Sk 15, 1 – 6; Jan 15, 1 – 8
Dnešní první čtení popisuje spor mezi Pavlem a Židy, obrácenými ke křesťanství. Pavel hlásal, že člověk může být spasen pouze skrze víru v Ježíše Krista. Naproti tomu Židé, obrácení ke křesťanství tvrdili, že člověk ke spáse potřebuje kromě víry v Ježíše ještě obřízku, čili dodržování Mojžíšova zákona. Židé věřili, že člověk ke spáse, darované Ježíšovou smrtí na kříži, musí striktně dodržovat Mojžíšův zákon a podstoupit různé rituály.
Na jedné straně toto myšlení Židů obrácených ke křesťanství vypadalo jako velmi zbožné. Tímto ale zpochybnili dostatečnost Ježíšovy oběti

Sk 9, 26 – 31; 1 Jan 3, 18 – 24; Jan 15, 1 – 8
K nejdůležitějším principům Božího jednání, které nás přivádí k Bohu, patří princip šíření Boží milosti. Je to zdarma daný dar spásy.
Ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s lidmi na hoře Sinaj prostřednictvím vyvoleného národa, jsme byli obdařeni darem Boží moudrosti. Bůh nám dal skrze Mojžíše deset přikázání, deset dobrých rad, kterým říkáme deset slov Boží lásky určených člověku.

Jan 14, 7 - 14
Evangelium dnes odhaluje božství Ježíše Krista. Ježíš řekl, že on a Otec jedno jsou: „já jsem v Otci a Otec je ve mně“. O přebývání Boha Otce v Ježíši svědčí Ježíšova slova a činy, které konal.
Jak důležitá je pro nás tato skutečnost, ukazuje Filipova žádost: „Pane, ukaž nám Otce – a to nám stačí“.

Jan 6, 35 - 40
Dnešní evangelium pokračuje Ježíšovou řečí v synagoze v Kafarnaum, kde Ježíš vysvětluje význam eucharistie. Ježíš udělal úžasný zázrak rozmnožení chleba. Několika chleby nasytil obrovské množství lidí. Když lidé uviděli, co se stalo, rozhodli se provolat Ježíše králem. Ježíš tento záměr odmítl, a pak v synagoze v Kafarnaum vysvětlil smysl tohoto zázraku. Židé znali svou tradici, kdy potvrzením věrohodnosti Mesiáše je dávání chleba lidu. Jako Mojžíš dal lidu manu, podobně i Mesiáš bude lid sytit chlebem.

Sk 7, 51 – 8, 1a; Jan 6, 30 – 35
Dnešní evangelium vypraví o chlebu, kterým se vyvolený lid živil během svého putování pouští a také o chlebu, který nám Ježíš dává, abychom získali věčný život. Chléb, který dostával vyvolený lid na cestě z Egypta do zaslíbené země, mana, byla znamením Boží prozřetelnosti. Vyvolený národ věřil, že když přijde Mesiáš, také nasytí je chlebem. Poznávací znamení Mesiáše je chléb, tedy takové Boží působení, které nasytí všechny základní potřeby člověka.

Sk 3, 13 – 15. 17 – 19; 1 Jan 2, 1 – 5a; Lk 24, 35 – 48
V dnešním prvním čtení jsme slyšeli fragment řeči sv. Petra, kterou pronesl v chrámu v Šalomounově podloubí, když se lid kolem něj a apoštola Jana shromáždil poté, co uzdravili chromého od narození. Petr a Jan na prosbu chromého o almužnu, odpověděli: "Stříbro ani zlato nemáme. Ale co máme, to ti dáme; Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď".

Sk 5, 27 – 33; Jan 3, 31 – 36
Ježíš v dnešním evangeliu říká, že svědectví toho, který přichází z nebe, nikdo nepřijímá. Proč jsou Bůh a jeho činy tak jednoznačně odmítány? Proč se člověk bojí setkat s Bohem a přijmout ho? Každý člověk v něco věří. Jsme ze své přirozenosti věřící bytosti. Svatý Augustin to vyjádřil slovy: "Lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu".