30.4.2017 3.neděle velikonoční

Lk 24, 13 – 35

Dnešní evangelium nám znovu přináší svědectví o vzkříšení Ježíše. Dva učedníci se na cestě do Emauz setkali se zmrtvýchvstalým Ježíšem. Dlouhou dobu šli s ním, mluvili s ním a nebyli schopni ho poznat, a přece Ježíš pro ně nebyl žádný cizinec, někdo neznámý.

Tento příběh ukazuje mimo jiné to, že zmrtvýchvstání mění člověka a vyžaduje nový způsob pohledu. Zmrtvýchvstání není rekonstrukce, ale něco zcela nového. Svatý Pavel o vzkříšení říká: „Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé“.

Pravda o zmrtvýchvstání je neobvyklá, dokonce můžeme říci, že je až nepravděpodobná. Je velmi obtížné ji pochopit, přesahuje naše chápání. Ale je to také pravda, vůči které nemůžeme být lhostejní. Pravdu o zmrtvýchvstání však můžeme stále hlouběji poznávat. Ona odhaluje své hlubiny tomu, kdo se odváží zkoumat toto tajemství.

Dva učedníci, jdoucí do Emauz, ukazují především důležitost opravdového zájmu o vše, co o Ježíši bylo řečeno. Evangelista Lukáš říká, že oba učedníci „spolu hovořili o tom všem, co se stalo“.

Hovoříme a diskutujeme s ostatními o všem, co církev nabízí pro růst naší víry? Zapojujeme se do plodných diskusí o tajemství naší víry? Bohužel, velmi často se přidáváme především k diskuzím, které církev a tajemství víry kompromitují. S velkým zájmem čteme knihy a koukáme na filmy, které víru i církev zpochybňují nebo ostouzejí.

Při mši svaté odříkáme vyznání víry, v co věříme, ale chápeme vůbec, co všechno to znamená? Rozumíme tomuto textu? Vynakládáme potřebné úsilí, abychom porozuměli těmto pravdám?

Živá víra vyvolává otázky. Ptá se na podstatu předložených tajemství, hledá přesvědčivé odpovědi. Na začátku naší cesty víry stojí katecheze o tom, co nacházíme v evangeliích, o všem, co církev učí. Dalším krokem je prohlubování znalostí Božího slova skrze pravidelné čtení Bible a společné rozjímání nad ní, jak to dělali učedníci, jdoucí do Emauz. Svatý Jeroným řekl: Ten, kdo nezná Písmo, nezná Krista.

To, co těmto dvěma učedníkům postupně otevíralo mysl k pochopení všeho, co se stalo s Ježíšem, co znamená zmrtvýchvstání, bylo rozjímání svatých textů. Evangelista Lukáš píše, že tento cizinec začal od Mojžíše a pak probral všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. A nakonec Lukáš zhodnotil rozhovor těchto dvou učedníků, kteří šli se vzkříšeným Ježíšem: „Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“ V Písmu máme také podobenství „O boháčovi a Lazarovi“. Na prosbu boháče, aby Lazar varoval jeho rodinu před záhubou, Abraham odpovídá: Pravda o vzkříšení a věčném životě je v Bibli.

Čtení Písma odstraňuje naše pochybnosti, objasňuje pravdu o zmrtvýchvstání. A to, co nám otevírá oči, abychom uviděli zmrtvýchvstalého Pána, je svátost eucharistie. Lukáš říká, že se učedníkům otevřely oči, když Ježíš lámal chléb a rozdával – tento obraz mluví o eucharistii. Když první křesťané mluvili o mši svaté, používali slova „lámání chleba“.

Plná a angažována účast na mši svaté je základní cestou k naší účasti na zmrtvýchvstání, kde se nám zmrtvýchvstání odhaluje jako skutečnost, ne jako idea. O tom byla řeč také minulou neděli, kdy jsme slyšeli o nevěřícím Tomášovi. Jeho nepřítomnost na prvním setkání církve způsobila, že neuviděl vzkříšeného Ježíše, a proto měl ještě větší pochybnosti. Teprve o týden později, když byl přítomen v

horní místnosti, kde se znovu zjevil zmrtvýchvstalý Pán, všechny jeho pohybnosti najednou zmizely, dostal odpověď na všechny své otázky. Jeho srdce získalo jistotu a jeho život jasný směr.

Pochopení Písma není snadná věc, ale mnohem těžší je pochopení tajemství eucharistie. Ale když se začínáme poctivě zabývat pochopením těchto tajemství, to znamená, když se snažíme číst pravidelně Bibli a aktivně prožíváme mši svatou, pravda o vzkříšení se nám stává stále více jasná a srozumitelná. Zde se naše oči otevírají a vidí vzkříšeného Ježíše a v něm samozřejmě také vlastní vzkříšení.

Plodem vidění vzkříšeného Ježíše a víry ve zmrtvýchvstání je nová síla, kterou člověk dostává, aby mohl vítězně čelit všem svým životním problémům. To ukazuje obraz návratu dvou učedníků do Jeruzaléma. Když odcházeli z Jeruzaléma, šli cestou dolů, ale byli velmi unaveni. Avšak když se večer vraceli po setkání ze Zmrtvýchvstalým, běželi a byli plni radosti.

Setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem dává člověku křídla a sílu přijmout a řešit každý problém. V síle zmrtvýchvstání se dokážeme vyrovnat s každým utrpením v pokoji srdce, také s úsměvem na tváři. Skutečné setkání z událostí Ježíšova zmrtvýchvstání nám předává nepochopitelnou sílu k odstraňování každého zla, které na nás útočí. Člověk začíná vidět svůj život ve zcela nové perspektivě, kde smrt a zlo už není tak strašné, protože vidí vítěznou moc života a především Boží lásku.