Zj 21, 1 – 5a; Jan 13, 31 – 33a. 34 – 35

Dnešní evangelium nám připomnělo něco velmi krásného a také zásadního. Základní radu, abychom se ve svém životě nechali vést láskou. Ježíš nám při rozloučení zanechal nejcennější odkaz z hlubiny svého srdce: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“.
Naše společnost, a zvlášť mladí lidé mluví hodně o lásce a upřímně o ni usilují. Ale bohužel slovo "láska" přibralo různé významy. Jeden mluví o něčem tělesném, vášnivém, jiný o něčem duchovním, promyšleném. Jednou mluvíme o lásce vážně, jindy ji zlehčujeme.

Dnes slavíme výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zjevení Panny Marie a její poselství se podobají proroctvím v Bibli a mají také stejný cíl. Můžeme říci, že Panna Maria je prorokyně jako bibličtí proroci. Předává Boží varování před hrozícím nebezpečím. Nechce, aby se nám stalo něco špatného.
Zlo se neustále vkrádá do našich životů a Bůh se snaží umenšit jeho sílu, zachránit nás.To je poselství Fatimy. Skrze Marii Bůh varoval před nebezpečím, které nám hrozilo a stále hrozí.

Sk 13, 13 – 25; Jan 13, 16 – 20
V prvním čtení svatý Pavel ukazuje Boží působení v historii vyvoleného národa, kterým byl připravován příchod Spasitele světa. Skrze různé historické události Bůh připravoval tento národ, aby z něj mohl vyjít Mesiáš. Z toho vyplývá, že setkání s Bohem, s jeho milostí, vyžaduje naši přípravu. Vyvolený národ ve své historii zažil události velké a radostné, ale také velmi těžké a tragické. Jedno přísloví říká: Bůh píše rovně na křivé řádky našeho života.

Jan 21, 1 – 19
Uvěřit, že Ježíš vstal z mrtvých, není jednoduché. Když slyšíme dnešní evangelium, divíme se, že ti, kteří s ním žili dlouhou dobu, takovou, která umožnila velmi dobré vzájemné poznání, nejsou schopni Ježíše poznat.
Ježíš s nimi mluví, doporučí jim hodit sítě znovu do vody, znovu se namáhat, dělat to, co je pro zkušeného rybáře v tuto chvíli nesmyslné. Absurdní. Ryby se přece loví v noci, a ne v pozdních ranních hodinách. Avšak nediskutují s tímto neznámým člověkem, nevysmívají se jeho nesmyslné radě, ale udělají to, co jim radí. Ani hojný úlovek ryb neotevírá většině apoštolů oči, jen jeden z nich, Jan, po chvíli poznává toho, který stojí na břehu.

Sk 6, 1 – 7; Jan 6, 16 - 21
Dnešní evangelium popisuje událost na Galilejském jezeře. Učedníci pluli lodí, na jezeře sílila bouře, a najednou uviděli Ježíše kráčet k nim po moři. Tato scéna schematický popisuje situace, které se často odehrávají v našem životě. Doléhají na nás složité situace, potýkáme se s velkými problémy a ještě se bojíme Boha, obáváme se jeho zásahu.

Jan 3, 16 – 21
Dnešní evangelium vypravuje o Božím milosrdenství. Bůh nás chce spasit, obdarovat věčným životem. Nechce nás odsoudit ani ponížit, protože je láska, která miluje až do krajnosti. To dosvědčuje fakt vyslání Božího Syna pro naši záchranu na smrt. A naše záchrana je spojena s utrpením a smrtí Ježíše na kříži: „Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“. Bůh ve své všemohoucnosti udělal všechno, aby nám otevřel věčnost.

V dnešním kázání bych chtěl především připomenout slova německého novináře Paula Baddeho, který popisuje své pocity spojené s plátnem Manopello - obrazem Ježíšovy tváře.
Rozhodli jsme se, že vám v naší bazilice ukážeme dvě velikonoční plátna z Ježíšova hrobu. První je uchováváno v Turíně a ukazuje osobu zesnulého, druhé v Manopellu, ukazující tvář Živého. Tyto dva obrazy vznikly dodnes nevysvětlitelným způsobem. Současné technologie vznik takových obrazů neumožňují, techniku vzniku neznáme. Dva obrazy nenamalované lidskou rukou, nenamalované barvami, přesto jedinečným způsobem znázorňují stejného muže.