Ohlášky 3.12.2017 , 1.neděle adventní

V tomto týdnu budeme slavit:

– Středa 6. prosince – památka sv. Mikuláše, biskupa

– Čtvrtek 7. prosince – památka sv. Ambrože, biskupa a učitele církve

– Pátek 8. prosince – slavnost Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

· Mikulášská besídka pro děti bude dnes v 15:00 hod. v kapitulní síni u třetího nádvoří opatství. Připravují ji skauti 91. oddílu ze Starého Brna. Na setkání se svatým Mikulášem srdečně zveme děti naší farnosti.

· V pondělí 4. prosince v 18:00 hod. bude v naší bazilice mimořádná mše svatá, během které noví členové společenství čistých srdcí složí slib předmanželské čistoty. Jako znamení svého slibu přijmou prsten.

· Ve středu 6. prosince ve 20:00 hod. bude v bazilice Adventní koncert Masarykovy univerzity. Vystoupí soubor „Vernum 2013 Ensemble“ pod taktovkou dirigenta Ondřeje Tajovského. Srdečně zveme.

· Ve čtvrtek dopoledne 7. prosince proběhnou v bazilice adventní koncerty s průvodním slovem pro školy naší farnosti: pro ZŠ Hroznovou a ZŠ Křídlovickou. Vystoupí soubor Musicaanimae.

· Prosíme farníky o pomoc při úklidu baziliky příští středu po mši svaté.

· Připomínáme, že setkání biřmovanců pokračuje ve středu v 19:00 hod. v horním sále opatství.

· Rorátní mše svatá s průvodem dětí s lucernami bude příští sobotu v 8:00 hod. Po mši svaté zveme děti na snídani do farní kavárny. Prosím, vypravte své děti.

· Připomínáme a zveme všechny farníky do naší farní kavárny od 10:00 hod. Vchod do kavárny brankou u dvou cypřišků.

Otec Wit a komunita augustiniánů vám, farníkům a hostům naší baziliky, přejí požehnanou neděli, šťastné vykročení do ticha adventní doby a Boží pomoc a péči Panny Marie po celý pracovní týden.

3.12.2017, 1.neděle adventní

Iz 63, 16b – 17. 19b; 64, 2b – 7; 1 Kor 1, 3 – 9; Mk 13, 33 – 27

Dnešní neděle je první neděle adventní, v církvi začíná nový liturgický rok. Na začátku nového liturgického roku nás evangelium vyzývá k pozornosti, k bdění: Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den.“

Svou přítomností zde v kostele na Eucharistii, vyjadřujeme skutečnost, že jsme Ježíšovi učedníci. A to znamená, že také nám Ježíš říká, abychom pozorně bděli. Můžeme se ptát: na co máme dávat pozor, a proč máme bdít? Ježíš říká, abychom nepromeškali čas Božího navštívení, abychom nezaspali poslední den, čas návratu Páně, který se blíží.

V původním řeckém textu evangelia je čas vyjádřen slovem KAIROS. Toto slovo znamená čas, ve kterém Bůh přichází, aby jednal. Kairos je Boží čas, čas spásy, čas milosti, je to také čas boje pravdy se lží, dobra se zlem. Tento zvláštní čas Božího působení v lidském životě již trvá.

Příchodem Ježíše na svět začal lidem čas milosti a spásy. Pro nás se tento čas začal okamžikem přijetí svátosti křtu.

V prvním čtení prorok Izaiáš zvolal: „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!“ Nyní tuto výzvu nemusíme opakovat, protože Bůh již sestoupil, stal se v Ježíši Kristu jedním z nás, je nám dostupný. Svatý Pavel v druhém listu Korinťanům opakuje slova proroka Izaiáše: „V příhodnou chvíli jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem tě podpořil“ a pak dodává: „Hle nyní je ta příhodná chvíle, hle nyní je ten čas spásy“. Je však důležité, abychom tento čas poznali, aby se pro nás stal aktuální.

Tento kairos – čas milosti, čas spásy je popsán v prvním čtení těmito slovy: „Od věků nikdo neslyšel, k sluchu nikomu neproniklo, oko nespatřilo, že by nějaký bůh, mimo tebe, jednal tak s těmi, kdo v tebe doufají“. A svatý. Pavel ve druhém čtení píše: „Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru“.

Kairos – tento zvláštní čas milosti, doba Božího jednání, je pozitivní realitou, která nás může učinit opravdu šťastnými, která nám zprostředkuje bezpečí. Toto mohu prožívat, pokud budu prozíravý a bdělý, jak upozorňuje Ježíš v dnešním evangeliu. Vyvstává otázka, co znamená být prozíravý, jak mám bdít.

Ježíš dále vysvětluje: „Je to podobné jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl“. Bůh nám dal svět, dal nám život, dal nám církev. A dal nám svobodu. Předal nám starost o všechno. Stali jsme se správci. Každý z nás má ve světě a v církvi, určené místo, každý z nás dostal konkrétní povolání, to znamená svůj díl práce: mám být takovým mužem, takovou ženou, babičkou dědečkem, sousedem, mám takové zaměstnání, a podobně. Ve své roli jsem nenahraditelný. Nadto mám i v církvi určený úkol, který mám splnit, například ministrovat, zpívat ve sboru, modlit se růženec a podobně. Bůh od každého očekává členství v nějaké pastorační aktivitě.

Pozornost a bdění, ke kterému nás Ježíš vyzývá, není nic jiného, než rozhodnutí být věrný svému životnímu povolání, povinnostem, které jsem na sebe vzal, věrnost daným slovům a také aktivní účast na pastoračních aktivitách, které nám církev připravuje.

Při této angažovanosti si musím být neustále vědom nutnosti Boží pomoci a spolupráce s Boží milostí. A je to právě pochopení tohoto kaira, času, kdy nás Bůh navštěvuje.

Prorok Izaiáš to komentuje: „A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!“

Bdění a pozornost zahrnuje odpovědný přístup k životu: Chci být v pořádku, nechci dělat šmejdy. Chci být spravedlivý, upřímný, solidní, chci být opravdu lidský.

Ale také vím, že to sám neudělám, proto čekám na milost, to je na pomoc Ježíše Krista. Jsem si jistý, že mi Bůh ve své lásce dá vytrvat až do konce, takže budu bez úhony v onen poslední den, kdy Ježíš Kristus příjde se svými svatými a uvede mě do svého společenství na celou věčnost.

2.12.2017, 1.sobota v měsíci

Lk 21, 34 -36

Slovy dnešního evangelia nás Ježíš upozorňuje na základní překážky, které nám brání přijmout Boží pomoc, znemožňují působení Boží prozřetelnosti v našich životech, brání Bohu pečovat o nás: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi“.

Myslím si, že pro většinu z nás nestřídmost a opilství problém není. Ale máme veliký problém s pozemskými starostmi. Pro většinu křesťanů je pěstování pozemských starostí zbožnou praxí. Staráme se o mnoho záležitostí, znepokojujeme se, jako by vše záleželo na nás.

Známe slova: dělej, jako by vše záleželo na tobě, a důvěřuj, jako by vše záleželo na Bohu. Zní to velmi zbožně, ale v praxi se toto tvrzení zvrhlo. Náš hlavní problém je právě v neschopnosti důvěřovat Bohu, protože se Boha bojíme. Když máme strach z Boha, jsme přesvědčeni, že vše záleží jen na nás. A tím se úplně zavíráme Bohu, a tak nám Bůh nemůže pomáhat.

Setkáváme se dnes již tradičně u Paladia města Brna, před ikonou Panny Marie, skrze kterou Boží milost vyřešila lidsky nezvládnutelnou situaci. Bůh ochránil Brno před velkým ohrožením. Obyvatelům Brna by nepomohlo, kdyby byli ovládáni pozemským myšlením, topili se ve starostech, trápili se otázkou: co s námi za chvíli bude? Začali se horlivě modlit a prosili Pannu Marii o Boží pomoc. Jejich víra a vroucné volání o Boží pomoc přinesly zázrak záchrany.

Svatý Jakub ve svém dopise říká, že „modlitba víry zachrání nemocného a Pán ho posílí“. Trápí nás různé nemoci, protože nás ovlivňují rozmanité druhy zla. Zlo neodstraníme tím, že si budeme dělat starosti, ale když se budeme modlit s vírou o Boží záchranu.

Křesťanství je školou, která nás učila a učí důvěřovat Bohu, zbavit se strachu z Boha. Naše životní obtíže jsou příležitostí, abychom pochopili a naučili se, že bez Boha se nedá nic dobře zvládnout. Často si myslíme, že běžné záležitosti vyřešíme sami. Ale je to jen zdání.

Důvěra v Boha je zároveň vírou v Boží milost. Naše spása, náš věčný život je zdarma darovaným darem Boží milosti. Pokud se Bůh postaral o nejdůležitější záležitost v našem životě, o naši věčnost, pak také všechno ostatní musí být podřízené Bohu. Důvěře v Boha se učíme na běžných malých věcech, abychom uvěřili tomu nejdůležitějšímu, daru věčnosti. Proto Ježíš říká: „Bděte a modlete

se, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka“.

Takže v každé naší pozemské starosti bychom měli důvěřovat Bohu a spolupracovat s jeho milostí. Měli bychom se na poslední okamžik života, kdy nám Bůh nabídne věčnost, připravovat, abychom ze strachu tento dar neodmítli.

Maria nám dala v Brně svědectví o Boží pomoci, obrovské Boží záchraně. Tato ikona černé Madonny nám to připomíná. Jako před staletími, také dnes nám Maria skrze tuto svatotomskou ikonu zprostředkuje potřebnou Boží pomoc a Boží milosti. Spojme se dnes spolu a volejme o Boží záchranu. Dnešní první čtení nám připomíná, že zlo nepřemůže Boha, ale konečné vítězství patří Bohu a těm, kteří mu důvěřují.