27.7.2017 čtvrtek, 16. týden v mezidobí

Mt 13, 10 – 17

Učedníci se Ježíše ptají, proč k lidem mluví v podobenstvích. Ježíšova odpověď je do jisté míry záhadná. Ježíšovi rozhodně nejde o to, aby nebyl pochopen lidmi, aby jeho slovo bylo nesrozumitelné. Bůh si přeje spasit každého člověka, proto Ježíš mluví v obrazech a podobenstvích.

Podobenství je literární forma, která obsahuje hluboké poselství, nejlépe odhaluje podstatu.

Problém je na straně člověka, zda má pro toto sdělení otevřené srdce, zda opravdu naslouchá, zda touží slyšet Boží sdělení.

Neporozumění Božímu poselství způsobuje pýcha lidského srdce, přesvědčení, že všemu rozumím. Bůh k nám mluvil nejprve skrze proroky a naposledy promluvil skrze Ježíše Nazaretského. Je to vždy druhý člověk, jehož prostřednictvím Bůh mluví. Dnes jsou Božími ústy biskupové a kněží. Nasloucháme jim?

Myslím si, že hlavní problém nepochopení Boha spočívá v osobě zprostředkovatele. Pro Židy bylo extrémně těžké pochopit, že tento Ježíš Nazaretský může mluvit ve jménu Boha, a už vůbec nepřijatelné bylo, že sám Ježíš je Bohem, Mesiášem. Jak může člověk z periferie, který nestudoval u velkých znalců Písma, učit správně Boží slovo, mluvit ve jménu Boha. A skandální bylo, že si dovolil zpochybnit jejich výklad Božího slova a ještě kritizovat jejich náboženský život.

Pokud nás někdo nekárá, nekritizuje, schvaluje, jak žijeme, jak jednáme, toleruje naše náboženství, nemáme s ním problémy. Jiné to je, když někdo začne zpochybňovat naše chování, kritizovat náš náboženský život. Nechceme kritiku slyšet, zavíráme srdce před napomenutím.

Nechápeme, že kritika a napomenutí je často okamžik milosti. Často stojíme na rozcestí a můžeme se vydat na cestu k novému životu. Pokaždé, když nechceme slyšet kritiku, jsme na scestí. Cesta ke spáse vede přes neustálou korekturu myšlení a jednání. Ježíš neustále vybízel k obrácení. Dnes nás vybízí skrze pastýře církve. Važme si pastýřů, kteří mají dar rozlišování duchů a odvahu nás napomínat.