Ohlášky 24.9.2017, 25.neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

– Úterý 26. září – sv. Kosmy a Damiána, mučedníků

– Středa 27. září – památka sv. Vincence z Paula, kněze

– Čtvrtek 28. září – slavnost sv. Václava, mučedníka, hlavního patrona českého národa

– Pátek 29. září – svátek sv. Michaela, Gabriela a Rafaela, archandělů

– Sobota 30. září – památka sv. Jeronýma, kněze a učitele církve

· Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

· V sobotu 11. listopadu 2017 se chystáme uskutečnit jednodenní pouť po augustiniánských klášterech: do Domažlic, Zaječova a Prahy. Předpokládaná cena je 600 Kč, záloha 300 Kč bude vybírána při přihlášení v sakristii. Ostatní pokyny budou přihlášeným účastníkům předány až po naplnění kapacity zájezdu.

· Milí farníci, prosíme Vás, nabídněte do vznikajícího farního archívu své fotografie a dokumenty, týkající se starobrněnské farnosti a starobrněnského opatství, které máte doma. Obálky s fotografiemi předejte se svým jménem a tel. kontaktem v sakristii. Po naskenování dokumentů Vám budou nepoškozené opět vráceny. Bude dobré, když na zadní stranu fotografií napíšete tužkou datum, ze kterého daná fotografie je. Děkujeme za spolupráci.

· V neděli 8. října při mši svaté v 11:00 hod. oslavíme 30. výročí udělení titulu „basilica minor“ našemu starobrněnskému kostelu. Papež udělil tento titul „Dekretem vatikánské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti dne 6. října 1987“. Při této mši svaté můžete získat za obvyklých podmínek plnomocné odpustky. Basilica minor je prestižní označení a čestný titul kostelů, které jsou pod přímou patronací papeže. Uděluje se věhlasným poutním místům, národním svatyním nebo historickým a klášterním kostelům, které plnily úkol šíření víry, vzdělanosti a kultury národa.

· Všechny pastorační aktivity v naší farnosti začínají v říjnu, jen úterní společenství mládeže se sejde poprvé již 26. září ve 20:00 hod. Na nástěnce najdete rozvrh setkání.

· Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

Ohlášky 17.9.2017 ,24.neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

– Středa 20. září – Památka sv. Ondřeje Kim Tae-gona, kněze, Pavla Chong Ha–sanga a druhů, mučedníků

– Čtvrtek 21. září – Svátek sv. Matouše, apoštola a evangelisty

– Pátek 22. září – pobožnost ke sv. Ritě. Po mši svaté bude tradiční žehnání růží. Tuto světici prosíme o přímluvu v lidskými prostředky neřešitelných situacích a o pomoc při smíření. Podle tradice přinášíme 3 růže

– Sobota 23. září – památka sv. Pia z Pietrelciny, kněze

· Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky příští středu po mši svaté.

· Pro předškolní děti od 4 let výše v doprovodu rodičů nově otevíráme katecheze spojené s výtvarnými a dalšími aktivitami. Přihlášky posílejte na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz. První setkání se uskuteční 3. října 2017 v 16:00 hod. na faře.

· Matky s nejmenšími dětmi (Kulihrášci) se budou již tradičně scházet každý čtvrtek od 9:30 do 11:30 na 3. nádvoří opatství. Zahájení 5. října 2017. Noví zájemci se mohou přihlásit na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz.

· Dne 23. září chtějí uzavřít v naší bazilice svátost manželství náš farník pan Filip Slezák a slečna Simona Válová, bytem Strž 4. Kdo by věděl o nějaké překážce zamýšleného sňatku, ať to ohlásí panu faráři.

· Po mši svaté zveme děti k nástěnce u sakristie, kde si mohou podepsat svého ptáčka a nalepit svůj list na strom Božího království.

· Příští neděli 24. září bude sbírka do fondu na podporu kněží a pastorace v brněnské diecézi. Více informací na fond.biskupstvi.cz.

· První zkouška Dětského sboru baziliky bude v neděli 24. 9. 2017. Děti se sejdou v 10:00 v sakristii. Budeme rádi, když se k nám připojí noví členové – děti, které rády zpívají a chodí již alespoň do druhé třídy základní školy. Těšíme se na Vás a na společné doprovázení zpěvem při liturgii.

· Další pastorační aktivity v naší farnosti začínají v říjnu. Na nástěnce před bazilikou najdete rozvrh setkání.

· Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

17.9.2017 , 24.neděle v mezidobí

Mt 18, 21 – 35

Minulou neděli jsme slyšeli evangelium o bratrském napomenutí a vysvětlení, jak toto napomenutí má probíhat. Jestliže tvůj bratr zhřeší proti tobě, když ti ublíží, máš povinnost ho napomenout, ale takovým způsobem, aby zůstal dále tvým bratrem. Se svým viníkem se mám spřátelit.

Je to vůbec možné, spřátelit se se svým viníkem? Není Ježíšův požadavek, smířit se s tím, kdo mi ublížil, jen iluzí?

Dnešní evangelium říká, že je to možné, protože v tom spočívá odpuštění. Odpustit znamená darovat. Ale jsme schopni odpustit vždycky, když nám někdo ublíží? Existuje taková křivda, takové zranění, které odpustit nejde?

Je Bůh, který žádá, abychom všem a všechno odpustili, a sám zlo ve světě nezastaví ani nepotrestá viníky, Bohem, kterému můžeme věřit, kterého můžeme poslouchat? Tuto pochybnost chci doložit citací fragmentu knihy „Noc“ Elia Wiesela. V roce 1958 poprvé po návratu z koncentračního tábora mohl popovídat o svých zkušenostech. Wiesel píše, že po příjezdu do tábora – poté, když nacisté vyvraždili celou vesnici, z které přežil jen on, zvolal v duchu: Nikdy nezapomenu na ty momenty, které zabily mého boha a mou duši … Nikdy na to nezapomenu, i kdybych byl odsouzen k tomu, abych žil tak dlouho, jako sám Bůh. Také připomíná děsivý den uprostřed mnoha děsivých dnů, kdy dítě (on, Elia Wiesel) asistovalo při popravě (ano!) dalšího dítěte, které mělo tvář smutného anděla; uslyšel, jak za ním někdo sténá: Kde je Bůh? Kde je? Kde je Bůh? A zevnitř mu nějaký hlas odpovídal: „Kde je?“ Byl pověšen na této šibenici. V tomto okamžiku jeho víra v Boha hasne ve tmě, protože Bůh se mu od této chvíle zdál nepřítomný.

Zda Ježíš, který odpovídá Petrovi, že musí vždy odpouštět: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale třeba sedmasedmdesátkrát“, může od nás žádat něco takového? Ježíš v dnešním evangeliu říká, že není zlo, které bychom nemohli odpustit. Mohu odpustit všechno a vždy, protože je to v mých možnostech. Já to opravdu mohu udělat. Ježíš dává nezpochybnitelné svědectví, když visí na kříži, když trpí tolik nespravedlností, prožívá tak strašná muka, přijímá potupu a říká tato slova: „Otče odpusť jim, protože nevědí, co dělají!“

Ježíš, když mluví o odpuštění, ví jedno, že je to jediný lék, který nás může uzdravit ze všech křivd, z každého zranění, z každé újmy.

Je důležité vědět, že odpuštění je vždy proces, který může trvat velmi dlouho, ale nakonec odpuštění způsobí, že na křivdu nemyslím s bolestí a ublížením a mohu se sblížit s osobou, která mi ublížila.

Myslím si, že naše nezdravé ambice, naše krátkozrakost, nám říkají, že je nemožné odpustit, ale Ježíš říká, že máme odpustit: „Ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát.“

Křivda, kterou jsme utrpěli, nás snadno oslepuje, zbavuje vědomí, že na zlo můžeme vždy odpovědět dobrem, odpuštěním.

Ptáme se, zda ti, kteří páchají zlo, ubližují, si jsou vědomi zla, které druhým působí? Ježíš z vrcholu kříže řekl: nevědí, co činí.

Po slovech o nezbytnosti odpouštět, pronesl Ježíš podobenství o ničemném služebníku. Toto podobenství upozorňuje na jednou věc, že neodpouštěná křivda neustále visí nade mnou, zotročuje mě a ve skutečnosti stále zhoršuje můj duševní stav. Vstupuji do vězení, odkud není cesta ven. Když v srdci neodpustím, je to moje největší neštěstí, protože mě zbavuje svobody. Když neodpustím, jsem

stále vězněm zla, které mi ublížilo. Nedostatek odpuštění znemožňuje léčbu ze zla, které nás zranilo. A tak jsme nemocní na vlastní přání, z vlastní vůle.

A především tím, že nechci odpustit, znemožňuji Bohu jakékoliv působení, zbavuji se jeho milosti, to znamená, že zůstávám sám ve svém utrpení, se svou ranou, bez možnosti vysvobození.

Naše bolavé zážitky, zakoušenou křivdu můžeme zatlačit do podvědomí a předstírat, že se nic nestalo. Ale dříve nebo později se nám připomene, bude nás sužovat a brát radost ze života. Skutečně nám bude bránit prožívat normální vztahy s lidmi, protože se budeme druhých bát, uvnitř budeme plni strachu z každého nového setkání s lidmi, budeme se bát dalšího zranění. Je to naprosto tragické: nejsem to já, kdo spáchal zlo, neublížil jsem nikomu, ublížil mi někdo jiný, někdo jiný mě zranil, a já, když neodpustím, zbavují se každé Boží pomoci, uzdravení. Sám sobě křivdím, umožňuji další eskalaci zla v mém životě, a také skrze mě. Neuzdravená rána ze zakoušené křivdy mě činí pachatelem dalšího zla, dělá ze mě nespravedlivého člověka.

Na svého trýznitele se mohou dívat pouze z jednoho místa, a to spolu s Ježíšem z výše jeho kříže. Když se budeme dívat na pachatele nepravostí jinýma očima než Ježíšovýma, staneme se sami násilníky.

Pro šťastný život není jiná cesta, než neustálé odpouštění svým viníkům každé zakoušené křivdy. V prvním čtení jsme slyšeli slova: „Vzpomeň na konec a přestaň nenávidět, vzpomeň na hnilobu a smrt a dbej přikázání … vzpomeň na smlouvu s Nejvyšším a odpusť vinu“.

Když Ježíš přikazuje, abychom odpouštěli, znamená to, že odpouštět můžeme vždy a každému. Ježíš nežádá nemožné věci.

16.9.2017 sobota 23.týden v mezidobí

Lk 6, 43 – 49

Dnešní evangelium nás upozorňuje na důležitost správných rozhodnutí. Nemůžeme stavět svůj život na tom, co není pravda. Když chybí pravda, opíráme se o iluzi, necháváme se ovlivnit zmatkem, mizí jistota a stáváme se obětí strachu.

Jít správnou cestou životem se musíme postupně naučit. Potřebujeme druhé, kteří nás naučí moudrým rozhodnutím, která nás nezklamou. Potřebujeme bližní, kteří nás přivedou k Bohu a k pochopení jeho přikázaní.

Život každého člověka je jako stavba domu. Náš život je postaven na skutečnostech, které dopředu neznáme, v podstatě nevíme, s jakými událostmi se budeme muset vypořádat, co nás v budoucnosti ohrozí. K lidskému životu patří prožívání životních bouří, které nás více nebo méně ohrožují. Tomu se nevyhneme.

Ježíš říká, že klíčovou činností při stavbě domu svého života je položit základy na skálu. Bezpečný život potřebuje pevnou oporu. Člověk potřebuje najít to, co poskytne a zajistí stabilitu v každé životní situaci, až po věčnost.

Touto skálou je Ježíš. Podstatnou lidskou moudrostí je pochopit, že jen Ježíš je pevným základem bezpečného života. Když postavíme svůj život na víře v Ježíše Krista, nebudeme nikdy zklamáni. Ale víra znamená zároveň poslušnost. Když věřím v Ježíše jako Pána a Spasitele, jednám podle jeho slov, podle jeho evangelia. Jde o jednoznačnou poslušnost. Jinak je to život jako stavba bez základů, na písku, je to rozhodnutí být špatným stromem bez požehnání, vydaným zkáze.

Ten, kdo žije v poslušnosti Ježíši, klade základy svého života na skálu, a když přijde životní bouře a narazí na tento život, neotřese jím, nesebere mu štěstí a radost ani věčnost.

Pouť k P.Marii Svatotomské a triduum 12.8. – 15.8.2017 (foto)

14.9.2017 Svátek Povýšení svatého kříže

Dnes nás církev v liturgii přivádí k Ježíšovu kříži. Přivádí nás k místu, kde Ježíš, jako člověk spravedlivý zažívá nepochopitelnou krutost a bestialitu ze strany lidí.

Často, když mluvíme o kříži, posuzujeme lidi, kteří Ježíši bolesti způsobili. Říkáme, že to byli zlí Židé, krutí Římané. Jsme si ale vědomi, že tito lidé udělali jen to, co Bůh plánoval, co se muselo stát, aby každý člověk mohl být zachráněn k věčnému životu, obdarován darem nesmrtelnosti, to znamená spasen?

To, co se stalo Ježíši, bylo naplánované Bohem, bylo popsáno na stránkách Starého zákona a také Ježíš mnohokrát mluvil o tom, co ho čeká v Jeruzalémě, že bude muset trpět, že bude ukřižován.

To vše, s čím se Ježíš setkal v posledních hodinách svého života, bylo naprosto nezbytné, aby mohly být odstraněny všechny překážky, které člověk postavil mezi sebe a Boha a které brání Bohu vstoupit do našich životů, do našich srdcí. Takže tito Ježíšovi kati splnili do detailu Boží vůli.

Kříž promlouvá Boží řečí, ukazuje, že Bůh je láska, která je schopná obětovat i to nejcennější, abychom už neutíkali před Bohem, před jeho přítomností v našem životě, abychom se ho konečně přestali bát.

Druhá osoba Trojice – Boží Syn, když se stal člověkem, od začátku svého života na zemi věděl, kterým směrem má jít, jaké krutosti musí přijmout, co ho čeká, aby nás přesvědčil o Boží lásce. Ukázal nám, že nás Bůh neohrožuje, neodsuzuje, ale vždy odpouští, a přijímá nás do věčnosti.

Pravá láska nepřebývá ve velkých slovech, ale především v tichém dobru, které neustále slouží a nenechává se ničím odradit. Všechno vydrží a na zlo vždy odpovídá dobrem.

Bůh nás k ničemu nenutí, ale nabízí svou láskou. Zve nás k důvěrnému pohledu na Ježíšův kříž. Jaký je Ježíš, takový je i Bůh. Bůh nás zve, abychom naslouchali jeho tiché řeči o lásce, která se zjevuje v utrpení, kde zní základní slovo: odpouštím ti.

K adoraci kříže, která bude na závěr mše svaté, bychom měli přistoupit s vědomím, že Bůh nás neodsuzuje, ale neustále opakuje: odpustil jsem ti. Na kříži Ježíš přinesl oběť, která zaplatila za smíření člověka s Bohem a Boha s člověkem. Bůh od nás očekává jedno slovo: Děkuji! Očekává postoj vděčnosti.

10.9.2017 , 23.neděle v mezidobí

Řím 13, 8 – 10; Mt 18, 15 – 20

Dnešní kázání bych chtěl začít citováním textu, který vznikl v prvních stoletích křesťanství, a který velmi jasně ukazuje křesťanský způsob myšlení. Otcové církve říkali: „Za všechny hříchy a chyby bratra, s výjimkou bludných náboženských názorů a herezí, nesu odpovědnost já, nikoli můj bratr, takže je musím klidně a bez reptání vzít na svá ramena, pokud chci, aby byl spasen můj bratr a s ním i já nehodný a celý svět. “

Snahou o záchranu bližních, které potkávám na cestách svého života, zachraňuji především sebe, získávám svou spásu.

Dnešní evangelium mluví o tzv. corectio fraterna, to znamená o bratrském napomenutí.

Když se tvůj bratr, někdo z křesťanů, nějaký katolík, prohřeší proti tobě, spáchá nějaké zlo, ublíží ti, nejprve máš jít k němu a napomenout ho mezi čtyřma očima.

Obvykle to děláme jinak: Když nás někdo poškodí, ublíží nám, řekneme to všem dokola.

Ale Ježíš jasně říká: než o svém zranění řekneš někomu dalšímu, nejprve promluv s tím, kdo ti ublížil. Pak teprve můžeš požádat ostatní za svědky, ale nemůžeš mluvit za zády svého viníka: „Přiber si ještě jednoho nebo dva svědky, aby každá výpověď byla potvrzená ústy dvou nebo tří svědků“. Z textu dnešního evangelia je jasné, že nikdo nemůže mluvit o jednání druhého za jeho zády, pouze v jeho přítomnosti. Jinak je to zlo, je to hřích.

Když hovořím za zády druhého, ukazuje to, že také já nejsem v pořádku, že jsem také spolupachatelem stávajícího konfliktu. Přímá řeč, souhlas s konfrontací ukazuje, že chci problém skutečně vyřešit, že mám vůli napravit také své jednání, svoje názory. Ježíš v evangeliu říká, že mé bratrské napomenutí musí být laskavé, aby viník věděl, že jej mám dále rád. A pak dále učí: „Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal“. Z toho vyplývá, že Ježíši jde o to, abychom lidi neztráceli, ale získávali. Náš hlavní křesťanský úkol je získávat přátele a neztrácet je.

Ten, kterého napomínám, musí vědět, že jsem ho neodsoudil, ale že jsem mu opravdu odpustil, že jsem schopen se s ním společně modlit: „Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce“.

Moje bratrské napomenutí musí stavět jednotu, musí vést ke smíření. Toto je směr dobrého křesťanského života, protože vyjadřuje pravou lásku, která se nerozčiluje, zapomíná, když jí někdo ublíží. Všecko omlouvá, všemu věří, nikdy nad nikým nezoufá, všechno vydrží. Svatý Pavel nás v dnešním druhém čtení učí: Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku… Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska“.

Je těžké takto jednat. Ale máme jiné lepší řešení? Existuje nějaký jiný způsob, jak mít co nejméně nepřátel, jak se nemuset bát jeden druhého?

Mluvit o někom za jeho zády, zdiskreditovat ho, je stavbou stěn mezi námi. Pouze schopnost být upřímný, otevřený, připravený změnit sám sebe, je cestou, na které se rodí mír, pocit bezpečí a zmizí strach z druhého. Když pomlouvám za zády druhých, také svých viníků, vypovídá to o mém sobectví, o tom, že jsem sám pro sebe problémem. Kdy se ostatní musí měnit podle mě, když chci korigovat pouze druhé, svědčí to o ztrátě mé lidskosti. Přestal jsem být křesťanem, to já potřebuji obrácení.

Ježíš řekl v dnešním evangeliu také tato slova: „Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno i v nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno i v nebi“. Každý problém má své řešení, které nesmím

odkládat. Buď problém pozitivně vyřeším, nebo nade mnou zůstane viset, a to i po smrti. Stále tím budu svázaný. Nelze říci, že to nějak bude, protože buď jsem to vyřešil, nebo problém trvá. Pozitivní řešení vede k odpuštění a smíření, abychom se mohli opět v jednotě, ve vzájemném souladu modlit k Bohu. Je jen jedna výjimka, a to, když naše ruka, podaná ke smíření v duchu lásky, zůstává nepřijata: „Pak ať je pro tebe tento člověk jako pohan nebo celník“.

Naše jednání musí vždy vést k dobrému. To znamená, že musíme pěstovat takové postoje, které nestavějí žádné zdi nepřátelství. Musíme se snažit člověka, který se proti nám provinil, získat, abychom se mohli společně modlit a budovat vztahy vzájemného přátelství. Jde o to, abychom nikomu nedlužili nic, kromě lásky.

Ohlášky 10.9.2017, 23.neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

– Dnes, v neděli 10. září – Svátek sv. Mikuláše Tolentinského, augustiniána. Na závěr mše svaté se pomodlíme litanie ke sv. Mikuláši a požehnáme chléb, který pak bude rozdán mezi farníky.

– Úterý 12. září – Památka Jména Panny Marie

– Středa 13. září – Památka sv. Jana Zlatoústého, biskupa a učitele církve

– Čtvrtek 14. září – Svátek Povýšení svatého kříže, po mši svaté bude následovat pobožnost uctívání kříže

– Pátek 15. září – Památka Panny Marie Bolestné

· Děkujeme farníkům za pomoc při úklidu baziliky minulou středu.

· Výuka náboženství na faře začne toto pondělí 11. září 2017.

· Pro předškolní děti od 4 let výše v doprovodu rodičů nově otevíráme katecheze spojené s výtvarnými a dalšími aktivitami. Přihlášky posílejte na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz. První setkání se uskuteční 3. října 2017 v 16:00 hod. na faře.

· Matky s nejmenšími dětmi (Kulihrášci) se budou již tradičně scházet každý čtvrtek od 9:30 do 11:30 na 3. nádvoří opatství. Zahájení 5. října 2017. Noví zájemci se mohou přihlásit na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz.

· Dne 16. září chtějí uzavřít v naší bazilice svátost manželství náš farník pan Filip Jelínek a slečna Dorota Weglorz (Wengloš). Kdo by věděl o nějaké překážce zamýšleného sňatku, ať to ohlásí panu faráři.

· Po mši svaté zveme děti k nástěnce u sakristie, kde si mohou podepsat svého ptáčka a nalepit svůj list na strom Božího království.

· Příští neděli 17. září bude sbírka na opravy baziliky. V tomto roce byla restaurována socha Panny Marie před bazilikou a také podezdívka a železný kovaný plot před prelaturou opatství.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.

3.9.2017 22.neděle v mezidobí

Mt 16, 21 – 27

Minulou neděli Evangelium přineslo pravé vyznání víry v Ježíše z Nazareta, které je podstatou křesťanského života. Petr vyznal: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“. Nejprve se Ježíš zeptal: „Za koho mě lidé pokládají?“ Odpovědi byly různé, ale všechny o něm mluvily, jako někom velkém a výjimečném. Byl postaven mezi nejvýznamnější náboženské osobnosti. Ježíš tyto názory přechází mlčením. Také dnes se v církvi šíří bludné názory, že můžeme Ježíše srovnávat s Mohamedem, Budhou, nebo jinými náboženskými osobnostmi, že nemůžeme o jiných náboženstvích říkat, že jejich zakladatelé stojí níže než Ježíš.

Ale pravda o Ježíši je zcela jiné podstaty. Petr ve svém vyznání jednoznačně řekl, že jen Ježíš je prostředník mezi člověkem a Bohem, že jen Ježíš smiřuje člověka s Bohem, proto je Mesiáš. Jen Ježíš má Božskou vládu nad životem a nad existencí celého vesmíru, proto je Kyrios, absolutní vladař světa. Ježíš z Nazareta je jediný člověk, který má moc darovat nám věčnost v Bohu. Každé překroucení této pravdy nás vede na scestí, odvádí z cesty k věčnému životu.

V dnešním evangeliu vidíme Petra znovu, ale už není tím prvním, o kterém Ježíš říká, že je skála. Zde je odmítnut, srovnán se satanem. Před nějakou chvílí řekl nejdůležitější slova, která mu otevřela věčnost v Bohu, a po několika dalších větách je poslán do pekla. Petr nechtěl pro Ježíše nic špatného, řekl jenom, aby se Ježíš vzdal utrpení. Stahuje na sebe prokletí tím, že myslí na věci lidské a ne božské.

Tato událost z Petrová života jasně ukazuje na nebezpečí, kterým je pro naši víru myšlení světa. Svatý Pavel učí, že jsme spaseni jen vírou v Ježíše z Nazareta, Pána a Spasitele. On je jediná cesta k věčnosti, je jediná brána, která nám otevírá setkání s Bohem tváří v tvář. Každé ponižování nebo překrucování významu Ježíše nás odvádí od pravdy a vede ke zmatení, odvádí na zcestí, a ve skutečností na cestu do pekla. Musíme být velmi pozorní k tomu, co se nám o Ježíši říká, jak je nám představován. Pravda o něm je jedna: On je jediný Spasitel člověka a absolutní Pán vesmíru, kterému se mám ve všech záležitostech svého života moudře podřídit.

Ohlášky 3.9.2017, 22.neděle v mezidobí

V tomto týdnu budeme slavit:

– Pondělí 4. září – Svátek Matky Boží Potěšující, mše svatá v bazilice bude mimořádně v 18:00 hod. Tento titul Panny Marie je svázán s řádem Augustiniánů.

– Pátek 8. září – Svátek Narození Panny Marie

· Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky ve středu po mši svaté.

· Přihlášky do náboženství si můžete vyzvednout v sakristii baziliky a zde je také můžete odevzdat. Výuka náboženství na faře začne od pondělí 11. září 2017. Na školách zahájíme výuku dle domluvy s vedením škol.

· Rodiče, kteří chtějí v příštím školním roce přivést své dítě k 1. sv. přijímání, zapište se do seznamu v sakristii. Přípravy budou probíhat vždy v neděli v 10:00 hod. na faře. První setkání bude 1. října v 10:00 hod. v učebně.

· Pro předškolní děti od 4 let výše v doprovodu rodičů nově otevíráme katecheze spojené s výtvarnými a dalšími aktivitami. Přihlášky posílejte na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz. První setkání se uskuteční 3. října 2017 v 16:00 hod. na faře.

· Matky s nejmenšími dětmi (Kulihrášci) se budou již tradičně scházet každý čtvrtek od 9:30 do 11:30 na 3. nádvoří opatství. Zahájení 5. října 2017. Noví zájemci se mohou přihlásit na e-mail: hartlovaludmila@seznam.cz.

· Dne 16. září chtějí uzavřít v naší bazilice svátost manželství náš farník pan Filip Jelínek a slečna Dorota Weglorz (Wengloš). Kdo by věděl o nějaké překážce zamýšleného sňatku, ať to ohlásí panu faráři.

· Dnes po mši svaté zveme děti k nástěnce u sakristie, kde si mohou podepsat svého ptáčka a nalepit první list na strom Božího království.

Otec Wit a komunita Augustiniánů vám přeje požehnanou neděli a celý příští pracovní týden pod ochranou Panny Marie.