Zj 21, 1 – 5a; Jan 13, 31 – 33a. 34 – 35
Dnešní evangelium nám připomnělo něco velmi krásného a také zásadního, základní pravidlo dobrého života, radu, abychom se ve svém životě nechali vést láskou. Ježíš nám při rozloučení zanechal nejcennější odkaz z hlubiny svého srdce: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“. Naše společnost, a zvlášť mladí lidé mluví hodně o lásce a upřímně o ni usilují. Ale dnes slovo "láska" přibralo různé významy. Jeden mluví o něčem tělesném, vášnivém, jiný o něčem duchovním, promyšleném. Jednou mluvíme o lásce vážně, jindy s nadsázkou a zlehčujeme ji. Pojem „láska“ přijímá v současnosti definice a konotace, které jsou od sebe navzájem velmi vzdálené, dokonce se vylučují.

Jan 14, 7 - 14
Evangelium dnes odhaluje základní pravdu o božství Ježíše Krista. Ježíš řekl, že on a Otec jedno jsou: „já jsem v Otci a Otec je ve mně“. O přebývání Boha Otce v Ježíši svědčí Ježíšova slova a činy, které konal.
Jak důležitá je pro nás tato pravda, ukazují slova Filipa: „Pane ukaž nám Otce – a to nám stačí“. Živé setkání s Bohem je pro nás a naši věčnost nejdůležitější. Setkání s Bohem spojené s osobním poznáníml je zkušeností, která všechno osvětlí a dá sílu jít Boží cestou.

Řím 8, 31 b - 39; Mt 10, 17 - 22
Křesťané byli vždy pronásledováni. Ježíš to předpověděl: Jestliže svět nenávidí mě, také vás bude nenávidět. Křesťanství je výčitkou svědomí lidem celého světa, protože hlásá pravdu. Ve světě pravda není. Pravda je jenom tam, kde je Bůh. Ježíš přišel, aby vydal svědectví pravdě. My křesťané jsme svědky Ježíše Krista. Tam, kde je Ježíš přijímán jako cesta, pravda a život, tam jsou také uznáváni ti, kteří tuto pravdu hlásají.

Jan 10, 1 – 10
Dnes vzpomínáme na zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zde církev dostala velmi důležité poselství pro dnešní dobu. Panna Maria varuje před hrozbou odpadu od víry a jejími tragickými důsledky. Svět nenajde mír, když se odvrátí od Ježíše, když odmítne jeho evangelium. Cestou setkání člověka s Bohem je Ježíš Kristus. Ježíš je jediný prostředník mezi námi a Bohem.

Zj 7, 9. 14b – 17; Jan 10, 27 – 30
V knize „Křesťanské aforismy“ jsem našel velmi poučnou větu: „Křesťanské učení nikoho nespasí. Spasit nás může pouze učitel křesťanství – Ježíš Kristus“. Tato moudrost platí obecněji, nespasí nás křesťanská zbožnost, ani křesťanská askeze, ani morální život v souladu se zásadami křesťanské morálky.

Sk 7, 51 – 8, 1a; Jan 6, 30 – 35
Dnešní evangelium vypraví o chlebu, kterým se vyvolený lid živil během svého putování pouští a také o chlebu, který dává Ježíš, a který člověku přináší věčný život. Chléb, který dostával vyvolený lid na poušti, mana, byla znamením Boží přítomnosti. Vyvolený národ věřil, že když přijde Mesiáš, nasytí je chlebem. Poznávací znamení Mesiáše je chléb, tedy takové Boží působení, které nasytí existenční potřeby člověka.

Jan 21, 1 – 19
Uvěřit, že Ježíš vstal z mrtvých, není jednoduché. Když slyšíme dnešní evangelium, divíme se, že ti, kteří s ním žili dlouhou dobu, takovou, která umožnila velmi dobré vzájemné poznání, nejsou schopni Ježíše poznat.
Ježíš s nimi mluví, doporučí jim hodit sítě znovu do vody, znovu se namáhat, dělat to, co je pro zkušeného rybáře v tuto chvíli nesmyslné. Ryby se přece loví v noci, a ne v pozdních ranních hodinách. Avšak nediskutují s tímto neznámým člověkem, nevysmívají se jeho nesmyslné radě, ale udělají to, co jim radí. Ani hojný úlovek ryb neotevírá většině apoštolů oči, jen jeden z nich, Jan, po chvíli poznává toho, který stojí na břehu.