Sk 3, 13 – 15. 17 – 19; 1 Jan 2, 1 – 5a; Lk 24, 35 – 48
V dnešním prvním čtení jsme slyšeli fragment řeči sv. Petra, kterou pronesl v chrámu v Šalomounově podloubí, když se lid kolem něj a apoštola Jana shromáždil poté, co uzdravili chromého od narození. Petr a Jan na prosbu chromého o almužnu, odpověděli: "Stříbro ani zlato nemáme. Ale co máme, to ti dáme; Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, choď".
Sk 5, 27 – 33; Jan 3, 31 – 36
Ježíš v dnešním evangeliu říká, že svědectví toho, který přichází z nebe, nikdo nepřijímá. Proč jsou Bůh a jeho činy tak jednoznačně odmítány? Proč se člověk bojí setkat s Bohem a přijmout ho? Každý člověk v něco věří. Jsme ze své přirozenosti věřící bytosti. Svatý Augustin to vyjádřil slovy: "Lidské srdce je neklidné, dokud nespočine v Bohu".
Jan 3, 7b – 15
Dnešní evangelium pokračuje v rozhovoru, který Ježíš vedl s Nikodémem. Toto je jeden ze základních textů, který ukazuje cestu k věčnému životu.
Lidský život na Zemi končí nevyhnutelně smrtí, tedy úplným zničením. Ježíš vyučoval také o Božím plánu znovu otevřít člověku věčnost.
Kristus skutečně vstal z mrtvých! - Je to hlavní téma nás křesťanů v této době. Také dnešní eucharistie, a především liturgie Slova chce, abychom se v této pravdě upevnili. Osm dnů po prvním zjevení apoštolům ve večeřadle Ježíš opět přichází, aby přesvědčil Tomáše, který poprvé chyběl, že žije. Tomáš po vyslechnutí svědectví ostatních apoštolů, kteří viděli zmrtvýchvstalého, prohlásil: "Pokud neuvidím, neuvěřím." Dává se však přesvědčit zjevením zmrtvýchvstalého Ježíše. Evangelium o tom říká, že v okamžiku zmizely jeho výhrady a vyznal svou víru těmito slovy: "Pán můj a Bůh můj
Sk 3, 11 – 26; Lk 24, 35 – 48
Celý týden církev prožívá a slaví zmrtvýchvstání Ježíše z Nazareta. V liturgii církve je tento týden jako jeden den. Tímto způsobem nám církev chce pomoci lépe pochopit událost vzkříšení Ježíše Nazaretského. Na naší zemi neznáme druhou takovou událost, kdy se tělo člověka, který zemřel, vrátilo k životu a nadto k životu v úplně nové kvalitě, kdy už nepodléhá smrti. V dějinách naší země se udála vzkříšení, kdy lidé po své smrti ožili, také Ježíš tři osoby vzkřísil. Tím nejpodivuhodnějším bylo vzkříšení Lazara. Ale každý z těchto lidí znovu, a už neodvolatelně, zemřel. S Ježíšem je to jinak.
Sk 2, 14.22b – 33; Mt 28, 8 – 15
Prožíváme největší křesťanské svátky. Slavíme centrální, zásadní událost, zmrtvýchvstání Ježíše.
Svatý Augustin k tomu říká: "Není těžké věřit, že Ježíš zemřel, tomu věří i pohané, Židé i zavržení. Všichni tomu věří. Ale křesťané věří ve zmrtvýchvstání Ježíše Krista. "
Z toho poznáváme, že člověk těžko věří ve vzkříšení a že víra ve vzkříšení je právě tou hranicí, která nás křesťany od jiných odlišuje.
Jan 20, 1 – 9
Evangelium o vzkříšení Ježíše nás přivádí k Máří Magdaleně, která jde časně ráno ke hrobu. Ona je první, která přišla k Ježíšovu hrobu toto nedělní ráno a které se jako první zjevil vzkříšený Kristus. Marie Magdaléna je mimořádným svědkem vzkříšení a také našim vzorem. Ukazuje nám, jakou cestou musíme jít, abychom potkali vzkříšeného Pána.
Její cesta k Ježíšovu hrobu je podobná tomu, jako bychom šli k hrobu milovaného člověka. Určitě bychom neběželi a neskákali radostí.
Cesta k hrobu Ježíše byla pro Máří Magdalénu bolestná. Ztratila člověka, kterého tak hluboce milovala.
