Am 7, 12- 15; Ef 1, 3 – 14; Mk 6, 7 - 13
Ve druhém čtení jsme slyšeli, jaký má Bůh plán s životem každého z nás. Sv. Pavel o tom v listu Efezanům píše, že nás Bůh ve svém nepochopitelném rozhodnutí předurčil, abychom před ním byli svatí a neposkvrnění v lásce, abychom tak mohli být přijati za jeho děti.
Cílem našeho života je dosáhnout svatosti, žít svůj život v lásce. To znamená, že všechno, co děláme, jak žijeme, naše zbožnost má za úkol jen jedno, abychom se stali svatými, těmi, kteří milují.

Mt 10, 24 – 33
Úkolem křesťanství je předávání radostné zvěsti o Boží lásce, kterou nám Ježíš zjevil ve svém učení a svými skutky, zvláště obětí na Golgotě. Mimo Ježíše není žádný člověk, který by řekl něco významnějšího o Bohu a také udělal něco důležitějšího pro smíření člověka s Bohem. Nikdo z lidí není nad Učitele a Pána, Ježíše z Nazareta. Máme se stát našemu učiteli podobní.

Ex 2, 2 – 5; 2 Kor 12, 7 – 10; Mk 6, 1 - 6
V dnešním evangeliu nám svatý Marek popisuje Ježíšovu návštěvu v Nazaretě, ve městě, kde Ježíš žil, vyrůstal a pracoval. Poté, když nastal čas Ježíšova veřejného působení a hlásání pravdy o nebeském království, vnímání jeho osoby se výrazně změnilo. Ti, se kterými Ježíš prožil více než dvacet let, nechápali, jak jejich příbuzný, přítel, kamarád a krajan může dělat zázraky, být skvělým učitelem a možná je dokonce i Mesiášem, Synem Božím.
Jak je možné, že tento jednoduchý "chlapec" - syn tesařův, který se sám zabýval tesařstvím, nežil v bohatství, ale v chudobě, se najednou ukazuje jako velmi výjimečný?

Mt 8, 5 - 17
Dnešní evangelium končí slovy: „Vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci“. Toto Izaiášovo proroctví se vyplnilo na Ježíši z Nazareta. Ale nejen na něm. Ježíš otevřel dokořán dveře Božího milosrdenství, Boží vůli pomáhat každému potřebnému člověku. Tento úkol předal především pastýřům církve. Dveře pro působení Božích milostí jsou otevřené dokořán. Ale každý z nás se musí pro toto působení sám otevřít. Klíčem k Božím milostem je víra.

Mt 9, 32 – 38
Dnešní evangelium ukazuje Ježíšův zázrak uzdravení němého člověka a zároveň jeho vysvobození od zlého ducha. Tento Ježíšův skutek má hluboký obsah. Lidé žasnou nad zázrakem, ale farizeové hledají nějaký důvod, aby mohli Ježíše zdiskreditovat, aby mohli zpochybnit velké dobro, které vykonal.
Tato událost je námětem k hlubšímu zamyšlení nad tím, jak veliká může být lidská podlost, jak snadno člověk připisuje druhému a také Bohu zlo.

Mdr 1, 13 – 15; 2. 23 – 24; 2 Kor 8, 7.9.13 – 15; Mk 5, 21 - 43
Dnešní evangelium popisuje zázrak uzdravení a vzkříšení. Ježíš byl požádán o uzdravení vážně nemocné dívky. Cestou k ní byla uzdravena dvanáct let nevyléčitelně nemocná žena. Mezitím dívka zemřela, a Ježíš se chystá vrátit ji zpět k životu. Tyto Ježíšovy činy bychom měli dát do souvislosti s prvním čtením, kde autor knihy Moudrosti říká, odkud pochází zlo a jak se k němu vztahuje Bůh: „Bůh neučinil smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby bylo. Stvořené věci světu přinášejí prospěch, jed záhuby v nich není, ani smrt na zemi nevládne… Vždyť Bůh stvořil člověka k nesmrtelnosti, učinil ho jako obraz vlastní přirozenosti."

Mt 6, 7 - 15
Dnešní evangelium přináší Ježíšovu základní instrukci, jak se modlit. Člověk je ze své přirozenosti náboženskou bytostí, proto má také potřebu modlitby. Ke každému náboženství patří modlitba a účast na náboženských obřadech.
Jak to je v křesťanství?
Ježíš to vysvětluje. Nejprve říká, že křesťanská modlitba nezávisí na množství slov. Povídavost, množství vyřčených slov, je znamením pohanské modlitby. Křesťané nemohou v modlitbě napodobovat pohany.