29.1.2017 4. neděle v mezidobí

1 Kor 1, 26 – 31; Mt 5, 1 – 12 a

Ježíš na jednom z kopců obklopujících Galilejské jezero pronesl jednu ze svých nejdůležitějších řečí. Tato Ježíšova řeč byla nazvána Horské kázání. V centru tohoto kázaní stojí blahoslavenství. Důležité je vědět, že se těmito slovy Ježíš obrací na své učedníky. To znamená na ty, kteří se rozhodli následovat Ježíše. Dnes můžeme říci, že slova kázaní na hoře, Ježíšova blahoslavenství, se vztahují ke křesťanům. Ježíš totiž chce, aby ti, kteří se rozhodnou být křesťany, byli ve svém životě šťastni. Blahoslavený znamená šťastný.

V křesťanské literatuře nacházíme mnoho různých vysvětlení, jak tato Ježíšova slova chápat. Dietrich Bonhoeffer – protestantský teolog píše: „Důvodem blahoslavení není ani sám nedostatek, ani samo odříkání“. Ve svém kázání na hoře Ježíš popsal svou cestu životem. Řekl, jak sám žije, podle jakých hodnot jedná. Ten, kdo se rozhodl být křesťanem, zároveň se rozhodl následovat Ježíše. A v kázání na hoře nachází pravidla správného osobního jednání.

Pro křesťana je nejdůležitější hodnotou, největším bohatstvím setkání s Ježíšem, možnost být jeho učedníkem. Živé společenství s Ježíšem, přátelství se zmrtvýchvstalým Pánem je pro křesťana důležitější než hmotné statky, než každý jiný vztah s ostatními lidmi, je důležitější než cokoliv jiného v životě. Ježíšova moudrost je základní směr křesťanského myšlení a křesťanského jednání. Když se křesťan má něčeho odříkat, pak jenom z jednoho důvodu: z poslušnosti Ježíšovu slovu, aby neztratil bratrský vztah s Ježíšem.

Podívejme se pozorně na Horské kázání, na Ježíšův popis lidských postojů a jednání, které vedou člověka ke štěstí, protože ukazují na správnou životní cestu.

„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“. Nebeské království je místem setkání člověka s Bohem. Ježíš řekl, že nebeské království už je uprostřed nás. Setkat se s Bohem a s jeho pomocí můžeme už v našem pozemském životě. Cestou k tomu je chudoba v duchu. Neznamená to, že člověk nic nevlastní, ale že se umí opravdu rozdělit s potřebnými. Ježíš o tom řekl: „Kdo ti chce vzít šaty, tomu nech i plášť, a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej“. Často lidé, někdy i řeholníci, předstírají chudobu. Sami si nic nevezmou a také druhým nic nedají. Toto blahoslavenství vyzývá k odvaze skutečně pomáhat druhým. Nelpět na hmotných věcech.

„Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni“. Bůh nás potěší v našich obtížích a bolestech, když budeme opravdu vnímaví k tragédiím druhých, zvláště když se ztratili Bohu. Když Ježíš uviděl, jak se obyvatelé Jeruzaléma vzdálili Bohu, zaplakal nad ním.

„Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví“. Nejde tolik o tuto zem, neboť ona pomine, ale o novou zemi a nové nebe. Novou zemi, která nepomine, zdědíme jen tehdy, když nebudeme lpět na pozemském majetku. V listu Židům najdeme následující svědectví: „S radostí jste snesli, když jste byli oloupeni o svůj majetek, neboť jste věděli, že máte majetek lepší a trvalý“. Ježíš, když byl přivolán k vyřešení majetkových sporů, odpověděl: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím… Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek majetku, tím jeho život ještě není zajištěn“. Člověk tichý nekřičí, že mu neustále něco chybí, že má neustále málo peněz, ale děkuje Bohu za to, co má, doufá v Boží prozřetelnost, neboť ví, že v Božích očích je velmi důležitý a že se Bůh o něho vždy postará.

„Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni“. Nejde zde o naši spravedlnost, neboť žádný člověk není schopen být spravedlivým, protože každý je hříšník. Jen jeden

je spravedlivý a tím je Ježíš Kristus. Když toužím být spravedlivý, toužím po setkání s Ježíšem Kristem. Spravedlivými nás činí přítomnost Ježíše Krista v našem srdci a působení jeho milosti.

„Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“. Milosrdenství v překladu znamená: mít vnímavé srdce k bídě druhého. Člověk milosrdný nepodezřívá, neobvinuje, neodsuzuje druhého, ale dělá všechno, aby ten, který páchá zlo, což znamená, že je opravdu bídný, se setkal s Ježíšovým křížem, aby ho Ježíšova milost přivedla k obrácení. Spásu dostanu jen tehdy, když pomohu druhým k záchraně.

„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha“. Čisté srdce nikomu nezávidí, není pyšné, raduje se z úspěchů druhých. O Ježíši bylo řečeno, že nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil až k vydání svého života. Čisté srdce neumí páchat zlo, činí bližním jen dobro. Bůh je ten, který neustále činí jen dobro. Když chci Boha vidět, musím se snažit konat dobro.

„Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny“. Ten, který je pravý tvůrce pokoje, je Ježíš Kristus. On smířil svět s Bohem, On má moc smířit lidi mezi sebou, On je kníže pokoje. Tvůrcem pokoje se stávám, když lidi přivádím k Ježíši, když sám žiji odpuštěním a jiné k odpuštění přivádím, když na zakoušené zlo, křivdu odpovídám modlitbou o Boží požehnání. Ježíš, Boží syn, se na vrcholu svého utrpení modlí: Otče odpusť jim, protože nevědí, co činí.

Ježíš v každém zakoušeném pronásledování na zlo vždy odpovídal dobrem. Člověk se stává šťastným, když na zlo umí odpovídat dobrem, odpuštěním, když se za své viníky modlí.

Je možné, abychom jednali podobně jako Ježíš?

Je to možné ve spojení s Kristem Ježíšem, jak nás učí svatý Pavel. Neboť Ježíše nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení.

Blahoslavenými, to znamená šťastnými, se stáváme ve spojení se zmrtvýchvstalým Ježíšem, ne svým osobním úsilím. Pokaždé, když upřímně vyznáváme v Ježíši svého osobního Pána a Spasitele, když se rozhodujeme skutečně ho následovat, Duch svatý nám dává moc kráčet ve stopách Ježíše.