Ohlášky 28.5.2017 7.neděle velikonoční

V tomto týdnu budeme slavit:

– Středa 31. května – Svátek Navštívení Panny Marie

– Čtvrtek 1. června – Památka sv. Justina, mučedníka

– Pátek 2. června – první pátek v měsíci červnu, příležitost ke svátosti smíření je již od 17:00 hod.

– Sobota 3. června – ráno v 8:00 hod. slavíme památku sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků, večerní mše svatá v 18:00 hod. je vigilií Božího hodu svatodušního a současně tradiční poutní mší svatou k Panně Marii Svatotomské.

– Neděle 4. června – Slavnost Seslání Ducha svatého

· Ve středu ve 12:00 hod. bude v naší bazilice mše svatá celebrovaná vyššími augustiniánskými představenými z celé Evropy, na kterou všechny zveme.

· Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

· V sobotu po mši svaté v 18:00 hod. bude svatodušní modlitební bdění s adorací před Nejsvětější svátostí. Srdečně zveme všechny farníky.

· Příští neděli na mši svaté v 11:00 hod. oslaví otec Jan 30. výročí kněžského svěcení.

· Michaela Stará a Jan Mikulášek uzavřou 17. června 2017 ve 14:00 hod. v naší bazilice manželství. Kdo by věděl o nějaké překážce tohoto zamýšleného sňatku, ať to ohlásí na farním úřadě.

· P. Angelo zve mládež na tradiční pěší pouť na Velehrad, která bude od 29. června do 4. července. Přihlášky v sakristii.

· Brněnská akademie třetího věku ve spolupráci s Brněnským biskupstvím připravuje své kurzy i v příštím školním roce. Informace a elektronické přihlášky do kurzů na webu: www.bioetika.cz nebo osobně v Centru pro rodinu a sociální péči v Brně, Biskupská 7.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

27.5.2017 sobota 6.týden velikonoční

Sk 18, 23 – 28; Jan 16. 23 b – 28

Dnešní evangelium nám přináší velmi důležitou informaci, která je podstatná pro náš plodný křesťanský život. Všechno, o co prosíme Boha, dostaneme, když žádáme ve jménu Ježíše Krista: „O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám.“

Žádost ve jménu Ježíše Krista je prosba, která se odvolává na vše, co pro nás Ježíš Kristus udělal, na celé dílo spásy. Brány nebe a celé Boží srdce nám otevřel svým křížem Ježíš Kristus. Když budeme prosit Boha o cokoli, pokaždé bychom se měli odvolávat na utrpení a smrt Ježíše Krista. Klíčem k otevření brány nebe je kříž Ježíše.

Odvolávání se na utrpení a smrt Ježíše na kříži by mělo být neustálým díkůvzdáním za Jeho oběť a za Jeho krev, prolitou na Kalvárii. Naše modlitba by měla být radostným děkováním za Ježíšovo dílo spásy. Skrze Ježíšovu smrt na kříži jsme smířeni s Bohem, a to úplně. Dnes Ježíš, který za nás dal svůj život, stojí po pravici Boží a neustále se za nás přimlouvá.

Když se modlíme, měli bychom mít tyto spásonosné události na vědomí. Bůh chce, abychom především pochopili a přijali všechno, co pro nás Ježíš na kříži udělal.

Každé obrácení se v modlitbě k Marii a ke svatým nás má přivést k pochopení oběti kříže. Modlitba bez vděčného pohledu na Ježíšův kříž není křesťanská modlitba, a proto není modlitbou, kterou Bůh chce slyšet.

Křesťanská modlitba je modlitbou ve jménu Ježíše, to znamená modlitbou, která vychází z vděčného srdce.

Kříž Ježíše nás smířil s Bohem, to znamená, zrušil naše zatracení, zeď nepřátelství, která nás oddělovala od Boha. Kříž Ježíše tuto zeď nepřátelství zboural, a tak můžeme přijímat Boží milosti.

Křesťanská modlitba by se měla vždy začínat vědomě dělaným znamením kříže. Znamením vyjadřujícím jedno velké děkuji, velkou vděčnost za Ježíšovu lásku.

Když se modlíme, jsme si vědomi daru spásy a říkat: Děkuji ti nebeský Otče za Ježíše, který mě s tebou smířil, otevřel mi tvou náruč, ve které nacházím každou potřebnou milost.

25.5.2017 Nanebevstoupení Páně

Sk 1, 1 – 11; Ef 1, 17 – 23; Mt 28, 16 – 20

Dnes církev slaví svátek Nanebevstoupení Ježíše. Tento svátek nám ukazuje a současně potvrzuje perspektivu věčného života. Ježíš, když vstoupil do nebe, zasedl po Boží pravici. Tam, po Boží pravici, je také místo připravené pro každého z nás. Jako křesťan vím, kam směřuji. Věčnost nám křesťanům není neznámý pojem. Obraz místa po pravici Boží vysvětluje vše.

Svatý Pavel tuto novou skutečnost ve druhém čtení ještě více upřesňuje, když mluví o pokladech slávy, o dědictví nového života, jehož začátkem je nepochopitelný dar vzkříšení, kde všechno bude podřízeno také pod naše nohy.

Co nám brání, že máme obrovské obtíže uvěřit v tato zaslíbení, v tuto nádheru nového, věčného života?

Myslím si, že problém leží v naší neschopnosti distancovat se od pozemských záležitostí. Neuvědomujeme si, že náš pozemsky život má nepatrnou cenu, je cestou a zkouškou, jen školou, ve které se musíme naučit chápat Boží záměry a žít podle lásky, v duchu služby bližnímu.

V prvním čtení, když Ježíš mluví o události křtu Duchem svatým, o této skutečnosti, díky které máme být uvedeni do věčného života, apoštolové tomu zcela nerozumí. Ptají se ho na obnovení Izraelského království a na Boží pomoc v přijetí vlády nad světem. Apoštoly zajímal, stejně jako nás, jen tento svět a vůbec nemysleli na život věčný.

Událost Nanebevstoupení Páně jasně ukazuje, že realita tohoto světa má nepatrný význam. Lidský život v Ježíši opustil tento svět a vešel do nového, věčného života, který nekonečně přesahuje náš pozemský život.

Ježíš si byl vědom našeho omezeného porozumění věčnosti, proto slibuje Ducha svatého, abychom v jeho síle svědčili o nové realitě lidského života. Potřebujeme jako apoštolové zdvihnout oči k nebi a snažit se uvidět Ježíše po Boží pravici. Svatý Pavel doporučuje, abychom hledali to, co je nahoře a ne to, co je dole na zemi. Máme krásné svědectví svatého Štěpána, který v největší zkoušce svého života, když stojí před hrozbou mučednické smrti, vidí nebesa otevřená a Ježíše po Boží pravici.

Pozemský život nám přináší neustále nové, těžké zkoušky, až po tu poslední, kterou je naše smrt. Většinu našich problémů nemůžeme zvládnout, potřebujeme Boží pomoc. Bůh nám nebude pomáhat obnovovat naše pozemské království, abychom se v pozemském životě ještě více zabydleli. Bůh využívá všech událostí našeho života, aby nás dovedl k pochopení, že náš opravdový život je v nebi po jeho pravici.

Duch svatý, kterého Ježíš nabízí, nám má na cestě do věčnosti pomáhat. Křest nás otevřel jeho přítomnosti a pomoci, ale Duch svatý potřebuje vidět náš aktivní zájem o věčnost.

Dnes slavíme Ježíšův vstup do nebe. Tato událost potvrzuje, že také pro nás je nebe otevřené. Pokračujme k svátkům Letnic s modlitbou: Duchu svatý pomoz nám, abychom skutečně pochopili Boží dar věčnosti, a opravdově po něm toužili.

21.5.2017 6.neděle v mezidobí

Sk 8, 5 – 8. 14 – 17; 1 Petr 3, 15 – 18; Jan 14, 15 – 21

Při tragédii v ráji člověk svými pochybnostmi o Boží dobrotě ztratil všechno, především každodenní kontakt s Bohem a tím opravdové štěstí a zdar v díle. Velmi lehko a rychle se dostal do konfliktu s druhým člověkem, a tím se stal osamělým a ztratil i nesmrtelnost. V ráji člověk žil v úplném bezpečí, necítil se ničím ohrožován, nebál se Boha ani druhého člověka. Můžeme říci, že žil v atmosféře přátelství. Každá nejistota a strach, který se objevuje v našem životě, nám podkopává nohy. Strach rodí pochybnosti, zbavuje nás důvěry k Bohu i k druhému člověku a tím nás vede do samoty, což je zdrojem našich neštěstí.

Bůh se neurazil, když ho člověk odmítl. Od samého počátku Bůh hledá způsob, jak se s námi znovu setkat. Hned po hříchu, který spáchali Adam a Eva, Bůh přichází a hledá je. Volá: Adame, kde jsi? To Adam nevyšel z úkrytu, kde se schoval. Další krok, který Bůh udělal k člověku, je ten, že ho obléká do kůže zvířat, aby nebyl nahý, to je bezbranný, aby nemrzl zimou světa a masem z těchto zvířat nasytil jeho hlad. Je jasné, že zástěra, kterou si člověk udělal z listí, mu nedala potřebnou ochranu a pomoc. Tento obraz vypovídá o stavu člověka po hříchu. Člověk už nemá schopnost, vyrovnat se se svými problémy, neumí schovat před druhými svou ubohost. Obraz potopy je další krok Boha, který vodou zachránil několik lidí před úplnou lidskou zkažeností. Potopa seslaná Bohem nebyla žádným trestem, jen záchranou těch, pro které lidství bylo ještě důležité. Byla to rodina Noeho, jejíž členové žili ještě společně. Na hoře Horebu dává Bůh lidem Desatero, svou moudrost a radu, jak správně žít, aby se člověk nevzdaloval od Boha a od lidí, ale přicházel k Bohu i k člověku, aby neskončil ve zhoubné samotě. Nakonec se Bůh sám stává člověkem v Ježíši z Nazareta, dává nám vzor života, který se řídí láskou. Ve spojení s Ježíšem člověk přestává utíkat od Boha i od lidí a získává odvahu k opravdovému setkání s Bohem i s druhým člověkem. Jen skrze toto spojení je možné opravdové přátelství.

Když Ježíš odcházel z tohoto světa, byl si vědom, že nás nemůže nechat bez pomoci jako sirotky, napospas našemu sobectví, na útěku do tragické samoty. Přislíbil nám poslat nového Přímluvce, Pomocníka, který nás bude provázet a pomáhat nám, abychom se smířili s Bohem i s druhými.

Po pádu člověka do hříchu Bůh neustále a neúnavně přicházel s nabídkami záchrany, až po seslání Ducha svatého. Takže nejsme sirotci, kteří by museli mít strach z Boha a z druhého člověka a trpět velkou nejistotou.

Už v ráji člověk selhal. Eva zhřešila a hned za sebou strhla Adama. Taková je přirozenost hříšníka, že neúnavně hledá spojence. Nechce v tragédii zůstat sám. Buďme si vědomi, že kromě druhého člověka stojí při nás také Bůh ve své třetí osobě, jako Duch svatý. Bůh nám nabízí svou přízeň, aby nás vedl k plnosti života. V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Já jsem živ a také vy budete živi“.

Možná, že se ptáte, jak se můžete setkat s Duchem svatým?

Duch svatý přichází ve svátosti biřmování. O tom vypraví první čtení. Filip hlásal v Samaří pravdu o Ježíši z Nazareta, že je Mesiáš, Spasitel a zachránce člověka. Hodně obyvatel Samařska uvěřilo v Ježíše a dalo se pokřtít v jeho jménu. Setkání s Duchem svatým začíná pochopením pravdy, že Ježíš z Nazareta nám svou obětí na kříži otevřel cestu k setkání s Bohem a též s druhými lidmi. Zničil náš hřích, který nám skrze výčitky svědomí neustále vyčítá naše špatnosti, odsuzuje nás a tak nás odděluje od sebe navzájem. Duch svatý přichází, když věříme, že Ježíš svou smrtí na kříži zboural zeď nepřátelství, kterou jsme svými hříchy vybudovali mezi sebou navzájem a mezi námi a Bohem. To znamená, že v Ježíši zmizí všechno, co nás od druhého odděluje. Když odevzdám svůj hřích Ježíši, hřích je smazán, neexistuje. A když mezi námi už nic nestojí, Duch svatý může přijít.

Takže bez křtu není možné biřmování, a bez biřmování je křest zbaven své plné účinnosti Je to tak, jako bychom se zastavili v polovině cesty.

Vy, kteří jste dosud nepřijali svátost biřmovaní, ochuzujete se o přítomnost Ducha svatého, o jeho dary a pomoc. Bez Ducha svatého nemůžete plně žít milost křtu. Vy, kteří jste již byli biřmování, ale Ducha svatého neznáte, otevřete se jeho přítomnosti a působení. Využijte blížící se svátky Letnic k opravdovému setkaní s Duchem svatým, důvěrně se mu otevřete a proste o jeho působení.

Ohlášky 21.5.2017 6.neděle velikonoční

V tomto týdnu budeme slavit:

> Pondělí 22. května – sv. Rity z Cascie, řeholnice, mše svatá v 18:00 hod. Pamatujme na růže, které jsou vyjádřením našich proseb.

> Čtvrtek 25. května – Slavnost Nanebevstoupení Páně; přijďte oslavit tuto důležitou událost, kterou nás Ježíš zve do nebe

> Pátek 26. května – Památka sv. Filipa Neriho, kněze

Pastorační aktivity v naší farnosti:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání mládeže

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli v 10:00 hod. zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti

* Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky.

* Májová pobožnost se koná ve všední dny vždy na závěr mše svaté.

* Skautky z 26. oddílu připravily farní výlet pro děti od 6 do 11 let, který se uskuteční v sobotu 3. června. Na tento výlet děti srdečně zveme. Prosíme rodiče, aby děti přihlásili v sakristii baziliky, kde dostanou bližší informace o plánované akci.

* Michaela Stará a Jan Mikulášek uzavřou 17. června 2017 ve 14:00 hod. v naší bazilice manželství. Kdo by věděl o nějaké překážce tohoto zamýšleného sňatku, ať to ohlásí na farním úřadě.

* P. Angelo zve mládež na tradiční pěší pouť na Velehrad, která bude od 29. června do 4. července. Přihlášky v sakristii.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

18.5.2017 čtvrtek, 5.týden velikonoční

Sk 15, 7- 21; Jan 15, 9 – 11

Ježíš nás v dnešním evangeliu zve, abychom zůstali v jeho lásce. A přebývání v jeho lásce je svázáno se zachováváním jeho přikázání. Jako příklad, jako vzor Ježíš dává svůj vztah k nebeskému Otci, své spojení a sjednocení s ním: „Jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce“.

Jaká přikázání má Ježíš na mysli? Jak máme jednat, abychom ta přikázání zachovávali?

Odpověď můžeme nalézt v prvním čtení. Je tam řeč o prvním církevním koncilu v Jeruzalémě. Apoštolové se shromáždili s Pavlem a Barnabášem, aby vyřešili zásadní problém, týkající se povinností, které museli přijmout křesťané pocházející z pohanství, aby mohli zůstávat v Ježíšově lásce. Toto shromáždění přijalo rozhodnutí: křesťané se musí vyvarovat všeho, co je poskvrněno modlářstvím, dále smilstva, masa z udušených zvířat a požívání krve. A dále: „Mojžíš má od dávných časů po městech své kazatele v synagogách, kde se předčítá každou sobotu“.

Podívejme se blíže na tato rozhodnutí. Za prvé, apoštolové křesťany pocházející z pohanství, varovali před vším, co bylo poskvrněné modlářstvím. Křesťané nemají používat věci, potraviny a číst literaturu, která je spojená s uctíváním božstev. Toto je právě dnes náš problém. Kolik je těch, kteří říkají, že jsou křesťany a přitom věří horoskopům, chodí k vědmám, vyvolávají duchy, nosí amulety, meditují podle východních pohanských náboženství, učí se východním náboženským bojovým uměním a podobně. Zbožní křesťané se nezabývají nějakými okultními praktikami a esoterikou, protože vědí, že je to spojené s klaněním se zlým duchům. Duchovní život, duchovní realita je pro křesťany spojena pouze s osobou Ježíše Krista a jeho evangeliem.

Za druhé apoštolové řekli, že křesťan nemůže mít nic společného se smilstvem. To znamená, že křesťan usiluje o čistotu duše a těla. Nemůže se zabývat tématikou, která má erotický nebo pornografický obsah, která pak vede k různým sexuálním deviacím a plodí hřích. Dnes vidíme, jak upadá vážnost Bohem ustanoveného manželství.

Třetí rozhodnutí apoštolů se týká zákazu požívání masa z udušených zvířat a krve. Vypovídá to o prozíravých hygienických předpisech, ochraňujících zdraví člověka té doby. I dnes je důležité, abychom nepoškodili své zdraví ani zdraví druhých.

Poslední rozhodnutí se týká povinnosti čtení z Mojžíšova zákona a následující vysvětlení. To, co nás pevně spojuje s Ježíšem, co nás spojuje s jeho láskou, je náš zájem o Boží slovo. V centru zájmu křesťanů je Bůh, který se zjevuje v Bibli. Na stránkách Bible Bůh sděluje svá pravidla, jak máme zde na zemi dobře a šťastně žít.

Plnit Boží přikázání a tak zůstat v Ježíšově lásce znamená naše jednoznačné rozhodnutí zajímat se o osobu Ježíše a následovat jeho příklad. Z toho vyplývá starost o čistotu svého srdce a tělesné zdraví, a to i ve vztahu k ostatním. Též zájem o poznání Bible a rozhodnutí podle její moudrosti žít.

16.5.2017 úterý, Sv. Jana Nepomuckého

Řím 8, 31 b – 39; Mt 10, 17 – 22

Ke křesťanskému životu patří také pronásledování. Ježíš jasně řekl: Jestliže svět nenávidí mě, také vás bude nenávidět. Křesťanství je výčitkou svědomí pro celý svět, protože hlásá pravdu. Ve světě pravda není. Pravda je jenom tam, kde je Bůh. Ježíš přišel, aby dal svědectví pravdě. My křesťané jsme svědky Ježíše Krista. Tam, kde je Ježíš přijímán jako cesta, pravda a život, tam jsou také uznáváni ti, kteří tuto pravdu hlásají. Člověk nerad slyší, že myslí a jedná falešně. Ježíšův příchod na svět je spojen s výzvou: Obrať se a věř v evangelium, to znamená, změň své smýšlení. Z toho plyne, že já, člověk, nemám pravdu. Dráždí to naši pýchu. Chceme aspoň něco znamenat a Ježíš říká, že neznamenáme nic, že jsme úplně zmateni a nerozlišujeme, co je dobré a co zlé. Máme hlavní problém s poslušností. Jsme domýšliví. Těžko snášíme každou kritiku.

Opravdoví svědkové Ježíšova evangelia se zároveň stávají obětí pronásledování. Dokonce i naši nejbližší se stávají našimi nepřáteli: „Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt“. Netěší nás to, ale taková je skutečnost, protože jméno Ježíš je ve světě nenáviděno. Jenom ten, kdo vytrvá do konce, bude spasen. Jak jsem už řekl, neradi slyšíme, že neznamenáme nic, že nemáme žádnou možnost sami sebe spasit, že potřebujeme spasitele.

Když hlásáme, že Ježíš je jediným spasitelem člověka, máme proti sobě všechna další náboženství i pýchu člověka.

Ale vědomí, že Ježíš skutečně vstal z mrtvých a teď je po Boží pravici a přimlouvá se za nás, je nad všechno další. Neexistuje na světě větší láska, než Ježíšova, která každého člověka ospravedlňuje. Jestliže se opírám o tuto jistotu, zároveň získávám přítele, který mi dává úplné bezpečí v pozemském životě a jistotu věčnosti. Pokud jsem se setkal s Ježíšem, který mě smiřuje s Bohem a dává mi své jméno, ve kterém mohu Boha prosit o všechno, získávám to, co mi svět nemůže nabídnout a co mě naplňuje radostí.

Takže kdo nebo co nás může odloučit od Kristovy lásky? Když jsme pronásledováni, díky přátelství s Ježíšem, „v tom všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval“.

Dnes je pro nás svědkem této pravdy svatý Jan Nepomucký. On našel v Ježíši svého přítele a sám se stal přítelem Ježíše. Neselhal v úkolu, který mu Ježíš svěřil v kněžském povolání, byl věrný Ježíši až k smrti a tím nezradil druhého člověka. Přátelství s Ježíšem mě činí přítelem druhých lidí, kde moje láska roste až k odevzdání života za bližního.

Ještě jedna vzpomínka na cyklopouť 1.5.2017 (foto)

14.5.2017 5.neděle velikonoční

Sk 6, 1 – 7

Dnešní první čtení popisuje proces vytváření organizačních struktur v církvi. Volba sedmi jáhnů v prvotní církvi ukazuje novost a zároveň odlišnost toho, co vzniklo v církevních úřadech ve vztahu ke všem ostatním náboženstvím a také ke kultu Starého zákona. Křesťanství ve svých počátcích postavilo zcela novou náboženskou strukturu, nastolilo nový způsob řízení svého náboženského kultu. V průběhu času – bohužel – se křesťanský kult přizpůsobil jiným náboženstvím. Ale začátek byl odlišný. Rád bych vám o tom něco řekl.

Musíme si uvědomit, že z právního hlediska byl Ježíš Kristus laikem. Jeho smrt z historického hlediska nebyla v žádném případě aktem náboženského kultu, ale pouze sekulární událost. Byla to poprava muže, který byl odsouzen jako politický zločinec. A přesto se tato smrt stala jedinou skutečnou liturgií světa. Ježíš před očima světa a ne v uzavřeném prostoru chrámu, kde se koná kult, vešel skrze oponu své smrti do pravého chrámu, před tvář živého Boha. Nenabídl nějakou věc, ale sám sebe. Ježíšova krev, kterou dává Bohu, není jednou z mnoha věcí, ale právě on sám, celá jeho existence. Je to dar a oběť, která nedává nic víc a nic méně, jen sama sebe. Hodina kříže se stala časem smíření celého vesmíru.

Tato událost Ježíšovy smrti, kde se místo zástupné oběti udála skutečná liturgie světa, dovršila úplné smíření s Bohem.

Takže kromě Ježíše Krista – jak říká list Židům – neexistuje jiný kněz, než ten, který tento kult vykonal, Ježíš sám. V hodině Ježíšovy smrti se chrámová opona roztrhla na polovinu, nejsvatější místo Bůh opustil a chrám ztratil svůj význam. Neexistuje tedy už žádné kněžství pro konání chrámového kultu. Zatímco pravým chrámem se stává Ukřižovaný, který umírá v plné poslušnosti Boží vůli. Toto jeho poslání, uskutečňování jeho díla pokračuje dále prostřednictvím jeho učedníků. Takže již nejsou potřební kněží chrámu, ale apoštolové, velvyslanci zvěstující Ježíšovu oběť na kříži. Skrze udílení svátostí nás dnes spojují s Ježíšovou smrtí na kříži a jeho zmrtvýchvstáním.

Křesťané si na začátku dějin církve byli vědomi této novosti, která začala Ježíšovou smrtí na kříži. Když pak vytvářeli vlastní náboženské struktury a liturgii, odřízli se od náboženského jazyka antického a židovského světa, a použili sekulární výrazy. Základní pojmy rodící se křesťanské teologie jsou z hovorového jazyka, například: ekklésia (slovo pro církev) znamená shromáždění, apoštol znamená poslaný, presbyter (novozákonní označení kněze) znamená předseda, slovo biskup (episkopos) znamená správce a jáhen (diakonos) – je služebník. Jak jsem už řekl, jsou to slova z hovorového jazyka, nepatří do oblasti náboženské terminologie. Prvotní církev zamítla například slovo sacerdos – kněz, kterého se používalo v tehdejší náboženské terminologii. Slovo sacerdos – kněz, církev použila až v pozdější době.

Proč na to upozorňuji?

Jde mi o to, abychom pochopili to nové, co přinesl Ježíš z Nazareta, abychom pochopili podstatu. Svatost vstoupila do zdánlivě světských oblastí lidského života a ukázala na nesvatost všech dosavadních náboženství. Proti kultům antického světa je postavena nová forma svatosti a nový princip hierarchie v církvi, který odkazuje na lidskost člověka – Ježíše. Jak učí Benedikt šestnáctý: „Lidskost toho, který je plně člověkem a jako milující člověk vstupuje do osudů smrtelníků, a tím vysvětluje, co je skutečně kněžské. Podle svědectví Nového zákona v církvi Ježíše Krista už neexistuje žádný kněz jako sacerdos, protože je pouze jeden velekněz – Ježíš. A jeho následovníci se jmenují: vyslanci, správcové, předsedové, služebníci.“ Tyto názvy označují nové role a s nimi související

požadované vlastnosti. Tyto názvy ukazují, v jakém duchu má být podle Ježíše Krista sloužena novozákonní bohoslužba, novozákonní liturgie.

Správné pochopení této novosti významně určuje, co se děje v církvi, a jak církev funguje, zda plní svůj podstatný úkol, kterým je zpřítomňování spásonosných událostí z Ježíšova života.

Celá aktivita církve, jejich úřadů, jejich vedoucích pracovníků má být v konečném důsledku podřízena velkému cíli, kterým je shromáždění rozptýleného lidstva kolem jednoho Božího stolu a jeho sjednocení s člověkem Ježíšem.

Křesťanská liturgie je zplnomocněna hlásat smrt a zmrtvýchvstání Páně. Je vybavena takovou mocí, že samotná událost vzkříšení je v liturgii přítomná. Slavení eucharistie je centrální událostí, která shromažďuje církev, abychom se setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem.

Křesťanská liturgie není odtržena od každodenního života, ale neustále nás přivádí do živé Boží přítomnosti. Bůh chce být ve středu našeho každodenního života. Bůh touží být přítomen v našem všedním životě, aby se náš život stále více a více stával požehnaný, radostný a úspěšný.

Křesťanské náboženské obřady reálně zpřítomňují Ježíše Krista, jeho lásku ke každému člověku. Ježíš se nebál lidí, jejich nemocí, náboženské nečistoty, hříšnosti. Dotýkal se lidí svýma rukama, rušil každé rozdělení mezi lidmi navzájem i mezi člověkem a Bohem. Ke stejnému jednání vyzval především ty, kterým jsou svěřeny církevní úřady. To, co církev koná v náboženské oblasti, nemá stavět magické myšlení, vzdalovat lidi od Boha, ale má učit lidi milovat a pomáhat si navzájem, spojovat člověka s Bohem.

Ohlášky 14.5.2017 5.neděle velikonoční

V tomto týdnu budeme slavit:

> Úterý 16. května – svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka

> Sobota 20. května – Památka sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze

Pastorační aktivity v naší farnosti:

* V úterý ve 20:00 hod. setkání mládeže

* Ve středu v 19:00 hod. příprava na biřmování

* Ve čtvrtek dopoledne v 9:30 hod. setkání maminek s malými dětmi v klubovně na 3. nádvoří kláštera

* Ve čtvrtek večer v 19:00 hod. setkání nad Božím slovem pro dospělé na faře

* V neděli v 10:00 hod. zkouška dětského sboru baziliky

* Ve všední dny před každou mší svatou se modlíme růženec. Prosíme, rozšiřte řady modlitebníků naší farnosti

* Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

* Májová pobožnost se koná ve všední dny vždy na závěr mše svaté.

* Skautky z 26. oddílu připravily farní výlet pro děti od 6 do 11 let, který se uskuteční v sobotu 3. června. Na tento výlet děti srdečně zveme. Prosíme rodiče, aby děti přihlásili v sakristii baziliky, kde dostanou bližší informace o plánované akci.

* Zveme vás na farní poutní zájezd po augustiniánských klášterech Česka. Zájezd se uskuteční ve dnech 24. – 25. června. Podrobnější pokyny na vývěsce. Přihlášky v sakristii.

* P. Angelo zve mládež na tradiční pěší pouť na Velehrad, která bude od 29. června do 4. července. Přihlášky v sakristii.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.