22.12.2016 čtvrtek 4.týdne adventního

Lk 1, 46 – 56

Dnešní evangelium nám připomnělo modlitbu Panny Marie. Je to velká modlitba chvály a radosti. Maria se raduje, je naplněna vděčností za úžasné Boží působení v jejím životě. Žasne nad Boží láskou, která v ní koná veliké věci. Maria zakusí Boží milosrdenství, Boží dobrotu. Tato modlitba je svědectví Marie, která se Boha nebojí, která Bohu úplně důvěřuje. A je to tak, protože Maria nemá pyšné srdce, ona velmi dobře ví, kým je jako člověk před Bohem, že je nepatrná, ubohá žena, která opravdu potřebuje Boží milost. Nevynáší se nad druhé, druhé nesnižuje. Mluví o sobě jako o služebnici.

Velikost Marie leží v její úplné otevřenosti pro Boží působení. Bůh mohl udělat veliké věci v ní a skrze ni, a koná je dodnes. Když k ní archanděl Gabriel přišel, řekl, že je plná milosti. V Marii vidíme člověka, který neukazuje Bohu své dobré skutky, které pro Boha sám koná, ale dává se Bohu úplně k dispozici, aby v ní Bůh konal své dobré skutky.

Učili nás, že máme pro Boha dělat dobré skutky, že Bohu musíme ukázat, že jsme dobří, že jsme milosrdní. A nechápeme, že je to úplně jinak. Proto se neumíme dávat Bohu k dispozici, aby mohl skrze nás působit ve světě. Bůh nás potřebuje za svědky své pravdy, potřebuje ty, skrze které ukáže světu svou dobrotu, svou všemohoucnost. Skrze nás ukáže lidem opravdové štěstí.

Pravý mariánský ctitel následuje Pannu Marii, jedná podle jejího vzoru, chce být, jako ona, nástrojem v Božích rukách. Hlavní křesťanský životní směr určují slova: Buď vůle tvá. Maria to vyjádřila slovy: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova“. Archanděl Gabriel mohl Marii říci: „Pán s tebou!“, protože její život byl úplně proniknutý Boží milostí, podle slov archanděla je „milostiplná“. Můžeme říci, že nejedná Maria, ale Boží vůle skrze ni.

V tradici naší baziliky je dvacátý druhý den v měsíci spojen s modlitbami ke svaté Ritě. Sv. Rita patří do řady žen, které postavily svůj život na následování Panny Marie, protože také měla odvahu říci Bohu: Buď vůle tvá! Nehledala svou vůli, ale vůli Boží, kterou viděla také v poslušnosti svým rodičům, v poslušnosti svému manželovi, což pro ni nebylo jednoduché, vytrpěla mnoho různých příkoří. Byla neustále otevřená Boží milosti, proto jí Bůh mohl pomáhat. Svatá Rita dosvědčila, že s Boží pomocí lze všechno zvládnout. I v těžkých životních okolnostech může být člověk plný radosti a uctívat Boha.

Růst ve svatosti a moje opravdové štěstí závisí na otevření se Bohu, aby skrze mne konal své skutky. A pak už netoužím druhé měnit podle svých očekávání, svých názorů. Mění mě Boží láska a stávám se služebníkem druhých a průvodcem k setkání s Boží milostí.

Jak Panna Maria říká, Bůh povyšuje ponížené, hladové sytí dobrými věcmi. Bůh je ten, který odpovídá na lidské potřeby. Když je člověk pyšný a namyšlený, věří, že sám zvládne svůj život, Boha nepotřebuje. A Bůh se nevnucuje.

Svatá Rita dobře zvládla ve svém životě mnoho těžkých věcí, protože hledala Boha a jeho vůli. Vybízí a inspiruje nás, abychom také naslouchali Bohu, abychom se Boha přestali bát.

Strachu z Boha se zbavíme v modlitbě, ve které si připomínáme, jak nám Bůh dosud pomáhal, ve které se uvědomujeme Boží dobrotu a milosrdenství, a pak za to Boha chválíme. Základním postojem při modlitbě by měla být vděčnost za Boží pomoc. Slovo „děkuji“ by mělo patřit k nejčastěji vyslovovaným slovům v modlitbě. Každý den dostáváme od Boha pomoc ve velkých i nepatrných věcech, mnohdy ji ani nevidíme a nevnímáme. Modlitba nám otevírá oči, abychom viděli Boží dary a působení, a děkovali za ně. Ať nám v tom svatá Rita pomáhá.