31.7.2016 18.neděle v mezidobí

Kaz 1,2; 2, 21 – 23; Kol 3, 1 – 5. 9 -11; Lk 12, 13 – 21

Náš život na zemi je stále něčím ohrožen. Hledáme zdroje, příležitosti, které nám pomohou bránit a i ubránit se před vznikajícím ohrožením. Ohrožují nás různé nemoci, mnoho lidí prožívá existenční nejistotu, zažíváme agresivitu od druhých. Naše jistoty jsou neustále v ohrožení. Potřebujeme a bytostně toužíme po bezpečí. Velmi rychle zjistíme, že naše osobní schopnosti a možnosti jsou omezené a že ani to, co nabízí druzí, nestačí.

Svět, ve kterém žijeme, nám stále podsouvá, že když budeme mít peníze, budeme si moci koupit všechno, co potřebujeme. Namlouváme si, že peníze jsou tím, co pocit bezpečí do budoucna zajistí. Takže usilujeme o získání co nejvíce peněz.

Začátek dnešního evangelia hovoří o tomto směru lidského myšlení: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví!“ Myslíme si: Když budu mít trochu víc peněz, budu ve větším bezpečí, pocítím klid, protože jsem dostal další prostředky, abych si pomohl.

Ježíš se touto žádostí odmítá zabývat, tento problém odmítá řešit. Možná nás Ježíšova reakce překvapila. Ježíš přišel vykořenit naše myšlení, které v penězích a v hmotných statcích hledá bezpečí. Ježíš tímto podobenstvím ukazuje nesmyslnost tohoto lidského myšlení. Objasňuje, že si člověk za peníze ani zdraví ani život nekoupí. Na prvním místě člověk musí mít živý vztah k Bohu. Bůh je jediný zdroj zdraví, bezpečí a dárce pravého štěstí člověka. Bůh je jediným Pánem života a smrti.

Je iluzí, vidět svůj prospěch v bohatství, štěstí dosahovat penězi, protože ještě této noci mohu být okraden, nebo, což je ještě horší, tuto noc mohu zemřít. Ježíš varuje: „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?“

V prvním čtení starozákonní mudrc sdílí své myšlenky, své zkušenosti a říká: „Marnost nad marnost, všechno je marnost“. Myslím si, že jsme velmi vzdáleni od takového pohledu na všechno, co nám přináší pozemský život.

V evangeliu najdeme i jiná Ježíšova slova, která vysvětlují, že člověk ve svém životě volí mezi dvěma cestami. Po jedné cestě jdeme s vírou a důvěrou v Boží péči, po druhé cestě kráčejí lidé důvěřující mamonu, to je penězům a hmotným statkům. Jedna cesta vede k Bohu, druhá skrze mamon, to je peníze a hmotné statky, vede k věčné záhubě. Kromě toho se jedná o cesty, které jdou každá opačným směrem. Vybrat si můžeme jen jeden směr.

Nejbližší jsou nám samozřejmě peníze. Křesťanství je místem, kde bychom se měli učit hledat své bezpečí v Bohu. Porozumět, že skutečnou podporu a zdroj svého štěstí najdeme v Boží milosti. Když se rozhodneme otevřít se Bohu, Bůh nás bezpečně povede životem ke šťastné věčnosti. O tom mluví svatý Pavel v dnešním druhém čtení.

Volíme si svobodně cestu a hodnoty, na nichž stavíme svou budoucnost. Jedna cesta vede vzhůru, druha zůstává dole. Pavel povzbuzuje: „usilujte o to, co je nahoře, kde je Kristus po Boží pravici“. A doporučuje: „Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost“. Obtížnější je jít nahoru, snadno jdeme dolů.

Jako křesťané máme vůči sobě základní úkol, pomáhat si navzájem na cestě k Ježíši Kristu. On již sedí po Boží pravici a čeká na každého z nás. Naše spojení s Kristem začalo přijetím svátosti křtu. Upevňujme se navzájem ve víře, že náš život je s Kristem skrytý v Bohu, a že za nějaký čas, spolu s ním, budeme žít ve slávě.

Svátost křtu nás spojila se spasitelnou smrtí Ježíše a zároveň nás uvedla na cestu, která směřuje nahoru, k setkání s Bohem skrze naše zmrtvýchvstání. Tato cesta nahoru vede přes opuštění všeho pozemského, co je nám tak blízké a známé, s čím se tak těžko a neradi loučíme. Každý krok nahoru je zároveň opouštěním hodnot tohoto světa. Zavrhuji podporu a bezpečí, dříve hledané v materiálních statcích a v penězích.

Je jisté, že na této cestě nahoru je nejdůležitější, abychom si navzájem nelhali předstíranou zbožností, náboženskými praktikami, ale abychom měli odvahu napomínat se navzájem a pomáhat si v modlitbě vzdávat se věcí tohoto světa, zříkat se hodnot, kterými žije tento svět.

Svátost křtu je začátkem dalších neustálých voleb Boha skrze vyznání víry, že Ježíš je můj osobní Pán a Spasitel. Toto vyznání mě vede k odmítání všeho, co je proti Bohu, co Boha v mém životě snižuje.