23.7.2017 16.neděle v mezidobí

Řím 8, 26 – 27; Mt 13, 24 – 43

Dnešní evangelium osvětluje problém zla v nás, kolem nás a ve světě. Kde se zlo bere ve světě, v našich životech, jak se na zlo máme dívat, jak s ním zacházet.

Po stvoření světa, když byl stvořen člověk, Bůh řekl, že všechno je velmi dobré. Bůh ve svém slově velmi jasně říká, že On zlo neučinil. Dnešní evangelium vyjadřuje tuto pravdu slovy: „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno“. Bůh vždy dělá jen to, co je dobré – zasel dobré semeno.

Odkud zlo přichází?

Evangelium o tom píše: „Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel“. První kniha Mojžíšova říká, že ďábel oklamal člověka. To znamená, že zdroj zla není v Bohu, ani v nás. Není to Bůh, kdo zasel plevel, ani my, lidé jsme to neudělali. Otcové církve učí, že každá lidská duše je ze své přirozenosti křesťanská. Ale nepřítel zasel plevel. Satan pokoušel člověka a člověk zhřešil. V dnešním evangeliu Ježíš říká: „Nepřítel, který zasel plevel, je ďábel“.

Jak máme přistupovat ke zlu, které zakořenilo v nás a ve světě?

V evangelním podobenství se dělníci ptají svého pána, zda mají jít a vytrhat plevel. Odpověď je šokující: „Ne. Jinak byste při plení mohli vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní“. Bůh dává svolení, aby dobro a zlo mohlo společně růst v tomto světě a také v našem životě.

Proč Bůh nechce okamžitě vytrhnout a zničit zlo, proč to nedovolí ani nám? Proč se rozhodl, aby dobro a zlo ve světě existovalo společně?

V evangeliu Ježíš říká: Abychom při trhání plevele nevytrhli také pšenici. Nabízí se otázka: Máme takové poznání a umíme skutečně rozlišit, co je dobré a co zlé?

Ježíš, když vysvětluje podobenství o plevelu, přidává další dvě podobenství: O hořčičném semenu a o kvasu.

Hořčičné semínko, přestože je jedno z nejmenších zrn, má schopnost vyrůst ve velký keř a trocha kvasu prokvasí celé těsto.

Zlo nás často vyděsí. Zdá se nám, že je prakticky neporazitelné. Zlo je velmi hlučné, ale ne neporazitelné. Církev učí, že zlo je absence a opak dobra. To znamená, že tam, kde vzniká dobro, zlo zmizí.

Jako křesťané věříme v Boha, který je plnost dobra, dobro samo, který všechno, co stvořil, učinil jako dobré. Když stvořil člověka, řekl, že všechno je velmi dobré.

Když dovolíme, aby toto zrnko základní pravdy o našemu Bohu, že je dobrý, natrvalo zakořenilo v našich srdcích, zlo musí automaticky zmizet. Když ta troška kvasu, kterou je pravda, že v Bohu není ani špetka zla, pronikne naše srdce, zvítězili jsme nad zlem.

Evangelium říká: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn Člověka“. Když čtu pravidelně evangelia, když poctivě naslouchám Ježíšovým slovům, když se o ně zajímám, chci je správně pochopit, když je přijímám do svého života, tehdy ve mně semeno dobra zakoření, bude růst a zlo nějak samo od sebe zanikne.

Minulou neděli evangelium přineslo podobenství o rozsévači. Bůh neustále rozsévá dobré semeno, ale ono padá na různou půdu. Jenom v dobré půdě semeno může vzklíčit a nést dobrou úrodu. Půdou je naše srdce, jeho otevřenost k přijetí Boží vůle a souhlas s Božími plány v našem životě. Na míře důvěry a poslušnosti jeho přikázáním závisí rozsah působení dobra v nás a skrze nás.

Plevel mohl být zaset, protože lidé spali. Je to obraz našeho chování vůči zlu. Jsme lhostejní vůči zlu, které nás ohrožuje. Nebdíme, ale spíme. Jsme neuvěřitelně naivní. Lehce se necháme oklamat zlem. Máme problém s logickým myšlením. Manipulují námi media. Když chybí prozíravost, zlo se v našich životech rozpíná.

Řešení je jedno. Zlo z našeho života sami neodstraníme, ale můžeme stále více zasévat dobro skrze četbu Bible. Jak jsem již řekl: zlo je opak dobra. Když přilneme k Bohu a zamilujeme si jeho slovo, dobro se v nás zakoření a zlo bude postupně odcházet, protože nám Duch svatý přijde na pomoc v našich slabostech. O tom mluví dnešní druhé čtení.