Kázání otce Jana

Iz 6, 1 – 2a. 3 – 8; 1 Kor 15, 1 – 11; Lk 5, 1 - 11
Každý potřebuje zažít úspěch, něco, co dá jeho životu smysl. Chceme prožít úspěšný život, dosáhnout něčeho, na co můžeme být hrdí, co druzí ocení.
Rodiče jsou často hrdí na úspěchy svých dětí a vidí v nich také svůj úspěch. Jsou to plody našeho života. Důležitou hodnotou je profesní růst, získání společenského uznání a podobně. Toto nemůže být cizí ani nám křesťanům. Bůh od nás očekává, že rozvineme nadání a talenty, které nám dal. S odmítnutím se setká ten, kdo svůj talent zakopal, nerozvíjel ho a nerozmnožil.
Dnešní evangelium mluví také o úspěchu v profesní práci.

Mk 6, 30 - 34
Bůh se stal člověkem, aby nám pomohl dobře a úspěšně prožít život na Zemi, a především, aby nám mohl dát život věčný. Bez Boží pomoci nejsme schopni překonat zlo, které nás neustále ovlivňuje, nejsme schopni překonat smrt.
Jsme často pyšní a zaslepení, nechceme respektovat své hranice, uznat svou bezmoc vůči zlu, přiznat své chyby a svá provinění. Nadto si myslíme, že jsme si Boží pomoc zasloužili, že je nám Bůh zavázán pomáhat. Stále více žijeme mentalitou zábavy, nebereme vážně své životní úkoly a povinnosti, a zneužíváme druhé pro svou zábavu a  svůj zisk.

Mk 6, 7 - 13
Když Ježíš posílal svých dvanáct apoštolů kázat evangelium, nezabezpečil je žádnými hmotnými prostředky. Měli mít s sebou jen to nezbytné. Jedinečnost hlásaného evangelia nemělo nic zastínit. Slovo Boží nepotřebuje žádné prostředky k ověření pravdivosti a důvěryhodnosti. Čím méně lidských prostředků, tím více Boží slovo zazáří. Boží slovo je samo v sobě účinné, samo v sobě má největší sílu konat.

Mk 6, 1 – 6
Na začátku svého veřejného působení Ježíš také navštívil své rodné město Nazaret, a pak šel i do synagogy, aby četl Boží slovo a učil. Jeho vystoupení vzbudilo úžas: Jaká moudrost je mu dána? Obyvatelé Nazareta slyšeli o Ježíšových činech, které dělal v Galileji, a byli jím nadšeni: Takové zázraky se dějí jeho rukama! Všechno, co Nazaretští slyšeli o Ježíši, ukazovalo, že je mimořádná osobnost.

Mk 5, 21 – 43
Dnešní evangelium vypráví o dvou Ježíšových zázracích. Ježíš uzdravil dlouhá léta nemocnou ženu a pak vzkřísil Jairovu zesnulou dceru. Tyto jeho zázraky nás mohou poučit o Boží moci a ukázat nám cestu k Boží milosti, k získání Ježíšovy pomoci.
Jairos přišel k Ježíši, padl mu k nohám a snažně ho prosil. Tento Jairův postoj ukazuje na pokoru a upřímnost jeho prosby. A pak Jairos říká: „Pojď a vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila“. Vkládání rukou na nemocné patří k podstatným krokům při modlitbě uzdravení.

Jer 1, 4 – 5. 17 – 19; 1 Kor 12, 31 – 13, 13; Lk 4, 21 - 30
Dnešní evangelium popisuje další sled událostí spojených s programovým vystoupením Ježíše na počátku jeho veřejné činnosti, které se koná v synagoze v Nazaretě. Ve svém projevu Ježíš řekl, že člověku zotročenému zlem přináší veškerou pomoc. Člověk se sám od zla neosvobodí. Proto Ježíš přináší chudým radostnou zvěst, zajatým zvěstuje propuštění, slepým navrácení zraku, utiskovaným svobodu a vyhlašuje milostivé léto Páně. Ježíš se nezměnil, je stále stejný, proto i dnes přichází k člověku stejným způsobem. Bůh je Bohem lásky.

Lk 2, 22 - 40
O dnešním svátku si připomínáme, že Maria s Josefem přinesli Ježíše čtyřicátý den po jeho narození do Jeruzalémského chrámu, aby naplnili předpis Starého zákona: „Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu“. A přitom podali oběť, pár hrdliček nebo dva mladé holuby. Maria a Josef splnili náboženskou povinnost a ukázali svou věrnost přikázáním Zákona.