Kateřiny Sienské, abychom zde naši pouť zahájili mší svatou. Soudě dle nezamrzlých kropenek, se v kostele držela teplota stále nad nulou, ovšem rozdíl oproti venku nebyl příliš znát. P. Tomáš nám však zatopil pod lavicemi a společně s našimi Otci P. Janem a P. Witem celebroval mši svatou. Dále sloužili i naši ministranti Lukáš, Vojta a lektor Roman.

Po mši svaté si nás rozebrali čtyři průvodci a po menších skupinkách jsme se vydali každý jiným směrem klepat na dveře domů označených logem otevřených betlémů. Zpočátku byla procházka mrazivými uličkami s větrem šlehajícím drobný sníh do našich tváří při -8°C zkouškou odolnosti, ovšem po prvních ohřátích se v teplých betlémských světničkách naše chuť putovat k dalším mrazivým dnem stále rostla. Majitelé betlému často vznášeli údiv nad naší odvahou, dokonce jsme byli přivítáni i horkým čajem. Nutno však říci, že to stálo za to. Povětšinou dospělé osazenstvo naší poutě se rázem změnilo v nadšený dav oplývající dětinskou radostí nad každým detailem těchto překrásných děl prostých lidských rukou.

Ústředním bodem všech betlémů byla samozřejmě Svatá Rodina ať už v jeskyni či chlévě, nebo ruinách. Vždy však byla obklopena nesčetným množství postav ať už do příběhu o narození Krista patřících, ale také z tohoto kraje pocházejících. Řemesla všech druhů, každodenní život obyčejných lidí, zástupy poutníků s dary, jenž se přišli poklonit narozenému Kristu, a také malebná krajina tvořená dřevěnými kusy pařezů do několikapatrových scenérií doplněné mechy. Takto vytvořená dioráma pak volně přecházela do malovaných pozadí, místně nazývanými „lončoft“. V několika případech mají majitelé dokonce i samostatné domečky pro své betlémy a když jsme do nich vstoupili, obklopil nás betlém ze všech stran a všemožných výškových úrovní. Nechyběly ani vtipně zachycené situace bojujících zvířátek či sousedských šarvátek … no prostě radost pohledět.

Dostalo se nám také zajímavého poučení v obsazení figurek do dvou časových období – od Narození do příchodu Tří králů, kdy se nad Betlémem zjevuje anděl a v jesličkách leží Kristus jako novorozeně, a dále od Tří králů do Hromnic, kdy anděla vystřídá zářící kometa a Ježíšek už sedí v klíně své Matky coby batole.

Takto ponaučeni a plni zážitků jsme se konečně sešli na faře u P. Tomáše, kde nás přivítali i jeho rodiče s horkým čajem a kávou a mohli jsme tak strávit společné chvíle pomalým rozehříváním lehce promrzlých končetin a také posilněním se po vysilující pouti. Pravda, již na začátku putování byli tací, kteří nechtěli sebou nosit „zbytečně“ svačinky a zanechali je odložené v autobuse. Výsledek jejich rozhodnutí se odpoledne dostavil. Pan řidič se nám při putování po betlémech někde zatoulal, takže dostat se ke svačinkám bylo zatím nemožné. Naštěstí jsme nemuseli řešit biblické dilema jako panny s olejem do lamp, při čekání na ženicha, jídla bylo dost a navíc zbylo v autobuse i na cestu domů!

Před odjezdem jsme ještě navštívili místní muzeum se společným betlémem a několika dalšími a opět propadli dětskému úžasu nad krásou, kterou dokážou vytvořit lidské ruce.

Pak už následovalo rozloučení s P. Tomášem, jeho požehnání na cestu a bezpečný návrat šeřící se zasněženou krajinou domů.

Děkujeme všem, kteří se o tuto nádhernou pouť zasloužili – Lídě, Brigitě, Heleně, Martě, Otcům Witovi a Janovi i Otci Tomášovi a jeho rodičům !!! Moc rádi se do Třeště zase vydáme, třeba v létě, až bude krapátko tepleji :o)

FOTO

Ohlášky 29.1.2017 4.neděle v mezidobí

4. neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* V úterý 31. ledna – Památka sv. Jana Boska, kněze

* Ve čtvrtek 2. února – Svátek Uvedení Páně do chrámu

* V pátek 3. února – Památka sv. Blažeje, biskupa a mučedníka, první pátek v měsíci

* V sobotu 4. února – první sobota v měsíci; 18:00 hod. poutní mše svatá

Příští neděle je 5. v liturgickém mezidobí.

Pravidelná pastorační setkání:

* V neděli v 10:00 hod. zkouška dětského sboru baziliky

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mladé

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek v 9:30 hod. společenství maminek s dětmi

* Ve čtvrtek v 19:00 hod. setkání nad Biblí pro dospělé

Dnešní neděli 29. ledna odpoledne v 16:30 hod. bude v kapitulní síni na 3. nádvoří opatství setkání pro všechny, kdo se aktivně zapojují do práce a pastoračních aktivit farnosti.

Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky tuto středu po večerní mši svaté.

Ve čtvrtek 2. února na Svátek Uvedení Páně do chrámu budou při mši svaté posvěceny svíčky hromničky. Prosíme, přineste si svíce na mši svatou.

V pátek 3. února je příležitost ke svátosti smíření již od 17:00 hod. Na mši svaté budeme udílet Svatoblažejské požehnání. Ke svatému Blažeji se obracíme o pomoc zvláště při nemocech krku.

Ve čtvrtek 2. února ve 14:00 hod. začne úklid stromků a betléma v bazilice. Prosíme farníky o pomoc.

V sobotu 4. února v 18:00 hod. večer bude sloužena poutní mše svatá před obrazem Panny Marie Svatotomské. Tato ikona Černé Madony je po staletí uctívána jako místo mimořádných Božích milostí. Pokračujme v tradici našich předků a přicházejme si též pro pomoc v našich potřebách. Pozvěme i své přátele.

Otec Wit a komunita augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden.

26.1.2017 čtvrtek 3. týdne v mezidobí

Mk 4, 21 – 25

Boží slovo a zvlášť Ježíšovo evangelium je svítilnou, kterou můžeme vzít do svých rukou. Svítilnu bereme do rukou jen tehdy, když nás obklopuje temnota, když nevidíme na cestu, po které máme jít. Boží slovo bereme do rukou jen tehdy, když je náš život zahalen temnotou. Když jsme v životě spokojeni, svítilnu nehledáme. O pomoc voláme, když se cítíme ohroženi.

V našich křesťanských domovech můžeme Bibli nejčastěji najít někde na polici mezi ostatními knihami. Jen málo katolíků zná dobře Písmo svaté. Dobře to koresponduje s obrazem z dnešního evangelia. Tuto zvláštní knihu klademe pod nádobu nebo pod postel. Nevíme, jak Bibli používat jako lampu.

Tato svítilna potřebuje podstavec. Ti, kteří pochopili význam Bible, připravili pro ni významné místo, podobně jako je svatostánek v kostele. Četl jsem svědectví obráceného žida Romana Brandstetera, který v jedné ze svých knih píše: Bible v našem domově měla vždy čestné místo. Viděl jsem, s jakou úctou vždycky brali Bibli do svých rukou můj dědeček a otec a když ji četli, nikdo je nesměl rušit.

Bůh před námi nic neutajil, všechno zveřejnil. Celá pravda o Bohu a o našem životě je obsažena v Bibli: „Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo“. Boží slovo je nám stále dostupné. A pak Ježíš přidává: „Kdo má uši k slyšení, slyš“. Tato slova jsou otázkou: Nasloucháme opravdu Božímu slovu?

Když nasloucháme Božímu slovu a jsme mu poslušni, Bůh nám může pomáhat. Podle toho jak slyším Boží slovo a jak hluboce mu rozumím, Bůh může ve mně působit: „Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám“. Velikost Božího působení závisí na hloubce naslouchání Bohu a přijetí Božího slova.

Bůh jedná podle svých zaslíbení, podle toho, k čemu se zavázal ve svém slově. Bůh je vždycky ve svém jednání průhledný. Proto potřebujeme dobře poznat Boží záměry, abychom byli schopni přijmout Boží milost a zakusili Boží dobrotu. Ježíš v dnešním evangeliu přislíbil: „A ještě vám bude přidáno“.

24.1.2017 úterý 3.týdne v mezidobí

MK 3, 31 – 35

Říkáme, že Ježíšovo evangelium je dobrá zpráva, že jeho učení přináší nejmoudřejší pohled na lidský život na Zemi a na vztah člověka k Bohu. Ježíš přinesl pravidla, ne jen nějaké ideje, nějaké myšlenky k naším diskusím. Přinesl popis konkrétní cesty k budování dobrých mezilidských vztahů. Popisuje i cestu k setkání člověka s Bohem. Tato Ježíšova pravidla pro naši cestu životem jsou z jedné strany úžasná, nastavují mezilidské vztahy na základě přikázání lásky, ukazují, že Bůh je náš otec. Ale na druhé straně jsou tato Ježíšova pravidla nesmírně těžká a pro naše sobectví nepřijatelná. Ježíšova slova nejsou téma k diskusi, ale jasné pokyny k osobní konkrétní realizaci. V dnešním evangeliu Ježíš řekl: „Každý, kdo plní vůli Boží, je můj bratr, má sestra i matka“. Když se druzí vůči nám chovají v duchu lásky, je nám to velmi příjemné. Když Bohu smím říkat otče, je to úžasné, ale nelíbí se nám, když tento otec žádá poslušnost, když žádá, abych i já miloval svého bližního, abych odpustil viny svému nepříteli.

Ježíšovo učení od začátku budilo zájem, lidé mu rádi naslouchali. Dnešní evangelium říká, že „kolem něho sedělo plno lidí“. Ale od začátku se Ježíšovo učení setkávalo také s odmítnutím. Myslím si, že v okamžiku, když někdo pochopil nároky Ježíšova učení, nechtěl tomu dále naslouchat a také hledal důvody, aby mohl zpochybnit důvěryhodnost tohoto učení a pravdu o osobě Ježíše. Farizeové a učitelé Zákona velmi rychle Ježíše odsoudili, prý je od Belzebuba, prý ho ovládá zlý duch. A když se tento výrok neujal, rozhodli se Ježíše zavraždit. Ježíšovi příbuzní jsou o něco jemnější, neboť si říkají, že se pomátl na rozumu a rozhodli se ho zmocnit a odvést zpátky domů.

V této události je zvláštní postoj Panny Marie, která se přidala k příbuzným, kteří se rozhodli Ježíše zmocnit. Jak jsem už řekl, přijmout výzvu Ježíšova evangelia není snadné. Vyžaduje hluboké přemyšlení a odvahu. To, co druzí myslí a říkají, nemusí být vždycky pravda. Zvlášť pravdy víry vyžadují důkladnou analýzu. Dnešní evangelium nás upozorňuje na nutnost důkladného promyšlení křesťanských principů života. Křesťanství je volbou hodnot, podle kterých se rozhoduji řídit svůj život. Volím hodnoty světa nebo konkrétní poslušné následování Ježíše. Věřím, že Ježíš je můj osobní Pán a Spasitel? Panna Maria pochopila Ježíšovo napomenutí a na konci jeho života stojí pod křížem. Měli bychom se od Panny Marie učit přijmout napomenutí a jít poslušně za Ježíšem.

22.1.2017 3.neděle v mezidobí

Iz 8, 23b – 9, 3; Mt 4, 12 – 23

Ve svém pozemském životě neustále zakoušíme nějaká omezení až po to poslední, kterým je smrt. A tak hledáme možnosti, jak tato svá omezení překonat. Křesťanství je touto nabídkou k překonání všech lidských omezení. Ne jenom některých, ale všech. Cílem křesťanského života je dosažení svatosti, což znamená dokonalosti podle samotného Boha. A Bůh není ničím omezený.

Dosažení svatosti je darem od Boha. Církev mluví o tom, že člověk dostává dar spásy. Důležité je, abychom pochopili, že křesťanství je cestou, na které Bůh pracuje pro naši svatost. Křesťanství není výzva k člověku, aby se sám polepšil, aby se snažil sám konat dobré skutky pro Boha, ale výzva k odvaze otevřít svůj život Bohu, aby nás mohl udělat svatými.

Naše lidská totožnost je jedno veliké omezení, jako křesťané říkáme, že jsme hříšníci. Co se nám opravdu daří, je hřích. Možná, že někoho tento fakt pohorší, nebere to vážně. Ale křesťanství začíná přijetím této pravdy, protože podle Božího zjevení se svatost člověka opírá zcela o akceptování pravdy o naší hříšnosti.

Svatý Pavel, když mluví o své totožnosti, se vidí jako největší hříšník. A jestli se něčím chlubí, přiznává se ke svým slabostem. Člověk se běžně za hřích stydí, nerad mluví o svých slabostech, není schopen přiznávat svá omezení. Ale pouze uznání a vyznání našich vin a hranic umožnuje Bohu udělat nás svatými. Bůh je omezený ve své všemohoucnosti učinit nás svatými tehdy, když se člověk nepřiznává ke svým hříchům a omezením. Bůh pro člověka nemůže udělat nic, pokud člověk lže sobě i Bohu, neuznává pravdu o sobě. Je to samozřejmě těžká pravda, ale pravda.

O Ježíši říkáme, že je Spasitel, to znamená ten, který činí člověka svatým, který ho zbavuje každého omezení. Dnešní evangelium vypraví, že se Ježíš usadil v zemi Zabulon a v zemi Neftalim, to znamená mezi lidem, který žil v temnotě, který sídlil v krajině a ve stínu smrti. Naše lidská omezení jsou pro nás temnotou a stínem smrti. Ale jenom do této skutečnosti vchází veliké světlo Boží lásky. Minulou neděli jsme slyšeli, že Ježíš – beránek Boží, Spasitel světa sestoupil k Jordánu a přidružil se k zástupům hříšníků. V dnešním prvním čtení prorok Izaiáš předpovídá: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo … Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil“. Ježíš jasně řekl, že nepřišel ke spravedlivým ale k hříšníkům, že nepřišel ke zdravým ale k nemocným.

Výše uvedená slova nás nenechávají na pochybách. Místem setkání s Bohem a jeho milostí jsou naše omezení: naše hříšnost, naše nemoc, naše nespravedlnost. Jenom na tomto místě může pro nás vzejít světlo Boží lásky, jenom na tomto místě můžeme uvidět Boží vítězství nad každým našim omezením, jenom na tomto místě budeme osvobozeni z každého zotročení zlem a svými slabostmi.

Jako východisko z našich omezení nám Ježíš nabízí své pozvání: „Pojďte za mnou“. Šimon Petr, Ondřej, Jakub a Jan jsou ti první, kteří v sobě našli dost odvahy, aby tuto výzvu uposlechli. Svou odvahou poslechnout Ježíše otevřeli cestu nesčetným zástupům dalších lidí. Svatost se od tohoto rozhodnutí stala dostupnou.

Tato událost u Galilejského moře, povolaní těchto dvou dvojic bratrů, se nejčastěji vztahuje k řeholnímu nebo ke kněžskému povolání. Ale důsledek těchto Ježíšových slov je mnohem hlubší. Každý pravý křesťanský život je založen na poslušnosti těmto slovům. Pro každého z nás má Bůh svůj plán, abychom se postupně zbavovali svých omezení, a tak kráčeli ke své dokonalosti, ke svatosti na míru Boha. Ježíš při svém působení u Galilejského moře uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

Když uvěříme v Boží dobrotu a uposlechneme Ježíšovu výzvu: „Pojď za mnou“, vždy zakusíme velké požehnání. Každou naši temnotu bude pronikat veliké světlo Božích milostí, k vyřešení každého problému budeme mít k dispozici Boží moudrost a Boží moc. A nad stínem naší smrti bude zářit pravda o našem vzkříšení. Naše poslušnost Ježíšově výzvě: „Pojď za mnou“, je podmínkou, která umožňuje Ježíšovi vyprostit nás z každého našeho omezení a předat nám svatost na míru samotného Boha.

Ohlášky 22.1.2017 3.neděle v mezidobí

3. neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

* V úterý 24. ledna – Památka sv. Františka Saleského, biskupa a učitele církve

* Ve středu 25. ledna – Svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola

* Ve čtvrtek 26. ledna – Památka svatých Timoteje a Tita, biskupů

* V sobotu 28. ledna – Památka sv. Tomáše Akvinského, kněze a učitele církve

Příští neděle je 4. v liturgickém mezidobí.

Pravidelná pastorační setkání:

* V neděli v 10:00 hod. zkouška dětského sboru baziliky

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mladé

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek v 9:30 hod. společenství maminek s dětmi

* Ve čtvrtek v 19:00 hod. setkání nad Biblí pro dospělé

Prožíváme týden modliteb za jednotu křesťanů. Ekumenická bohoslužba slova bude sloužena 24. ledna v 19 hod. v kostele sv. Jakuba v Brně. Podrobnější informace na webu biskupství.

Dnes, v neděli 22. ledna bude mše svatá a pobožnost ke sv. Ritě v 18 hodin večer. Na tuto mši svatou a setkání se svatou Ritou všechny farníky srdečně zveme. Připomínáme krásnou tradici žehnání přinesených růží v závěru pobožnosti. Růže jsou vyjádřením naší prosby ke svaté Ritě.

V sobotu 28. ledna 2017 pořádáme farní putování po světoznámých betlémech po Třešti. V Třešti je farářem otec Tomáš Caha, náš bývalý farník, který všechny srdečně zdraví a zve do své farnosti. Odjezd ráno v 7:30 hod. od baziliky. Dnes je poslední příležitost přihlásit se na tuto pouť. Záloha na cestu je 200 Kč.

Příští neděli 29. ledna odpoledne v 16:30 hod. bude v kapitulní síni na 3. nádvoří opatství setkání pro všechny, kdo se aktivně zapojují do práce a pastoračních aktivit farnosti.

Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

Otec Wit a komunita augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden.

21.1.2017 sobota 2. týdne v mezidobí

Mk 3, 20 – 21

Ježíš Kristus přinesl nový pohled na náš lidský život. Přinesl nové hodnoty. Každá oblast našeho lidského života na Zemi získala nový smysl. Podstatným Ježíšovým výrokem je: Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. Pokud se rozhodnu žít podle evangelia, musím opustit staré cesty svého života. Potřebuji přezkoumat své vztahy k Bohu, k bližnímu, k hmotným statkům. Nemohu žít mentalitou tohoto světa, a tvrdit, že věřím.

Změny, které po nás žádá evangelium na cestě pozemského života, nejsou snadné, často se nám jeví jako nelogické, zbytečné. Náš křesťanský život je často ve velkém rozporu mezi evangeliem a nabídkou světa. Z jedné strany slyšíme Ježíšova slova o nutnosti odmítat hodnoty světa a z druhé nechápeme proč, a hledáme zlatou střední cestu. Ale není tato zlatá střední cesta popíráním evangelia?

Ježíšovi současníci rychle zjistili, že to, co Ježíš učí, není pro ně přijatelné, pohoršovalo je to. Když nemohli odporovat, tvrdili, že to, co Ježíš učí a co činí, je ze zlého ducha. Příbuzní ve svém úsudku byli trochu jemnější, říkali, že se pomátl na rozumu. A nejlepší bude, když se ho zmocní, a přivedou ho zpátky domů.

Dnešní evangelium ukazuje na velmi provokativní význam Ježíše. On a jeho evangelium vůbec neodpovídá našim představám. Je to ostrá kritika našich pozemských hodnot. Ježíš každému říká: obrať se a pojď za mnou. Možná je nejpoctivější upřímně říci sobě i Bohu: neumím to, je to nad mé síly. Nebudu kombinovat, nebudu předstírat, že přijímám Ježíšovy požadavky, ale pokorně budu prosit o světlo Ducha svatého, abych uměl rozlišovat mezi tím, co pochází ze světa a tím co je Božím přáním, a pak budu prosit Ducha svatého o sílu jednat podle Boží vůle.