5.11.2017, 31.neděle v mezidobí

1 Sol 2, 7 b – 9. 13; Mt 23, 1 – 12

Náboženské instituce potřebují své úředníky, jejichž úkolem je zprostředkovat konání náboženských obřadů. Vždy někdo převezme roli kněze, aby zprostředkoval setkání s Bohem nebo s nějakým božstvem. Ti, kteří plní kněžský úkol, přebírají významnější postavení. A z toho následně nabývají různé osobní výhody. Je tomu tak ve všech náboženstvích, podobně i v naší církvi. Máme úřad biskupa nebo kněze. Lidé, kteří zastávají toto postavení, je velmi často využívají ve svůj prospěch. Působí to často pohoršení. Někteří lidé proto odcházejí z církve.

Ježíš také viděl pokrytecké a chytrácké chování kněží a náboženských funkcionářů starozákonního kultu. Neopomenul jim to vyčítat. V Bohu není rozpor mezi slovem a jednáním. Boží slovo a čin jsou ve vzájemném souladu. Tak by tomu mělo být i v životě a působení jeho reprezentantů. Ježíšova odpověď na pokrytectví, na zneužití náboženského postavení, je jednoznačné odsouzení tohoto zla. Ježíš si uvědomuje zabydlenost egoismu v našich životech a velký problém, jak najít poctivé hlasatele svého evangelia, proto říká: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte“.

Při kněžském svěcení, zaznívá velmi důležité slovo: Z lidu vzatý a pro lid určený. Kněz nebo biskup je ze stejné hlíny, jako ostatní lidé. Jako každý jiný člověk má problém se spravedlností, morálkou a sobectvím. Přijal úkol hlásat evangelium – Boží slovo, Boží vůli, což se snaží dělat. Studoval teologii, aby poznal Boží pravidla správného lidského života, a snaží se je předávat dál. Většina kněží je v hlásání Boží vůle horlivá, ale podobně jako většina posluchačů si neuvědomuje, že to Boží slovo má konkrétně naplnit ve svém životě a naslouchat, co jim osobně říká Bůh.

Slovo, které kněží hlásají, je Božím slovem, ne jejich. Někdy se stává, že svými nároky zvýší přísnost Božího nařízení, ale vždy jde o to, ukázat co nejlépe Boží vůli.

Všichni lidé mají podstatný problém naslouchat Bohu. Nepřejeme si a nemáme to rádi, když někdo řídí náš život. Nedovolujeme to ani Bohu. Proto hledáme každé možné ospravedlnění, abychom se vyhnuli nutnosti poslouchat.

Ježíš v dnešním evangeliu říká: Jejich jednání nenapodobujte, ale poslouchejte, co vás učí. Nemůžeme hledat své ospravedlnění ve špatném jednání kněze. Hříšnost kněze není ospravedlněním mojí hříšnosti. Neboť pokud nedosáhnu své míry svatosti, nedojdu své spásy. Nejsme vyzýváni následovat nějakého kněze, ale samotného Ježíše. A když kněz pravdivě ukazuje Ježíše, dobře vysvětluje cestu následování, máme být vděční, že tyto informace máme. Nejdůležitější je, aby nám kněz hlásal pravdu o Ježíši. Je velmi užitečné, když učení podpírá a potvrzuje osobním svědectvím. Nemravnost kněze nebo jeho namyšlenost by nám neměla na cestě ke spáse škodit, když nám opravdu záleží na setkání s Bohem. To, co nám může vzít spásu a věčnost v Bohu, je falešné učení, kdy kněz překrucuje nebo zkreslí pravdu o Ježíši Kristu, jediném Spasiteli člověka.

Jsme dnes svědky velikých sexuálních skandálů u představených v církvi, které přinesly obrovské pohoršení ve světě. Velké množství křesťanů odešlo z církve. Církev byla zbavena svého významu, znehodnocena. Zeptejme se, co dobrého křesťané získali pohoršováním se nad hříchy kněží? Co dobrého jim přinesl odchod z církve? Přiblížilo je to k Bohu a ke spáse? Pohoršili jsme se nad hříchem, ale tímto jsme se také vzdálili od Boha a od jeho milostí. Nechci ospravedlňovat spáchaný hřích a zametat ho pod koberec. Chci hledat správný postoj, který bychom měli jako křesťané k tomuto hříchu zaujmout. Ježíš doporučuje: „Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte“.

Ježíš potřebuje nové zástupy svých následovníků. Čím více bude křesťanů, kteří věrně žijí podle Ježíšova evangelia, tím méně bude skandálů a pohoršení. Když bude více svatých rodin, bude více svatých kněžských povolání. Jaký je lid, takoví jsou kněží. Neseme za sebe navzájem odpovědnost.

V druhém čtení svatý Pavel sdílí svou zkušenost: „Když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky“.

Boží slovo hlásané v církvi a poslušně přijímané jako Boží slovo způsobuje, že se v nás rodí a dospívá svatý život, který je zárukou věčnosti v Bohu.