Kázání otce Jana

1 Král 19, 16b. 19 – 21; Gal 5, 1. 13 – 18; Lk 9, 51 - 62
V dnešním druhém čtení svatý Pavel definuje svobodu, kterou jsme obdrželi od Boha. Bůh, když stvořil člověka, daroval mu plnou svobodu rozhodovat se. Tento dar ukazuje na velikost člověka, naši podobnost s Bohem. Bůh je svobodný a my lidé jsme také svobodní. Bůh je prvním garantem lidské svobody. Nikdy nám svobodu neodebral a nikdy ji neporuší. Když Bůh daroval člověku svobodu, omezil sám sebe, svou možnost člověku pomáhat a zlé jednání člověka zastavit. Bez našeho souhlasu pro nás nemůže dělat nic. Člověk musí dát Bohu stoprocentní svolení, aby Bůh mohl v jeho životě jednat. Zde je odpověď na výčitky Bohu, proč nezastaví zlo, často tak velmi kruté.

Rodíme se s dědičným hříchem, to je podstatný fakt. Je třeba naučit se vnímat náš hřích a zároveň přijímat vykupitelské dílo Ježíše Krista. Člověk se sice rodí s hříchem, ale díky Kristu je možné jej překonat.
Chceme-li se zamyslet nad obsahem slovního spojení „Neposkvrněné Srdce Panny Marie“, musíme odkázat na dogma z roku 1854. Papež Pius IX. vyhlásil, že Matka Kristova byla od prvního okamžiku své existence (tedy od okamžiku početí) osvobozena od poskvrny dědičné viny. Dogma ukazuje Marii jako Neposkvrněnou, tedy nezatíženou břemenem hříchu. Tento jedinečný stav Ježíšovy Matky je dílo Božího posvěcujícího působení.

Sk 7, 55 – 60; Zj 22, 12 – 14. 16 – 17. 20; Jan 17, 20 - 26
Velikonoční doba se blíží ke svému konci. Minulý čtvrtek byla slavnost Nanebevstoupení Pána Ježíše. Příští neděli oslavíme Letnice, kterými končí Velikonoční doba. Dnešní liturgické texty na tento konec poukazují.
Evangelium nám přineslo fragment z poslední Ježíšovi řeči, kterou přednesl ve večeřadle při poslední večeři. Říkáme jí: Ježíšova velekněžská modlitba. Tato Ježíšova modlitba je jeho závětí a velkým přáním, aby všichni ti, kteří se rozhodnou ho následovat, toužili celým srdcem po jednotě. Ježíš v této své modlitbě vyslovil všechno to, co bylo úkolem jeho života na zemi, a za co zaplatil svým utrpením a smrtí na kříži. To vše, proč se Boží Syn stal člověkem, proč žil v tak velkém ponížení, proč nakonec přijal utrpení a smrt, má za úkol přivést nás lidi do plného společenství s Bohem. Věčný život, který nám dává Ježíš, je jednota s Bohem.

Sk 18, 23 – 28; Jan 16, 23 b - 28
Dnešní evangelium nám přináší velmi důležitou informaci, která je podstatná pro náš plodný křesťanský život. Všechno, o co prosíme Boha, dostaneme, když žádáme ve jménu Ježíše Krista: "O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám."
Žádost ve jménu Ježíše Krista je prosba, která se odvolává na vše, co pro nás Ježíš Kristus udělal, na celé dílo spásy. Brány nebe a celé Boží srdce nám otevřel svým křížem Ježíš Kristus. Když budeme prosit Boha o cokoli, pokaždé bychom se měli odvolávat na utrpení a smrt Ježíše Krista. Klíčem k otevření brány nebe je kříž Ježíše.

Sk 1, 1 – 11; Lk 24, 46 - 53
Dnes oslavujeme Nanebevstoupení Pána Ježíše. Čtyřicet dní po svém vzkříšení Ježíš vystoupil do nebe a zasedl po pravici Boha Otce. Touto událostí Ježíš uzavírá své dílo spásy lidstva.
Svátkem Zvěstování oslavujeme sestoupení Božího Syna do reality lidského života, kdy přijal lidské tělo a stal se člověkem. A pak o slavnosti Nanebevstoupení oslavujeme návrat Božího Syna k Bohu do nebe. Je již ale oblečen v lidskou přirozenost, má lidské tělo. Sestoupil na zem jako Bůh a vstoupil zpět do nebe jako člověk. Spojil lidství a Božství.
Církev dnes nevěnuje těmto dvěma svátkům náležitou pozornost, zachází s nimi s nedbalostí.

Zj 21, 1 – 5a; Jan 13, 31 – 33a. 34 – 35

Dnešní evangelium nám připomnělo něco velmi krásného a také zásadního. Základní radu, abychom se ve svém životě nechali vést láskou. Ježíš nám při rozloučení zanechal nejcennější odkaz z hlubiny svého srdce: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“.
Naše společnost, a zvlášť mladí lidé mluví hodně o lásce a upřímně o ni usilují. Ale bohužel slovo "láska" přibralo různé významy. Jeden mluví o něčem tělesném, vášnivém, jiný o něčem duchovním, promyšleném. Jednou mluvíme o lásce vážně, jindy ji zlehčujeme.

Dnes slavíme výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě. Zjevení Panny Marie a její poselství se podobají proroctvím v Bibli a mají také stejný cíl. Můžeme říci, že Panna Maria je prorokyně jako bibličtí proroci. Předává Boží varování před hrozícím nebezpečím. Nechce, aby se nám stalo něco špatného.
Zlo se neustále vkrádá do našich životů a Bůh se snaží umenšit jeho sílu, zachránit nás.To je poselství Fatimy. Skrze Marii Bůh varoval před nebezpečím, které nám hrozilo a stále hrozí.