23.2.2017 čtvrtek 7.týdne v mezidobí

Mk 9. 41 – 50

Svědectví křesťanského života má být jednoznačné. Ježíš říká, že svým jednáním nemáme nikoho pohoršovat. Když nás Ježíš volá ke křesťanskému bytí, zároveň nabízí dar věčného života. A s darem věčného života přijímám i povinnost napodobovat Ježíše. Cesta k věčnosti je následování Ježíše. Všechno, co nás z této cesty odrazuje, je pro nás smrtelným ohrožením.

Ježíšova slova z dnešního evangelia nás mohou velmi vyděsit. Ježíš doporučuje useknutí nohy, ruky, vyloupnutí oka a podobně. Jsou to obrazy, které ukazují, jak velikou hodnotou je dar věčného života a jak snadno ho můžeme ztratit. Když se otevřeme hříšnému jednání, zbavujeme se Božího daru věčnosti.

Jako křesťané máme dávat velký pozor na pokušení. Bůh nám dal dar věčnosti. Ryzostí a spravedlností svého jednání máme svědčit o dobrotě Boha. Špatné je, když lidé u nás věřících vidí rozpor mezi slovy a našim jednáním, které je zlé, kterým ubližujeme druhým, zvláště dalším křesťanům. Přijetím svátosti křtu jsme přijali i úkol být solí země. Tento úkol plníme následováním Ježíše. Tuto sůl máme mít v sobě. Ježíš říká: „Mějte sůl v sobě, a tak budete žít mezi sebou v pokoji“. Náš křesťanský život nemůže být zbaven slanosti, v našich vzájemných vztazích nemůže chybět láska.

Proto přijímáme svaté přijímáni, aby nám tento nebeský pokrm dával sílu jednat podle Ježíšova vzoru. Jaký smysl má přijímat svaté přijímání, když za tím nestojí vroucná modlitba: Ježíši přetvářej mě v sebe.