27.11.2016 1.neděle adventní

Mt 24, 37 – 44

Dnešní neděli, první adventní, církev začíná nový liturgický rok. Liturgické texty, které církev dnešní neděli předkládá, mluví o posledním příchodu Ježíše na konci časů. Z Boží perspektivy se dějiny lidstva začaly stvořením člověka a dojdou cíle ve druhém příchodu Syna člověka, kdy člověk bude zbožštěn a zasedne s Ježíšem Kristem po Boží pravici.

Tomuto konečnému finále lidského života bude předcházet Boží soud. Dar nové, věčné existence získáme, když nás Boží soud uzná za hodny věčného života. Musíme dosáhnout této míry lidské dokonalosti, kterou Bůh každému jednotlivě určil. O Božím soudu nechceme slyšet, ale nějak cítíme, že se mu nevyhneme, především proto se zlobíme na Boha.

Církev, když mluví o Božím soudu, nejčastěji říká, že člověk bude souzen za své hříchy, za svou nemravnost. V této souvislosti se ptáme: cožpak Bůh může být spravedlivý, když nás odmítne a odsoudí k potupě za to, co sami nemůžeme udělat. Člověk ze svých sil není schopen nehřešit, žije přece v těle, které podléhá zákonu hříchu.

Dnešní evangelium, když mluví o Božím soudu a zmiňuje kritéria, podle kterých Bůh bude soudit, nemluví vůbec o hříchu, o nemravnosti. Říká: S příchodem Syna člověka, s Božím soudem „to bude právě tak jako v Noemově době: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do Archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zahubila“. Ježíš ve svém vysvětlení příčin potopy nemluví o hříchu, ale mluví o běžném každodenním životě člověka na zemi, ve kterém chybí jedna věc. Tito lidé ve svém každodenním životě vůbec nemysleli na Boha, v jejich životě se pro Boha žádné místo nenašlo, starali se jen o své pozemské záležitosti.

Soud nad lidským hříchem, nad lidskou nemravností již proběhl. Na kříži, na Kalvárii Bůh zničil každý hřích člověka, každou lidskou nečistotu a nepravost. Boží soud prožíváme tehdy, když jdeme do zpovědnice, vyznáváme své hříchy, a dostaneme rozhřešení ústy kněze.

Pokud chceme dojít do věčnosti, musíme si každý den najít čas pro Boha. Musíme najít odvahu k přemyšlení s Bohem svého života, musí mít odvahu ke změně svého jednání. Člověk potřebuje pravidelná setkání s Bohem. Musíme dovolit Duchu svatému přicházet do našich srdcí a mluvit do našeho svědomí. Musíme pochopit význam a důležitost Ježíšovy oběti na kříži, která skutečně snímá všechny hříchy člověka. Když žijeme jako by Bůh neexistoval, tehdy zbavujeme Boha možnosti poskytnout jakoukoliv pomoc a především možnosti přesvědčit nás o svém daru spásy.

Člověk musí svobodně dát Bohu příležitost k setkání, to znamená přicházet na pravidelné schůzky s Bohem, na modlitby. Nevidíme většinu nebezpečí, která nás ohrožují. Toto poznání má pouze Bůh, a zvlášť, pokud jde o poslední události. Když nemáme pevný vztah k Bohu, zůstáváme sami, ponecháni ve svých velikých omezeních. K tomu, kdo se modlí, Bůh přichází, může mu pomoci, varovat ho před hrozícím nebezpečím, a také mu dát věčný život.

Takže soud Boží je v našich rukou, v naší vůli zastavit se před Bohem a přijmout jeho milost. My rozhodujeme, zda budeme vzati a přivedeni do nebeské slávy, nebo ponecháni napospas přicházejícímu zlu a záhubě.