30.4.2017 3.neděle velikonoční

Lk 24, 13 – 35

Dnešní evangelium nám znovu přináší svědectví o vzkříšení Ježíše. Dva učedníci se na cestě do Emauz setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Dlouhou dobu šli s ním, mluvili s ním a nebyli schopni ho poznat, a přece Ježíš pro ně nebyl žádný cizinec, někdo neznámý.

Tento příběh ukazuje mimo jiné to, že zmrtvýchvstání mění člověka a vyžaduje nový způsob pohledu. Zmrtvýchvstání není rekonstrukce, ale něco zcela nového. Svatý Pavel o vzkříšení říká: „Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé“.

Pravda o zmrtvýchvstání je neobvyklá, dokonce můžeme říci, že je až nepravděpodobná. Je velmi obtížné ji pochopit, přesahuje naše chápání. Ale je to také pravda, vůči které nemůžeme být lhostejní. Pravdu o zmrtvýchvstání však můžeme stále hlouběji poznávat. Ona odhaluje své hlubiny tomu, kdo se odváží zkoumat toto tajemství.

Dva učedníci, jdoucí do Emauz, ukazují především důležitost opravdového zájmu o vše, co o Ježíši bylo řečeno. Evangelista Lukáš říká, že oba učedníci „spolu hovořili o tom všem, co se stalo“.

Hovoříme a diskutujeme s ostatními o všem, co církev nabízí pro růst naší víry? Zapojujeme se do plodných diskusí o tajemství naší víry? Bohužel, velmi často se přidáváme především k diskuzím, které církev a tajemství víry kompromitují. S velkým zájmem čteme knihy a koukáme na filmy, které víru i církev zpochybňují nebo ostouzejí.

Při mši svaté odříkáme vyznání víry, v co věříme, ale chápeme vůbec, co všechno to znamená? Rozumíme tomuto textu? Vynakládáme potřebné úsilí, abychom porozuměli těmto pravdám?

Živá víra vyvolává otázky. Ptá se na podstatu předložených tajemství, hledá přesvědčivé odpovědi. Na začátku naší cesty víry stojí katecheze o tom, co nacházíme v evangeliích, o všem, co církev učí. Dalším krokem je prohlubování znalostí Božího slova skrze pravidelné čtení Bible a společné rozjímání nad ní, jak to dělali učedníci, jdoucí do Emauz. Svatý Jeroným řekl: Ten, kdo nezná Písmo, nezná Krista.

To, co těmto dvěma učedníkům postupně otevíralo mysl k pochopení všeho, co se stalo s Ježíšem, co znamená zmrtvýchvstání, bylo rozjímání svatých textů. Evangelista Lukáš píše, že tento cizinec začal od Mojžíše a pak probral všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. A nakonec Lukáš zhodnotil rozhovor těchto dvou učedníků, kteří šli se vzkříšeným Ježíšem: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ V Písmu máme také podobenství „O boháčovi a Lazarovi“. Na prosbu boháče, aby Lazar varoval jeho rodinu před záhubou, Abraham odpovídá: Pravda o vzkříšení a věčném životě je v Bibli.

Čtení Písma odstraňuje naše pochybnosti, objasňuje pravdu o zmrtvýchvstání. A to, co nám otevírá oči, abychom uviděli zmrtvýchvstalého Pána, je svátost eucharistie. Lukáš říká, že se učedníkům otevřely oči, když Ježíš lámal chléb a rozdával – tento obraz mluví o eucharistii. Když první křesťané mluvili o mši svaté, používali slova „lámání chleba“.

Plná a angažována účast na mši svaté je základní cestou k naší účasti na zmrtvýchvstání, kde se nám zmrtvýchvstání odhaluje jako skutečnost, ne jako idea. O tom byla řeč také minulou neděli, kdy jsme slyšeli o nevěřícím Tomášovi. Jeho nepřítomnost na prvním setkání církve způsobila, že neuviděl vzkříšeného Ježíše, a proto měl ještě větší pochybnosti. Teprve o týden později, když byl přítomen v

horní místnosti, kde se znovu zjevil zmrtvýchvstalý Pán, všechny jeho pohybnosti najednou zmizely, dostal odpověď na všechny své otázky. Jeho srdce získalo jistotu a jeho život jasný směr.

Pochopení Písma není snadná věc, ale mnohem těžší je pochopení tajemství eucharistie. Ale když se začínáme poctivě zabývat pochopením těchto tajemství, to znamená, když se snažíme číst pravidelně Bibli a aktivně prožíváme mši svatou, pravda o vzkříšení se nám stává stále více jasná a srozumitelná. Zde se naše oči otevírají a vidí vzkříšeného Ježíše a v něm samozřejmě také vlastní vzkříšení.

Plodem vidění vzkříšeného Ježíše a víry ve zmrtvýchvstání je nová síla, kterou člověk dostává, aby mohl vítězně čelit všem svým životním problémům. To ukazuje obraz návratu dvou učedníků do Jeruzaléma. Když odcházeli z Jeruzaléma, šli cestou dolů, ale byli velmi unaveni. Avšak když se večer vraceli po setkání ze Zmrtvýchvstalým, běželi a byli plni radosti.

Setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem dává člověku křídla a sílu přijmout a řešit každý problém. V síle zmrtvýchvstání se dokážeme vyrovnat s každým utrpením v pokoji srdce, také s úsměvem na tváři. Skutečné setkání z událostí Ježíšova zmrtvýchvstání nám předává nepochopitelnou sílu k odstraňování každého zla, které na nás útočí. Člověk začíná vidět svůj život ve zcela nové perspektivě, kde smrt a zlo už není tak strašné, protože vidí vítěznou moc života a především Boží lásku.

Ohlášky 30.4.2017 3.neděle velikonoční

V tomto týdnu budeme slavit:

> Úterý 2. května – Památka sv. Atanáše, biskupa a učitele církve

> Středa 3. května – Svátek sv. Filipa a Jakuba, apoštolů

> Pátek 4. května – 1. pátek v měsíci, příležitost ke svátosti smíření od 17:00 hod.

> Sobota 6. května – Památka sv. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka; první sobota v měsíci; v 18:00 hod. poutní mše svatá

Pastorační aktivity v naší farnosti:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mládež

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli v 10:00 hod. zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti.

* Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

V sobotu 6. května v 18:00 hod. večer bude sloužena poutní mše svatá před obrazem Panny Marie Svatotomské. Tato ikona Černé Madony je po staletí uctívána jako místo mimořádných Božích milostí. Pokračujme v tradici našich předků a přicházejme si též pro pomoc v našich potřebách. Pozvěme i své přátele.

Májová pobožnost bude ve všední dny vždy na závěr mše svaté.

Cyklopouť ke kapli u hradu Veveří se koná v pondělí 1. května. Sraz účastníků v 8:30 hod. u baziliky. Další informace na nástěnce.

Děkujeme všem ochotným farníkům, kteří se podíleli na přípravě důstojného rozloučení s otcem Janem Josefem Budilem. Děkujeme také všem, kteří otce Budila navštěvovali a pomáhali s péčí o něj. Pán Bůh Vám všem zaplať.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

27.4.2017 čtvrtek 2.týden velikonoční

Sk 5, 27 – 33; Jan 3, 31 – 36

Ježíš v dnešním evangeliu říká, že svědectví toho, který přichází z nebe, nikdo nepřijímá. Proč je to tak, že Bůh a jeho činy jsou tak jednoznačně odmítány, že se člověk bojí setkat s Bohem a přijmout o něm pravdu? Každý člověk v něco věří. Člověk je ze své přirozenosti věřící bytost. Jasně to vyjádřil svatý Augustin, když řekl, že lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu. Takže neexistuje ateizmus. V srdci každého člověka je touha po svém Stvořiteli. Když člověk odmítne přijmout pravdivý obraz Boha, otevírá se různým pověrám, věří bůžkům tohoto světa. Je to primitivní, ale stejně pravdu o Bohu nahradí nějakou svou myšlenkou.

Myslím si, že problém s přijetím pravdy o Bohu spočívá ve veliké neochotě k poslušnosti. Člověk věřící je zároveň člověk poslušný. Víra bez poslušnosti neexistuje.

Ježíš říká, že hlásá Boží slova, to znamená, že si nic nevymýšlí, ale předává to, co slyšel od svého nebeského Otce. Když přijímám Ježíšovo evangelium, osobně potvrzuji pravdu o Bohu. V prvním čtení jsme slyšeli svědectví apoštolů: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“. To, že nám Bůh nelže, jednoznačně potvrdil vzkříšením Ježíše. Před stovkami let před Kristem o tom začal mluvit skrze proroky ve zjeveních. Ježíš naplnil svým životem všechna proroctví.

V poslední větě evangelia Ježíš říká: „Kdo věří v Syna, má život věčný, kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv“. Bůh nám od počátku přichystal cestu k věčnému životu v Ježíši z Nazareta. Začal ji ukazovat tisíce roků dopředu. A Bůh své plány nemění. Takže „Boží hněv“ můžeme chápat jako důsledek odmítnutí Božích záměrů. Existuje jen jedna cesta k věčnému životu, a to je víra v Ježíše z Nazareta, našeho Spasitele. Když odmítáme přijmout tuto pravdu, ztrácíme věčnost. „Boží hněv“ je vyjádřením, které jasně říká, že se Bůh nikdy neztotožní s našimi nápady na cestu do věčnosti. Bez Boha prožívám svůj život v iluzích, marných nadějích, které nikam nevedou.

Dnes můžeme stále silněji slyšet, že existují různé cesty k Bohu. Podle slov evangelia je jen jedna cesta, jedna brána, jeden Prostředník mezi lidmi a Bohem, a tím je Ježíš z Nazareta. On je ten, který pochází z nebe. „Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou.“ V prvním čtení Petr říká, že Bůh Ježíše povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele. Odpovědí velerady na Petrova slova byla zuřivost a rozhodnutí, sprovodit Petra a apoštoly ze světa. Také dnes se setkáváme s podobným jednáním. Pravda je pravdou a žádá si poslušnost. Nedá se překroutit, proto se setkává s nenávistí a pronásledováním.

23.4.2017 Neděle Božího milosrdenství

V knize o Martě Robin, velké mystičce a stigmatičce minulého století, jsem našel její vyjádření při příležitosti volby papeže Jana Pavla druhého: „Matka Boží nám předvedla svou dokonalou režii.“

Co jsme viděli a prožívali během pontifikátu Jana Pavla druhého, bylo opravdu výjimečné a úžasné. Neustále jsme byli překvapováni něčím novým, co ukazovalo, jak lidský život může být krásný, velký a pravdivý. Byli jsme svědky papežovy hluboké vděčnosti v každé životní situaci. Jedna z posledních vět, kterou ještě zvládl zašeptat, zněla: „Papež vás hledal a vy jste k němu přišli. Za to vám srdečně děkuji“. Touto svou poslední větou nás znovu vyzval k setrvání ve víře v Boží milosrdenství.

Každé setkání s ním bylo úžasné a nezapomenutelné. Jeho život a pastorační aktivity byly zvláštním způsobem spojeny s Pannou Marií. Můžeme klidně říci, že ona nám darovala Jana Pavla druhého.

Papež zesnul v předvečer svátku Božího milosrdenství. Je to svátek, který on ustanovil. Toto ustanovení ukazuje, co pro Jana Pavla druhého bylo nejdůležitější: Ukázat pravdu o Boží lásce. Abychom se konečně přestali Boha bát, abychom mu s plnou důvěrou otevřeli svá srdce, dveře našich životů. V den své inaugurace s plnou mocí vyzýval, abychom Kristu otevřeli dokořán dveře svého života, abychom se Krista nebáli. A pak během svého pontifikátu znovu a znovu tuto výzvu opakoval, až do ustanovení svátku Božího milosrdenství.

Ve své poslední knize „Paměť a identita“, při vědomí pravdy o křehkosti lidské morálky, vysvětluje Boží milosrdenství takto: člověk – hříšník má vědět o tom, že Bůh je milosrdenství a že Boží milosrdenství je nekonečné, ničím neomezené. Bůh je připraven znovu a znovu odpustit a ospravedlnit hříšného člověka. Na otázku, odkud pochází toto nekonečné milosrdenství Otce, odpovídá: Kristus vzal na sebe hříchy každého z nás, aby tím uspokojil spravedlnost a tak zachoval rovnováhu mezi spravedlností a milosrdenstvím Otce.

Svatá Faustina, když kontemplovala v Ježíši milosrdného Boha, viděla nejčastěji Ježíše vzkříšeného a oslaveného. Proto svou mystiku milosrdenství svázala s tajemstvím Velké noci, ve které se Kristus ukazuje jako přemožitel hříchu a smrti. Ježíš odhaluje sestře Faustině pravdu o svém milosrdenství po tragédiích první světové války a před tragédiemi druhé světové války a nastupujících totalitních režimů dvacátého století. To, co uslyšela od Ježíše, zapsala ve svém Deníčku. Slova zapsaná v tomto Deníčku svaté Faustiny jsou mimořádným evangeliem Božího milosrdenství, napsaným v perspektivě dvacátého století, prostoupeného zrůdným zlem vzniklých totalit a zvrácených filozofií. Ve svém poselství, zjeveném sestře Faustině, Ježíš vysvětlil, že zlo, jehož pachatelem i obětí je člověk, není větší, než Boží milosrdenství. Protože Bůh může vždy zlo proměnit v dobro. Bůh chce, aby všichni lidé přijali tuto pravdu, otevřeli se Bohu a tak byli zachráněni.

Kristus vzkázal skrze sestru Faustinu, že zlo nemá poslední slovo, nevyhrává! Velikonoční tajemství potvrzuje, že dobro nakonec vyhrává, že život vítězí nad smrtí, že nad nenávistí vítězí láska. Prostřednictvím sestry Faustiny a Jana Pavla druhého Ježíš Kristus připomněl sílu dobra a jeho konečného vítězství.

V knize „Paměť a identita,“ Jan Pavel druhý píše: Dějiny lidstva jsou scénou, kde koexistuje dobro a zlo. To znamená, že zlo existuje vedle dobra, ale také to znamená, že dobro žije vedle zla. Roste na stejném substrátu lidské přirozenosti. Přirozenost není zcela zničena, nestala se zcela špatnou působením prvotního hříchu. Udržela schopnost dělat dobro. Potvrzuje se to v různých obdobích historie. “

Myslím si, že pokaždé, když se budeme, jako Jan Pavel druhý, otevírat Kristu, jeho lásce a milosrdenství, když se budeme stále inspirovat Ježíšem Kristem, setkávat se s ním v našich modlitbách, budeme měnit tvář země, bude zde bezpečněji, a budeme společně zažívat více naděje.

Jan Pavel druhý ukázal zdroj, ze kterého můžeme čerpat sílu ke krásnému životu, který žádné zlo, dokonce ani největší utrpení nezničí.

Jan Pavel druhý, když si uvědomil křehkost lidské morálky, neustálé prohry v boji proti zlu a hříchu, našel odpověď v Deníčku sestry Faustiny. Řešením je úplně se obrátit k Božímu milosrdenství. Jde o to, abychom uviděli Boží srdce, které je pro nás otevřené dokořán, z kterého neustále vytékají proudy Božích milostí.

Toto velké úsilí papeže přesvědčit člověka, aby hledal pomoc především u Boha, a tím získal své štěstí a krásu života, bylo jeho celoživotní modlitbou. Myslím, že v tomto poslání pokračuje i dnes u Boha.

Ustanovil druhou neděli velikonoční svátkem Božího Milosrdenství. Chrám Božího milosrdenství v Krakově-Lagiewnikách je především jeho dílem a duchovním poselstvím. Svým učením a osobním svědectvím víry v Boží milosrdenství nám rozsvítil lampu, která ukazuje cestu k pomoci a vyřešení našich životních těžkostí. Potřebujeme pochopit význam a sílu modlitby: Ježíši důvěřují Ti. Jene Pavle druhý, pomoz nám důvěřovat Božímu milosrdenství jako ty.

Jsme v bazilice, kde uctíváme Pannu Marii. Maria nám dala tohoto papeže, skrze kterého se zazářila pravda o Božím milosrdenství. Věřím, že zvláště dnes nám zde Maria může pomoci s Božím milosrdenstvím se setkat.

Dnes, ve svátek Božího milosrdenství, v 15:00 hodin odpoledne, v hodinu Božího milosrdenství, se zde před milostným obrazem Panny Marie Svatotomské budeme modlit. Srdečně všechny zveme.

22.4.2017 sobota velikonočního oktávu

Sk 4, 13 – 21; Mk 9, 16 – 15

Obě dnešní čtení přinášejí zprávu o odporu a neochotě přijímat pravdu o zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V prvním čtení je řeč o starších z lidu a učitelích Zákona, kteří pod hrozbou zakazovali apoštolům kázat a učit ve jménu Ježíšově, navzdory zázraku uzdravení nemocného člověka, což se nedalo popřít. Apoštolové uzdravili chromého člověka ve jménu Ježíše Krista Nazaretského. Ale nikdo z tehdejší náboženské elity v Jeruzalémě si nechtěl tento zázrak uzdravení připustit. Tento odpor ukazuje na velkou neochotu vnímat Boží působení, na neochotu změnit své dosavadní náboženské představy.

Něco podobného se děje i s apoštoly. Jsou neuvěřitelně uzavření pravdě o Ježíšově zmrtvýchvstání. Marie Magdalská je první, která zprávu o zmrtvýchvstání přináší. Ale apoštolové jí nevěří. Možná si řekli, že se této ženě něco zdálo, ale potom přicházejí dva učedníci, jejich přátelé, kteří jednomyslně svědčí. Evangelista říká, že Ježíš, když se zjevil, pokáral apoštoly za jejich tvrdost srdce a nevěru.

Proč lidem a také nám křesťanům je tak nesmírně obtížné uvěřit ve zmrtvýchvstání Ježíše?

Myslím si, že je to spojené se strachem z Boha, s přesvědčením, že nás Bůh za naše hříchy bude trestat.

Prvním svědkem zmrtvýchvstání Ježíše je Marie Magdalská. Ona je první, které se Ježíš zjevuje. Evangelista o ní říká, že je to žena, ze které Ježíš vyhnal sedm zlých duchů. Být posedlý tolika zlými duchy, to ukazuje na velikou hříšnost. Ale ona je tou, která poznala velkou Boží lásku, a pak nesla ve svém srdci nové poznání Boha, který je pro člověka spásou. Marie Magdaléna se Boha přestala bát. Proto k ní Ježíš mohl lehce přijít.

Starší z lidu a učitelé Zákona Ježíše ukřižovali, a tak měli veliké výčitky svědomí, to znamená strach z Boha, apoštolové podobně, přece Ježíše zradili, utekli a nechali ho v utrpení osamoceného. Takže také zakoušejí výčitky svědomí, a proto se bojí.

To, co nás zbavuje strachu ze setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem, je jasné přesvědčení, že nám od Boha nic nehrozí, že Bůh je láska. Je to svědectví Marie Magdalské, že Bůh člověka neposuzuje, ale chce mu pomoci zbavit se každého zotročení zlem. Bůh nám každý, i ten nejhorší hřích odpouští. Můžeme vždy, s každým hříchem, důvěřivě přicházet k Bohu. Od Boha nám nic zlého nehrozí. On nám dává spásu. Zmrtvýchvstání je podstatným svědectvím Božího odpuštění. Strach z Boha je hlavní překážkou na cestě k němu. Strach nás zavírá, brání nám uvěřit v Boží odpuštění, které přichází ve zmrtvýchvstání Ježíše.

Ohlášky 23.4.2017 2.neděle velikonoční

V tomto týdnu budeme slavit:

> Dnes, v hodinu Božího milosrdenství v 15:00 hod. – pobožnost s modlitbou korunky k Božímu milosrdenství. Všechny farníky srdečně zveme, tento den a tato hodina je spojena s mimořádnými Božími přislíbeními.

> V úterý 25. dubna – svátek sv. Marka, evangelisty

> V sobotu 29. dubna – svátek sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy

Pastorační aktivity v naší farnosti v tomto týdnu:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání pro mládež

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli 26. března v 10:00 hod. bude zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti.

* Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

Minulou středu 19. dubna po 17 hodině zemřel zaopatřen svátostmi náš milý otec Jan Josef Budil. Od roku 1990 zde konal kněžskou službu. Zapsal se hluboko do našich srdcí svou velkodušnou láskou, mimořádnou dobrotou a milosrdenstvím ve zpovědnici. V našich myslích zůstanou jeho kázání, ze kterých vyzařovala dobrota jeho srdce a úcta k Panně Marii. Všechny prostředky, které měl k dispozici, rozdával potřebným. Na konci každého měsíce byla jeho peněženka prázdná. Velkým svědectvím jeho víry a věrnosti kněžskému povolání byla radostná služba u oltáře, na kterou se každý den těšil. Poslední rozloučení bude v sobotu 29. dubna. Zádušní mše svatá bude sloužena v naší bazilice ve 14:00 hod. Ostatky zemřelého budou vystaveny od 13:00 hod. Po mši svaté tělo otce Jana uložíme do augustiniánské hrobky na Ústředním hřbitově v Brně. Prosíme, abyste místo květinových darů přispěli na charitativní účely jako poslední dar otce Jana chudým.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli Božího milosrdenství a celý příští pracovní týden.

20.4.2017 čtvrtek velikonočního oktávu

Lk 24, 35 – 48

Tento celý týden církev prožívá a slaví zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V liturgii církve je celý tento týden jako jeden den. Tímto způsobem nám křesťanům chce církev pomoci lépe pochopit událost vzkříšení Ježíše Nazaretského. Na naší zeměkouli neznáme druhou takovou událost, kdy se tělo člověka, který skutečně zemřel, vrátilo k životu a nadto k životu v úplně nové kvalitě, kdy už nepodléhá smrti. V dějinách naší země se udála vzkříšení, kdy lidé po své smrti ožili, také Ježíš tři osoby vzkřísil. Tím nejzázračnějším bylo vzkříšení Lazara. Ale každý z těchto lidí znovu, a už neodvolatelně, zemřel. S Ježíšem je to jinak. On po svém vzkříšení žije dál. A navíc, toto jeho vzkříšení lidem otevírá nový horizont a přináší nám pomoc. Když se člověk k této události odvolává, když věří, že je to pravda, zakusí ve svém životě neobyčejnou pomoc, různé zázraky.

O tom máme zprávu v dnešním prvním čtení. Petr a Jan uzdravili chromého. A pak vysvětlují, že se to stálo skrze víru ve zmrtvýchvstání Ježíše. Petr jasně říká, že tento zázrak neudělali vlastní mocí nebo zbožností, ale skrze víru v moc jména Ježíš. Jméno Ježíš, které apoštolové vyslovili nad tímto chromým, přineslo uzdravení.

Na tomto světě, ve kterém žijeme, máme už dva tisíce let člověka, na kterého se můžeme obracet o pomoc. Ve jménu Ježíše z Nazareta můžeme volat k Bohu ve všech našich problémech. Je to něco v podstatě neuvěřitelného, že se můžeme setkat s člověkem, který nejen může, ale celým bytím nám touží pomáhat, aby náš život získal smysl, abychom dosáhli opravdového štěstí. Abychom poznali možnost věčnosti a byli si jí jisti. Ježíš z Nazareta není idea, ale živá bytost. To, že se často setkáváme jen s ideou Ježíše z Nazareta, že nemáme zkušenost jeho živé přítomnosti, je způsobeno tím, že nám nikdo cestu k opravdovému setkání ze zmrtvýchvstalým Ježíšem neukázal, nebo se bojíme na tuto cestu vstoupit.

A tuto cestu popisuje dnešní evangelium. Dnes se můžeme setkat se zmrtvýchvstalým Ježíšem především v eucharistii. Chléb a víno, položené na oltář, se po slovech proměnění stává tělem a krví Ježíše Krista, zmrtvýchvstalého Pána. Církev si je od začátku úplně jistá mocí slov proměnění, že způsobují reálnou přítomnost Ježíše Krista.

Abychom v tento neuvěřitelný zázrak byli schopni uvěřit, potřebujeme se zastavit nad Božím slovem a přijmout jeho správné vysvětlení. Dříve, než se Ježíš dal poznat dvěma učedníkům na cestě do Emaus, vyložil jim důkladně Boží slovo. Stejně to konal ve Večeřadle, kdy seděl s učedníky u stolu a vysvětloval jim Písmo.

Ve svém životě možná děláme hodně dobrých skutků, ale často zapomínáme na to nejdůležitější, na čtení Božího slova a na snahu správně je pochopit. Naše lidské síly slábnou, stojíme před překážkami, které nejsme schopni svými silami zdolat, a tak ochabujeme, ztrácíme prvotní nadšení, jsme zklamáni druhými a podobně.

Dva učedníci na cestě do Emaus byli velmi unaveni, ale když uviděli Ježíše při lámání chleba, při eucharistii, jejich únava zmizela, zpáteční cestu do Jeruzaléma zvládli neuvěřitelně rychle.

Živé setkání ze zmrtvýchvstalým Ježíšem dává sílu překonat každou životní únavu a také řeší problémy lidsky neřešitelné. Nezbytně potřebujeme uznat důležitost správného pochopení významu Božího slova, abychom byli přivedeni k setkání se vzkříšeným Pánem v eucharistii.