Lk 9, 7 – 9
Dnešní evangelium se opět zabývá otázkou, kdo je Ježíš. Tuto otázku si tentokrát položil král Herodes, protože se doslechl o tom, co Ježíš dělá, a co říká. Tyto informace ho zaujaly. Slyšel různé výpovědi, které představovaly Ježíše jako člověka mimořádného a jedinečného. Herodes Ježíše bedlivě sledoval. Nechtěl slyšet nic nereálného a nepravdivého. Chtěl znát pravdu. Snažil se ho osobně poznat.

Ex 32, 7 – 11. 13 – 14; 1 Tim 1, 12 – 17; Lk 15, 1 – 32
Dnešní podobenství patří k těm nejhlubším v evangeliu. Plně vykresluje Boží otcovství, ukazuje, jak je Boží srdce milující, a také popisuje naše lidské postoje k Bohu. Toto podobenství se nejčastěji nazývá: O marnotratném synu. Je otázkou, který z těchto dvou synů je marnotratný. Vhodnější název by byl: O milosrdném otci. Podívejme se dnes na tři hlavní postavy, které se v podobenství objevují.
Mladší syn si vyžádal od svého otce svůj díl majetku, který pak dostal. Všechno brzy promrhal a dostal se do velké nouze. Neměl ani potravu, kterou dostávají prasata. Je to obraz, který hovoří o velkém ponížení a potupení tohoto mladého muže. Vůči svému otci jednal bezohledně a nemilosrdně. Neměl žádné výčitky požádat o svou část dědictví v čase, kdy mu to ještě nenáleželo. Dědilo se až po otcově smrti. Tímto požadavkem řekl jasně: Ty, otče, jsi pro mě už mrtvý.

Dnes řád augustiniánů slaví jednoho ze svých velkých světců, svatého Mikuláše Tolentinskeho. Evangelium, které církev na tuto slavnost vybrala, aby ukázala význam tohoto svátého, popisuje vyslání  dvaasedmdesáti učedníků.
Toto Ježíšovo vyslání učedníků bylo určeno k přípravě měst, míst a především lidí, kteří tam bydleli a ke kterým se Ježíš rozhodl jít. To znamená, že setkání s Ježíšem, musí být připravené. Ježíš dal instrukci, jak májí postupovat ti, kteří budou jiné připravovat na setkání s ním.

Sir 3, 19 - 21. 30 – 31; Žid 12, 18 – 19. 22 – 24a; Lk 14, 1. 7 – 14
Ježíš mnohokrát svým učením a jednáním ukázal, jaký postoj vyžaduje od svých učedníků, od těch, kteří se rozhodli patřit do jeho církve, žít v Božím  království. Nehlásal žádnou etiku o správném chování, ale svým jednoznačným jednáním ukazoval postoje v různých situacích lidského života, které jsou správné a přinášejí pokoj a dobro.

Mt 24, 42 – 51
My, křesťané, očekáváme druhý příchod Pána Ježíše na konci časů. Příchod Ježíše na konci časů je dokončení Božího díla spásy, kdy naše těla budou vzkříšena. Při této poslední události na naší zemi Bůh posoudí kvalitu našeho života.

Mt 23, 23 - 26
V dnešním evangeliu jsme mohli znovu slyšet Ježíšovu tvrdou kritiku zaměřenou především na náboženskou elitu, v současnosti tedy na biskupy, teology a kněze. Ježíš použil slova: „Běda Vám“ a „pokrytci“.
Byl velmi kritický k záměně základních hodnot vyplývajících z Božího zákona. Židé upřednostňovali sekundární ustanovení a ta základní byla odsunuta na vedlejší místo.
Toto překrucování ukazuje, že duchovní elita ztratila schopnost plnit své úkoly a povinnosti, neznala své místo v náboženském životě, nepoznala smysl svého duchovního úkolu.

Iz 66, 18 – 21; Žid 12, 5 - 7. 11 – 13; Lk 13, 22 - 30
V dnešním evangeliu je položena otázka na podmínky získání spásy. Kdo z nás a za jakých podmínek dosáhne věčného života, tedy spásy? Ten, kdo se Ježíše ptal na dosažení věčnosti, si musel být vědom toho, že spása není něco automatického, na co má člověk po fyzické smrti nárok. Křesťané jsou dnes ale přesvědčeni, že je-li Bůh milosrdný, nemůže nás odmítnout, když o spásu prosíme.
Když Ježíš mluví o spáse, jasně říká, že ji nedostaneme automaticky, že nestačí Bohu říci: Otevři mi nebeské dveře a tyto dveře se otevřou.