27.4.2017 čtvrtek 2.týden velikonoční

Sk 5, 27 – 33; Jan 3, 31 – 36

Ježíš v dnešním evangeliu říká, že svědectví toho, který přichází z nebe, nikdo nepřijímá. Proč je to tak, že Bůh a jeho činy jsou tak jednoznačně odmítány, že se člověk bojí setkat s Bohem a přijmout o něm pravdu? Každý člověk v něco věří. Člověk je ze své přirozenosti věřící bytost. Jasně to vyjádřil svatý Augustin, když řekl, že lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu. Takže neexistuje ateizmus. V srdci každého člověka je touha po svém Stvořiteli. Když člověk odmítne přijmout pravdivý obraz Boha, otevírá se různým pověrám, věří bůžkům tohoto světa. Je to primitivní, ale stejně pravdu o Bohu nahradí nějakou svou myšlenkou.

Myslím si, že problém s přijetím pravdy o Bohu spočívá ve veliké neochotě k poslušnosti. Člověk věřící je zároveň člověk poslušný. Víra bez poslušnosti neexistuje.

Ježíš říká, že hlásá Boží slova, to znamená, že si nic nevymýšlí, ale předává to, co slyšel od svého nebeského Otce. Když přijímám Ježíšovo evangelium, osobně potvrzuji pravdu o Bohu. V prvním čtení jsme slyšeli svědectví apoštolů: „Více je třeba poslouchat Boha než lidi“. To, že nám Bůh nelže, jednoznačně potvrdil vzkříšením Ježíše. Před stovkami let před Kristem o tom začal mluvit skrze proroky ve zjeveních. Ježíš naplnil svým životem všechna proroctví.

V poslední větě evangelia Ježíš říká: „Kdo věří v Syna, má život věčný, kdo však odpírá věřit v Syna, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv“. Bůh nám od počátku přichystal cestu k věčnému životu v Ježíši z Nazareta. Začal ji ukazovat tisíce roků dopředu. A Bůh své plány nemění. Takže „Boží hněv“ můžeme chápat jako důsledek odmítnutí Božích záměrů. Existuje jen jedna cesta k věčnému životu, a to je víra v Ježíše z Nazareta, našeho Spasitele. Když odmítáme přijmout tuto pravdu, ztrácíme věčnost. „Boží hněv“ je vyjádřením, které jasně říká, že se Bůh nikdy neztotožní s našimi nápady na cestu do věčnosti. Bez Boha prožívám svůj život v iluzích, marných nadějích, které nikam nevedou.

Dnes můžeme stále silněji slyšet, že existují různé cesty k Bohu. Podle slov evangelia je jen jedna cesta, jedna brána, jeden Prostředník mezi lidmi a Bohem, a tím je Ježíš z Nazareta. On je ten, který pochází z nebe. „Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou.“ V prvním čtení Petr říká, že Bůh Ježíše povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele. Odpovědí velerady na Petrova slova byla zuřivost a rozhodnutí, sprovodit Petra a apoštoly ze světa. Také dnes se setkáváme s podobným jednáním. Pravda je pravdou a žádá si poslušnost. Nedá se překroutit, proto se setkává s nenávistí a pronásledováním.