Jan, 1, 29 – 34
Pavel píše křesťanům do Korinta a obrací se na ně jako na svaté. Vysvětluje jim, že svatost přijmou od Ježíše, když se mu s důvěrou odevzdají. To znamená, že svatost není produktem člověka, ale darem Boží milosti. Naše svatost je mostem do věčnosti. Jenom svatý se může setkat z Bohem a prodlévat s ním po celou věčnost.
Cesta ke svatosti začíná přijetím svátosti křtu.
Mk 1, 40 - 45
Dnešní evangelium hovoří o uzdravení malomocného. Tento malomocný měl víru v Ježíšovou moc, důvěru, že ho může očistit. To ukazuje jeho prosba: „Chceš-li, můžeš mě očistit“. Slovem a pokleknutím dosvědčil svou víru, že Ježíš má moc skutečně pomáhat. To je jádro křesťanství. Ve svátostech se nesetkáváme s ideou, ale s živým Ježíšem. Od tohoto malomocného se můžeme hodně naučit. Nestačí jenom padnout na kolena, je nutná též víra v Boží moc.
Mt 3, 13 – 17
Událost, kterou slavíme tuto neděli, je křest Ježíše v Jordánu. Ježíš se připojil k zástupům, které sestupovaly k Jordánu, aby se od Jana daly pokřtít. Křest, který uděloval Jan, neměl sílu pomáhat člověku. K Janovi přicházeli lidé, kteří toužili odstranit svůj hřích. Tito lidé, učinili kroky, které měly pomoci odstranit hřích z jejich života a tak se přiblížit k Bohu.
Věčnou záhubu, která je důsledkem hříchu, neodstraní žádné lidské úsilí. Janův křest neměl sílu vysvobodit člověka od prokletí hříchu a smrti, ale byl velkým voláním k nebi o pomoc. Byl také předzvěstí skutečného křtu, který nám Ježíš svým utrpením a svou smrtí na kříži daroval. Janův křest ukázal také na nutné kroky, které člověk musí udělat, aby mohl platně přijmout Ježíšův křest.
1 Jan 5, 5 – 13; Lk 5, 12 – 16
Dnešní evangelium vypráví o uzdravení malomocného. Ježíš koná zázrak uzdravení na prosbu nemocného: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit!“
Malomocenství bylo nevyléčitelnou nemocí. Ježíš tímto uzdravením ukazuje na svou všemohoucnost. On může všechno.
1 Jan 4, 11 – 18; Mk 6, 45 – 52
První čtení se opět vrací k tématu láska. Svatý Jan učí, že my křesťané jsme povoláni jednat v duchu lásky k Bohu a bližnímu.
To, co sv. Jan píše ve svých dopisech je jen připomenutím a opakováním přikázání, které nám Ježíš dal. Shrnutím všech přikázání je život v lásce, kterou napodobujeme Boha.
Dnešní slavnost Zjevení Páně, lidově známá jako Tří králů, je oslavou základní pravdy, že Bůh se ukázal člověku, aby se s ním setkal. Bůh nechce být nepřístupným tajemstvím, ale chce, aby ho člověk poznal a měl s ním osobní zkušenost. Bůh touží po důvěrném setkání. Proto se s námi vždy setkává tak, aby nás nezdrtila Boží nesmírnost a netlačila Boží velikost. Proto přichází jako malé bezbranné Dítě, proto se zjevuje v chudobě betlémské jeskyně, proto na něj ukazuje hvězda.
Ef 1, 3 – 6. 15 – 18; Jan 1, 1 - 18
Svatý Pavel ve svém dopise Efezským píše: „aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat“. Konkrétně má Pavel na mysli, abychom věděli, k čemu jsme povoláni, jaké životní úkoly máme splnit, a také, k jaké slávě jsme pozváni.
Někdy se ptáme, když se rozhodujeme pro život s Bohem: Neberu na sebe další povinnosti, něco, co mě ještě více zatíží?
