8.10.2017, 27.neděle v mezidobí

Flp 4, 6 – 9; Mt 21, 33 – 43

Dnešní evangelium nám přináší podobenství o vinici pronajaté vinařům. Toto podobenství je obrazem, který nám ukazuje, jak s námi Bůh zachází. Majitel založil vinici, nachystal vše potřebné pro správné fungování a poté ji pronajal. Ti, kteří ji obdělávali, nemuseli nic budovat, mohli ji jen využívat. Také, pokud jde o záležitosti Božího království, vše je již Bohem připraveno.

Do reality Božího království, tedy do Boží přítomnosti, tj. do církve, ke které patříme, jsme byli zdarma uvedeni svátostí křtu. Získání Boží milosti nás nic nestojí. Spása je darem, který Bůh dává zdarma. My jsme nemuseli jít na kříž, Ježíš šel za nás. Přístup k Boží milosti máme stále zdarma.

O majiteli vinice evangelium říká, že svou vinici pronajal vinařům a vydal se na cesty. Svůj podnik úplně svěřil nájemcům. Také nám Bůh úplně svěřil svou společnost, církev. Řízení církve je v našich rukou. Bůh ve své společnosti nechal velký kapitál. Můžeme ho použít správně, nebo ho promarnit. Boží podnik je v našich rukou.

Často si stěžujeme na církev, že je špatná, že se v ní dějí zlé věci a přičítáme to Bohu. Ale celá tato mizérie, bída, se kterou se setkáváme, není Boží věcí, ale záležitostí našeho špatného řízení této společnosti. Není to Bůh, který si zvolil tyto manažery, ředitele, ale zvolili jsme si je sami. Když se ukazují jako nekompetentní, můžeme se zlobit sami na sebe. Namísto stížností na kněze, že nejsou dobří, je třeba se nejprve zeptat sám sebe, proč jsem se nerozhodl být knězem nebo řeholníkem, abych to udělal lépe. Kromě toho se nebavíme s knězem, jehož působení se nám nelíbí. Zlé věci se dějí, ale farníci nechtějí nic vidět; vážná pochybení jsou promlčena, ale za zády se pomlouvá. A tak tato společnost (církev) díky našemu selhání, tím, že se nezajímáme o její záležitosti, začíná krachovat.

Podobenství dnešního evangelia dále říká, že v určitém okamžiku majitel vinice chce vyúčtovat0 svůj zisk. A když ho nedostane, chce pronajmout svůj majetek jiným.

Pohoršuje nás, když od nás Bůh žádá život podle jeho přikázání. Ziskem Boha v této společnosti, v církvi, je život jeho členů podle evangelia v následování Ježíše Krista.

Copak je špatné profitovat ze své práce? Když budu více člověkem, ublíží mi to? Mám nějaký prospěch z toho, když se společnost, ve které pracuji, rozpadá? Co dobrého získám, když se nezapojím do života církve?

Je to jako při úpadku podniku, kdy se člověk ocitne na dlažbě bez naděje na dobrou práci a tím na důstojný život. Až tehdy se probudíme ze své podivné letargie, ale tehdy je zpravidla příliš pozdě.

Dnes v mnoha částech světa církev prožívá velmi vážnou krizi, protože společnost nevyrábí výrobek očekávaný majitelem. Naše společnost, církev, má svého dědice a tím je Ježíš Kristus. Pro většinu katolíků je velmi nepohodlnou osobou, protože žádá poslušnost, kvalitní práci, a to my nechceme. Slova z dnešního evangelia: „To je dědic. Pojďme, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!“ – ukazují na způsob, jak myslí moderní katolíci. Chceme církev řídit sami, sami chceme rozhodovat, co je pro náš život důležité a správné: například otázky sexuální svobody, antikoncepce, celibátu, rodiny a manželství nebo slavení neděle atd.

Bůh nepochybně není mstivý, aby zlosyny krutě zahubil, ale pravdou je, že „svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek… Boží království vám bude odňato a dáno národu, který ponese jeho ovoce.“

Možná se někdy divíš, že v tvém životě jakoby Bůh není. Zeptej se upřímně sám sebe, zda se skutečně ztotožňuješ s touto společností, s církví, abys vyráběl správný produkt, to znamená, etické skutky, spravedlnost vůči druhému, odpuštění svým viníkům, laskavost k bližním?

Myslím si, že Bůh nepotřebuje šmejdy (nekvalitní věci). Šmejdy prostě odmítá. Každý potřebuje dobrý produkt. Nikdo nechce špatné věci, když je možné vytvořit nebo koupit dobré.

Části světa, které byly kolébkou křesťanství, jsou dnes muslimské, toto se může stát i s námi.

Nakonec mohu citovat slova svatého Pavla: „Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály“.