26.3.2017 4.neděle postní

1 Sam 16, 1b. 6 – 7. 10 – 13 a; Ef 5, 8 – 14; Jan 9, 1 – 41

V prvním čtení jsme slyšeli o volbě Davida za krále. Poslední ze soudců Izraelského národa, a zároveň velký prorok Samuel, je poslán Bohem, aby pomazal na krále jednoho ze synů Jesseho, na kterého Bůh ukáže. Samuel chce vybírat podle lidských měřítek. Bůh ho však napomíná, protože Boží měřítka jsou jiná než lidská. Bůh nesoudí podle zdání, Bůh vidí do srdce. V komentáři k tomuto textu jsem našel doslovný překlad z hebrejštiny, který zní takto: „Ale Bůh se dívá srdcem.“

Toto vyjádření mě velmi zaujalo, protože říká, že Bůh se dívá srdcem a dívá se do lidského srdce. Bůh nás nehodnotí a nesoudí podle vnějších věcí, našich způsobů chování. Bůh se dívá na to, co se skrývá pod povrchem chování, postojů, rolí, které hrajeme před ostatními. Pro Boha jsou důležité naše vnitřní hnutí a touhy srdce. Bůh se dívá srdcem. To znamená, že se dívá láskou, proto si můžeme být jisti, že nás špatně neohodnotí, že nám neublíží.

Minulou neděli jsme slyšeli evangelium o Samaritánce. Toto evangelium nám ukazuje pohled Boha na člověka. Tato samařská žena vedla nemravný život. Ale Ježíš nehodnotil její vnější chování, její způsob života. Ježíš viděl její srdce, její vnitřní touhu, její žízeň po lásce, po štěstí.

Každý z nás nese ve svém srdci různé druhy úrazů, jsme zklamáni našimi nenaplněnými očekáváními, nesplněnými plány. Byli jsme kritizováni, poníženi, a proto jsme dnes uzavřeni do sebe a navenek hrajeme podivné role.

Skrze dnešní první čtení Bůh mluví ke každému z nás: Dívám se na tebe srdcem, a dívám se do hlubin tvého srdce. Jde o to, abychom v našem životě nehráli žádnou další falešnou roli, nehráli nějaké frašky, jen se nechali najít Bohem, stejně jako David, který byl nalezen na pastvinách mezi ovcemi. Byl nejmladší, nejméně důležitý z bratrů v domě svého otce.

V dnešním evangeliu učedníci položili Ježíši otázku: „Mistře, kdo zhřešil: on sám nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Takže jinými slovy: Pane, kdo zavinil, že musím žít v této tmě, v tomto zmatku, v této nejistotě, v této sebe nenávisti, v nepřijetí sebe sama?

Ježíšova odpověď je následující: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky“. Svatý Pavel, když se dívá na svůj život, analyzuje jednotlivé události, ty úžasné, krásné, ale také ty obtížné, bolestivé, některé dokonce i ostudné a dochází k závěru: „Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi … Vždyť, když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“. Když budu hledat viníka svých nedostatků, životních omezení, která jsem snášel nebo musím nyní nést, neprožiji nikdy nádheru Božího působení ve mně. Důležité je jen jedno, dát se najít Bohem, stejně jako David mezi ovcemi, nebo jako slepec z dnešního evangelia, a nechat si Ježíšem otevřít oči.

Zranění, která jsme prožili nebo zažíváme v našich životech, nás oslepují, brání nám vidět, že z těchto ran může tryskat dobro a štěstí, které nám Bůh chce darovat. Byli jsme zraněni, oslepeni bolestí, což je důsledek utržených ran. A pak nevidíme, že z těchto těžkých zkušeností, z těchto bolestných zážitků, může Bůh vytvořit veliké dobro, otevřít cestu k našemu štěstí. Proto je pro nás tak nezbytné skutečné setkání s Ježíšem, aby nám otevřel oči.

Slepec z dnešního evangelia se po umytí v rybníku Siloe stává novým člověkem. Konečně je zcela sám sebou. Má svůj názor. Už se nenechává druhými manipulovat, nenechává se zastrašit. Nebojí se dokonce ani hrozby smrti. Velmi statečně, samostatně a svobodně odpovídá Sanhedrinovi, nebojí se lidí. Pro srovnání, jeho rodiče jsou vyděšeni, bojí se jasně vyjádřit své přesvědčení, bojí se říct svůj

vlastní názor. Mají strach z lidí. Nevěří, že Bůh má moc nad jejich životem, že On je jejich bezpečí. A jako důsledek zradí vlastního syna. Jak je to tragické, a zároveň často přítomné i v našich životech.

Nemáme odvahu jeden druhého se zastat, podepřít se navzájem. Zrazujeme jeden druhého. Neumíme si navzájem být věrni. Neumíme být věrni svému slovu, protože se něčeho bojíme. Má takto vypadat náš život, naše manželství?

Kde vzít sílu, abychom byli skutečně sami sebou, abychom byli věrni svému slovu?

O tom mluví dnešní evangelium, na to ukazuje uzdravený slepec. Vyřešení našich problémů se nachází v setkání se vzkříšeným Ježíšem, v pochopení, že On je Mesiáš – Spasitel. Slepý od narození to pochopil: Vím, že on je od Boha, protože mi udělal dobře – uzdravil mě.

Hřích vždy zahaluje lidský život tmou. Ve tmě člověk nemůže správně vidět, potřebuje světlo. V druhém čtení svatý Pavel doporučuje: „Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí“. Jde o probuzení se k víře, že Ježíš je náš Spasitel, že jenom s ním uvidíme správně všechny životní záležitosti. Víra v Ježíše přináší potřebné uzdravení a posilu k budování šťastného života. Jenom Ježíš má moc vyřešit všechny naše problémy. Jenom on dává uzdravení.