Mt 3, 1 – 12; Řím 15, 4 – 9; Iz 11, 1 - 10
Náš život na zemi utváří naši věčnost. Máme dvě možnosti, žít s Bohem nebo bez Boha, což je rozhodnutí o neexistenci, volba nějaké nepochopitelné tmy, něčeho, co děsí. Ale získat věčný život je nad naše možnosti. Věčný život nám může být jen darován někým, kdo ho vlastní. My křesťané, když přijímáme Boží zjevení, věříme, že věčný život získáme jen v Ježíši Kristu. Jen on sám je cesta, která nás vede k věčnosti.

Žalm 147; Mt 9, 35 – 10, 1. 5 – 8
Boží království je prostorem, ve kterém se člověk uzdravuje z každé nemoci a Bůh řeší každý náš problém. Tak definuje Boží království dnešní evangelium. Nejprve sám Ježíš svými činy odhaluje způsob fungování Boží vlády. Když Ježíš hlásá radostnou zvěst o Božím království, zároveň uzdravuje každou nemoc a každou chorobu.
Boží království není teorie o Bohu, zbožné přání, ale je to realita, kde Boží činy uzdravují člověka z každé nemoci.

Mt 24, 37 – 44
Dnešní neděli, první adventní, církev začíná nový liturgický rok. Texty dnešní neděle mluví o posledním příchodu Ježíše na konci časů. Z Boží perspektivy se dějiny lidstva začaly stvořením člověka a dojdou cíle ve druhém příchodu Božího Syna, kdy člověk bude zbožštěn a zasedne s Ježíšem po Boží pravici.
Tomuto konečnému finále lidského života bude předcházet Boží soud. Dar nové, věčné existence získáme, když nás Bůh uzná za hodny věčného života.

Lk 21, 20 – 28
V dnešním evangeliu Ježíš předpovídá zničení Jeruzaléma. K této tragédii došlo v sedmdesátých letech po Kristu. Pak Ježíš mluví o událostech předcházejících konci světa. Když se blíží nějaký konec, předcházejí mu vždycky nějaká znamení. Konec našeho života, kterým je fyzická smrt, předcházejí různá onemocnění, stárnutí těla a podobně. Mnohým životním tragédiím můžeme uniknout, zachránit se před nimi. Podobně jako obyvatelé Jeruzaléma, kteří mohli z města uprchnout, nebo do něj nevstoupit, když se blížilo římské vojsko.

Lk 21, 5 – 19
Tragické události, které se dějí na zemi, nás přivádějí také k otázkám o konci světa. Tušíme, že život na Zemi a existence světa směřuje ke svému konci. V srdci ale toužíme po nesmrtelnosti. Lidé vždy hledali a hledají možnosti a prostředky, které život prodlouží a zajistí stálé mládí. Tragické události v našem životě nebo ve světě, nám nahánějí strach, protože ukazují, že tento náš i tak krátký život, může být ještě kratší. To, co vlastníme: zdraví, vědomosti, majetek i život, můžeme rychle ztratit a to nás zneklidňuje.

Lk 18, 1 – 8
V evangeliu Ježíš mluví o Boží dobrotě. Jestliže jsme k sobě navzájem mnohokrát velmi zlí, bolestivě si ubližujeme, ale umíme být také dobří, umíme si navzájem pomáhat, mnohem více dobrý je Bůh: „A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?“ Ježíš nám dal příslib: „říkám vám, že se jich rychle zastane!“

Lk 17, 20 – 25
V dnešním evangeliu se farizeové ptali Ježíše na příchod Božího království. V židovském vědomí bylo Boží království spojené s určitým teritoriem a s jejich národem, ve kterém Bůh vládne. Ježíš odpověděl, že Boží království se nepodobá lidským strukturám státu. Bůh svou vládu neuplatňuje způsobem, který známe ze struktur vlády na zemi.
Vládcové tohoto světa nás neustále klamou, aby nás mohli zneužívat pro své sobecké cíle a často nás i ničí. Naproti tomu Bůh nás vede ke štěstí a na konci pozemského života nám dává život věčný.