26.2.2017 8.neděle v mezidobí

Iz 49, 14 – 15; Mt 6, 24 – 34

Zde na Zemi potřebujeme něco, co nám dá pocit bezpečí. Když zažíváme své neúspěchy, svá selhání, svá velká omezení, hledáme něco nebo někoho, kdo nebo co nám bezpečí zajistí. Směry hledání bezpečí jsou jen dva, jak uvádí dnešní evangelium, jsou to peníze nebo Bůh.

Co je nám nejbližší, čemu především důvěřujeme, jsou samozřejmě peníze. Také pro nás křesťany jsou nejdůležitějším životním zabezpečením a pojistkou peníze. Jen velmi malá skupina křesťanů spoléhá na Boha. Bůh je jejich bezpečnou ochranou.

Proč je to tak, že nedůvěřujeme Bohu, že nám pravda o Boží prozřetelnosti nic neříká? Nedávno jsem se dozvěděl, že slovo prozřetelnost je pro většinu křesťanů nesrozumitelné, křesťané neznají smysl toho slova.

Myslím si, že Ježíšova slova z dnešního evangelia zní jako text z nějaké pohádky: „Nedělejte si starosti o svůj život, co budete jíst, ani o své tělo, do čeho se budete oblékat… Podívejte se na ptáky: Nesejí ani nežnou, ani neshromažďují do stodol, a váš nebeský Otec je živí. Copak nejste o mnoho cennější než oni?… A proč si děláte starosti o svoje oblečení? Pozorujte polní lilie, jak rostou: nelopotí se, nepředou – a říkám vám: Ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oblečen, jako jedna z nich! Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která dnes je, a zítra se hodí do pece, čím spíše vás, malověrní!“

Proč je Bůh tak málo důvěryhodný, proč máme tak obrovské obtíže důvěřovat v konkrétní Boží péči?

Důvodů je mnoho. Objasněme si alespoň dva. Hlavní je strach z Boha. Hluboko v našem podvědomí tkví otázka, zda je Bůh opravdu dobrý. Neustále se navzájem utvrzujeme v předsudku, že každá obtíž je kříž, který nám posílá Bůh. Když se necháme přesvědčit, že nás Bůh může něčím ohrozit, nikdy mu nebudeme důvěřovat. Další důvod leží v moderním myšlení, které, když si Boha uvědomuje, tak ho vidí jako velkého hodináře, který dal do pohybu mechanismus světa a pak už ho tento svět nezajímá. Takže jsme v životě sami, všechna starost zůstala na nás.

V dnešním prvním čtení jsme slyšeli krásný text o Boží prozřetelnosti, o Boží touze pečovat o náš lidský život na zemi. Prorok Izaiáš se ptá: Je možné, aby nás Bůh opustil, aby na nás Pán zapomenul? A pak odpovídá jménem Boha: „Copak může zapomenout žena na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, já přece na tebe nezapomenu“. Úžasné vysvětlení pravdy o Boží prozřetelnosti, o Boží vůli pečovat o náš šťastný život zde na zemi. Ježíš, když mluvil o Bohu, představoval ho jako Otce, který nás miluje. Svatá Terezička říkala, že Bůh je dobrý tatínek. Když je Bůh láska, kde je důvod, abychom se ho báli?

Dnešní evangelium nás upozorňuje také na problém přístupu k našim starostem. Ježíš několikrát říká, abychom si o nic nedělali starosti, protože když si dělám starosti, bráním Bohu vyřešit je. Když se uzavírám ve svých starostech, současně uzavírám dveře svého života Boží pomoci. Jindy Ježíš vysvětloval, že skutečně usmrcujeme moc Božího slova, když Boha do svých problémů nepustíme. Velmi často se setkávám s křesťany, kteří jsou přesvědčeni, že dělat si starosti je správný křesťanský postoj. Zbožný křesťan si přece musí dělat starosti o zítřek, o zdraví svých blízkých, o vezdejší chléb a podobně. Je to naopak: pravý křesťan nepěstuje starosti, pěstuje však důvěru v Boží dobrotu, vnitřní přesvědčení o Boží péči. Křesťan je ten, který stále více důvěřuje v Boží prozřetelnost, že mu Bůh vždy pomůže v jeho problémech, že ho v obtížích nenechá samotného.

Když nevěříme, že Bůh je láska, že nám ve své prozřetelnosti dá i v těch nejmenších životních obtížích svou milost, dáváme se svést iluzorní mocí peněz. Naši základní důvěru dáváme mamonu, který má zajistit naši úspěšnou budoucnost. To znamená, že důvěru dáváme svému produktu, v podstatě sobě. Ježíš se ptá: „Kdo z vás si může svou starostlivostí prodloužit život o jedinou chvilku?“ Dáváme se dnes snadno oslnit našimi technickými možnostmi, ale ony neřeší poslední otázky lidského života, nezajišťují naše bezpečí. Neodstraňují náš strach, neboť peněz máme vždycky málo.

Bůh se nepostaví na stranu iluze. Bůh zná svou cenu. Bůh má své cesty. Proto Ježíš říká: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům… Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“.

Bůh se rozhodl zajistit nám plnou bezpečnost, nabízí nám jistotu šťastného života zde na zemi a život věčný. Proto připravil svou cestu pro naše pozemské putovaní: Nejprve máme hledat Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní nám bude přidáno. Návod, jak hledat Boží království, jsme slyšeli během posledních nedělí v Ježíšově Horském kázání. Ježíš svou řeč začal slovy: Blahoslaveni jste…, to znamená, šťastni jste.

Nezažijeme pocit bezpečí, jistotu svého života, jeho smysl, a naše věčnost bude velmi nejistá, když nebudeme mít jasný směr svého života, když neuvěříme, že náš nebeský Otec ví o všem, co potřebujeme a chce nám to dát. Není možné, aby na nás Bůh zapomněl, aby nás přestal milovat. On nepřestane být pro nás milující prozřetelností. To je základ našeho životního bezpečí.