30.7.2017, 17.neděle v mezidobí

Řím 8, 28 – 30; Mt, 13, 44 – 52

Dnešní evangelium opět vypráví o nebeském království. Často si myslíme, že nás nebeské království nemusí moc zajímat. Proč se zatěžovat Bohem a Jeho zákony, když náš život má dost různých obtíží a problémů? Proč bychom si přidávali další těžkosti a omezení?

Když myslíme a mluvíme tímto způsobem, nechápeme, co nebeské království je, co znamená Boží přítomnost v našich životech. S velkými obtížemi chápeme, že Bůh nás neomezuje, naopak, že jenom v něm a s ním získáváme opravdovou svobodu, která nás učiní šťastnými. Boží přítomnost v našem životě je něco velmi mimořádného, cenného. Je to to jediné, co náš život opravdu naplní a učiní nás v plném slova smyslu šťastnými a úspěšnými.

Ježíš říká, že nebeské království je jako poklad ukrytý v poli, který našel nějaký člověk. Šel a prodal všechno, co měl, aby mohl koupit to pole s ukrytým pokladem. Nebo nebeské království je jako vzácná perla, kterou našel nějaký kupec. Prodal všechno, co měl, aby si ji koupil.

V těchto podobenstvích Ježíš říká, že Boží království, že Boží přítomnost v lidském životě, je něco velmi výjimečného, co svou hodnotou přesahuje všechno ostatní. Je to největší dobro, které člověk může najít a získat, které může vlastnit.

Ačkoliv Bůh je Bohem skrytým, nechá se zároveň člověkem najít.

Poklad byl ukrytý v poli, drahocenná perla byla ztracená mezi jinými, méně vzácnými, ale bylo třeba ji najít a koupit. Ježíš ve svých podobenstvích neustále opakuje, že musíme hledat.

Abychom se skutečně stali křesťany – katolíky, je nutné něco ve svém životě objevit, není to něco, co přichází automaticky při křtu a při prvním svátém přijímání.

Abychom se opravdu stali uvědomělými křesťany, potřebujeme mít odvahu a odhodlání stále se rozhodovat pro to, co je ryzí. Jedná se o neustálé úsilí překonávat své vlastní sobectví. Jde o schopnost volit stále větší dobro.

Ten, kdo našel poklad v poli, ten, kdo objevil cennou perlu, aby si mohl tento poklad a tuto perlu vzít, musel prodat všechno ostatní. Je to pro nás velmi obtížné. Neumíme se tak snadno zbavit toho, na co jsme si zvykli, co považujeme za dobré. Ale jde o volbu toho nejlepšího, toho nejvzácnějšího. Obchodník musel prodat své méně vzácné perly, aby mohl získat tu nejvzácnější.

Mnohé naše postoje i naše jednání není úplně špatné, ale může být lepší. Naše láska může růst, naše odpuštění může jít dál, naše služba druhému může být obětavější. Můžeme být ještě dokonalejšími a angažovanějšími lidmi pro Boží království. Naše důvěrná odevzdanost Ježíši může dále růst.

V dalším podobenství z dnešního evangelia Ježíš říká, že nebeské království, že Boží přítomnost v našem životě, je podobná síti hozené do moře a sbírající všechny druhy ryb. Rybáři si z nich vybrali dobré, a vyhodili špatné. Síť chytí ryby, z nichž některé jsou dobré a některé špatné.

Mnoho lidí se rozhodlo pro Boha a život podle jeho přikázání, ale časem jejich angažovanost klesla. Slovem z dnešního evangelia můžeme říci, že ryba přestává být dobrá. Křesťan přestává být křesťanem. Navenek vypadá jako křesťan, protože chodí do kostela, přijímá svátosti, tak zvaně se modlí, ale nestává se tím lepší, dokonalejší a neprohlubuje se v lásce.

Nebeské království je Boží přítomnost v nás a je to přítomnost a prohlubování dobra. Nebeské království je to dobro. Tam, kde je pravé dobro, tam je také nebeské království. To znamená Boží přítomnost.

Když se rozhodují pro Boží přítomnost ve svém životě, zároveň chci být dobrým člověkem.

Ať každá naše modlitba, účast na eucharistii, je upřímným voláním o Boží přítomnost v našich životech, ustavičnou prosbou: Přijď, Pane Ježíši, veď nás k dobru a spolupracuj s námi ve všem, co dobro působí.

Svatý Pavel ve svém listu Římanům píše: Víme, že Bůh těm, kteří ho milují, napomáhá k dobru. Potřebujeme vědomě a s důvěrou neustále opakovat v modlitbě Otčenáš: Přijď království tvé!