Ex 32, 7 – 11. 13 – 14; 1 Tim 1, 12 – 17; Lk 15, 1 – 32
Dnešní podobenství patří k těm nejhlubším v evangeliu. Plně vykresluje Boží otcovství, ukazuje, jak je Boží srdce milující, a také popisuje naše lidské postoje k Bohu. Toto podobenství se nejčastěji nazývá: O marnotratném synu. Je otázkou, který z těchto dvou synů je marnotratný. Vhodnější název by byl: O milosrdném otci. Podívejme se dnes na tři hlavní postavy, které se v podobenství objevují.

Lk 6, 27 – 38;
Dnešní evangeliu nám připomnělo přikázání lásky. My křesťané jsme obdrželi přikázání, které žádá, abychom se navzájem milovali. A naše láska má jít daleko. Ježíš, těm, kteří ho poslouchají, říká: „Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují“.
Opravdová láska dokáže trpět.

Mdr. 9, 13 – 18; Flm 9b -10. 12 – 17; Lk 14, 25 – 33
V Brně ještě do kostela na mši svatou přichází hodně lidí. Můžeme mluvit o zástupech. Ježíš v dnešním evangeliu zástupům řekl velmi ostrá slova: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem.“

Již tradičně se na první sobotu v měsíci setkáváme k modlitbě u Panny Marie Svatotomské, ochránkyně města Brna. V Brně, na Moravě i v Čechách máme spoustu kostelů, které jsou mariánskými poutními místy. Ale tento náš stříbrný oltář s ikonou Černé Madonny má mezi poutními místy mimořádné postavení. Před touto mariánskou ikonou se obyvatelé našeho města modlili v úplně beznadějné situaci.

Lk 5, 1 - 11
Dnešní evangelium mluví o požehnání, které dostáváme při setkání s Ježíšem. Ježíš přišel léčit všechny aspekty lidského života, přišel uspořádat náš pozemský život. Za prvé, dal požehnání lidské práci, aby se člověk nenamáhal marně. Za druhé ukázal pravdu o našem duchovním stavu, že jsme jen hříšníky. Za třetí, nabízí nové poslání, dává nový smysl našemu životu, poskytuje prostředky pro naše uzdravení a osvobození od zla.

Sir 3, 19 - 21. 30 – 31; Žid 12, 18 – 19. 22 – 24a; Lk 14, 1. 7 – 14
Ježíš mnohokrát svým učením a jednáním ukázal, jaký postoj vyžaduje od svých učedníků, od těch, kteří se rozhodli patřit do jeho církve. Ve svém učení nehlásal žádné teorie o lidském chování, ale především svým jasným jednáním ukazoval postoje v různých situacích lidského života, které jsou správné a přinášejí pokoj a dobro. To, co hlavně ukazoval, byla pokora, služba a poslušnost Bohu.

1 Sol 4, 9 - 11; Mt 25, 14 - 30
Podobenství z dnešního evangelia nám přináší velmi důležitou informaci o působení Boží milosti. Také v tomto podobenství můžeme poznat Boží očekávání vůči nám, že využijeme přirozených darů a schopností, kterými nás Bůh vybavil.
Bůh člověka při početí obdařil příslušnou kombinací darů a schopností, které tvoří jeho osobnost, jeho jedinečnost, a tím ho vybavil pro životní úkoly a službu druhým. Podobně je to i s Boží milostí. Bůh skrze své milosti přidává lidem dodatečné schopnosti, aby si mohli lépe navzájem pomáhat a byli v životě úspěšní.