30.7.2016 sobota 17.týdne v mezidobí

Mt 14, 1 – 12

Po sérii podobenství, ve kterých Ježíš vysvětloval principy Božího království, pravdu o Boží blízkosti člověku, popisuje evangelista Matouš popravu Jana Křtitele.

Myslím si, že tento příběh stětí Jana Křtitele přináší zajímavou odpověď na otázku, proč lidé nechtějí přijmout pravdu o Božím království, nechtějí se podřídit vládě Boha.

Na jedné straně nám Ježíš nabízí Boží ochranu, možnost svěřit se zcela do Boží péče. Ale na druhé straně je náš hříšný život, který se nám líbí. Nechceme změnit své smýšlení, nechceme se vzdát hříchu.

Jan Křtitel byl ten, kdo nekompromisně vyčítal lidem jejich hříchy. Nebál se také panovníkovi říci, že hřeší.

Žít v realitě Božího království vyžaduje jasné rozhodnutí následovat Boží moudrost, souhlasit s Boží vůlí ve svém životě. A z toho plyne nutnost přestat hřešit, změnit směr. Ježíš v podobenstvích o Božím království neustále upozorňoval na důležitost dobrého křesťanského života. Na konci bude zúčtování, které jednoznačně rozhodne o spáse nebo o zatracení.

Od prvotního hříchu máme sklon více podlehnout pokušení a hřešit, než naslouchat Bohu a jít cestou poslušnosti, která vede k věčnému životu. A pak se různým způsobem snažíme umlčet hlas, který nás nabádá a volá k obrácení.

Příběh Heroda ukazuje, jak snadno nacházíme způsob, jak se zbavit bolestných výčitek svědomí, abychom se nemuseli vzdát hříšného života.

Skutečné setkání s Bohem však vyžaduje obrácení, odchod od hříchu. Pole zaseté dobrým zrnem může být rychle zapleveleno. Mohu být špatnou rybou v síti, která bude vyhozena.

Prosme o Boží milosrdenství, abychom patřili k čtvrtině těch, v jejichž srdcích Boží slovo přináší dobrou úrodu.