22.1.2017 3.neděle v mezidobí

Iz 8, 23b – 9, 3; Mt 4, 12 – 23

Ve svém pozemském životě neustále zakoušíme nějaká omezení až po to poslední, kterým je smrt. A tak hledáme možnosti, jak tato svá omezení překonat. Křesťanství je touto nabídkou k překonání všech lidských omezení. Ne jenom některých, ale všech. Cílem křesťanského života je dosažení svatosti, což znamená dokonalosti podle samotného Boha. A Bůh není ničím omezený.

Dosažení svatosti je darem od Boha. Církev mluví o tom, že člověk dostává dar spásy. Důležité je, abychom pochopili, že křesťanství je cestou, na které Bůh pracuje pro naši svatost. Křesťanství není výzva k člověku, aby se sám polepšil, aby se snažil sám konat dobré skutky pro Boha, ale výzva k odvaze otevřít svůj život Bohu, aby nás mohl udělat svatými.

Naše lidská totožnost je jedno veliké omezení, jako křesťané říkáme, že jsme hříšníci. Co se nám opravdu daří, je hřích. Možná, že někoho tento fakt pohorší, nebere to vážně. Ale křesťanství začíná přijetím této pravdy, protože podle Božího zjevení se svatost člověka opírá zcela o akceptování pravdy o naší hříšnosti.

Svatý Pavel, když mluví o své totožnosti, se vidí jako největší hříšník. A jestli se něčím chlubí, přiznává se ke svým slabostem. Člověk se běžně za hřích stydí, nerad mluví o svých slabostech, není schopen přiznávat svá omezení. Ale pouze uznání a vyznání našich vin a hranic umožnuje Bohu udělat nás svatými. Bůh je omezený ve své všemohoucnosti učinit nás svatými tehdy, když se člověk nepřiznává ke svým hříchům a omezením. Bůh pro člověka nemůže udělat nic, pokud člověk lže sobě i Bohu, neuznává pravdu o sobě. Je to samozřejmě těžká pravda, ale pravda.

O Ježíši říkáme, že je Spasitel, to znamená ten, který činí člověka svatým, který ho zbavuje každého omezení. Dnešní evangelium vypraví, že se Ježíš usadil v zemi Zabulon a v zemi Neftalim, to znamená mezi lidem, který žil v temnotě, který sídlil v krajině a ve stínu smrti. Naše lidská omezení jsou pro nás temnotou a stínem smrti. Ale jenom do této skutečnosti vchází veliké světlo Boží lásky. Minulou neděli jsme slyšeli, že Ježíš – beránek Boží, Spasitel světa sestoupil k Jordánu a přidružil se k zástupům hříšníků. V dnešním prvním čtení prorok Izaiáš předpovídá: „Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo … Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil“. Ježíš jasně řekl, že nepřišel ke spravedlivým ale k hříšníkům, že nepřišel ke zdravým ale k nemocným.

Výše uvedená slova nás nenechávají na pochybách. Místem setkání s Bohem a jeho milostí jsou naše omezení: naše hříšnost, naše nemoc, naše nespravedlnost. Jenom na tomto místě může pro nás vzejít světlo Boží lásky, jenom na tomto místě můžeme uvidět Boží vítězství nad každým našim omezením, jenom na tomto místě budeme osvobozeni z každého zotročení zlem a svými slabostmi.

Jako východisko z našich omezení nám Ježíš nabízí své pozvání: „Pojďte za mnou“. Šimon Petr, Ondřej, Jakub a Jan jsou ti první, kteří v sobě našli dost odvahy, aby tuto výzvu uposlechli. Svou odvahou poslechnout Ježíše otevřeli cestu nesčetným zástupům dalších lidí. Svatost se od tohoto rozhodnutí stala dostupnou.

Tato událost u Galilejského moře, povolaní těchto dvou dvojic bratrů, se nejčastěji vztahuje k řeholnímu nebo ke kněžskému povolání. Ale důsledek těchto Ježíšových slov je mnohem hlubší. Každý pravý křesťanský život je založen na poslušnosti těmto slovům. Pro každého z nás má Bůh svůj plán, abychom se postupně zbavovali svých omezení, a tak kráčeli ke své dokonalosti, ke svatosti na míru Boha. Ježíš při svém působení u Galilejského moře uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu.

Když uvěříme v Boží dobrotu a uposlechneme Ježíšovu výzvu: „Pojď za mnou“, vždy zakusíme velké požehnání. Každou naši temnotu bude pronikat veliké světlo Božích milostí, k vyřešení každého problému budeme mít k dispozici Boží moudrost a Boží moc. A nad stínem naší smrti bude zářit pravda o našem vzkříšení. Naše poslušnost Ježíšově výzvě: „Pojď za mnou“, je podmínkou, která umožňuje Ježíšovi vyprostit nás z každého našeho omezení a předat nám svatost na míru samotného Boha.