22.10.2016 sobota 29.týdne v mezidobí

Ef 4, 7 – 16; Lk 13, 1 – 9

Dnešní evangelium nám vypraví, jak k Ježíši přišli nějací lidé s informací o tragédii, ke které došlo v Jeruzalémském chrámě, kde římští vojáci zavraždili skupinu poutníků z Galileje, a zároveň znesvětili jejich těla smícháním jejich krve s krví obětních zvířat. Došlo nejen k vraždě nemalé skupiny lidí, ale především v náboženské dimenzi byli tito lidé zbaveni jistoty spásy. Ježíš vypráví o další tragické události: zřícení věže v Siloe, která usmrtila osmnáct lidí. Opět nejen tragédie smrti, ale smrti náhlé, kde člověk jde k Bohu nepřipravený.

Ježíš tyto události komentuje následovně: „říkám vám, když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete“. Otázky, které u lidí vznikly v souvislosti s těmito tragickými událostmi, se týkaly hlavně problému spásy. Lidem vyvstala otázka: Jsou tito lidé, postiženi tragickými událostmi, odmítnuti Bohem a zbaveni spásy? Ježíš v souvislosti s těmito událostmi mluví o odpovědnosti každého za svou spásu. Každý se musí sám sebe zeptat, zda žije správně podle Boží vůle. Nepřísluší nám rozhodovat o spáse druhých, rozhodujeme jen o své spáse.

Do lidského života na Zemi neustále zasahují různé obtíže a tragické události. Často přicházejí náhle a jsme jimi zaskočeni. V těchto okamžicích ztrácíme vědomí Boha a jistotu své spásy. Jsme podobni fíkovníku, který nenese ovoce.

Hlavním plodem na stromě mého života má být víra ve spásu, kterou nám dává Ježíš. Člověk sám není schopen konat skutky, které mu zajistí věčný život. Potřebuje setkání s Ježíšem. Člověk musí přijmout Ježíše jako hlavu, jak nás to učí v dnešním prvním čtení svatý Pavel.

Svatá Rita, kterou dnes uctíváme v naší bazilice, je krásným příkladem odevzdanosti Ježíši. Stigma trnu, který dostala na čelo, jasně ukazuje, že Ježíš byl její hlavou, která úplně řídila její život. Byla naprosto poslušná evangeliu. Tato poslušnost nebyla vždy snadná, stála ji hodně obětí a utrpení. Už jako mladá dívka věděla, že poslušnost Ježíši je také poslušností vůči rodičům, kteří rozhodli o její budoucnosti jinak, než chtěla ona. Pak v manželství pokorně snášela popudlivost svého manžela. Při výchově svých synů dbala, aby žili podle Božích přikázání. V klášterním životě byla tichou, pokornou mniškou.

Lidský život musí projít různými obtížnými situacemi, musí přijmout těžké výzvy, snášet mnoho utrpení, přitom může být skvělý, radostný a dojít k vítězství. A to jen tehdy, když se člověk svěří bezvýhradně Ježíši, když se jím dá vést, když Ježíš bude hlavou, která řídí jeho život.

Život svaté Rity byl zcela podroben Ježíši, proto i dnes přináší velké plody pomoci lidem v jejich těžkých životních situacích. Její život je jako fíkovník, který nese hojné ovoce. Prosme svatou Ritu, aby nám pomáhala úplně důvěřovat Ježíši, abychom také my mohli uvidět v Ježíši svou hlavu, která řídí náš život, abychom byli schopni upřímně říci: Ježíši důvěřuji ti.