Řím 5, 1 – 5; Jan 16, 12 – 15

Tuto neděli slavíme Boha ve třech osobách, Nejsvětější Trojici. My křesťané jsme přijali skutečnost, že Bůh je společenství tří osob. Pokaždé, když uděláme znamení kříže, vyznáváme Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Naše víra v trojjediného Boha je založena na zjevení, které je potvrzeno slovy Bible. 

Předmětem víry je vždy tajemství. Něco, co přesahuje lidské možnosti poznání. Naše lidské možnosti i naše víra jsou nedostačující k poznání velikosti Boha. S vírou je to tak, že když vyčerpáme všechny naše možnosti, k tajemství Boha jsme se jen přiblížili.

2 Kor 5, 14 – 21; Mt 5, 33 – 37
Dnešní evangelium nás vyzývá k jednoznačnosti: "Naše ano má být ano a naše ne má být ne." Ježíši jde o pravdivost našeho slova. Evangelium říká, že křesťané by neměli používat přísahu, protože to, co řekneme, s čím se obracíme na jiné lidi, by mělo být samo o sobě pravdivé, čestné, jasné, přesné a srozumitelné, aby nebylo třeba to prověřovat.

Jan 17, 1-2. 9. 14 - 26
Evangelium dnes přináší fragment velké Ježíšovy řeči, kterou pronesl v horní místnosti při poslední večeři. Je to Ježíšova Velekněžská modlitba, ve které žádá Boha o dar věčného života pro všechny, kteří v něho uvěří.
Ale v této modlitbě ukazuje i cestu, která k věčnému životu vede. Ježíš mluví o jednotě mezi věřícími. Ježíš nežádá od nebeského Otce, aby ty, kteří uvěří, vzal z tohoto světa, ale aby je chránil od zlého ducha. Před působením zlého ducha nás chrání jednota mezi námi křesťany.

Sk 2, 1 – 11; 1 Kor 12, 3b – 7. 12 – 13; Jan 20. 19 - 23
Dnešní neděli církev oslavuje třetí osobu Trojice, Ducha svatého. My křesťané věříme, že Bůh je společenstvím tří osob. Tak se nám Bůh zjevil. V Církvi nejčastěji mluvíme o Bohu Otci, o Synu Božím, Ježíši Kristu, zatímco Duch svatý zůstává někde v pozadí. Když se křesťanů zeptáme na Ducha svatého, nejsou o něm schopni mnoho říci. A měli bychom ho znát nejlépe, protože je božskou osobou, která je nám nejbližší. Bůh Otec je v nebesích, Syn Boží, Ježíš Kristus sedí po jeho pravici, ale Duch svatý nám byl dán, aby v nás přebýval.

Sk 1, 1 – 11; Ef 1, 17 – 23; Lk 24, 46 - 53
Tuto neděli oslavujeme Nanebevstoupení Pána Ježíše. Čtyřicet dní po svém vzkříšení Ježíš vystoupil do nebe a zasedl po pravici Boha Otce. Touto událostí Ježíš uzavírá své dílo spásy lidstva na zemi..
Svátkem Zvěstování oslavujeme sestoupení Božího Syna do reality lidského života, kdy přijal naše lidské tělo a stal se člověkem. A pak o slavnosti Nanebevstoupení oslavujeme návrat Božího Syna k Bohu do nebe. Je již ale oblečen v lidskou přirozenost, má lidské tělo. Sestoupil jako Bůh a vstoupil zpět do nebe jako člověk. Spojil lidství a božství.

Sk 18, 23 – 28; Jan 16, 23 b - 28
Dnešní evangelium nám přináší velmi důležitou informaci, která je podstatná pro náš plodný křesťanský život. Všechno, o co prosíme Boha, dostaneme, když žádáme ve jménu Ježíše Krista: "O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám."
Žádost ve jménu Ježíše Krista je prosba, která se odvolává na vše, co pro nás Ježíš Kristus udělal, na celé dílo spásy. Brány nebe a celé Boží srdce nám otevřel svým křížem Ježíš Kristus. Když budeme prosit Boha o cokoli, pokaždé bychom se měli odvolávat na utrpení a smrt Ježíše Krista. Klíčem k otevření brány nebe je kříž Ježíše.

Jan 16, 16 – 20
V evangeliu jsme slyšeli Ježíšův rozhovor s učedníky, ve kterém popsal, co budou prožívat po jeho odchodu. Ti, kteří uvěří, budou zažívat vnitřní jistotu v nejistotě, Ježíšovu přítomnost i nepřítomnost, pláč a nářek i radost a útěchu. Ježíš slovy evangelia ukazuje realitu našeho pozemského putování. Všechno, co křesťané prožívají, je spojené se zkušeností Ježíšovy přítomnosti. Směřujeme k Bohu cestou, která pro nás není vždy jednoduchá.