Iz 53, 10 – 11; Žid 4, 14 – 16; Mk 10, 35 – 45
Svatý apoštol Jan ve svém prvním listu zmiňuje tři cesty, po kterých do našeho života přichází zlo. Zlo náš život ničí, zatemňuje náš rozum a zbavuje citlivosti. Apoštol Jan mluví o žádosti těla, očí a egoistickém způsobu života. Dnešní úryvek evangelia, stejně jako úryvky minulých dvou nedělí, hovoří o těchto třech pokušeních.

Lk 12, 8 – 12
Křesťany se stáváme skrze vyznání víry, že Ježíš Nazaretský je Syn Boží, který se stal člověkem a zemřel na kříži pro naši spásu. Toto vyznání je ústředním bodem křesťanského života. Když člověk skutečně vyznává v Ježíši Kristu svého osobního Pána a Spasitele, současně se rozhoduje Ježíše následovat. Potvrzením víry v Ježíše je úžas nad Ježíšem, jeho uznání jako nejdůležitější osoby svého života. Když věřím, že mi dává věčný život, nemohu snižovat před druhými jeho význam, zapřít ho. Protože vím, že když se od něho odvrátím, zároveň ztratím svou věčnost: „Kdo mě zapře před lidmi, bude zapřen před Božími anděly“.

Dnešní vzpomínka na Matku Boží je spojena s modlitbou růžence. Růženec je jednou z nejpopulárnějších modliteb v církvi. Není to modlitba patřící jen do nějaké doby, je nadčasová. Modlí se ji prostí i vzdělaní lidé, duchovní i laici.
Panna Maria opakovaně vyzvala k modlitbě růžence během zjevení v Lurdech, v La Salettě i ve Fatimě. Matka Tereza z Kalkaty se neustále modlila růženec. Jan Pavel II. říkal: „Růženec je moje oblíbená modlitba! Tak velká modlitba! Nádherná ve své jednoduchosti a hloubce.

Gn 2, 18 – 24; Žid 2, 9 – 11; Mk 10, 2 – 16
Boží slovo čteme a nasloucháme mu především proto, abychom poznali pravdu o lidském životě, o tom, jak má vypadat, jaký je jeho smysl, a tak mohli napravit své chování, abychom se stále více stávali milujícími lidmi. Máme dorůst do lásky samého Boha.
Primární místo, kde se učíme milovat, je manželství. Podle Božího plánu láska manžela k manželce a naopak má ukazovat, jak Bůh miluje člověka a Kristus miluje církev. Je to výzva k něčemu mimořádnému. Manželství je vztah, ve kterém má láska růst do míry samého Boha. A tato láska má být vzájemně otevřená a sdílená, abychom zažívali bezpečí a utvářeli domov.

Druhého října v liturgii církve slavíme památku Andělů strážných. Kdo jsou a odkud víme o jejich existenci?
Písmo zmiňuje anděly více než třistakrát, v různých situacích a za různých okolností. Pán Ježíš říká, že máme anděly, kteří jsou blízko Bohu a dívají se na něj: "V nebi se stále dívají na tvář mého nebeského Otce."
Jsou to duchové, nemají tělo, takže pro většinu z nás zůstávají neviditelní.

 Nm 11, 25 – 29; Jak 5, 1 – 6; Mk 9, 38 – 43. 45. 47 - 48
Hlavním tématem dnešních nedělních čtení je problém hříchu, pohoršení a také milosti. Uvědomme si, že hřích ohrožuje náš pozemský život i naši věčnost. Mnozí vnímají hřích jako něco banálního. Jsou přesvědčeni, že je to sice chyba, kterou ale lehce napravíme, když uděláme něco dobrého. Bible mluví jinak: trestem za každý hřích je smrt, tedy věčná záhuba. Proto nikdo sám nad hříchem, který spáchal, nezvítězí.

Lk 9, 1 - 6
Před několika dny jsme v evangeliu slyšeli o Panně Marii a příbuzných, kteří přišli k Ježíšovi, aby ho odvedli domů, protože byli přesvědčeni, že se zbláznil. V dnešním evangeliu Ježíš posílá dvanáct apoštolů hlásat Boží království.
Tyto dva příběhy z evangelia ukazují dva přístupy k Ježíšovi a k jeho poslání. Ježíšovi příbuzní byli přesvědčeni, že s Ježíšem není něco v pořádku. Apoštolové se otevřeli Ježíši a nesli do světa Boží lásku, která přináší uzdravení a osvobození od zlého ducha. Tyto dva přístupy jsou zde i dnes. Je na nás, který zvolíme.