Ohlášky 2.7.2017, 13.neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

– středa 5. července – Slavnost svatých Cyrila, mnicha a Metoděje, biskupa, patronů Evropy a hlavních patronů Moravy

Pastorační aktivity v naší farnosti se o prázdninách nekonají.

· Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

· Farní kavárna je otevřena každou neděli i během prázdnin, vždy po mši svaté, která začíná v 9:00 hod. Vchod brankou u dvou tují. Zveme vás na společná setkání.

· Dne 3. července uzavře v Lipůvce svátost manželství Karel Kudláč, římský katolík, bytem Brno Renneská, s Martou Nedbalovou, bez vyznání. Kdo by věděl o nějaké překážce tohoto zamýšleného sňatku, ať to ohlásí faráři zdejší farnosti.

· V pátek 7. července je první pátek v měsíci. Příležitost ke svátosti smíření bude od 17:00 hod.

· Přihlášky dětí do náboženství na příští školní rok si vyzvedněte v sakristii. Rodiče, kteří chtějí své děti přivést k 1. svatému přijímání, přihlaste své děti v sakristii během prázdnin. Rozvrh hodin je na nástěnce

· Ve středu 5. července začíná v Brně Charismatická konference. Hlavní program proběhne již tradičně na brněnském výstavišti. Program najdete na vývěsce.

· V pátek 14. července je v naší farnosti adorační den. Prosíme zájemce o adoraci, aby se závazně zapsali do seznamu v sakristii baziliky.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

1.7.2017 první sobota v měsíci

Mt 8, 5 – 17

Dnešní evangelium končí slovy: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“. Toto Izaiášovo proroctví se vyplnilo na Ježíši z Nazareta. Ale nejen na něm. Ježíš otevřel dokořán dveře Božího milosrdenství, Boží vůli pomáhat každému potřebnému člověku. Tento úkol předal především pastýřům církve. Dveře pro působení Božích milostí jsou otevřené dokořán. Ale každý z nás se musí pro toto působení sám otevřít. Klíčem k Božím milostem je víra. Na to upozorňuje text dnešního evangelia, který ukazuje víru setníka z Kafarnaa.

Slova, vyjadřující víru tohoto setníka, opakujeme před každým přijetím eucharistie. Svaté přijímání je pro křesťany setkáním s největší Boží pomocí. Všechno, co potřebujeme k uzdravení nemocí našeho těla a duše, a k posílení v našich slabostech, dostáváme právě v tomto kousku proměněného chleba. Eucharistie je pokrm a lék.

V dopise Židům se píše: „Bez víry se nelze líbit Pánu. Protože kdo chce přijít k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odměňuje ty, kdo ho hledají“. Takže všechno, co uděláme bez víry v Boží nekonečnou dobrotu, v jeho neomezené milosrdenství, je prázdné, a stává se i našim prokletím, protože je podstatnou překážkou pro zjevení Boží lásky světu. Bůh chce zjevit světu svou lásku a všemohoucnost, ale potřebuje nás křesťany jako prostředníky.

Na to také ukazuje dnešní evangelium. Setník se stává pro svého služebníka prostředníkem Boží milosti. Víra setníka otevřela Bohu možnost uzdravovat. V případě Petrovy tchyně Ježíš sám přichází do domu, vidí nemocnou tchyni a uzdravuje ji. Večer přicházeli další lidé, přinášeli k Ježíši své nemocné nebo posedlé zlými duchy.

Ježíš dnes přichází, když se dva nebo více křesťanů shromáždí v jeho jménu, a v tomto jménu prosí Boha Otce o potřebnou pomoc. Ježíš je pozorný k potřebám druhých. Vidí nouzi bližních. Měli bychom být stejně vnímaví. Opravdová modlitba stojí na napodobování Ježíšovy otevřenosti ke každému člověku.

Základní postoj křesťana by měla charakterizovat víra v neomezenou Boží dobrotu. My ale nejčastěji druhé posuzujeme, a nepřejeme druhým to nejlepší. Závidíme, těšíme se ze zla, které druzí zakoušejí. Křesťan by měl být člověkem zodpovědným za dobro a štěstí druhých. Křesťanský postoj nemůže být nelaskavý.

Další problémy naší víry jsou svázané s duchovní vyprahlostí, s intelektuálními pochybnostmi, se zklamáním z nevyslyšených modliteb, s neposlušností a náboženským formalismem. Mnohé modlitby jsou blokovány nevěrou lidí, kteří si myslí, že stojí blízko Bohu. Vzpomeňme například na Zachariáše, když mu anděl zvěstoval početí Jana Křtitele.

Možná se modlíme často a dlouho, ale nic se neděje. Kde je chyba?

Především v naší nedůvěře nebo v pochybnostech: „Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané sem a tam. Neboť kdo pochybuje, má myšlenky a přání navzájem neslučitelné. Myslí na Boha jako na dobrého i lhostejného, současně ochotného i neochotného splnit naše prosby a podobně. Někdo radí, abychom spoléhali na Boha, jiný, abychom na Boha nedali, že to není k ničemu. A tak jsme v pohybu jako vlny na moři: nahoru a dolů, bez cíle a klidu. Při takovém vnitřním zmatení se nesetkáme s Boží milostí. Také, když pokládáme svou modlitbu za marnou, zůstane opravdu marnou.

Rozpolcený člověk se nesetká s Bohem, je člověkem dvojí mysli, nestálým v myšlení a jednání. Běhá sem a tam a na žádné cestě nenachází pokoj a spravedlnost. Chtěl by si počínat jako Boží člověk, ale jedná jako člověk světa. To znamená, že se modlí lehkomyslně a ze zvyku, nevnímá, že stojí před všemohoucím Bohem, který touží prosby vyslyšet. Modlitba, která je pronášena s nedůvěrou nebo vůbec nečeká na vyslyšení, je nejen marná a zbytečná, ale je přímo zneužitím Božího jména.

Dnes se opět shromažďujeme u palladia města Brna, kde se setkáváme s Pannou Marií. Její velikost je v plné důvěře v Boha a jeho milost. Maria je první, která nás může naučit důvěrné modlitbě a otevřenosti pro Boží zaslíbení, abychom se nebáli Boha a jeho vůle. Prosme za sebe navzájem, aby naše modlitba vycházela z věřícího srdce, abychom se tak stávali místem zjevení Boží lásky. Kéž se stáváme svědky Božího jednání, kdy Bůh na sebe bere naše slabosti a bolesti.

29.6.2017 Slavnost sv. Petra a Pavla

Dnes máme slavnost svatého Petra a Pavla. Velikost těchto dvou apoštolů stojí na hloubce víry v Ježíše Nazaretského.

Myslím si, že i naše velikost, velikost našeho života je spojena s pochopením pravdy o Ježíši Kristu. Naše velikost roste s vírou v Ježíše z Nazareta, našeho Pána a Spasitele. A velikost naší víry ukazuje naše důvěra k Ježíši, naše zaujetí osobou Ježíše, jak tomu bylo u svatých Petra a Pavla.

Ta nejdůležitější událost v životě Petra bylo vyznání u Cesareje Filipovy, kde Petr vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.

Všechno, co Petr ve svém životě až do tohoto okamžiku prožil a udělal, se ukázalo správným, protože ho to připravilo k tomuto vyznání. Petr pak žil podle tohoto vyznání věrně po celý život, a tak všechno, co konal, bylo dobré a nepokřivilo Boží obraz.

Petra na vyznání pravdy o Ježíši připravil dobrý život a poctivá práce. Ve Skutcích apoštolů Petr říká, že Boží přikázání ve svém životě nikdy nepřestoupil. Potom udělal neobvyklé rozhodnutí, nechal všeho: práci, rodinu a věrně následoval Ježíše, podle výzvy: následuj mne.

Totéž prožil svatý Pavel. Klíčovou událostí pro něj bylo zjevení Ježíše před branami Damašku. Tato situace postavila před Pavla otázku víry v Ježíše. Ježíš se také Pavla zeptal, zda v něho věří. Tato otázka byla položena nepřímo, slovy: proč mě pronásleduješ? Když Pavel přijal křest, vyznal tím víru v Ježíše Krista, jako svého Pána a Spasitele.

Také Pavla všechno, co prožil, přivedlo k víře v Ježíše. Jak sám říkal, smyslem jeho života a práce byla horlivost pro Boží věci. Také to, když pronásledoval první křesťany. Tato Pavlova opravdová horlivost pro Boží věci umožnila Ježíši zjevit se a obrátit Pavla.

A po křtu Pavla všechno jeho jednání ukazovalo na Ježíše Krista. Pavel svědčil: už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Totéž platí i v našem životě. Má smysl a opravdu nám poslouží jen to, co nás přivádí k vyznání pravdy o Ježíši Kristu, že On je Pán a Spasitel. Ovocem vyznání víry je následování Ježíše.

Náš životní příběh, povolání, naše rodina, náboženské cítění, to vše, co máme a prožíváme, nás připravuje na toto zásadní rozhodnutí: uznat Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele.

Přijali jsme křest, ale potřebujeme tuto událost definitivně přijmout. Musíme postavit křest a vyznání víry na první místo ve svém životě. Od křtu a vyznání víry pak musíme odvíjet svůj život, svá rozhodnutí a své priority. Žít z této milosti.

Dnešní patronové nás mohou horlivosti pro Boží věci naučit. Pomohou nám poznat v Ježíši našeho osobního Pána a Spasitele, a být mu poslušnými. Velikost naší poslušnosti Ježíši a jeho evangeliu, ukáže naše horlivost pro Boha.

Vědomé přijetí křtu a vyznání víry ovlivňuje kvalitu našeho života. Způsobuje, že se staneme skálou, kterou nezničí žádné životní bouře. Skrze víru se stáváme skálou, kterou pekelné mocnosti nepřemohou.