Mk 3, 20 – 21
Ježíš Kristus přinesl nový pohled na náš lidský život. Přinesl nové hodnoty. Každá oblast našeho lidského života na Zemi získala nový smysl. Podstatným Ježíšovým výrokem je: Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem. Pokud se rozhodnu žít podle evangelia, musím opustit staré cesty svého života. Potřebuji přezkoumat své vztahy k Bohu, k bližnímu, k hmotným statkům.
Mk 3, 7 – 12
Dnešní evangelium vypráví o pozornosti, které se Ježíšovi dostalo: „Velké množství lidu šlo za ním“. Tito lidé, kteří šli za Ježíšem, u něj nacházeli potřebnou pomoc. Některé uzdravil, jiné osvobodil od zlého ducha a všechny vyučoval o Bohu a ukazoval jim správný směr života. Ježíš dokázal řešit všechny problémy lidí.
1 Sam 3, 3b – 10. 19; 1 Kor 6, 13c -15a. 17 – 20; Jan 1, 35 – 42
V církvi se o Ježíši Kristu dozvídáme mnoho informací, a přesto je nám cizí a neznámý. Možná se někteří z vás ptají, proč je nám Ježíš tak vzdálený, když o něm tolik slyšíme? Dnešní evangelium ukazuje důležitý proces, který v nás musí proběhnout, aby nám byl Ježíš Kristus blízkým a mohl nám pomáhat.
Mk 1, 40 - 45
Dnešní evangelium hovoří o uzdravení malomocného. Tento malomocný měl víru v Ježíšovou moc, důvěru, že ho může očistit. To ukazuje jeho prosba: „Chceš-li, můžeš mě očistit“. Slovem a pokleknutím dosvědčil svou víru, že Ježíš má moc skutečně pomáhat. To je jádro křesťanství. Ve svátostech se nesetkáváme s ideou, ale s živým Ježíšem.
Iz 55, 1 – 11; 1 Jan, 5, 1 – 9; Mk 1, 6b – 11
Pro nás křesťany existují v dějinách světa dvě hlavní události. První je inkarnace - vtělení, kdy se druhá osoba Nejsvětější Trojice, Boží Syn, stala člověkem. Tento muž přijal jméno Ježíš z Nazareta. Druhou událostí je smrt a vzkříšení Ježíše z Nazareta. To jsou dva hlavní mezníky, které nám, lidem, určují cestu k získání věčného života. Věčný život nezískáme působením nějaké magické síly, magickými prostředky, jako nějaký „elixír života“. Věčný život je setkání s konkrétním mužem - Ježíšem z Nazareta a rozhodnutím plně mu odevzdat svůj život, úplně se mu poddat, podrobit.
1 Jan 4, 11 – 18; Mk 6, 45 – 52
První čtení se opět vrací k tématu láska. Svatý Jan učí, že my křesťané jsme povoláni jednat v duchu lásky k Bohu a bližnímu.
To, co sv. Jan píše ve svých dopisech, je jen připomenutím a opakováním přikázání, které nám Ježíš dal. Shrnutím všech přikázání je život v lásce, ve které napodobujeme Boha.
Mt 2, 1 - 12
Dnešní slavnost Zjevení Páně, lidově nazývaná Tří králů, je oslavou setkání Boha s člověkem. Bůh není nepřístupným tajemstvím, ale chce, abychom ho poznali a měli k němu osobní vztah. Touží po naší důvěře. Přichází k nám tak, aby nás Boží nesmírnost a velikost netlačila a nedrtila. Proto se zjevuje jako malé bezbranné dítě v chudobě betlémské jeskyně a ukazuje na něj hvězda.
