26.1.2017 čtvrtek 3. týdne v mezidobí

Mk 4, 21 – 25

Boží slovo a zvlášť Ježíšovo evangelium je svítilnou, kterou můžeme vzít do svých rukou. Svítilnu bereme do rukou jen tehdy, když nás obklopuje temnota, když nevidíme na cestu, po které máme jít. Boží slovo bereme do rukou jen tehdy, když je náš život zahalen temnotou. Když jsme v životě spokojeni, svítilnu nehledáme. O pomoc voláme, když se cítíme ohroženi.

V našich křesťanských domovech můžeme Bibli nejčastěji najít někde na polici mezi ostatními knihami. Jen málo katolíků zná dobře Písmo svaté. Dobře to koresponduje s obrazem z dnešního evangelia. Tuto zvláštní knihu klademe pod nádobu nebo pod postel. Nevíme, jak Bibli používat jako lampu.

Tato svítilna potřebuje podstavec. Ti, kteří pochopili význam Bible, připravili pro ni významné místo, podobně jako je svatostánek v kostele. Četl jsem svědectví obráceného žida Romana Brandstetera, který v jedné ze svých knih píše: Bible v našem domově měla vždy čestné místo. Viděl jsem, s jakou úctou vždycky brali Bibli do svých rukou můj dědeček a otec a když ji četli, nikdo je nesměl rušit.

Bůh před námi nic neutajil, všechno zveřejnil. Celá pravda o Bohu a o našem životě je obsažena v Bibli: „Nic totiž není skryté, aby se to neprojevilo, a nic není utajené, aby to nevyšlo najevo“. Boží slovo je nám stále dostupné. A pak Ježíš přidává: „Kdo má uši k slyšení, slyš“. Tato slova jsou otázkou: Nasloucháme opravdu Božímu slovu?

Když nasloucháme Božímu slovu a jsme mu poslušni, Bůh nám může pomáhat. Podle toho jak slyším Boží slovo a jak hluboce mu rozumím, Bůh může ve mně působit: „Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám“. Velikost Božího působení závisí na hloubce naslouchání Bohu a přijetí Božího slova.

Bůh jedná podle svých zaslíbení, podle toho, k čemu se zavázal ve svém slově. Bůh je vždycky ve svém jednání průhledný. Proto potřebujeme dobře poznat Boží záměry, abychom byli schopni přijmout Boží milost a zakusili Boží dobrotu. Ježíš v dnešním evangeliu přislíbil: „A ještě vám bude přidáno“.