Tři králové 2018

Dnešní slavnost Zjevení Páně, obvykle známá jako Tří králů, je oslavou základní pravdy, že Bůh se ukázal člověku, aby se s ním setkal. Bůh nechce být nepřístupným tajemstvím, ale chce, aby ho člověk poznal, měl s ním osobní zkušenost. Bůh touží po důvěrném setkání. Proto se vždy setkává s člověkem tak, aby ho nezdrtila Boží nesmírnost, netlačila Boží velikost. Proto přichází jako malé bezbranné Dítě, proto se zjevuje v chudobě betlémské jeskyně, proto na něj ukazuje hvězda.

Vittorio Messori v jedné ze svých knih uvedl: „Bůh Ježíše Krista dal dostatečné světlo těm, kteří chtějí věřit, ale nechal dostatek stínu pro ty, kteří věřit nechtějí.“ A podobně mluví Blaise Pascal: „Bůh se ukazuje těm, kteří ho hledají celým svým srdcem, a zůstává skrytý těm, kteří od něho celým srdcem utíkají.“

Bůh mě stvořil jako člověka svobodného a nechce mi svobodu v žádném případě vzít. Bůh mě nenutí, abych cokoliv udělal. Dává mi své Slovo, které se stalo tělem v Ježíši z Nazareta. Zjevuje se jako bezbranné Dítě, v dospělosti jako hlasatel lásky a odpuštění. Svým příchodem nechce nikoho vyděsit, ohrozit, pokud se na nás obrací, činí to velmi něžně. Dává se poznat skrze znamení, prostřednictvím nepřímých důkazů.

Kdyby přišel v síle a moci, sestoupil z mraků, byli bychom přitlačeni ke zdi, přinuceni ho s jeho zákonem přijmout. A to by byl konec naší svobody a zároveň víry. Víra by se stala povinností a ne setkáním, nebyla by už prostorem důvěry, budování přátelství. Bůh nás neoslepuje svým bytím, ale zanechává stopy a znamení, protože jen tímto způsobem může stavět vztah, založený na svobodě, nikoliv na vynucené závislosti.

V dnešním evangeliu církev čte o mudrcích z východu. Můžeme říci, že byli opravdu moudrými lidmi, protože v poměrně dvojznačném znamení uviděli hloubku Božího poselství, našli k Bohu cestu. Nepochybně toto znamení na nebi vidělo mnoho dalších lidí, ale nezaujalo je, nechali je bez povšimnutí. Dnešní svátek nám říká, že máme být moudří, že máme slyšet Boha, který mluví, i když zahaleně, ale můžeme tomu porozumět.

Abraham Heschel řekl: „Bůh stále nemlčí, a člověk není vždy slepý“. Také v knize proroka Izaiáše Bůh mluví velmi jasně: „Já jsem Pán, jiného není. Nemluvil jsem potají v  koutku bezvýznamné země, neřekl jsem Jakubovu rodu: Hledejte mě v chaosu!“ Takže existuje možnost na zemi Boha poznat. Bůh se může člověku odhalit a nejen může, ale také chce. Bůh nechce být neznámým Bohem. Bůh dává ve světě i v našich životech mnoho znamení, prostřednictvím kterých nás chce k sobě přivést, abychom poznali: Bůh je, potkal jsem ho.

Znamení, která Bůh klade na naši cestu, pro nás nejsou vždy jasná a čitelná, stejně jako znamení na nebi, které uviděli mudrci z východu. Ale toto znamení je vnitřně zaujalo, začali se o ně zajímat, byli fascinováni, nevěděli přesně, co znamená, na koho ukazuje, ale riskovali hledání. Opakuji: dostáváme tolik stínu, abychom našli důvody v Boha nevěřit, ale paradoxně stejný dostatek světla, abychom uvěřit mohli. Taková je skutečnost, ve které žijeme. Potřebujeme rozhodnost mudrců z východu – dnešních patronů, jejich odhodlání poznat tajemství tohoto znamení, abychom se jako oni setkali s Bohem.

Zda jsme se opravdu setkali s Bohem, který se zjevil v Ježíši Kristu, poznáme podle toho, jakou cestou životem jdeme. Zda starou pohodlnou vyšlapanou cestou nebo jdeme novou cestou víry, modlitby a zbožnosti. Mudrci z východu se vrátili domů jinou cestou. Toto je velmi důležitá skutečnost: člověk, který se autenticky setkal s Bohem, nevstupujte zpět na starou cestu, jde novým směrem, protože jeho život je obnoven, změněn, obrácen. Vrací se ke své práci, zbožnosti, ke svému náboženství ve „své zemi“, ale podstatně jiným způsobem.