Historie baziliky

bazilika-historie

Historie baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně

Prvním doloženým chrámem P. Marie na Starém Brně byla rotunda, datovaná již kolem roku 1000. V průběhu 12. století již nevyhovovala nárůstu obyvatel a původní rotunda byla nahrazena rozsáhlejší jednolodní stavbou. Do této doby již spadají první písemně doložené zmínky o Starém Brně, kostele Panny Marie a kaple sv. Prokopa (dnešní křižovatka ulic Václavská/Křížová). Staré Brno bylo v té době velmi rychle se rozvíjející trhové centrum.

Současná bazilika byla založena za vlády Jana Lucemburského královnou Eliškou Rejčkou, manželkou dvou českých králů, Václava II. a Rudolfa Habsburského. Dne 15. Května 1323 založila u kostela P. Marie klášter cisterciaček. Klášter tehdy nesl jméno Aula Sanctae Marie. K této události se váže jedna ze známých brněnských pověstí O praporkové věštbě. Když se vdova, po dvou českých králích, rozhodla založit nový klášter, vyšla na hradby Špilberku a nechala větrem unášet 3 praporky. Tam, kam dopadly, tam se měl začít stavět klášter. První skončil pod úpatím hradu na Starém Brně, další byl odnesen až ke vsi Komín a třetí se už nikdy nenašel. Tak se královna rozhodla založit klášter na Starém Brně a v Komíně nechala postavit kostel, dnešní chrám sv. Vavřince.

Skutečnost ale byla jiná. Jelikož v opevněném městě Brně již nebylo místo pro stavbu dalšího kláštera, získala postupně Eliška Rejčka pozemky právě na Starém Brně, kde se rozhodla klášter vybudovat. Zakládací listinu vystavila dne 1. Června 1323. Král Jan Lucemburský se stal spoluzakladatelem kláštera. Počátky stavby chrámu nejsou přesně doloženy, ale pravděpodobně již v roce 1333 již byla podstatná část chrámu hotova. Dalším příznivcem kláštera byl Moravský zemský hejtman Jindřich z Lipé.

Chrám Nanebevzetí Panny Marie je po staletí označován, jako perla gotické architektury na Moravě. Mohutná stavba postavená na tu dobu na složitém půdoryse trojlodního chrámu zakončeným trojlistým závěrem a mohutně vyvinutou příčnou lodí. Samotná stavba je oproti zvyklostem své doby postavena z pálených cihel. Ve středověku se běžně používal na stavební účely kámen. Zde je kámen použit na hlavní nosné konstrukce – sloupy a žebra kleneb. Použití pálených cihle je charakteristickým znakem chrámu – fasáda z režného zdiva. Vliv Elišky Rejčky na finální podobu stavby je dosti patrný, neboť v jejím předchozím působišti, v Hradci Králové, nechala postavit dnešní katedrálu sv. Ducha, taktéž z režného zdiva z červených cihel.

Nejstarší stavební části kláštera jsou kromě chrámu ještě přilehlé budovy staré sakristie, 3. Nádvoří, tzv. Rajský dvůr s křížovou chodbou a nedílnou součástí kláštera – Kapitulní síní.

V roce 1329 umírá Jindřich z Lipé a volí si Strobrněnský chrám za místo svého posledního odpočinku. Od roku 1332 Eliška Rejčka již trvale žije v klášteře, který stále rozšiřuje, například o špitál pro 8 nemocných laiků, 8 přestárlých kněží a 1 jáhna. Chrám byl dokončen po polovině 14. století do dnešního tvaru.

V roce 1335 zakladatelka chrámu a kláštera Eliška Rejčka umírá a je pohřbena v průsečíku hlavní a příčné lodi. Toto místo je označeno v dlažbě jejím iniciálem od roku 1900, kdy byl její hrob objeven.

popis-eliska

Zakladatelka kláštera zanechává po sobě gotický chrám s bohatostí architektonických prvků. Okenní kružby jsou v českých zemích jedny z nejbohatších a celý chrám působí dynamikou a odhmotněním.

Na další vývoj chrámu a kláštera měly vliv dějiny. Roku 1428 byl klášter vypálen husitskými vojsky, ještě větší škody byly napáchány v roce 1467, kdy král Jiří z Poděbrad nutil k porobě odbojné Brňany.

Podle neurčitých zpráv byly devastace a následné opravy tak rozsáhlé, že roku 1483 muselo dojít k novému vysvěcení chrámu. Největší škody utrpěla hlavně obytná část kláštera, zvláště pak křížová chodba. Další destrukce se opakovaly v průběhu 17. století, kdy Brno obléhala Švédská vojska. Po skončení třicetileté války vybudovaly cisterciačky „nový klášter“ na západní straně. Šlo o jednopatrovou budovu obklopující nepravidelný čtyřúhelníkový dvůr. Následně byl v patře vybudován dormitář, ložnice sester, těsně přiléhající ke kostelu. Z dormitáře se vstupovalo přímo na chór sester.

Do posledních stavebních úprav cisterciaček patří budova tehdejšího proboštství od Mořice Girmma,postavená ještě před rokem 1737, tedy již v barokním slohu. Její vstup však nebyl do otevřeného prostoru jako, dnes, ale do přiléhajícího nádvoří. Do prostoru před chrámem se vstupovalo původní branou umístěnou přibližně u ulice Pekařská a celý areál byl obehnán masivní zdí. Její zbytky jsou dnes patrny v parku za bazilikou.

Koncem 17. století byla do severního ramene velké příční lodi postavena barokní hudební kruchta (figurální kůr), dnes zvaný malý kůr. Na jeho koncepci i stavbě se již podílel brněnský sochař Ondřej Schweigel, jehož typické barokní výzdoby naleznete v mnoha brněnských chrámech. Jeho dílem je také barokní úprava kněžiště z roku 1762-1765 s monumentálním sloupovým retabulem: z mramorového podstavce se zvedá zděná kulisa opatřená umělým mramorem. U paty sloupů stojí štukové sochy svatých – Benedikt, Alžběta Durinská, Tekla, Bernard z Clairvaux), v nástavci je sousoší Nejsvětější Trojice zasazené v oblacích s anděly a andílky, a sochy nad nikami – s monstrancí bl. Beatrix Nazaretská (s monstrancí) a sv. Luidgarda (s křížem)

Obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Josef Tadeáš Roter.

Boční oltáře u pilířů mezi hlavní lodí vytvořil taktéž Ondřej Schweigl – Oltář sv. Bernarda z Clairvaux s obrazem signovaným Felix Anton Scheffler 1746, doplnil Schweigl dřevořezbami sv. Vendelína a Notburgy. Protější Oltář sv. Benedikta, opět se Schefflerovým obrazem, vybavil figurami sv. Floriána a Šebestiána.

Přibližně ve stejné době vznikají i oltáře u pilířů mezi hlavní lodí a bočními kaplemi. Obrazy pro tyto 4 oltáře namaloval J.T.Rotter, plastická výzdoba je dílem neznámého štukatéra.

Dílem Ondřeje Schweigla je také kazatelna, přístupná po schodišti točícím se kolem pilíře. Ve výplních na parapetu schodiště i řečniště jsou řezané reliéfy znázorňující epizody z návratu Židů z egyptského zajetí. Na stříšce kazatelny přijímá Mojžíš desky desatera.

Poslední stavební úpravy cisterciaček, které sídlily na Starém Brně 459 let se týkají kaple Božího hrobu (dnešní kaple Pražského Jezulátka) a úpravy podkruchtí pod malým kůrem, kde byl zbudován Oltář Panny Marie Bolestné se sochou Piety. Tuto sochu zhotovil Ondřej Schweigl, ale již po příchodu augustiniánů na Staré Brno.

Nástup Josefa II. Na císařský trůn znamenal i nástup jeho Josefínských reforem, týkajících se hlavně omezení vlivu církve, zrušení procesí, mnoha poutních míst a také mnoha církevních řádů. 18. Března 1782 tak Josef II ruší i komunitu cisterciaček na Starém Brně a následující rok přikázal augustiniánům, do té doby sídlícím v klášteře při kostele sv. Tomáše, přesídlit do opuštěných prostor na Starém Brně, aby mohl jejich klášter zabrat pro vojenské účely. Novým obyvatelům však prostory nevyhovovaly a bylo nutné provést další přestavby. Nejzásadnější byla výstavba barokní knihovny. V roce 1796 byla vystavěna budova s novým refektářem (jídelnou) v přízemí a sálem pro knihovnu v patře. Dále byly vybudovány nové sakristie a také přestěhován stříbrný oltář s obrazem Panny Marie Svatotomské. Tento oltář s obrazem doposud sídlil v boční kapli kostela Sv. Tomáše. Díky Josefínským reformám se tak stříbrný oltář s obrazem stává hlavním oltářem mariánského chrámu.

Koncem 18. století proběhlo několik stavebních úprav v chrámu. Jan Amon nechal zazdít arkády mezi hlavní a boční lodí v zadní části, čímž vznikly nové sakristie a depozitář. Dále dal vybourat chór sester – velký kůr, tehdy zasahující až do velké příčné lodi a nechal zbudovat nový mělký hudební kůr.

Další zásahy spadají až do konce 19. století, kdy August Prokop, stavitel brněnského dómu, navrhl novogotické úpravy jižního (vstupního) portálu. Nad vchod umístil do tympanonu sousoší Korunování Panny Marie. Nad gotickou severní kaplí nechal vybudovat oratoř. Nechal také zbourat mělkou hudební kruchtu a nahradil ji nynějším novogotickým útvarem, tedy rekonstrukcí původního chóru sester. Pod touto novogotickou kruchtou se nachází Křížová kaple se souborem 14-ti zastavení unikátní Křížové cesty – dřevořezby, jejichž autorem je Johann Grissemann z Instu, a kterou vytvořil v roce 1890.

Současná výmalba chrámu v novogotickém stylu pochází z roku 1897 a navrhl ji Rochard Völker. Veškeré ornamentální práce byly dokončeny v roce 1902.

Stříbrný oltář je dílem augsburského zlatníka Johanna Gregora Herkommera a byl vytvořen v letech 1735-36. Po přestěhování do Starobrněnského chrámu byl oltář ještě doplněn několika novými ozdobami. Nad stříbrným svatostánkem – tabernáklem je zasazen v baldachýnovém retabulu rám s obrazem Madony s dítětem, jehož vznik se datuje pravděpodobně do poloviny 13. století.

Kromě Stříbrného oltáře přenesli augustiniáni i kopii Boloňské Madony, která je umístěna na bočním oltáři v jižní lodi. Jedním z dalších přenesených obrazů je Pohled na Brno za pruského obležení v roce 1742 od J.T. Rottera. Tento obraz je k vidění nad vstupem do baziliky.

V prostoru presbytáře se také nacházejí dvě klasicistní lampy věčného světla.

S příchodem augustiniánů se Staré Brno stává postupně centrem vědy a kultury. Za významným vzestupem kláštera stojí opat Cyril František Napp (1792-1867). Za vědu můžeme připomenout významného člena řádu a opata Johana Gregora Mendela, jehož neúnavné křížení hrachu v klášterních zahradách vyneslo až na post zakladatele genetiky. Po hudební stránce zde velkou stopu zanechal Pavel Křížkovský, hudební skladatel, dirigent a pedagog, zakladatel nejstaršího stále fungujícího sboru v Čechách a na Moravě, Besedy Brněnské. Pod Křížkovského vedením Starém Brně vyrůstal i nepřehlédnutelný Leoš Janáček. Sice nebyl členem augustiniánského řádu, ale po odchodu Pavla Křížkovského do Olomouce se stal ředitelem kůru. Zde ovšem hudební návaznost nekončí. Žákem Leoše Janáčka se stal další hudební skladatel a ředitel kůru Miroslav Příhoda, který je autorem známého Starobrněnského Zdrávas, který složil k poctě Panně Marii. Zasloužil se o pokračování velké hudební tradice na Starém Brně nejen jako hudební skladatel, ale i v pokračování tradice sborového zpěvu.

Novou epochu v dějinách augustiniánského kláštera na Starém Brně začala psát léta nacistické okupace. Je nutno připomenout oběti členů řádu P. Alfonse ZADRAŽILA, preláta P. BAŘINY, faráře P. DVOŘÁČKA, P. Norberta DOLEŽALA, P. Aloise PŘIBYLA, P. Floriána Fulgence JANČÍKA, kteří byli postaveni před nacistický soud na základě udání z protiněmeckého smýšlení a jednání, ukrývání klášterních cenností do bezpečí před německými úřady a poslechu západního rozhlasu. P. Alfons Zadražil za tyto aktivity zaplatil svým životem. Byl popraven, stejně jako tehdejší vrátný kláštera Martin Lukáš, v únoru 1945 v Kounicových kolejích.

Období po druhé světové válce znamenalo jen v prvních poválečných letech pro členy augustiniánského řádu na Starém Brně nádech svobodného života. Již v roce 1950 byla činnost řádu zastavena, řeholníci byli z větší části uvězněni, posláni do táborů PTP nebo rozprášeni do podřadných civilních profesí. Objekty kláštera byly zabaveny a později zčásti využity Archeologickým ústavem ČSAV. Duchovní činnost byla zúžena pouze na činnost farního úřadu při bazilice.

V roce 1987 udělil papež Jan Pavel II. Mariánskému chrámu titul Basilica Minor, čímž se stal po Vlehradu a sv. Hostýnu a Velehradu teprve 3. Bazilikou na Moravě. Pro zajímavost tento titul postupně obdržely další chrámy na Moravě – Bazilika na sv. Kopečku u Olomouce, Mariánský chrám ve Frýdku a ve Žďáře nad Sázavou.

Od roku 1990 probíhá obnova augustiniánského opatství. Klášterní budovy včetně baziliky prošly za působení posledního opata P. Evžena Martince velkými opravami včetně restaurování stříbrného oltáře. Dnes tvoří řeholní komunitu čtveřice bratří augustiniánů i v mezinárodním složení a vytváří živou farnost s pravidelnými bohoslužbami, výukou náboženství, práci s mládeží, skautingem, biblické rozjímání pro dospělé. Nedílnou součástí naší farnosti je i hudební tradice sborového zpěvu. V současnosti působí v bazilice Starobrněnský sbor věnující se tradičnímu sborovému zpěvu se širokým spektrem repertoáru, kterým doprovází bohoslužby a provádí i koncertní činnost. Dále zde působí Komorní sbor baziliky orientující se převážně na renesanční liturgickou hudbu při bohoslužbách a nově zde budujeme dětský sbor pro výchovu dalších hudebních nástupců.