29.7.2017 sobota, 16. týden v mezidobí

Mt 13, 24 – 30

Dnešní evangelium nám vypraví, že Bůh dopustil, aby na zemi existovalo vedle dobra i zlo. Není to tak, že Bůh stvořil dobro i zlo. Evangelium jasně říká, že dobré semeno, což je dobro ve světě, zasel Bůh, ale zlo zasel a rozsévá nepřítel Boha. Služebníci hospodáře chtějí plevel vytrhat, ale hospodář nesouhlasí. Nařídil jim nechat pšenici a plevel spolu růst až do žní. Proč? Proč Bůh nechá dobro a zlo na zemi vedle sebe?

Myslím si, že je to otázka lidské svobody. Bůh ve svém Slově ukázal, co je dobré a co zlé. Člověk dostal od Boha rozum, kterým může poznávat Boží myšlenky, Boží záměry, a tak rozlišovat dobro a zlo. Ale musí chtít dát se poučit Boží moudrostí.

Bůh daroval člověku svobodu volit mezi dobrem a zlem. Takže do konce pozemského života člověk může měnit svůj životní směr, může být pšenicí nebo plevelem a naopak.

Růst Božího království v nás je realitou velmi dynamickou a vyžaduje neustálou pozornost a péči. Když se člověk jednou obrátí k Bohu, pak se musí znovu a znovu obracet. Ježíš řekl, že křesťan má neustále bdít. Nezní to pro nás povzbudivě, ale takový je život na Zemi. Jsme zde na zemi postaveni mezi dobro a zlo. Musíme se neustále rozhodovat.

Dnešní evangelní podobenství také ukazuje, že ten druhý je stále velkou neznámou. Dneska tento člověk může být zlý, ale zítra se může obrátit a být dobrý, nebo naopak. Je mým rozhodnutím, zda dnes budu pšenicí nebo plevelem.

Myslím si, že nás dnešní evangelium upozorňuje na nepředvídatelnost lidských rozhodnutí, že si člověk nemůže být jistý sám sebou nebo druhým. Jisté je jenom Boží milosrdenství, které chce spásu pro každého člověka. Takže mohu a měl bych pevně věřit v Boží nevýslovnou dobrotu, která dělá všechno, aby mě a také toho druhého zachránila. Proto neodsuzuji nikoho a modlím se za spásu sebe i každého člověka.