30.3.2017 čtvrtek 3. postního týdne

Ex 32, 7 – 14; Jan 7, 1 – 2. 10. 25 – 30

Dnešní evangelium nám přináší odpověď na otázku: kdo je Ježíš? Vysvětluje, že tento Ježíš z Nazareta je opravdu Boží Syn a Spasitel člověka.

Když soud musí prokázat pravdu, potřebuje svědky, kteří tuto pravdu potvrdí. Soud potřebuje alespoň dva svědky, jejichž výpovědi potvrdí věrohodnost. Stejné to bylo v době Ježíšově, pravda byla zjištěna na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

Ježíšovo hlásání evangelia ukazovalo především, že On je tím předpovězeným, Bohem slíbeným, Mesiášem. A na potvrzení důvěryhodnosti toho, co o sobě říká, rovněž přivolává svědky. Prvním svědkem, který potvrzuje jeho důvěryhodnost je Jan Křtitel: „Vy jste poslali k Janovi a on vydal svědectví pravdě“. Jan Křtitel je pro Ježíše tím nejslabším svědkem, ale přesto je svědkem: „Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale toto říkám, abyste byli spaseni“. A pak Ježíš říká, že má svědectví větší než je Janovo. Tím prvním ze dvou svědectví, která jsou nejdůležitější, jsou skutky, které Otec nebeský dal Ježíšovi, aby je vykonal.

Ježíš vykonal mnoho zázraků, jejichž velikost překonala všechny předchozí zázraky, vykonané skrze proroky. Můžeme si vzpomenout především na vzkříšení Lazara, uzdravení člověka, který se narodil slepý, vysvobození posedlého s Gerazy, rozmnožení chlebů.

Proroci, jako Mojžíš, Eliáš, Elizeus a další, dělali v Božím jménu velké zázraky, ale Ježíšovy zázraky převyšují jejich velikost, a tak Ježíš kráčí po stejné cestě, po které kráčeli proroci ve své věrnosti Bohu a v konání Božích skutků. Jestliže Ježíš udělal větší věci, než proroci v podobných situacích, znamená to, že Bůh je na jeho straně a že to, co říká o sobě, je pravda.

Druhým z těch nejdůležitějších svědků je Boží slovo, Bible. Ježíš říká: „A právě Písma svědčí o mně“. Ve Starém zákoně najdeme stovky různých zpráv, kterými byly oznámeny různé detaily a události z Ježíšova života. V dějinách světa není druhý takový člověk, jehož život by byl předpovězen před stovkami let s takovou přesností a s takovými detaily.

Dnes můžeme přidat ještě dalšího svědka, kterým jsou mučedníci a světci církve během minulých dvou tisíciletí. Máme neuvěřitelný počet svědectví tisíců lidí, kteří žili pro Ježíše a dobrovolně dali svůj život za víru v Ježíše Krista, který pro ně byl Pánem a Spasitelem.

Takže stojíme před tímto obrovským svědectvím, které jednoznačně potvrzuje důvěryhodnost osoby Ježíše z Nazareta, že On je skutečně Bohem slíbený Mesiáš, který má moc dát nám nový věčný život. Ve skutečnosti člověk nemá žádný argument, který by použil, aby mohl říci, že Ježíš není Mesiáš.

V prvním čtení jsme slyšeli o Božím hněvu na vyvolený národ, který si udělal modlu – býčka se zlata, o kterém začal říkat: to je náš Bůh, který nás vyvedl z egyptské země. Tato pomýlená událost uzavřela židovskému národu cestu k další Boží pomoci. Obrácení se k modle je současně odvrácením se od Boha. Idol člověku nepomůže. Bůh takzvaně vzplane hněvem, když se člověk od něj vzdaluje a kráčí ke zlu. Hněv Boží je výrazem velkého zármutku v Božím srdci, že už nemůže člověku pomoci.

Dnes se setkáváme s Boží pomocí v Kristu Ježíši. Když vyznávám víru v Ježíše, že On je můj Pán a Spasitel, zároveň otevírám svůj život každé Boží milosti. Proto je tak velmi důležité, abych byl úplně přesvědčen, že Ježíš Nazaretský je Bohem slíbený Mesiáš.