Lk 17, 20 – 25
V dnešním evangeliu se farizeové ptali Ježíše na příchod Božího království. V židovském vědomí bylo Boží království spojené s určitým teritoriem a s jejich národem, ve kterém Bůh vládne. Ježíš odpověděl, že Boží království se nepodobá lidským strukturám státu. Bůh svou vládu neuplatňuje způsobem, který známe ze struktur vlády na zemi.
Vládcové tohoto světa nás neustále klamou, aby nás mohli zneužívat pro své sobecké cíle a často nás i ničí. Naproti tomu Bůh nás vede ke štěstí a na konci pozemského života nám dává život věčný.

2 Sol 2, 16 – 3,5; Lk 20, 27 – 38
Našel jsem velmi zajímavé svědectví o svatém Serafinu ze Sarova. Je to světec pravoslavné církve. V určitém období svého mnišského života žil v poustevně v úplném mlčení. A když se vrátil do kláštera, mluvil velmi málo. Mnoho lidí k němu přicházelo žádat o pomoc, o radu ve svých obtížných životních a duchovních záležitostech. Odpověď na všechno, s čím se lidé na něj obraceli, byla jen jedna: Mou radostí je zmrtvýchvstalý Kristus. Když to svatý Serafin říkal, lidé byli uzdraveni, vysvobozeni od zlého, problémy byly vyřešeny.

1 Kor 3, 9 c -11. 16 – 17; Jan 2, 13 - 22
Dnes, na svátek Posvěcení lateránské baziliky, nám evangelium vypráví, jak Ježíš vyčistil jeruzalémský chrám. Abychom mohli lépe pochopit tento Ježíšův čin, kdy vyhnal prodavače obětních zvířat a směnárníky, musíme poznat rozčlenění jednotlivých chrámových nádvoří a jejich náboženskou funkci. Ne všude mohli lidé volně přicházet. Vstup do většiny chrámových nádvoří byl ženám a zvláště pohanům zakázán. Když někdo vstoupil do nádvoří, kam nesměl, znesvětil tak celý chrám. Židé velmi dbali, aby nikdo neznesvětil toto jejich nejsvětější místo.

Lk 19, 1 - 10
Papež Benedikt XVI. učil, že na počátku křesťanského života nestojí etické rozhodnutí nebo idea, nýbrž setkání s událostí, s osobou, která dává lidskému životu novou perspektivu, a tím rozhodující směr. Víra v křesťanském životě je setkáním s osobou, které svěřuji svůj život. Dobře to ukazuje příběh Zachea v dnešním evangeliu. Zacheus se setkal s Ježíšem. O tom svědčí rozhodnutí, které následně učinil. Toto setkání bylo pro Zachea určující, našel svůj správný životní směr.

Když vzpomínáme na zemřelé, když se za ně modlíme, současně přemýšlíme o smrti. Přestože jsme křesťané, máme se smrtí problém. Neumíme se s ní srovnat, máme z ní strach. Svatý Pavel nás v dopisu Soluňanům kárá, že křesťané nesmí truchlit jako ostatní, kteří nemají naději.

Zj 7, 2 – 4.9 – 14; 1 Jan 3, 1 – 3; Mt 5, 1- 12a
Dnešní slavnost Všech svatých nám připomíná, že i my jsme povoláni ke svatosti. Člověk, který chce dosáhnout věčnosti, musí být svatý.
Co znamená být svatý?
Odpověď na tuto otázku církev dává také textem dnešního evangelia, a je to text osmi blahoslavenství. Ježíšovo kázání na hoře, které mimo jiné ukazuje, jak se stát šťastným, to znamená blahoslaveným, také definuje svatost: svatý člověk je především šťastný.

Lk 13, 22 - 30
Otázka, jak získat spásu, je hledáním cesty pozemským životem, po které můžeme dojít k životu věčnému. Cílem je vytvořit potřebnou kvalitu pozemského života a tím si zajistíit nesmrtelnost.
Protože neumíme uspořádat životní hodnoty, nežijeme plnohodnotný život, který by nás vedl do věčnosti. Proto také zakoušíme smrt.
Na otázku: Kdo bude spasen? Ježíš odpovídá: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi.“