30.3.2017 čtvrtek 3. postního týdne

Ex 32, 7 – 14; Jan 7, 1 – 2. 10. 25 – 30

Dnešní evangelium nám přináší odpověď na otázku: kdo je Ježíš? Vysvětluje, že tento Ježíš z Nazareta je opravdu Boží Syn a Spasitel člověka.

Když soud musí prokázat pravdu, potřebuje svědky, kteří tuto pravdu potvrdí. Soud potřebuje alespoň dva svědky, jejichž výpovědi potvrdí věrohodnost. Stejné to bylo v době Ježíšově, pravda byla zjištěna na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

Ježíšovo hlásání evangelia ukazovalo především, že On je tím předpovězeným, Bohem slíbeným, Mesiášem. A na potvrzení důvěryhodnosti toho, co o sobě říká, rovněž přivolává svědky. Prvním svědkem, který potvrzuje jeho důvěryhodnost je Jan Křtitel: „Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě“. Jan Křtitel je pro Ježíše tím nejslabším svědkem, ale přesto je svědkem: „Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni“. A pak Ježíš říká, že má svědectví větší než je Janovo. Tím prvním ze dvou svědectví, která jsou nejdůležitější, jsou skutky, které Otec nebeský dal Ježíšovi, aby je vykonal.

Ježíš vykonal mnoho zázraků, jejichž velikost překonala všechny předchozí zázraky, vykonané skrze proroky. Můžeme si vzpomenout především na vzkříšení Lazara, uzdravení člověka, který se narodil slepý, vysvobození posedlého s Gerazy, rozmnožení chlebů.

Proroci, jako Mojžíš, Eliáš, Elizeus a další, dělali v Božím jménu velké zázraky, ale Ježíšovy zázraky převyšují jejich velikost, a tak Ježíš kráčí po stejné cestě, po které kráčeli proroci ve své věrnosti Bohu a v konání Božích skutků. Jestliže Ježíš udělal větší věci, než proroci v podobných situacích, znamená to, že Bůh je na jeho straně a že to, co říká o sobě, je pravda.

Druhým z těch nejdůležitějších svědků je Boží slovo, Bible. Ježíš říká: „A právě Písma svědčí o mně“. Ve Starém zákoně najdeme stovky různých zpráv, kterými byly oznámeny různé detaily a události z Ježíšova života. V dějinách světa není druhý takový člověk, jehož život by byl předpovězen před stovkami let s takovou přesností a s takovými detaily.

Dnes můžeme přidat ještě dalšího svědka, kterým jsou mučedníci a světci církve během minulých dvou tisíciletí. Máme neuvěřitelný počet svědectví tisíců lidí, kteří žili pro Ježíše a dobrovolně dali svůj život za víru v Ježíše Krista, který pro ně byl Pánem a Spasitelem.

Takže stojíme před tímto obrovským svědectvím, které jednoznačně potvrzuje důvěryhodnost osoby Ježíše z Nazareta, že On je skutečně Bohem slíbený Mesiáš, který má moc dát nám nový věčný život. Ve skutečnosti člověk nemá žádný argument, který by použil, aby mohl říci, že Ježíš není Mesiáš.

V prvním čtení jsme slyšeli o Božím hněvu na vyvolený národ, který si udělal modlu – býčka se zlata, o kterém začal říkat: to je náš Bůh, který nás vyvedl z egyptské země. Tato pomýlená událost uzavřela židovskému národu cestu k další Boží pomoci. Obrácení se k modle je současně odvrácením se od Boha. Idol člověku nepomůže. Bůh takzvaně vzplane hněvem, když se člověk od něj vzdaluje a kráčí ke zlu. Hněv Boží je výrazem velkého zármutku v Božím srdci, že už nemůže člověku pomoci.

Dnes se setkáváme s Boží pomocí v Kristu Ježíši. Když vyznávám víru v Ježíše, že On je můj Pán a Spasitel, zároveň otevírám svůj život každé Boží milosti. Proto je tak velmi důležité, abych byl úplně přesvědčen, že Ježíš Nazaretský je Bohem slíbený Mesiáš.

26.3.2017 4.neděle postní

1 Sam 16, 1b. 6 – 7. 10 – 13 a; Ef 5, 8 – 14; Jan 9, 1 – 41

V prvním čtení jsme slyšeli o volbě Davida za krále. Poslední ze soudců Izraelského národa, a zároveň velký prorok Samuel, je poslán Bohem, aby pomazal na krále jednoho ze synů Jesseho, na kterého Bůh ukáže. Samuel chce vybírat podle lidských měřítek. Bůh ho však napomíná, protože Boží měřítka jsou jiná než lidská. Bůh nesoudí podle zdání, Bůh vidí do srdce. V komentáři k tomuto textu jsem našel doslovný překlad z hebrejštiny, který zní takto: „Ale Bůh se dívá srdcem.“

Toto vyjádření mě velmi zaujalo, protože říká, že Bůh se dívá srdcem a dívá se do lidského srdce. Bůh nás nehodnotí a nesoudí podle vnějších věcí, našich způsobů chování. Bůh se dívá na to, co se skrývá pod povrchem chování, postojů, rolí, které hrajeme před ostatními. Pro Boha jsou důležité naše vnitřní hnutí a touhy srdce. Bůh se dívá srdcem. To znamená, že se dívá láskou, proto si můžeme být jisti, že nás špatně neohodnotí, že nám neublíží.

Minulou neděli jsme slyšeli evangelium o Samaritánce. Toto evangelium nám ukazuje pohled Boha na člověka. Tato samařská žena vedla nemravný život. Ale Ježíš nehodnotil její vnější chování, její způsob života. Ježíš viděl její srdce, její vnitřní touhu, její žízeň po lásce, po štěstí.

Každý z nás nese ve svém srdci různé druhy úrazů, jsme zklamáni našimi nenaplněnými očekáváními, nesplněnými plány. Byli jsme kritizováni, poníženi, a proto jsme dnes uzavřeni do sebe a navenek hrajeme podivné role.

Skrze dnešní první čtení Bůh mluví ke každému z nás: Dívám se na tebe srdcem, a dívám se do hlubin tvého srdce. Jde o to, abychom v našem životě nehráli žádnou další falešnou roli, nehráli nějaké frašky, jen se nechali najít Bohem, stejně jako David, který byl nalezen na pastvinách mezi ovcemi. Byl nejmladší, nejméně důležitý z bratrů v domě svého otce.

V dnešním evangeliu učedníci položili Ježíši otázku: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Takže jinými slovy: Pane, kdo zavinil, že musím žít v této tmě, v tomto zmatku, v této nejistotě, v této sebe nenávisti, v nepřijetí sebe sama?

Ježíšova odpověď je následující: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky“. Svatý Pavel, když se dívá na svůj život, analyzuje jednotlivé události, ty úžasné, krásné, ale také ty obtížné, bolestivé, některé dokonce i ostudné a dochází k závěru: „Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi … Vždyť, když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“. Když budu hledat viníka svých nedostatků, životních omezení, která jsem snášel nebo musím nyní nést, neprožiji nikdy nádheru Božího působení ve mně. Důležité je jen jedno, dát se najít Bohem, stejně jako David mezi ovcemi, nebo jako slepec z dnešního evangelia, a nechat si Ježíšem otevřít oči.

Zranění, která jsme prožili nebo zažíváme v našich životech, nás oslepují, brání nám vidět, že z těchto ran může tryskat dobro a štěstí, které nám Bůh chce darovat. Byli jsme zraněni, oslepeni bolestí, což je důsledek utržených ran. A pak nevidíme, že z těchto těžkých zkušeností, z těchto bolestných zážitků, může Bůh vytvořit veliké dobro, otevřít cestu k našemu štěstí. Proto je pro nás tak nezbytné skutečné setkání s Ježíšem, aby nám otevřel oči.

Slepec z dnešního evangelia se po umytí v rybníku Siloe stává novým člověkem. Konečně je zcela sám sebou. Má svůj názor. Už se nenechává druhými manipulovat, nenechává se zastrašit. Nebojí se dokonce ani hrozby smrti. Velmi statečně, samostatně a svobodně odpovídá Sanhedrinovi, nebojí se lidí. Pro srovnání, jeho rodiče jsou vyděšeni, bojí se jasně vyjádřit své přesvědčení, bojí se říct svůj

vlastní názor. Mají strach z lidí. Nevěří, že Bůh má moc nad jejich životem, že On je jejich bezpečí. A jako důsledek zradí vlastního syna. Jak je to tragické, a zároveň často přítomné i v našich životech.

Nemáme odvahu jeden druhého se zastat, podepřít se navzájem. Zrazujeme jeden druhého. Neumíme si navzájem být věrni. Neumíme být věrni svému slovu, protože se něčeho bojíme. Má takto vypadat náš život, naše manželství?

Kde vzít sílu, abychom byli skutečně sami sebou, abychom byli věrni svému slovu?

O tom mluví dnešní evangelium, na to ukazuje uzdravený slepec. Vyřešení našich problémů se nachází v setkání se vzkříšeným Ježíšem, v pochopení, že On je Mesiáš – Spasitel. Slepý od narození to pochopil: Vím, že on je od Boha, protože mi udělal dobře – uzdravil mě.

Hřích vždy zahaluje lidský život tmou. Ve tmě člověk nemůže správně vidět, potřebuje světlo. V druhém čtení svatý Pavel doporučuje: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí“. Jde o probuzení se k víře, že Ježíš je náš Spasitel, že jenom s ním uvidíme správně všechny životní záležitosti. Víra v Ježíše přináší potřebné uzdravení a posilu k budování šťastného života. Jenom Ježíš má moc vyřešit všechny naše problémy. Jenom on dává uzdravení.

Ohlášky 26.3.2017 4.neděle postní

V tomto týdnu budeme slavit:

> Dnes v 17:15 hod. se budeme modlit křížovou cestu v zahradě opatství. Začneme u misijního kříže před bazilikou. Rozjímání povedou děti a dětský sbor baziliky křížovou cestu doprovodí zpěvem.

> V sobotu 1. dubna – 1. sobota v měsíci, v 18:00 hod. mše svatá s mariánskou pobožností. Tradičně se modlíme k Panně Marii Svatotomské, zachránkyni města Brna. Tento den bude v naší bazilice také socha Panny Marie Fatimské při příležitosti 100 let od fatických zjevení. V 17:30 začneme modlitbou růžence. Toto sobotní setkání s Pannou Marií je pro naši farnost velmi důležité. Můžeme si zde vyprosit mimořádné Boží milosti.

Pastorační aktivity v naší farnosti v tomto týdnu:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mládež

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli v 10:00 hod. bude zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti.

* V postní době se modlíme v bazilice křížovou cestu pravidelně v pátek a v neděli, vždy v 17:15 hod.

* Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

V sobotu 1. dubna budou v naší bazilice v 19:00 hod. provedeny hudebně – dramatické pašije v podání hudební skupiny Přyvozacy a divadla Z hůry. Srdečně zveme k tomuto malému postnímu zamyšlení.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou postní neděli a celý příští pracovní týden.

23.3.2017 čtvrtek 3. postního týdne

Lk 11, 14 – 23

Náš pozemský život je ovlivňován dvěma duchovními bytostmi. Jednou je Bůh, druhou zlý duch. Tyto duchovní skutečnosti nás převyšují silou a mocí. Bůh je bytostí, která je nade vším. On je stvořitel všeho, co existuje, také stvořitel duchovní bytosti, z které pochází zlý duch. Neznamená to, že Bůh stvořil zlo. Bůh, když stvořil svět duchů a také člověka, předal každému stvoření svobodu. V tomto daru svobody je možnost volby života ve společenství s Bohem nebo života bez Boha. Když pak stvořená bytost volí život bez Boha, automaticky se otvírá zlu. Dobrý je jenom Bůh. O tom vypráví nádhera celého vesmíru a zákon a pořádek v něm panující, a také Boží přikázání a ustanovení, která nacházíme v Bibli. Bůh neudělal nic proti životu, nic, co by ničilo jeho správný řád.

Zlo se objevuje a začíná působit, když stvořená bytost odchází ze společenství s Bohem, rozbíjí jednotu a tím se staví proti Bohu. O tom mluví Ježíš v dnešním evangeliu: „Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne … Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje“.

Dobro může být obsahem našeho života jen v jednotě s Bohem a mezi námi navzájem. Každé rozdělení, každý odchod od Boha a od druhého člověka otvírá dveře pro působení zla. Správný vývoj života potřebuje základ, který vzniká úsilím o spolupráci, o úplnou otevřenost Bohu a druhému člověku, o harmonii. Ve chvíli, kdy se k Bohu a k druhému člověku obrátím zády, stávám se protivníkem, nepřítelem, působím zlo, stávám se kamarádem zlého ducha.

Celé Ježíšovo dílo vykoupení má za úkol smířit člověka s Bohem a také člověka s člověkem. Postní doba nás vyzývá, abychom se především smířili s Bohem a s bližními. Pravdou a úkolem manželství je, aby se muž a žena stali jedním tělem a jednou duší. Pro křesťanský život je důležité pochopit význam jednoty a pokoje mezi námi a Bohem a také mezi sebou navzájem a pak úsilí tuto skutečnost naplnit. Moc zla končí, když se člověk začíná snažit o opravdové setkání s Bohem, o shodu s druhými, když odpouští všechno všem svým viníkům. Bezpečí svého života vytvářím snahou o jednotu s Bohem a s bližními.

19.3.2017 3.neděle postní

  1. Jan 4, 5 – 42

Krásné údolí, nad kterým se tyčí dva významné vrcholy v Palestině Gerizím a Hébal, je místem setkaní z dnešního evangelia.

Rozhovor u Jákobovy studny odhaluje základní pravdy o Bohu, mluví o chrámu, to znamená o místě, kde se člověk může setkávat s Bohem. Člověk se potřebuje setkávat s Bohem, touží po něm. Mnozí se ptají: Kde a jak se mohu s Bohem setkat?

Ježíš putuje přes zemi Samaritánů. Samaritáni byli tehdy Židy nenáviděni, byli označováni jako odpadlíci, lidé falešné víry. Samaritáni odpláceli Židům stejně. Můžeme to vidět na otázce, kterou položila Samaritánka Ježíši: „Jak to? Ty, Žid, žádáš o vodu mne, Samaritánku?“ Evangelista to vysvětluje čtenářům neznalým poměrů v Palestině: „Židé se totiž se Samaritány nestýkají“.

Do této země, kde žijí nepřátelé jeho lidu, k těmto bezbožným, přichází Ježíš. To znamená, že na Zemi není žádné místo, kam by Ježíš nechtěl přijít, není žádný člověk, se kterým by se Ježíš nechtěl setkat. A právě v této zemi, prokleté, odmítnuté jeho národem, zbožnými Židy, se Ježíš vyjadřuje o chrámu a radikálně mění poznání o tom, kde se skutečně tento chrám nachází. Toto tajemství odhaluje ženě lehkých mravů. Právě této hříšné ženě Ježíš dává jedno ze svých největších zjevení.

Chrámy, místa setkání s Bohem, v té době a stejně i dnes, místo sbližování, dále rozdělují. Mezi svatými horami v Samaří a v Jeruzalémě zeje propast. Ježíš se postavil nad tuto propast, aby ukázal na toho, který je nad chrámem a svatými horami, ukazuje na Boha jako Otce, který hledá lidi, kteří ho uctívají v duchu a v pravdě. V tomto Ježíšově zjevení jde o odhalení náboženské dimenze, kde ve středu stojí člověk a živý Bůh, ne nějaká budova a ideologie. Bohužel, člověk z místa, kde se s ním Bůh chtěl setkat, udělal prostředek k získání vlády nad ostatními a tak místo náboženství udělal místem politiky.

Ježíš ukazuje správný obraz náboženství, kde se člověk má smířit s Bohem i s druhým člověkem.

V této diskusi se Samaritánkou Ježíš vysvětluje, že Bůh chce přijít na místo, které je skutečně chrámem a kterým je srdce člověka. Ježíš právě hříšné ženě odhaluje Boha, pro kterého má smysl jen jeden chrám, srdce člověka. Jen člověk je důstojným příbytkem Boha, místem, kde on opravdu prodlévá. Boží přítomnost v srdci činí člověka knězem, který má skládat duchovní oběť, po které Bůh především touží. Jde o přechod od vnějších věcí do nitra člověka, kde člověk obětuje Bohu sám sebe. Svatý Pavel ve svém listu Římanům to vysvětluje: „Vás, bratři vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba“. Naše kněžská služba je poslušnost Boží vůli. To znamená odevzdat úplně svůj život Ježíši, abychom žili věrně jeho evangeliem.

Po dlouhé cestě je Ježíš opravdu unavený. Zastaví se u studny, má opravdu žízeň a pak přichází nějaká žena. Ježíš začíná rozhovor slovy: “ Dej mi napít“. Služba Bohu začíná pochopením, že Bůh mě potřebuje, že jeho hlavním přáním je, abych byl Bohu přístupný, abych se nebál uskutečnit jeho plány, žil podle jeho moudrosti.

Ježíš Samaritánce dále říká: „Každý, kdo se napije této vody, bude zase žíznit. Kdo se však napije vody, kterou mu já dám, nebude žíznit navěky, ale voda, kterou mu dám já, stane se v něm pramenem vody tryskající do života věčného“. Ježíš nediskvalifikuje vodu z Jákobovy studny, neoznamuje, že voda není pitná. Pouze zdůrazňuje její nedostatečnost. Upozorňuje na rozpor mezi lidskými touhami a možnostmi, které nabízí stvoření. Lidské radosti nejsou malé, ale srdce člověka je mnohem větší,

a proto tyto pozemské radosti srdce nenaplní. Člověk potřebuje mnohem víc, něco hlubšího. Svatý Augustin to krásně řekl: „lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu.“

Božím chrámem je člověk, z jehož nitra tryská opravdová radost ze života.

Samaritánka skutečně otevřela své srdce slovům Ježíše a tak potkala svého Spasitele. Dostala řešení všech svých problémů. Konečně získala svobodu, a tak opravdové štěstí. Samaritánka dovolila Ježíši, aby ji přivedl k pravdě: „Řekl mi všechno, co jsem udělala“. To znamená, celou pravdu. A přijetí pravdy způsobí, že se staneme skutečně svobodnými a proto opravdu šťastnými.

Toto Ježíš nabízí i nám. Potřebujeme jenom odvahu, abychom upřímně s Ježíšem mluvili, abychom se nebáli slyšet pravdu o sobě a pak si nechali pomoci Boží milostí. To však vyžaduje dostatek času pro přemýšlení, rozjímání. Proto církev zvláště v postní době nabízí rekolekce, duchovní cvičení. Důležitou pomocí v naší farnosti jsou například čtvrteční setkání s Biblí, nebo úterky pro mladé.

Ohlášky 19.3.2017 3.neděle postní

V tomto týdnu budeme slavit:

> V pondělí 20. března – Slavnost sv. Josefa, snoubence Panny Marie

> V sobotu 25. března – Slavnost Zvěstování Páně

Pastorační aktivity v naší farnosti v tomto týdnu:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mládež

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli 26. března v 10:00 hod. bude zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti.

V pondělí 20. března o Slavnosti svatého Josefa bude v 18:00 hod. mše svatá v bazilice, zakončená pobožností ke svatému Josefovi.

Ve středu 22. března bude po večerní mši svaté tradiční pobožnost ke svaté Ritě. Tato přímluvkyně v lidsky neřešitelných situacích chce také nám pomoci k vyřešení našich problémů. Je krásnou tradicí přinášet tři růže, které jsou při pobožnosti požehnány. Jedna růže zůstává u oltáře sv. Rity spolu s naší prosbou, druhou růži darujeme bližnímu v nouzi a třetí požehnanou růži si odnášíme domů.

V sobotu 25. března o Slavnosti Zvěstování Páně bude v bazilice mše svatá v 8:00 hod.

V neděli 26. března při mši svaté, která začíná v 9:00 hod., bude zpívat dětský sbor baziliky.

V neděli 26. března v 17:15 hod. se za příznivého počasí budeme modlit křížovou cestu v zahradě opatství. Začneme u misijního kříže. Rozjímání povedou naše děti, zpívat bude dětský sbor baziliky.

* V postní době se modlíme v bazilice křížovou cestu pravidelně v pátek a v neděli, vždy v 17:15 hod.

* Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky.

* Na farním webu najdete rozhovor s otcem Janem Budilem u příležitosti jeho 89. narozenin a fotografie ze mše svaté, kterou sloužil v neděli 5. března.

* Děkujeme za příspěvek při dnešní sbírce na opravu naší baziliky.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou postní neděli a celý příští pracovní týden.

18.3.2017 sobota 2.týdne postního

Lk 15, 1 – 3. 11 – 32

Dnešní evangelium je jedním z textů, které podstatně odhaluje pravdu o Bohu, o jeho dobrotě a milosrdenství. Ukazuje také Boží pohled na náš hřích a též na nebezpečí falešné zbožnosti.

Otec z dnešního evangelia je obrazem Boha. Jeho dva synové jsou obrazem dvou životních směrů, kterými lidé kráčejí. První představuje lidi, kteří se ztrácí v hříchu, druhý představuje lidi nábožensky založené.

Otec nemanipuluje, dává synům úplnou svobodu, neukazuje svou převahu, nepodceňuje své syny, očekává od nich přátelství, ve kterém se setkají jako rovný s rovným.

Synové nepochopili srdce svého otce, neporozuměli motivům jeho jednání. Oba si nechali vnutit falešný obraz otce. Jeden utíká od otce do světa, druhý do falešného náboženství. V základu jednání obou je strach, přesvědčení, že otec omezí jejich svobodu, že bude žádat přísný život v neustálém odříkání se radostí, zábavy s přáteli a podobně. Mladší utíká z domova, aby mohl svobodu najít ve světě, starší se uzavírá do sebe a pak žije nepromyšlenou, v podstatě tragickou askezi.

Dnešní evangelium ukazuje, že falešný obraz Boha nás vždy vede na životní scestí, nikam. Jeden se ztratí tak, že se jeho život začíná podobat životu vepřů, druhý nemá přátele, je zotročený strachem, zbaven radosti a krásy života, zklamaný otcem.

Evangelium také ukazuje, že pro člověka je horší falešné náboženství než otročení hříchu. Mladší syn, který hřešil, našel zpáteční cestu k otci a jako odměnu mu otec vrací jeho důstojnost, jeho původní postavení, je otcem skvěle pohoštěn. Pro otce je důležité jen jedno, že může stolovat se svým synem, že se syn vrátil domů. Přísnost, korektnost života staršího syna vyjádřena slovy: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem žádný tvůj příkaz nepřestoupil“, nemá žádný význam, žádnou cenu. To znamená, že Bůh v nás chce mít děti, které neustále prožívají společenství se svým nebeským otcem, a ne ty, kteří žijí co největší náboženskou askezí, ale nemají lásku k Bohu a k bližnímu. Bůh žádá od člověka jen jedno, aby se naučil žít láskou k Bohu a k bližnímu. Pro nás křesťany platí přikázání lásky.

Narozeniny o. Jana Josefa Budila

Dne 7.3.2017 se dožil 89 let nejstarší člen českých augustiniánů otec Jan Josef Budil. V neděli večer sloužil mši svatou na poděkování za všechna dobrodiní.

Se všemi gratulanty se potom otec Jan mohl pozdravit po mši svaté v kapitulní síni našeho opatství.

Milý otče Jane, jsme rádi, že Vás tu ve farnosti máme, přejeme a vyprošujeme Vám hojnost Božího požehnání a nepřestáváme Bohu děkovat za to, že jste své narozeniny mohl slavit spolu s námi farníky a Vašimi milujícími spolubratry.

(FOTO)

Ohlášky 12.3.2017 2.neděle postní

2. neděle postní

* Dnes, v neděli 12. března v 17:15 hod. se budeme modlit křížovou cestu.

Pastorační aktivity v naší farnosti v tomto týdnu:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mládež

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli 19. března v 10:00 hod. bude zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti.

* Příští středu 15. března odpadá příprava na biřmování, děti a mládež mají jarní prázdniny.

* V postní době se modlíme v bazilice křížovou cestu pravidelně v pátek a v neděli, vždy v 17:15 hod.

* Tradiční papírové pokladničky na postní almužnu, vydané Charitou, si můžete vzít u východu z baziliky pod vývěskou. Tato iniciativa je určena především rodinám s dětmi. Více informací na: www.postnialmuzna.cz.

* Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

* Na farním webu najdete rozhovor s otcem Janem Budilem u příležitosti jeho 89. narozenin a fotografie ze mše svaté, kterou sloužil minulou neděli.

* Naše bazilika potřebuje průběžné opravy, některé části jsou v havarijním stavu, proto vyhlašujeme na příští neděli sbírku na opravy. Za vaše dary Pán Bůh zaplať.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou postní neděli a celý příští pracovní týden.