Farní putování do Třešti 28.1.2017

IMG_6151

 

Putování za třešťskými betlémy

(ze zápisků jedné z účastnic)

Jak si nejlépe užít putování po věhlasných betlémech Třešťských?

Návod je jednoduchý: vybrat si tu nejstudenější lednovou sobotu, obléci se do nejteplejšího oblečení, naplnit termosky horkým čajem a vyrazit. Nám se to náramně vydařilo.

Ranní teplota v Brně při odjezdu na naši první letošní společnou pouť ukazovala pouhých šest stupňů pod nulou. Všude kolem sníh a v autobuse ještě lehce zima. Ta se však cestou přeměnila v příjemné teplo, při kterém probíhala teoretická výuka znalostí o lidových betlémech. Jejich zhlédnutí nabízí každý rok městečko Třešť v srdci Vysočiny – „Moravské Sibiře“.

Třešť nás ukázkově přivítala společně s P. Tomášem Cahou, našim rodilým farníkem, toho času zdejším farářem v kostele sv. Martina. Mrazivý větřík a drobný padající sníh byli téměř idylickou kulisou pro naši nevšední zimní pouť. Abychom se trochu zaklimatizovali, přemístili jsme se z vyhřátého autobusu rovnou do kostela sv. Kateřiny Sienské, abychom zde naši pouť zahájili mší svatou. Soudě dle nezamrzlých kropenek, se v kostele držela teplota stále nad nulou, ovšem rozdíl oproti venku nebyl příliš znát. P. Tomáš nám však zatopil pod lavicemi a společně s našimi Otci P. Janem a P. Witem celebroval mši svatou. Dále sloužili i naši ministranti Lukáš, Vojta a lektor Roman.

Po mši svaté si nás rozebrali čtyři průvodci a po menších skupinkách jsme se vydali každý jiným směrem klepat na dveře domů označených logem otevřených betlémů. Zpočátku byla procházka mrazivými uličkami s větrem šlehajícím drobný sníh do našich tváří při -8°C zkouškou odolnosti, ovšem po prvních ohřátích se v teplých betlémských světničkách naše chuť putovat k dalším mrazivým dnem stále rostla. Majitelé betlému často vznášeli údiv nad naší odvahou, dokonce jsme byli přivítáni i horkým čajem. Nutno však říci, že to stálo za to. Povětšinou dospělé osazenstvo naší poutě se rázem změnilo v nadšený dav oplývající dětinskou radostí nad každým detailem těchto překrásných děl prostých lidských rukou.

Ústředním bodem všech betlémů byla samozřejmě Svatá Rodina ať už v jeskyni či chlévě, nebo ruinách. Vždy však byla obklopena nesčetným množství postav ať už do příběhu o narození Krista patřících, ale také z tohoto kraje pocházejících. Řemesla všech druhů, každodenní život obyčejných lidí, zástupy poutníků s dary, jenž se přišli poklonit narozenému Kristu, a také malebná krajina tvořená dřevěnými kusy pařezů do několikapatrových scenérií doplněné mechy. Takto vytvořená dioráma pak volně přecházela do malovaných pozadí, místně nazývanými „lončoft“. V několika případech mají majitelé dokonce i samostatné domečky pro své betlémy a když jsme do nich vstoupili, obklopil nás betlém ze všech stran a všemožných výškových úrovní. Nechyběly ani vtipně zachycené situace bojujících zvířátek či sousedských šarvátek … no prostě radost pohledět.

Dostalo se nám také zajímavého poučení v obsazení figurek do dvou časových období – od Narození do příchodu Tří králů, kdy se nad Betlémem zjevuje anděl a v jesličkách leží Kristus jako novorozeně, a dále od Tří králů do Hromnic, kdy anděla vystřídá zářící kometa a Ježíšek už sedí v klíně své Matky coby batole.

Takto ponaučeni a plni zážitků jsme se konečně sešli na faře u P. Tomáše, kde nás přivítali i jeho rodiče s horkým čajem a kávou a mohli jsme tak strávit společné chvíle pomalým rozehříváním lehce promrzlých končetin a také posilněním se po vysilující pouti. Pravda, již na začátku putování byli tací, kteří nechtěli sebou nosit „zbytečně“ svačinky a zanechali je odložené v autobuse. Výsledek jejich rozhodnutí se odpoledne dostavil. Pan řidič se nám při putování po betlémech někde zatoulal, takže dostat se ke svačinkám bylo zatím nemožné. Naštěstí jsme nemuseli řešit biblické dilema jako panny s olejem do lamp, při čekání na ženicha, jídla bylo dost a navíc zbylo v autobuse i na cestu domů!

Před odjezdem jsme ještě navštívili místní muzeum se společným betlémem a několika dalšími a opět propadli dětskému úžasu nad krásou, kterou dokážou vytvořit lidské ruce.

Pak už následovalo rozloučení s P. Tomášem, jeho požehnání na cestu a bezpečný návrat šeřící se zasněženou krajinou domů.

Děkujeme všem, kteří se o tuto nádhernou pouť zasloužili – Lídě, Brigitě, Heleně, Martě, Otcům Witovi a Janovi i Otci Tomášovi a jeho rodičům !!! Moc rádi se do Třeště zase vydáme, třeba v létě, až bude krapátko tepleji :o)

FOTO