Pouť k P.Marii Svatotomské a triduum 12.8. – 15.8.2017 (foto)

Tábor skautů z 91. oddílu neděle 16.7.2017

Tak jako minulou neděli i tento týden se otec Jan vydal za skauty na jejich tábor. Tentokrát ale navštívil chlapce z 91.skautského oddílu, kteří tráví prázdniny ve Valdíkově. Zde jim také sloužil mši svatou a pro všechny to bylo velké povzbuzení.

Milí skauti, přejeme vám hezký zbytek pobytu na táboře a těšíme se na vás.

(FOTO)

Tábor skautek z 26.oddílu

     Naše skautky z 26.dívčího oddílu tráví v současnosti prázdniny na táboře ve Studenci. V neděli 9.7. je přijel navštívit o.Jan, který zde sloužil mši svatou.
Po mši svaté byl čas i na posezení a popovídání si o všem možném, co děvčata zajímalo ohledně víry.
Přejeme našim skautkám krásně a dobře prožitý prázdninový čas.

FOTO

4.6.2017 o.Jan – výročí 30 let kněžství

Dne 4.6.2017 při mši svaté s námi oslavil náš otec Jan Emil Biernat 30.výročí svého kněžství.

Milý otče, děkujeme Vám za vaši neúnavnou a láskyplnou péči o nás farníky, za Vaše modlitby a za vše, co pro naši farnost děláte. Do dalších let Vám přejeme hojnost Božích milostí a darů Ducha svatého.

Ještě jedna vzpomínka na cyklopouť 1.5.2017 (foto)

Májová cyklopouť (zápisky jedné z účastnic)

Když se první květnový den konečně ukázalo sluníčko na azurovém nebi, zdálo se počasí na naši cyklopouť naprosto ideální. Až venku jsme pocítili silný vítr, ale ani ten nás nezastavil a z našich domovů jsme jeli tentokrát na kolech a koleběžce rovnou do baziliky, kde jsme pouť zahájili mší svatou. Dokonce se přidali i „nepoutníci“ a popřáli nám krásný výlet.
Po mši svaté jsme se sešli na nádvoří, provedli nutnou údržbu a také symbolické „pomazání olejem“, tedy olejem na řetězy ve spreji a ve slavnostním nástupu naše kola Otec Angelo požehnal. Mohli jsme tedy konečně šlápnout do pedálů a vyrazit podél řeky Svratky až do lesů Veverských. Cestou k přehradě jsme nabrali ještě ospalce z Komína a na hrázi se sešli ve finální podobě těch, co se pohybují pomocí kol.
Zástupy turistů a dalších kolegů cyklistů byly docela velké. Sluníčko dělá s lidmi divy! Doufali jsme, že za Sokolským koupalištěm davů ubude, ale bylo tomu spíše naopak. Pod skalním výstupem se vytvořila docela slušná fronta a čekal nás velmi úzký úsek po skalách, kde jeden špatný krok znamená žbluňk!!! Výstup byl pro některé cyklisty docela náročný, a tak docházelo k výpomoci, aby fronta nestála. Odměnou nám byly krásné trsy barevných jarních květů na skalách, a hned se nám chtěla recitovat báseň … Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil … I ve chvílích fyzického vypětí se dá prožít trocha poetiky.
Když jsme konečně dosáhli lávky pod hradem Veveří, zavzpomínali jsme na P. Jana Budila, který je na této lávce také zvěčněn.
Davy se hrnuly ku hradu a dostat se k němu bylo stále těžší. Další tlačení kol do pořádného kopce a pak ještě podél hradeb … naštěstí vede od Bítýšky ku hradu prastará alej a po té už to šlo ke kostelíčku jako po másle.
Sice se nám letos nepoštěstilo dostat se přímo dovnitř, ale zelený trávník a příjemný stín starých lip nám poskytli krásné místo k odpočinku. Dorazili i poutníci, kteří to vzali po vlnách a všichni se s chutí pustili do jídla.
Po potravě fyzické nastal čas i na tu duchovní a po té, co nám O. Angelo vysvětlil, proč, je Máj Mariánským měsícem, o to krásnější byla chvíle modlitby Radostného růžence u bělostné zdi starodávného kostelíčku mezi rozkvetlými pampeliškami. Sluníčko také plnilo své poslání a chvílemi pálilo, až moc, ale po tak dlouhé zimě jsme si to rádi užívali.
Bylo na čase se vydat zpátky. Většinová pánská část ale naznala, že to bude stylovější vzít přes Pohádku Máje, tedy lesy kolem Ostrovačic, hezky po lesní cestě až na Ríšovu studánku. Co nás čeká, to jsme opravdu netušili. Že to bude do kopce, to nám bylo jasné, ale až tak? To ta cesta na hrad byla procházka růžovým sadem!!!
Hned za hájovnou se kamenitá cesta prudce zvedla a nastala asi hodinová útrapa v podobě tlačení kol do šíleného kopce. Sice O. Angelo stále s úsměvem na tváři povídal něco o podobnosti s Alpami, my jsme každou chvíli zakládali výškový tábor a kladli si otázku, kdy to asi skončí. Písčité lesní cestičky vymleté jarními vodami nebyly pro kola zrovna ideálním terénem, a když už se zdálo, že horizont je před námi, za chvilku se cesta opět zvedala … O Angelo se nás snažil povzbuzovat tvrzením, že za chvíli už bude konec, ale nějak to stále nepřicházelo. Ale měl pravdu, jakmile se před námi objevila lesní asfaltka, hodně se nám ulevilo. Ríšova Studánka nás náramně osvěžila a od ní nás čekala jízda za odměnu. Několik kilometrů po hladké silničce stále z kopce až na Rakovec. Takže to, co jsme hodinu tlačili, za 10 minut jsme sjeli dolů a propocené trikoty nás pěkně chladily.
Probíjet se davy lidí na Prvního Máje na přehradě je už brněnský kolorit, ale využili jsme poslední společné chvilky a na závěr si dali pořádnou porci poctivé točené zmrzliny
Byla to náročná, ale krásná pouť a děkujeme Panně Marii za ochranu a počasí, kterým nás obdařila, a také O. Angelovi, že nás nenechal lenošit a mohli jsme tento den prožít při krásném společném putování.