Mt 18, 1 - 5. 10. 12 – 14
V dnešním evangeliu nám Ježíš říká, že máme být jako děti, protože jinak nebudeme moci vstoupit do nebeského království. Těmito slovy Ježíš ukazuje, že velikost našeho lidství paradoxně závisí na ochotě být jako dítě.
Zde je třeba jasně rozlišovat čisté vnímání jako dítě od dětinského chování. Ježíšovi nejde o dětinské jednání. Doufám, že vidíme rozdíl mezi postojem jako dítě a dětinskostí.
Mt 17, 14 - 20
Situace člověka z dnešního evangelia není nic neobvyklého, i my prožíváme různé těžkosti, které sami nezvládneme. Zlo, které existuje ve světě, nás nerozmazluje. Za zlem, které ovlivňovalo mládence z dnešního evangelia, stál zlý duch. Aby tento chlapec mohl být uzdraven, musel Ježíš vyhnat zlého ducha. Často jsme slepí k situacím, které ovlivňují nás nebo naše blízké, jejichž původcem je zlý duch. Lehkovážně se otevíráme působení zlého ducha.
Mt 17, 1 – 9
V Polsku mi někdy vytýkali, že jsem ve svých kázáních přísný, že stále upozorňuji na hřích a vyzývám k nutnosti obrácení, ke změně jednání.
Chci říci, že Bohem a jeho soudem nestraším, ale vytrvale připomínám následky naší neposlušnosti, podceňování Božího slova a přikázání a varuji před svévolným životem a spoléháním na svou chytrost.
Dnešní svátek Proměnění Páně připomíná událost na hoře Tábor, kde se Ježíš proměnil před zraky tří apoštolů.
Mt 14, 22 - 36
V předchozím úryvku evangelia byla řeč o zázraku rozmnožení chlebů. Ježíš pěti chleby a dvěma rybami nasytil dav, kde jen mužů bylo asi pět tisíc. Evangelista vypráví, že se všichni nasytili a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. V zázraku rozmnožení chlebů církev od počátku vidí předobraz eucharistie.
Dnešní evangelium vypráví o Ježíši, který kráčí po rozbouřených vodách jezera a pak i Petr vystoupil z lodi a kráčí po vodě. Myslím si, že v této události najdeme důležité předobrazy k pochopení zázraku eucharistie.
Mt 14, 1 - 12
Po sérii podobenství, ve kterých Ježíš vysvětloval principy Božího království, pravdu o Boží blízkosti člověku, popisuje evangelista Matouš popravu Jana Křtitele.
Myslím si, že tento příběh stětí Jana Křtitele přináší zajímavou odpověď na otázku, proč lidé nechtějí přijmout pravdu o Božím království, nechtějí se podřídit vládě Boha.
Na jedné straně nám Ježíš nabízí Boží ochranu, možnost svěřit se zcela do Boží péče. Ale na druhé straně je náš hříšný život, který se nám líbí. Nechceme změnit své smýšlení, nechceme se vzdát hříchu.
Mt 13, 36 - 43
Dnešní evangelium vysvětluje podobenství o plevelu. Zabývá se problémem existence zla v nás, kolem nás a ve světě. Kde se bere zlo ve světě i v našich životech, jak zlo máme rozeznat, jak s ním zacházet?
Evangelium o tom píše: „Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.“ První kniha Mojžíšova říká, že ďábel oklamal člověka. To znamená, že zdroj zla není v Bohu ani v nás. Není to Bůh, kdo zasel plevel, ani my, lidé jsme to neudělali. Otcové církve učí, že každá lidská duše je ze své přirozenosti křesťanská, to znamená, že v jádru duše touží po dobru. Ale nepřítel zasel plevel.
Řím 8, 28 – 30; Mt, 13, 44 – 52
Dnešní evangelium opět vypráví o nebeském království. Toto téma nás ale moc nezajímá. Proč se zatěžovat Bohem a jeho zákony, když náš život má dost různých obtíží a problémů? Proč bychom si přidávali další těžkosti a omezení?
Když takto uvažujeme, nechápeme, co nebeské království je, co znamená Boží přítomnost v našich životech. S velkými obtížemi chápeme, že Bůh nás neomezuje, naopak, že jenom v něm a s ním získáváme pravou svobodu, která nás učiní šťastnými. Boží přítomnost v našem životě je nesmírně cenná.
